18 C 285/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 967,62 Kč a nadále běžícím ve výši 7,5 % ročně z částky 3 300 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 2 900 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 818,54 Kč a nadále běžícím ve výši 21 % ročně z částky 3 594,2 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 86,27 Kč a nadále běžícím ve výši 7,5% ročně z částky 294,2 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 6 200 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o půjčce [číslo] dne 3. 9. 2011. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 2 900 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 154 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 7. 2012. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 18. 10. 2011. Žalobkyně se tak domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 3 594,20 Kč na jistině, na dlužném poplatku 2 605,80 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 818,54 Kč a nadále běžícího ve výši 21 % ročně z částky 3 594,20 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 053,89 Kč a nadále běžícím ve výši 7,5% ročně z částky 3 594,20 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byla žalovaný informován dopisem ze dne 17. 6. 2016. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 3. 9. 2011 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 4 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 2 900 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 6 900 Kč v 45 týdenních splátkách po 154 Kč, kdy poslední splátka měla činit 124 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 3. 9. 2011, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou půjčku 700 Kč, přičemž již od měsíce listopadu 2011 nesplácel půjčku v termínech dohodnutých splátek.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 3. 9. 2011 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako dělník. Jeho čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč a jako další příjem domácnosti uvedl 9 000 Kč, avšak zdroj tohoto příjmu z karty klienta nevyplývá. Dále uvedl, že bydlí s rodiči, kterým vůbec nepřispívá na bydlení. Uvedl, že si hradí pouze 500 Kč za telefon a jeho výdaje na domácnost činí 4 000 Kč.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2016 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 17. 6. 2016. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17. 6. 2016, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podacího archu ze dne 1. 7. 2016.

8. Z výzvy k plnění ze dne 19. 7. 2017 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

9. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2011, jako půjčku uzavřenou podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31.12.2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

11. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného od 1.1.2011 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném do 24.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

14. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze [číslo] k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze [číslo] k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

15. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 přihlédne ze zákonné povinnosti k neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

17. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

18. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

19. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávek došlo dne 17. 6. 2016, je třeba na daný vztah nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným jí žalovaný nárok, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

21. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to před poskytnutím každé jednotlivé půjčky. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Rovněž poukázala na to, že sám žalovaný podpisem smlouvy o půjčce stvrdil, že před poskytnutím půjčky byla zkoumána jeho úvěruschopnost. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla výlučně samotnou smlouvu o půjčce včetně smluvních podmínek a zákaznickou kartu klienta. Samotné prohlášení úvěrovaného o tom, že úvěrující řádně zkoumal jeho úvěruschopnost, nemůže prokázat, že k tomu skutečně došlo. Je třeba zdůraznit, že ověření úvěruschopnosti náleží k odborné péči úvěrujícího, má být doprovázeno odborností úvěrujících subjektů a úvěrovaný jako laik nemůže sám činnost úvěrujícího ověřit. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to z pracovní smlouvy a výplatních pásek (viz. Karta zákazníka), avšak soudu tyto nedoložila. Žalobkyně výslovně k dotazu soudu uvedla ve svém vyjádření, že dokumenty, na základě nichž došlo k ověření úvěruschopnosti žalovaného, nemá k dispozici. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by před poskytnutím úvěru její právní předchůdkyně prověřovala finanční situaci žalovaného, provedla lustraci exekučního a insolvenčního rejstříku či evidencí klientských informací (např. [příjmení] či NRKI), aby ověřila, že žalovaný nemá další závazky, popř. zda již není v prodlení s úhradou těchto závazků či na něj není vedena exekuce. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouvy o půjčce jsou proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatná (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10).

22. Za situace, kdy je smlouva o půjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 3. 9. 2011 v hotovosti částku 4 000 Kč. Žalovaný na tuto půjčku před podáním žaloby uhradil celkem 700 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 3 300 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 967,62 Kč (za dobu ode dne marného uplynutí sedmidenní lhůty od splatnosti zápůjčky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 7,5% ročně z částky 3 300 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení (výrok I.).

23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).

24. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení úhrady částky 6 200 Kč, avšak byla úspěšná pouze v rozsahu 3 300 Kč, tj. pouze o 6,45 %, tedy pouze v nepatrné části. Soud proto náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.