18 C 293/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 988 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 7 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 2. 9. 2014 do 27. 9. 2023 částkou ve výši 5 333,93 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6 688 Kč spolu s: kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 14 012,92 Kč a nadále běžícím ve výši 19,98 % ročně z částky 7 618,74 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 949,08 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 13 988 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 7. 7. 2013 Smlouvu o půjčce č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 6 688 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 245 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 8. 2014. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku hradil dne 15. 8. 2013, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 7 618,74 Kč a na dlužném poplatku 6 369,26 Kč. Žalovaný před podpisem smlouvy o postoupení pohledávek uhradil právní předchůdkyni žalobkyně 700 Kč.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 27. 9. 2023 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.Ke dni postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství 13 993,56 Kč, její příslušenství tvoří zákonné úroky z prodlení a úroky z prodlení.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho dalšího neuhradil. Žalobkyně proto požadovala vedle jistiny ve výši 7 618,74 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 369,26 Kč též smluvní úrok ve výši 19,98 % ročně kapitalizovaný od 1. 9. 2014 (ode dne marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 27. 9. 2023 částkou 14 012,92 Kč a dále jdoucím z dlužné jistiny ode dne 28. 9. 2023 až do zaplacení. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z dlužné částky, kapitalizovaný částkou 6 283,01 Kč od 23. 8. 2013 (tj. od marného uplynutý sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky dle splátkového kalendáře) do 27. 9. 2023 a nadále jdoucím z dlužné jistiny ode dne 28. 9. 2023 až do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o půjčce č. , hodnota, dne 7. 7. 2013, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 6 688 Kč. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 14 688 Kč v 60týdenních splátkách po 245 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o půjčce ze dne 7. 7. 2013 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z nedatované tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne částku ve výši 700 Kč.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsané dne 7. 7. 2013 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako dělník - seřizovač, kdy má příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, . ve výši 14 900 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 5 200 Kč. Dále uvedl, že žije u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 9. 2023, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023.

8. Z výzvy k plnění ze dne 3. 6. 2024 a podacího lístku ze dne 4. 6. 2023 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

9. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1.12.2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

13. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

14. Soud ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 přihlédne ze zákonné povinnosti k neplatnosti právního úkonu, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Podle § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

16. Vzhledem k tomu, že půjčka byla splatná ke dni 31.8.20241, tedy žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého závazku až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále rovněž jako „o.z.“) účinného do 1.1.2014, řídí se důsledky prodlení dlužníka tímto zákonem (viz. ustanovení § 3028 o.z.). Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

17. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávek došlo dne 21.9.2023, je třeba na daný vztah nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněný toliko v rozsahu částky 7 300 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné smlouvě o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

19. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované, a to před poskytnutím každé jednotlivé půjčky. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Rovněž poukázala na to, že sám žalovaný podpisem smlouvy o půjčce stvrdil, že před poskytnutím půjčky byla zkoumána jeho úvěruschopnost. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla výlučně samotnou smlouvu o půjčce včetně smluvních podmínek. A dále kartu zákazníka s vyplněním příjmů a výdajů domácnosti žalovaného. Samotné prohlášení úvěrovaného o tom, že úvěrující řádně zkoumal jeho úvěruschopnost, nemůže prokázat, že k tomu skutečně došlo. Pokud jde pak o příjem žalovaného, ten není žádným způsobem doložen shodně jako tvrzené výdaje. Je třeba zdůraznit, že ověření úvěruschopnosti náleží k odborné péči úvěrujícího, má být doprovázeno odborností úvěrujících subjektů a úvěrovaný jako laik nemůže sám činnost úvěrujícího ověřit. Za situace, kdy tvrzené výdaje sami o sobě vyvolávají pochybnost o své správnosti, bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby jejich reálnost ověřila a vyžádals si za tím účelem od žalovaného doplňující údaje a doklady. Rovněž tak měla ověřit i úvěrovou a platební historii žalovaného v příslušných registrech. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouvy o půjčce jsou proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatná (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10).

20. Za situace, kdy je smlouva o půjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 457 občanského zákoníku. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7.7.2013 v hotovosti částku 8 000 Kč, a že žalovaný na tuto půjčku uhradil celkem 700 Kč před postoupením pohledávky na žalobkyni, na níž tak mohla být postoupena pouze pohledávka na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 7 300 Kč, kterou jí byl žalovaný povinen uhradit.

21. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 300 Kč z neplatné smlouvy o půjčce. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti poskytnutého úvěru (splatnost úvěru měla nastat dne 31. 8. 2014, což byla neděle a splatnost tak mohla nastat dle § 122 zákona občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) až dne 1. 9. 2014), neboť žalovaný si musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázal k navrácení úvěru, a to ve výši 8,05 % ročně, tj. ve výši sazby stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.. (výrok I.).

22. Protože nebylo prokázáno, že by došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

23. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci je poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného téměř shodný (když se žalobkyně domáhala úhrady částky 13 688 Kč, přičemž byla úspěšná pouze v rozsahu částky 7 300 Kč), proto soud náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal.