18 C 285/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 51 612,41 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 51 612,41 Kč spolu s obchodním úrokem 29 % ročně z částky 17 580,26 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, úrokem z prodlení 11,75 % ročně z částky 17 580,26 Kč od 18.3.2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 51 612,41 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 15.1.2019 Smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 32 019 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 17.3.2020, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, tj. dlužnou jistinu 17 580,26 Kč a dlužný poplatek 10 019,74 Kč. Dále po žalovaném požadovala úhradu smluvní pokuty 0,1% denně z dlužných splátek kapitalizovanou ke dni 1.2.2022 částkou 19 712,41 Kč a sankčních poplatků ve výši 4 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 17 580,26 Kč od 18.3.2022 až do zaplacení. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% z dlužné jistiny 17 580,26 Kč od 18.3.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 19.12.2022. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 15.1.2019 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, a to tak že částkou 1 000 Kč byla uhrazena dřívější zápůjčka žalovaného od právní předchůdkyně žalobkyně a zbývající částka 39 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal vedle vrácení zápůjčky zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 32 019 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 72 019 Kč v 18 měsíčních splátkách po 4 002 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 15.1.2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Z přehledu úhrad a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne postoupní pohledávky 44 419 Kč.

5. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 15.1.2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je zaměstnán u zaměstnavatele se sídlem v obec s příjmem 16 167 Kč měsíčně že jeho životní náklady činí 4 000 Kč bez bližší specifikace Uvedl, že žije s rodiči, je svobodný a nemá vyživovací povinnost. Tvrzené skutečnosti měl žalovaný žalobkyni prokázat předložením pracovní smlouvy a 2 výplatními páskami.

6. Z výplatních pásek za měsíc listopad a prosinec 2018 má soud za prokázané, že žalovanému byla vyplácena mzda v průměrné výši 17 158 Kč včetně odměn a prémií.

7. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 3.10.2022 má soud za osvědčené, že k uvedenému dni byla na majetek žalovaného vedena jediná exekuce zahájená dnem 24.6.2022, zda byla na majetek žalovaného vedena nějaká exekuce v době poskytnutí úvěru, tj. ke dni 15.1.2019, z předloženého výpisu nelze ověřit.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a její přílohy má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 28.1.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 10.2.2022, jímž byl zároveň vyzván k okamžitému splacení celého dluhu, a to do 17.3.2022. Odeslání výzvy má soud za prokázané z podací lístku ze dne 11.2.2022.

9. Z výzvy k plnění ze dne 20.5.2022 a potvrzení o podání ze dne 24.5.2022 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splněné své povinnosti.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, jejíž úhrady se v řízení domáhá, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

23. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 285/2022-10 ze dne 19.9.2022, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Dále uvedla, že prověřila výši závazků žalovaného a jeho platební morálku v registrech bankovních a nebankovních informací. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání tvrzení o způsobu ověřování úvěruschopnosti žalovaného označila k důkazu výlučně kartu klienta a výpis z centrální evidence exekucí, s tím, že za pomoci dat sdělených žalovaným a jejich porovnáním s demografickými daty a behaviárními daty byl vytvořen scóringový model, který potvrdil potřebnou úvěruschopnost žalovaného.

24. Z karty klienta podepsané žalovaným v den uzavření úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného. Údaje vyplněné v kartě klienta byly žalovaným osvědčeny k žádosti právní předchůdkyně žalobkyně výlučně na straně příjmů, když z výplatních pásek za dva měsíce předcházející poskytnutí úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně za dostatečně osvědčenou výši příjmu žalovaného. Na výdajové straně žádný doklad osvědčující tvrzení žalovaného soudu doložen nebyl a ani z karty klienta nevyplývá, že by byly po žalovaném vyžadovány a jím předloženy. Jak bylo s údaji uvedenými žalovaným konkrétně nakládáno, z dokazování nevyplynulo. Žalobkyně ani po poučení soudem při ústním jednání dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. nedoplnila svá tvrzení o tom, jak konkrétně byl v případě žalovaného stanoven model výpočtu dostatečných finančních prostředků žalovaného pro splácení úvěru, tedy z jakých konkrétních demografických a sociologických dat vycházela, s jakými konkrétními výdaji žalovaného počítala. Soud zároveň zdůrazňuje, že údaje uvedené zájemcem u poskytnutí úvěru je třeba podrobit i kritickému ověření. Za situace, kdy žalovaný uvedl jako své životní náklady, tj. náklady na bydlení, stravu, ošacení, drogerii, ale i náklady na cestu do práce, telefon internet (existence mobilního telefonu a přístup k datům vyplývá již z údajů o existenci mobilního čísla žalovaného a emailové adresy) částku 4 000 Kč měsíčně, jde o částku nepochybně vzbuzující pochybnost o své správnosti. Pro stanovení životních nákladů žalovaného na základě statistických dat je pak třeba, aby vstupy do scóringu vycházely z individuálnosti žalovaného, tedy nejen z toho, že jde o svobodného muže žijícího s rodiči, ale i z toho, že žalovaný byl fakticky ve věku, kdy lze očekávat, že větší část nákladů na bydlení ponese on a nikoliv rodiče, že v nákladech na bydlení je třeba zohlednit i velikost rodinného domu (např. náklady na vytápění se mohou podstatně lišit v závislosti na stáří, stavu a velikosti domu), rovněž se budou lišit v návaznosti na počtu osob obývajících dům.

25. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena celá řada údajů, které se staly podkladem pro scóring úvěruschopnosti žalovaného, a že je následně využila při stanovení statistických a behaviárních hodnot do scóringového modelu, avšak ke svým tvrzením ani po poučení neoznačila žádné důkazy ani je nedoložila, ač k jejich uchování je ve smyslu ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.

26. Soud dále zdůrazňuje, že žádným označeným a předloženým důkazem nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně učinila tvrzené dotazy do evidencí, tj. že provedla šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, evidenci neplatných dokladů, v bankovních registrech BRKI a nebankovních registrech NRKI. Pokud žalobkyně předložila výpis z centrální evidence exekucí, šlo o výpis, který byl vyžádán až 3.10.2022, tedy až v průběhu soudního řízení a nelze z něj vyčíst stav evidence ke dni poskytnutí úvěru, tj. ke dni 15.1.2019.

27. Soud tak uzavírá, že k ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Zároveň by, i s ohledem na délku závazku (1,5 roku), měla úvěrovanému po úhradě nutných výdajů a všech jeho závazků zbýt i finanční rezerva pro případ dočasného výpadku příjmů (např. nemoc) nebo neočekávaných výdajů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

28. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o zápůjčce ze dne 15.1.2019, je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

29. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

30. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

31. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

32. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 15.1.2019 částku 40 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 15.7.2020. Do dne splatnosti zápůjčky žalovaný uhradil částku 44 419 Kč, tedy více, než kolik činilo jeho bezdůvodné obohacení, čímž jeho povinnost zanikla ještě před sjednanou splatností úvěru. Za této situace ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.1.2022 nedisponovala právní předchůdkyně žalobkyně pohledávkou za žalovaným mající svůj právní základ ve smlouvě o zápůjčce číslo ze dne 15.1.2019, kterou by mohla převést. Z uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.)

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť žalovanému, který měl v řízení plný úspěch a měl by nárok na náhradu svých nákladů, žádné náklady nevznikly (výrok II). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.