18 C 294/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Veroniky Sekerové a přísedících JUDr. Jiřiny Novákové a ing. Michala Pávka ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení 97 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni 97 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od 16. 6. 2023 do zaplacení a z částky 57 000 Kč od 16. 7. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 25 900 Kč.

III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit na náhradě nákladů státu České republice – Okresnímu soudu v Berouně částku 826 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 8. 2023 domáhala zaplacení částky 97 000 Kč s příslušenstvím z titulu odměny za vykonanou práci. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dohodu o provedení práce (dne 10. 10. 2022 pro rok 2022 a dne 1. 1. 2023 pro rok 2023) na základě kterých pracovala pro žalovanou od 10. 10. 2022 do června 2023 jako ředitelka obchodního oddělení. Dohodu o provedení práce pak dne 1. 1. 2023 uzavřela rovněž se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , která je s žalovanou úzce personálně propojena, a to osobou , jméno FO, , nar. , datum, , kdy pro tuto společnost měla vykonávat práci na pozici obchodní zástupce, avšak s ohledem na propojenost obou subjektů žalobkyně nebyla schopna rozlišit pro koho kterou práci vykonává, kdy převažující práci vykonávala dle svého přesvědčení pro žalovanou, z toho důvodu požadovala veškeré plnění po ní. Žalované uvedla, že jí dle písemné dohody o provedení práce náležela odměna 400 Kč za hodinu, avšak že se s žalovanou dohodla, že jí bude náležet odměna za práci ve výši 57 000 Kč měsíčně a tato jí byla vyplácena až do května 2023, byť poslední měsíce jí byla vyplácena v několika splátkách, a i od dalších propojených osob, a to společnosti , právnická osoba, či od , právnická osoba, , která je rovněž úzce personálně přes osobu , jméno FO, propojena s žalovanou. Za měsíc květen 2023 byla žalobkyni vyplacena odměna toliko ve výši 17 000 Kč, za měsíc červen žalovaná nezaplatila žalobkyni ničeho. Celkem tak žalovaná dluží žalobkyni na odměně za práci 97 000 Kč. Ke svému pracovnímu vztahu uvedla, že ho sjednala přímo s jednatelkou žalované, že se dohodly na tom, že pro ni bude pracovat jako obchodní ředitelka v rozsahu běžné pracovní doby, přičemž místo výkonu práce bylo dohodnuto v místě jejího bydliště, neboť měla malé děti a s ohledem na vzdálenost jejího bydliště a sídla žalované (, adresa, ) nebylo reálné, že by denně dojížděla. Zároveň její práce spočívala zejména v kontaktování potencionálních zákazníků žalované a v jednáních se stávajícími zákazníky, která probíhala telefonicky a emailem, tedy její přítomnost v místě sídla žalované nebyla pro výkon její práce podstatná. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky, žalovaná však neuhradila ničeho.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Uvedla, že žalovaná s žalobkyní nesjednala mzdu ve výši 57 000 Kč, s žalovanou ani nesjednala práci v rozsahu plného pracovního úvazku, neboť se žalobkyně starala o nezletilé dítě, a tak sama neměla o sjednání pracovního poměru v tomto rozsahu zájem, mimo jiné i proto, že by přišla o rodičovský příspěvek. Z podstaty dohody o provedení práce je sjednán limit 300 hodin za kalendářní rok, který nebyl překročen. Předpokládaný rozsah práce odpovídal mzdě 10 000 Kč. Tento rozsah práce a odměny za ní vyplývá i z osobní karty. Za měsíc květen žalovaná obdržela mzdu v rozsahu vykonané práce, a za měsíc červen žalovaná neeviduje práci, za kterou by žalobkyni vznikl nárok na mzdu, když v těchto měsících byla spolupráce mezi žalovanou a žalobkyní omezena a sama žalobkyně odmítala pro žalovanou dále pracovat, když odmítala uzavřít pracovní smlouvu, dle které by jí náležela mzda 39 000 Kč. Jí požadovaná částka tak neodpovídá ani sjednané ani navrhované odměněn za práci. Žalobkyně si pak byla vědoma, že neodvádí práci pouze pro žalovanou, když v únoru obdržela provizi za prodej výrobků, což neodpovídá pracovnímu vztahu s žalovanou, ale zprostředkovatelské smlouvě, či smlouvě o obchodním zastoupení. Žalovaná nemá informaci, že by žalobkyně přispěla k prodeji zboží ve prospěch žalované. Žalobkyně ani nevrátila věci převzaté k výkonu práce od žalované (mobilní telefon, notebook, myš a pouzdro). Pokud byla žalobkyni zaslána žalovanou mzda nad rámec vykonané práce, není vyloučeno, že se tak stalo omylem. Zdůraznila, že žalobkyně neprokázala, že by pro žalovanou vykonala práci v rozsahu, který by odůvodňoval výši jí požadované mzdy. I pokud by vykonávala nějakou práci, činila tak bez pokynu žalované a výlučně o své vůli a nemůže tak požadovat za ní úhradu. Poukazovala, že to naopak byla žalobkyně, která sama odmítla pro žalovanou pracovat již na jaře 2023, když odmítla uzavřít pracovní smlouvu a je tak s podivem, že nyní se domáhá úhrady mzdy.

3. Z účastnického výslechu žalobkyně vyplynuly následující skutečnosti. Žalobkyně začala pro žalovanou pracovat poté, co ji oslovil její kolega pan , jméno FO, , se kterým dříve pracovala u společnosti , právnická osoba, , kde pracovala jako obchodní zástupce. , jméno FO, propojil žalobkyni s žalovanou, která za ní přijela do , adresa, do místa jejího bydliště, kde spolu vedly pracovní pohovor a vyjasnily si podmínky práce. Její činnost měla spočívat zejména v zajištění zákazníků pro spediční činnost žalované a zajištění dostatečného portfolia dopravců využitelných pro potřeby zákazníků žalované. O výši mzdy jednala přímo s jednatelkou, kdy požadovala 57 000 Kč čistého, s čímž žalovaná souhlasila. K podpisu dohody o provedení práce došlo v , obec, v říjnu 2022. Uvedla, že jí byla jednatelkou předložena k podpisu dohoda o provedení práce, nikoliv pracovní smlouvu, k čemuž jí jednatelka sdělila, že si žalobkyni nejprve chce vyzkoušet, což nepovažovala za zvláštní, neboť takovou zkušenost měla i z předchozích zaměstnání ve spedičních firmách. Časový rozsah práce domluvily na klasickou osmihodinovou pracovní dobu, 5 dnů v týdnu. Za účelem plnění pracovních úkolů jí žalovaná předala notebook a telefon s přístupy na internet. Na konci roku 2022 byla oslovena jednatelkou žalované, aby začala pracovat rovněž pro společnost , právnická osoba, , kde měla vykonávat určité marketingové činnosti a hledat odběratele pro společnost, kdy obě činnosti (jak pro , právnická osoba, , tak pro žalovanou) měla vykonávat souběžně. Od společnosti , právnická osoba, žádnou odměnu neobdržela, vyjma částky 900 Kč jako provizi za prodej některých výrobků. Vše fungovalo dle dohody účastnic.. Problémy se začaly objevovat v průběhu roku 2023, kdy se žalovaná začala zpožďovat v platbách zaměstnancům, bylo nutné žalovanou urgovat. Tyto problémy byly důvodem, proč ukončili pracovní poměr paní , jméno FO, a pan , jméno FO, . V květnu 2023 ji pak oslovila jednatelka žalované, zda by spolu uzavřely pracovní smlouvu, s čímž souhlasila. Návrh pracovní smlouvy, který jí byl zaslán, však neodpovídal původním dohodám, a to jak ohledně pracovního zařazení, tak ohledně výše mzdy. Předložená smlouva obsahovala rovněž ujednání, která byla v přímém rozporu se zákonem, v důsledku čehož odmítla pracovní smlouvu podepsat. Výhrady k předloženému návrhu pracovní smlouvy žalované opakovaně sdělila. K ukončení činnosti u žalované došlo tak, že dne 26. 6. 2023 byla žalobkyni odpojena SIM karta z telefonu, čímž se stala pro kohokoliv nedostupná a nemohla nadále vykonávat práci. V následujících dnech byla odebrána s whatsappových chatů, které měly ve společnosti.Ke svým pracovním zkušenostem žalobkyně uvedla, že za svou pracovní kariéru pracovala převážně na pracovní smlouvy, a to od roku 1995. Na dohodu o provedení práce pracovala pro společnost , právnická osoba, další společnosti s ní spřízněné, avšak až v souvislosti s nástupem na mateřskou dovolenou. Do té doby pracovala na pracovní smlouvu. Je si vědoma toho, že práce na dohodu o provedení práce je limitováno maximálním časovým omezením, ale nikdy to nekontrolovala, nesčítala, měla za to, že to za ni činí zaměstnavatel. Je si rovněž vědoma toho, že do určité částky mzdy se z ní neodvádějí odvody, ale vzhledem k tomu, že její odměna byla dohodnuta jako 57 000 Kč čistého, očekávala, že příslušné odvody za ni žalována, jako zaměstnavatel odvádí. Výkaz práce žalované nepředávala. Dohoda byla taková, že bude pracovat od pondělí do pátku 8 hodin denně, výkaz práce po ní ostatně ani žalovaná nepožadovala. Žalovaná tedy objektivně neměla žádný podklad pro vyúčtování mzdy dle odpracovaných hodin. Podkladem pro úhradu mzdy tak mohla být jen dohoda o výši mzdy. Výplatní pásky od žalované nedostávala.V roce 2022 neměla žalobkyně jiný příjem než od žalované, ale roční zúčtování daně z příjmu za rok 2022 neřešila. V předchozích letech to za ni řešili mzdové účetní, které si vyžádaly podklady pro zúčtování daně, u žalované se tak nestalo a ona sama rovněž daňové přiznání nepodala.Skutečnost, že je něco v nepořádku s jejím zaměstnáním a výplatou její mzdy se dozvěděla až poté, co byla kontaktována účetní, paní , jméno FO, . Žalobkyni sdělila, že za žalobkyni nejsou odváděny žádné odvody a že její mzda je rozúčtována na fiktivní osoby. Teprve poté navštívila zdravotní pojišťovnu a sociálku, kde zjistila, že jako zaměstnanec nebyla vůbec přihlášena a nebyly za ni hrazeny odvody.

4. Z dohody o provedení práce ze dne 10. 10. 2022 (elektronická příloha návrhu na vydání EPR) soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu uvedeného dne uzavřely dohodu o provedení práce na dobu určitou od 10. 10. 2022 do 31. 12. 2022, kterou se žalobkyně zavázala vykonávat pro žalovanou práci na pozici ředitel obchodního oddělení, za což jí náležela odměna 400 Kč za hodinu. Dohoda byla za žalovanou podepsána její jednatelkou , jméno FO, . Dle tvrzení žalované měla náplň práce žalobkyně spočívat ve vyhledávání nových zákazníků, obchodní komunikace se stávajícími zákazníky žalované a rovněž koordinace činností žalobkyně s dispečery. Žalobkyně fakticky neměla v obchodním oddělení žádné přímé podřízené ani nadřízené (podání žalované na čl. 71).

5. Z dohody o provedení práce ze dne 1. 1. 2023 (elektronická příloha návrhu na vydání EPR) soud zjistil že žalobkyně a žalovaná spolu uvedeného dne uzavřely dohodu o provedení práce na dobu určitou od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, kterou se žalobkyně zavázala vykonávat pro žalovanou práci opět na pozici ředitel obchodního oddělení, za což jí náležela odměna 400 Kč za hodinu. Dohoda byla za žalovanou podepsána její jednatelkou , jméno FO, .

6. Z dohody o provedení práce ze dne 1. 1. 2023 (elektronická příloha návrhu na vydání EPR soud zjistil, že žalobkyně uzavřela se společností , právnická osoba, dohodu o provedení práce na dobu určitou od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023, kterou se žalobkyně zavázala vykonávat pro společnost , právnická osoba, práci na pozici obchodní zástupce, za což jí náležela odměna 400 Kč za hodinu. Dohoda byla za žalovanou podepsána její jednatelkou , jméno FO, . (pozn. soudu – žalovaná se ani k výzvě soudu nevyjádřila, zda na základě této smlouvy žalobkyně fakticky vykonávala práci pro společnost , právnická osoba, a pokud ano, v jakém rozsahu. Dle žalobkyně pak tato od uvedené společnosti mzdu nepobírala a žádnou práci jí nevykazovala).

7. Z osobní karty žalobkyně (čl. 14) předložené žalovanou soud zjistil, že žalovaná evidovala žalobkyni jako svoji zaměstnankyni s osobním číslem , hodnota, , bez osobních údajů žalobkyně. K údajům podstatným pro výpočet mzdy a výše odvodů je u žalované uvedeno, že plátcem je stát od 10.10.2022, tj. od prvního dne pracovního poměru. Evidována je dohoda o provedení práce s datem nástupu do zaměstnání 10.10.2022 na pozici ředitel obchodního oddělení se sjednanou mzdou 10 000 Kč měsíčně od 10.10.2022 do 31.12.2023 (ač Dohoda o provedení práce byla uzavřena pouze do 31.12.2022). Zároveň je na kartě uveden i bankovní účet určený pro výplatu mzdy u Raiffeisen Bank.

8. Z whatsappové komunikace (příloha A přílohové obálky žalobkyně) mezi žalobkyní a jednatelkou žalované z dubna 2023 soud zjistil, že žalobkyně urgovala doplacení mzdy, což jednatelka žalované přislíbila. Druhý den pak jednatelka žalované avizovala žalobkyni odeslání doplatku mzdy. Ta s časovým odstupem reagovala tak, že jí stále chybí 27 000 Kč, na což dostala odpověď, že platba dorazí během několika minut a zároveň jí žalovaná upozornila, že platby pro žalobkyni zasílá z různých firem.

9. Z historie pohybů na běžných účtech žalobkyně (elektronická příloha návrhu na vydání EPR) soud zjistil, že žalobkyně na svůj bankovní účet obdržela níže uvedené platbyZ žádného z předložených důkazů nevyplynul žádný právní titul, proč by měla společnost , právnická osoba, hradit žalobkyni mzdu či jinou odměnu. Pokud jde o platby od společnosti , právnická osoba, , byla soudu předložena pouze dohoda o provedení práce popsaná v odstavci 6 tohoto rozsudku.

10. Z evidenčního listu majetku žalované (čl. 12) soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni k užívání mobilní telefon Samsung Galaxy A33G, který žalobkyně převzala dne 10. 10. 2022 a notebook HP EliteBook 755, myš a pouzdro, které žalobkyně převzala dne 18. 10. 2022. (pozn. soudu – Žalobkyně k tomu uvedla, že obojí má stále v držení, neboť je to jediný důkaz, v němž je zachycena její práce ve sporném období. Soud pak obsah obou zařízení provedl k důkazu při ověřování rozsahu vykonávané práce a autentičnosti obsahu listin popsaných v odstavci 11. tohoto rozsudku).

11. Žalobkyně předložila soudu přehled emailů a telefonních hovorů uskutečněných z pracovního notebooku a telefonu v měsíci květen a červen 2023 (příloha C až F přílohové obálky žalobkyně) když soud tyto přehledy zkontroloval v žalobkyní předloženém notebooku a telefonu a konstatoval, že přehledy odpovídají údajům v předmětných komunikačních zařízení. Z nich pak soud zjistil, že žalobkyně byla na denní bázi v kontaktu jak se zákazníky žalované, tak i s jejími dalšími zaměstnanci, a že řešila pracovní úkoly odpovídající i tvrzení žalované o pracovní náplni žalobkyně. Z předloženého seznamu není možné učinit závěr, že by žalobkyně pracovala jen některé dny v týdnu či jen několik hodin denně. Soud má z předložené komunikace za osvědčené, že žalobkyně pracovala nejméně ve standardní pracovní době 40 hodin týdně.

12. Z elektronické vstupenky na veletrh v Mnichově (čl. 50) soud zjistil, že žalobkyně se jako zaměstnankyně žalované účastnila veletrhu v Mnichově, konaného ve dnech 9. až 12. května 2023, tedy ve sporném období.

13. K výzvě soudu, aby žalovaná předložila soudu své organizační schéma s uvedením konkrétních osob pracujících na daných pozicích, žalovaná předložila pouze jmenný seznam osob s uvedením, na základě jaké konkrétní smlouvy ta která osoba pro ni pracovala, na jaké pozici a délce pracovního poměru (čl. 90). Ač je dokument nazván organizačním schématem, vzájemné vztahy mezi jednotlivými zaměstnanci, včetně vzájemné podřízenosti z tohoto seznamu nevyplývají. Svědci (i žalobkyně) pak některé zaměstnance uvedené v přehledu vůbec neznali, ač měli u žalované pracovat ve stejném období jako svědci.

14. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně pracovala pro žalovanou jako účetní, a to od 1. 4. 2023 do 21. 6. 2023. Pracovní poměr u žalované sama ukončila okamžitým zrušením, neboť neměla uhrazenu mzdu za poslední dva měsíce, kdy sama musela následně žalovat úhradu dlužné mzdy u soudu. Svědkyně zpracovávala účetnictví nejen pro žalovanou, ale rovněž pro společnost , právnická osoba, a , právnická osoba, , které rovněž patřily jednatelce žalované. Když nastoupila k žalované, nikdo jí agendu nepředal. Předchozí účetní skončila a účetnictví poslední dva měsíce před jejím nástupem zřejmě nikdo nedělal. Nebyly zpracovány přijaté ani vydané faktury, finanční úřad urgoval přiznání k DPH, které nebylo podáno již od konce roku 2023 apod. Ona se snažila dát věci do pořádku.Zanedbaná byla rovněž personální agenda, obtížně dohledávala smlouvy a komu má být vůbec mzda vyplácena. Žalovaná zaměstnávala řadu osob, jejichž jména svědkyni nic neříkala, nikdy je ve společnosti neviděla. Jednatelka žalované rovněž uváděla, že jí jména nic neříkají a že si zřejmě tyto smlouvy podepisovala sama předchozí účetní, paní , jméno FO, . Tomu však svědkyně nevěřila, měla za to, že se vše dělo s vědomím a na pokyn jednatelky žalované. Obecně byl postoj jednatelky takový, že vlastně nic neví a nezajímá jí, jak zaměstnanci splní její pokyny. Její oblíbené rčení na upozornění, že se některé věci dělají špatně či v rozporu se zákonem bylo „když vše fungovalo doteď, tak to může fungovat dál“. Pokud byla upozorňována na to, že za zaměstnance není odváděno pojistné nebo že není možné vyplácet „černé duše“, jednatelka žalované vždy říkala, že ji to nezajímá, že důležité je, aby lidi dostali peníz. Naopak, když přišel někdo, že se mu žalovaná dluží, sváděla to na to, že nemá podklady, přitom ona sama po svědkyni chtěla, abych např. vymazávala některé faktury od dodavatelů z účetního programu, že jim platit nechce.Dále uvedla, že podklady pro mzdovou agendu dostávala dvojího druhu. Většina zaměstnanců vedla docházku a podklady pro výplatu dostávala v excelovské tabulce. Jinak tomu bylo u žalobkyně a u pana , jméno FO, , ti oba měli stálou mzdu vždy ve stejné výši, v případě žalobkyně to byla částka 57 000 Kč. Tuto výši jí sdělila jednatelka žalované. Když však dohledávala podklady, zjistila, že žalobkyně má podepsánu pouze dohodu o provedení práce na částku 10 000 Kč. Příkazy do banky směla zadávat pouze jednatelka žalované, svědkyně měla pouze přístup k náhledům bankovních operací, není tak možné, že by jednatelka nevěděla, jakou mzdu žalobkyni hradí. Mzda odcházela žalobkyni po částech zpravidla z důvodu, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků, aby mohla být mzda zaplacenou najednou. Praxe, kdy byla některým lidem vyplácena vyšší mzda, než jim podle smluv náležela, byla zavedena i u dalších osob nejen u žalované, a i v dalších spřízněných společnostech například v , právnická osoba, .Svědkyně konfrontovala jednatelku žalované se svými zjištěními týkajícími se výplat mezd, smluv apod., ta však nechtěla věc řešit a ponechávala to na svědkyni. Poté, co svědkyně přešla z ústní formy konfrontace k písemné, začala jí jednatelka vyhrožovat právníky a jednoho dne po příchodu do práce na jejím pracovním místě seděla jiná žena, která pracovala na jejím počítači v účetním programu. Svědkyně rovněž našla i smlouvu uzavřenou na vedení účetnictví se společností , právnická osoba, z , obec, uzavřenou již dne 1. 1. 2023. Následně svědkyně zjistila, že nemá přístup na server, aby mohla pracovat, a to v důsledku toho, že žalovaná neplatila za služby úložiště. Svědkyně na situaci reagovala tak, že sepsala ukončení pracovního poměru z důvodu neuhrazené mzdy a dopis, ve kterém popisovala problémy v účetnictví, kdy kopie těchto dokumentů rozeslala všem zaměstnancům. (viz. odstavec 22 rozsudku)Svědkyni nebyly vydány doklady týkající se jejího pracovního poměru. Lidí, kteří měli problémy s tím, že dostávají mzdu pozdě nebo ve splátkách, že nedostávají výplatní pásky, výstupní listy, potvrzení pro ČSSZ apod. byla celá řada. Jednatelka běžně krátila mzdu svým zaměstnancům, kdy svědkyně byla nucena přepracovávat opakovaně výplatní pásky podle jejích pokynů bez ohledu na původní výkaz práce jednotlivých zaměstnanců, trvala na tom, aby zaměstnanci pracovali i v době, kdy čerpali nemocenskou nebo ošetřovné, ale odmítala jim poté cokoliv např. ve formě odměn, za tuto práci zaplatit. Svědkyně byla přítomna situaci, kdy s jednatelkou žalované chtěla paní , jméno FO, řešit snížení mzdy, ta ji však pouze odstrčila, že nic řešit nebude a utekla z kanceláře. Obdobné situace zažila opakovaně.Svědkyně sama první výplatu dostala ve třech splátkách, věděla, že na účtu nejsou peníze, takže jí to nepřišlo divné. Druhou výplatu pak nedostala, dostala pouze 2 000 Kč v hotovosti, aby měla na benzin.Svědkyně osobně žalobkyni neznala, byla s ní však v častém telefonickém kontaktu, a to až několik hodin denně, a to z důvodu, že žalobkyně zasílala objednávky a další pokyny, které musela svědkyně zpracovávat. Svědkyně rovněž potvrdila, že to byla ona, kdo žalobkyni upozornil na nesrovnalosti spojené s její mzdou, tedy zejména skutečnost, že na dohodu o provedení práce může pracovat maximálně 300 hodin za rok, což dávno překročila, a že žalovaná za žalobkyni neodvádí zdravotní a sociální pojištění, neboť oficiálně eviduje pouze nárok žalobkyně na mzdu ve výši do 10 000 Kč měsíčně.

15. Z čestného prohlášení , jméno FO, (elektronická příloha návrhu na vydání EPR) ve spojení s její svědeckou výpovědí soud zjistil, že svědkyně pracovala u žalované od května 2022 do května 2023. Ve smlouvě měla uvedeno, že pracuje jako asistentka logistiky, fakticky pracovala jako dispečer mezinárodní dopravy. Pracovala na základě pracovní smlouvy na hlavní pracovní poměr.Se svědkyní se viděla pouze dvakrát, poprvé, když jí byla představena jednatelkou žalované a podruhé, když žalobkyně zaměstnancům v , obec, představovala nový program a učila je s ním pracovat. Jinak s ní byla v častém telefonickém kontaktu, a to každodenně. Komunikovaly spolu mnohokrát za den. Stejně často byly v e-mailovém kontaktu. Svědkyně byla s žalobkyní v každodenním kontaktu i na skupinových whatsappech, kdy spolu neustále řešily pracovní věci, výlučně ony dvě například pracovaly na navázání spolupráce se společností , právnická osoba, .K osobě žalobkyně jí bylo sděleno, že jejím úkolem je rozšířit okruh klientů a dopravců, nebylo jí nic sděleno o tom, že by měla žalobkyně pracovat brigádně nebo na zkrácený úvazek, všechno ukazovalo na to, že se jedná o hlavní pracovní poměr jen s tím rozdílem, že pracuje z domova. Výši mzdy žalobkyně neznala.Svědkyni chodila mzda od žalované řádně a včas někdy do ledna 2023, následně se objevily problémy. Svědkyni jednou přišla mzda od společnosti , právnická osoba, namísto od žalované. Pokud se musela se mzdou připomínat, šla nejdříve za účetní, která ji odkazovala na jednatelku žalované, ta svalovala vinu na účetní. Na přelomu roku 2022 a 2023 byl svědkyni jednatelkou žalované předložen nový mzdový výměr, kdy měla namísto původní výše mzdy 30 000 Kč, uvedenu částku 25 000 Kč a 5 000 Kč osobní ohodnocení. Od této chvíle po ní začala jednatelka žalované vyžadovat hodinový výkaz práce, kdy však svévolně seškrtávala hodiny a snižovala svědkyni mzdu. Situace se v průběhu jara zhoršovala. Když byla svědkyně na jaře více doma na ošetřovném, pracovala rovněž z domova, kdy jednatelka žalované jí tuto práci odmítla proplatit. Svědkyně pracovní poměr ukončila sama výpovědí, a to z důvodu problémů se zasíláním mezd. V té době již pro žalovanou odmítali jezdit dopravci, neboť neměli zaplaceno.Svědkyně k seznamu zaměstnanců žalované (viz. odstavec 13 rozsudku) uvedla, že nezná zaměstnance , jméno FO, , , jméno FO, či , jméno FO, . Uvedla, že zná pouze jméno , jméno FO, , který dle ní pracoval pro žalovanou, ale skončil již v létě 2022. , jméno FO, podle svědkyně zřejmě pracoval pro žalovanou, ale ještě v době předtím, než sama přišla a , jméno FO, byla brigádnice na dispečinku. , jméno FO, byl podle svědkyně v příbuzenském vztahu s , jméno FO, , ale není si vědoma, že by ve společnosti pracoval. , jméno FO, byla přijata v době výpovědní doby svědkyně a měla nahradit ji a pana , jméno FO, .

16. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, , soud zjistil, že byl u žalované zaměstnán od června 2023 do srpna 2023 jako ředitel logistiky, žalobkyni znal po telefonu jako kolegyni. Pracovní poměr u žalované ukončil ve zkušební době z důvodu neuhrazených mezd. U žalované pracoval na základě pracovní smlouvy. Mzdu u žalované sjednal na částku 40 000 Kč hrubého plus pohyblivé složky mzdy, kdy výše těchto pohyblivých složek nebyla ve smlouvě uvedena. Bylo mu přislíbeno, že by měl dostat 80 000 Kč měsíčně čistého a k dispozici služební vůz, který nedostal. Za práci dostal u žalované zaplaceno pouze 27 000 Kč ve třech splátkách. Žalobkyně podle toho, co mu řekli kolegové, měla v rámci své pracovní náplně vyhledávat obchodní příležitosti, měla na starosti klienty, objíždět lékárny v regionu.

17. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že svědkyně pracovala pro žalovanou jako dispečer od 1. 6. 2023 do konce srpna 2023, nejdříve pracovala brigádně a později na pracovní smlouvu. Žalobkyni znala po telefonu a skype, pracovala pro žalovanou jako manažerka, což jí sdělila přímo jednatelka žalované. Žalobkyně ji měla metodicky řídit a úkolovat ji.V kontaktu byli denně, a to až sedmkrát, rovněž po e-mailu a po skypu, když jí žalobkyně prováděla metodická školení. Jednatelka žalované jí sdělila, že žalobkyně pracuje z domu, neboť má malé dítě. Podle svědkyně pracovala žalovaná i o víkendech, neboť závozy lékáren probíhaly i v noci a bylo třeba řidiče kontrolovat. Žalobkyně pracovala pro žalovanou určitě celý červen, a i v červenci se na ni svědkyně obracela, pokud si nevěděla rady a neměla nikoho jiného, komu by mohla zavolat.Ukončení práce žalobkyně oznámila svědkyni paní , jméno FO, a zopakovala jí to záhy i jednatelka žalované s tím, že se žalobkyni nesmí posílat žádné peníze, mají se odstranit její kontakty, telefonní čísla k nimž měla žalobkyně přístup.Svědkyně sama skončila proto, že neměla nikoho, s kým by mohla věci řešit, u žalované se začali střídat různí lidé. Z důvodu, že jednatelka žalované odmítala hradit faktury dopravců, přicházela o ně. Rovněž jim různí lidé začali vyhrožovat, protože žalovaná neplatila dopravcům, a ona se začala se bát.Ví, že u žalované pracoval pan , jméno FO, , který ale nedostal zaplaceno, po něm nastoupil pan , jméno FO, . Mzda svědkyni přicházela kouskovaně, a dodnes jí nebyla doplacena. Tyto skutečnosti řešila s účetní, kdy ta jim výplatu počítala dle hodin, které dostala od jednatelky žalované, která jim je seškrtávala, aniž by vysvětlila proč. Svědkyně se i s dalšími zaměstnanci obrátila na inspektorát práce. Jediný člověk, který dostával výplatu pravidelně, byla paní , jméno FO, , která dostávala od jednatelky i řadu dárků, a to i v době, kdy ostatním nebyla vyplacena mzda.Za dobu, kdy svědkyně u žalované pracovala, se tam vystřídala spousta lidí, brigádníci, i lidé pracující na černo. Z dalších osob uvedených na seznamu zaměstnanců žalované (viz. odstavec 13 rozsudku) svědkyně znala pouze jméno , jméno FO, , která byla brigádnice a , jméno FO, , která byla rovněž brigádnice.

18. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, soud zjistil, že tato byla zaměstnancem společnosti , právnická osoba, , která měla se žalovanou stejnou jednatelku, resp. Vlastníka. Pracovala na základě pracovní smlouvy jako asistentka jednatelky. Fakticky pracovala i pro žalovanou.S žalobkyní byla v písemném a telefonickém kontaktu denně. Znala se s ní i osobně, a to z různých akcí, kde se prezentovaly výrobky , právnická osoba, . Když měla společnost na akci vlastní stánek, byla tam často i žalobkyně, a to i 12 hodin denně. Žalobkyně pracovala jako obchodní ředitelka a dělala ještě obchodní zastoupení k některým výrobkům. Z okolností věděla, že žalobkyně měla pracovat na dálku.Svědkyně přesné okolnosti ukončení spolupráce žalobkyně se žalovanou neznala, věděla pouze, že byly nějaké problémy se smlouvou. Z ukončení jejího pracovního poměru byla překvapená, protože pro žalovanou dělala hodně práce.Pokud jde o výplatu, tak ta svědkyni chodila se zpožděním čtyři až pět dní, od ostatních zaměstnanců věděla o problémech s výplatami, seškrtávání hodin, krácením mzdy. Svědkyně sama toto zažila až ve výpovědní době, když jí byly seškrtány hodiny, aniž by jí to bylo vysvětleno. Ona sama výpověď podala z důvodu, že se jí nelíbil způsob komunikace jednatelky žalované s ostatními zaměstnanci, organizace práce a pozdní zasílání výplaty.

19. Z výslechu svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že s žalobkyní byla v pravidelném, zejména telefonickém, kontaktu, kdy s ní řešila zejména faktury a dodavatele, otázky kolem doprav, závozů lékáren, jednání s dopravci. U žalované byla zaměstnána na základě pracovní smlouvy na hlavní pracovní poměr jako fakturantka, a to od dubna 2023 do září 2023, kdy se dohodla na ukončení pracovního poměru. Ví, že žalobkyně pracovala vzdáleně z , adresa, . Ze seznamu zaměstnanců žalované (viz. odstavec 13 rozsudku) jí nebyla známa nejméně jména , jméno FO, , , jméno FO, , paní , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, .

20. Z prohlášení , jméno FO, ze dne 1. 8.2023 (čl. 51), že tento pracoval pro žalovanou od listopadu 2021 do srpna 2022. Spolupráci ukončil k 31. 8. 2022 poté, co nedostal sjednanou odměnu za práci vykonanou v měsíci červnu, červenci a srpnu 2022. Žalovaná přesto dle předloženého seznamu zaměstnanců (viz. odstavec 13 rozsudku) vedla p. , jméno FO, jako zaměstnance až do 31. 5. 2023 na pozici elektrikáře.

21. Z prohlášení pana , jméno FO, ze dne 4. 8. 2023 (čl. 52) soud zjistil, že pan , jméno FO, pracoval pro žalovanou jako řidič dodávkového vozidla na základě dohody o provedení práce uzavřené dne 21. 1. 2023, kdy pracovní poměr ukončil k 18. 2. 2023. Žalovaná ho přesto dle předloženého seznamu zaměstnanců (viz. odstavec 13 rozsudku) vedla jako zaměstnance až do 31. 5. 2023.

22. Z emailové komunikace mezi svědkyní , jméno FO, (viz. odstavec 14 tohoto rozsudku) a jednatelkou žalované z 23. června 2023 (čl. 121 až 129) soud zjistil, že uvedeného dne svědkyně opakovaně urgovala úhradu výplaty za květen 2023. Na to obdržela odpověď, že výplaty bude opravovat p. , jméno FO, , a že peníze jsou třeba k zaplacení daní. Na základě toho zaslala svědkyně jednatelce žalované (a v kopii dalším zaměstnancům) okamžité zrušení pracovního poměru s ohledem na nevyplacenou mzdu. Zároveň popsala průběh svého pracovního poměru u žalované. Popsala neuspokojivé pracovní podmínky v zaměstnání včetně problémů s úhradami.

23. Ze mzdové evidence žalované (příloha B přílohové obálky žalobkyně) k níž žalobkyně uvedla, že je získala z účetnictví žalované soud zjistil, že žalovaná dle své mzdové evidence vyplatila žalobkyni odměnu za práci za měsíc říjen 9 900 Kč a za měsíce listopad a prosinec po 10 000 Kč. Tyto záznamy však neodpovídají skutečně vyplaceným částkám (viz. odstavec 9 tohoto rozsudku).Z přehledu mzdových nákladů žalované za měsíc leden 2023 soud zjistil, že žalovaná eviduje mezi vyplácenými osobami i osoby, jež dle jí předloženého seznamu zaměstnanců (viz. odstavec 13 rozsudku) již nebyly jejími zaměstnanci, a to nejméně , jméno FO, , mzdu rovněž vyplatila panu , jméno FO, , kterého sice evidovala jako svého zaměstnance, avšak ten svoji práci ukončil již k 31.8.2022 (viz. odstavec 20 tohoto rozsudku) a zároveň neeviduje výplatu mzdy žalobkyni, ač jí odměnu za práci za měsíc leden vyplavila (viz. odstavec 9 tohoto rozsudku).Z přehledu mzdových nákladů žalované za měsíc únor 2023 soud zjistil, že žalovaná opětovně eviduje, že vyplatila mzdu , jméno FO, , tak i , jméno FO, a výplatu mzdy žalobkyni ve výši 10 000 Kč.Za měsíc březen 2023 pak žalovaná eviduje opět výplatu mzdy mzdu , jméno FO, , tak i , jméno FO, a výplatu mzdy žalobkyni ve výši 10 000 Kč.Za měsíc duben žalovaná eviduje výplatu mzdy žalobkyni opět ve výši 10 000 Kč a za květen 2023 opětovně eviduje výplatu mzdy pro osoby, jež nebyly u žalované zaměstnány, a to , jméno FO, , , jméno FO, a u žalobkyně eviduje pouze výplatu mzdy ve výši 10 000 Kč.Od měsíce březen 2023 pak žalovaná z evidované mzdy 10 000 Kč prováděla srážku na daň z příjmu ve výši 1 500 Kč oproti níž nestavěla do té doby uplatňovaný nárok na slevu na dani ve shodné výše v důsledku čehož evidovala výplatu mzdy na účet žalobkyně v částce 8 500 Kč, a to přesto, že žalovaná fakticky hradila na účet žalované částky několikanásobně vyšší (viz. odstavec 9 tohoto rozsudku).

24. Z informací o výsledku kontroly Státního úřadu inspekce práce ze dne 4. 4. 2024 (čl. 130) soud zjistil, že u žalované byla provedena na základě z podnětu zaměstnanců žalované kontrola Inspektorátem práce, kdy jejím předmětem bylo dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů, kdy žalovaná v průběhu kontroly neposkytovala součinnost, bylo zjištěno porušení povinností na úseku odměňování zaměstnanců, na úseku pracovní doby, na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

25. Z výzvy žalobkyně k dodání potvrzení o zdanitelných příjmech (čl. 119 a 120) ze dne 7.3.2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k předání potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2023. Dle tvrzení žalobkyně na uvedenou výzvu doručenou do datové schránky žalovaní tato žádným způsobem nereagovala, tedy nesplnila zákonnou povinnost zaměstnavatele vydat zaměstnanci požadované potvrzení.

26. Z e-mailové korespondence žalobkyně s jednatelkou žalované týkající se uzavření pracovní smlouvy z června 2023 včetně pracovní smlouvy (čl. 53-55) a SMS komunikace z téhož období (čl. 74-76, čl. 56-57) soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou jednaly o uzavření pracovní smlouvy, dle které měla žalobkyně pro žalovanou nadále pracovat na pozici obchodní zástupce za mzdu 39 000 Kč hrubého. Žalobkyně měla k této smlouvě výhrady, které uvedla mimo jiné v e-mailu ze dne 2. 6. 2023, kdy odmítala uzavření pracovní smlouvy s žalovanou, ale byla ochotná uzavřít pracovní smlouvu s , právnická osoba, . nebo , právnická osoba, . Současně pak sdělovala výhrady k výši mzdy, kdy žalobkyně uváděla, že to finančně nevychází a musela by k této smlouvě být ještě vyhovena dohoda o provedení práce na společnost , právnická osoba, , případně pak uvedla, že je ochotna fungovat na základě dosavadních uzavřených dohod, případně spolupráci zcela ukončit. Žalovaná naopak trvala na podepsání smlouvy v textaci jí vytvořené beze změn. Žalovaná rovněž v komunikaci podmiňovala úhradu dlužné mzdy za měsíc květen podepsáním pracovní smlouvy. Z komunikace obou má soud za osvědčené, že si žalobkyně i žalovaná byly vědomy, že do té doby fakticky praktikovaný způsob výkonu práce a odměňování je v rozporu se zákonem.

27. K tvrzení žalované o neexistence výkonu práce ze strany žalobkyně a její neochotě pracovat a komunikovat s žalovanou předložila žalovaná dvě poštovní zásilky, které odeslala žalobkyni po ukončení výkonu práce žalobkyně pro žalovanou, které si žalobkyně nepřevzala. Z předložených kopií obálek (čl. 17) má soud za prokázané, že je žalovaná poslal na adresu, která nemá žádný vztah k bydlišti žalobkyně. Ani žádný ze svědků označených žalovanou pak nepotvrdil, že by šlo o adresu, která byla sdělena žalobkyní jako její doručovací.

28. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2023 včetně dokladu o odeslání datové zprávy soud zjistil, žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné mzdy.

29. Z dalších provedených důkazů, zejména inzerce žalované na obsazení volných pracovních míst, výzvy k vrácení zboží, soud neučinil žádné skutkové závěry podstatné pro rozhodnutí soudu.

30. Soud zamítl provedení důkazu výslechem svědkyně , jméno FO, , neboť se mu jí opakovaně nepodařilo předvolat k jednání, a to ani na adresách sdělených státními orgány. Dále zamítl výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, , neboť uvedené osoby ani dle tvrzení žalované nemají informace o vzniku pracovního poměru žalobkyně k žalované ani o jeho výkonu. Jejich výpověď měla osvědčit jednání žalobkyně poté, kdy tato přestala pro žalovanou pracovat.

31. Na základě shora uvedeného dospěl soud k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně s žalovanou na podzim 2023 jednaly o pracovní činnosti žalobkyně pro žalovanou. Výsledkem ujednání bylo, že žalobkyně bude pro žalovanou pracovat od 10.10.2022 jako její obchodní ředitelka s náplní práce spočívající ve vyhledávání nových zákazníků, obchodní komunikace se stávajícími zákazníky žalované a rovněž koordinace činností žalobkyně s dispečery. Uvedenou práci měla konat v rozsahu nejméně 5 pracovních dní týdně, osm hodin denně. Takto dohodnutou práci vykonávala nejméně od října 2022 do konce června či počátku července 2023. Odměna za práci byla sjednána ve výši 57 000 Kč měsíčně. Místem výkonu práce pak bylo bydliště žalobkyně. Žalobkyně vyslovila i souhlas s vysíláním na pracovní cesty.

32. Po právní stránce soud vycházel z ustanovení § 33 odst. 1 zákona č., 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“) se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Dle § 34 odst. 2 musí být pracovní smlouva uzavřena písemně. Podle § 20 však platí, že nebylo-li právní jednání učiněno ve formě, kterou vyžaduje tento zákon, a bylo-li již započato s plněním, není možné se neplatnosti tohoto jednání dovolat u těch jednání, jimiž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah.

33. Pracovní smlouva musí obsahovat dle ustanovení § 34 odst. 1 ZP druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána a den nástupu do práce.

34. Dle § 74 odst. 1 ZP má zaměstnavatel zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru.

35. Dle § 76 odst. 1, 2 a 3 platí, že rozsah práce vykonávané na základě dohody o provedení práce nesmí být větší než 300 hodin v kalendářním roce.

36. Podle § 555 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

37. Dle § 109 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoníku práce“) zaměstnanci náleží mzda za vykonanou práci.

38. Dle § 30 zákona č. 177/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 31.12.2023 má rodič, který celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, má nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte. Podle § 31 odst. 3 téhož zákona se podmínka osobní celodenní péče považuje za splněnou, jestliže dítě starší dvou let navštěvuje školku.

39. Dále dle § 1968 věta prvá o.z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení ve spojení s ustanovením § 1970 o.z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením č. 351/2013 Sb., a to v § 2; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Na základě provedeného dokazování za užití shora uvedených právních předpisů dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je po právu.

41. Soud se nejprve zabýval tím, na základě jakého právního jednání žalobkyně pro žalovanou pracovala, zda to bylo na základě soudu předložených dohod o provedení práce (byť s překročením zákonného limitu výkonu práce) nebo na základě jiného, účastníky zakrytého, jednání.

42. Provedenými výslechy svědků má soud za prokázané, že žalobkyně s jednatelkou žalované od samého počátku ujednaly, že žalobkyně bude pro žalovanou pracovat na plný pracovní úvazek, jako obchodní ředitelka.Z výslechu svědků a výpisu e-mailové a telefonické komunikace vyplynulo, že žalobkyně pracovala pro žalovanou v rozsahu plné pracovní doby, zastupovala žalovanou na veletrzích (jichž se žalovaná účastnila i jako vystavovatel). Stávajícím zaměstnancům byla představena jako obchodní ředitelka. Stejné informace se dostalo i zaměstnancům, kteří nastoupili k žalované poté, kdy již byla žalobkyně zaměstnána u žalované. Např. svědkyně , jméno FO, výslovně uvedla, že jí bylo jednatelkou žalované sděleno, že se má s pracovními otázkami obracet právě na žalobkyni. Rovněž pracovní pozice obchodního ředitele svojí náplní (tak jak ji popsala sama žalovaná) není prací vykonávanou nahodile či za účelem vykrytí nárazových potřeb zaměstnavatele. Naopak žalobkyně byla pověřena dennodenní koordinací práce dispečinku a denním řešení problémů při dopravě. Tedy prací, jež již svým charakterem přesahuje časovou náročnost omezeného rozsahu 300 hodin za kalendářní rok (tj. při rovnoměrném rozložení v roce 25 hodin měsíčně).Žalobkyně se při své práci řídila pokyny žalované, kdy měla aktivně vyhledávat nové zákazníky, komunikovat se stávajícími obchodními partnery, koordinovat činnost dispečinku. Žádnému ze zaměstnanců nebylo ze strany žalované sděleno, že by pracovní čas žalobkyně byl jakkoliv limitován. Naopak z výpovědi svědků vyplynulo, že žalovaná očekávala, že všichni budou plnit své pracovní povinnosti i mimo pracovní dobu, neboť některé specifické činnosti žalované bylo třeba plnit i mimo pracovní dobu, o víkendech či v noční hodiny.

43. Soud neuvěřil žalobkyni, že by nevěděla, že vykonávala činnost pro žalobkyni v rozsahu přesahujícím 300 hodin ročně. Předně sama žalobkyně tvrdila, že dohoda účastnic se vztahovala nikoliv k hodinové mzdě, ale ke stálé a jednotné mzdě měsíční (ve výši 57 000 Kč). Tedy nikoliv ke mzdě odvozené od odpracovaných hodin, jak předpokládá dohoda o provedení práce, ale k plnému pracovnímu poměru. Žalobkyně sama je pak osobou, která pro různé zaměstnavatele pracovala od roku 1995, a to vždy na pracovní smlouvu. Až s nástupem na mateřskou dovolenou u předchozího zaměstnavatele změnila svůj pracovní poměr na dohodu o provedení práce. Uvedla, že si je vědoma, toho, že dohoda o provedení práce je časově limitována. Musela si tak být vědoma, že tento časový limit vyčerpá prací za méně než dva kalendářní měsíce.

44. Soud rovněž neuvěřil žalované, že si s žalobkyní nesjednala rozsah práce odpovídajícím řádnému pracovnímu poměru, a že odměna za práci jí byla ze strany žalované vyplácena v rozsahu vyšším než 10 000 Kč měsíčně omylem či jako odměna z jiné pracovní činnosti (kterou však žádným konkrétním způsobem nespecifikovala). To vše za situace, kdy to byla právě a výlučně jednatelka žalované, která zadávala příkazy k úhradám do banky. Rovněž to byla právě ona, která ještě v květnu 2023 ubezpečovala žalobkyni, že jí přijde celá částka sjednané odměny, a poté, co ji odeslala, na její úhradu sama žalobkyni upozorňovala včetně toho, že odměnu poskládala z různých firem. Nelze ani přehlédnout, že sama jednatelka žalované různým zaměstnancům sdělovala, že žalobkyně je zaměstnankyní žalované, informovala je o její pozici, zapojila jí do vnitřních struktur žalované a žádným způsobem její činnost nelimitovala. Nelze rovněž přehlédnout, že namítala-li žalovaná, že žalobkyně nepředkládala žádný výkaz své práce, byla to naopak žalovaná, která by měla mít evidenci o zadané práci žalobkyni a vyžadovat osvědčení o jejím plnění předem sjednaným způsobem. Takové tvrzení však žalovaná ani při své obraně neuvedla, ani taková domluva či evidence nevyplynula z žádného provedeného důkazu. Na základě, jakých konkrétních skutečností žalovaná vyplácela žalobkyní její odměnu za práci, ať již ve výši evidovaných 10 000 Kč měsíčně (tj. každý měsíc za 25 hodin práce ??? jaké a na základě čeho vyúčtované) či skutečně vyplácených 57 000 Kč (tj. každý měsíc za právě 142,5 hodiny práce), žalovaná neuvedla.

45. Na základě shora uvedeného tak soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření ústnímu pracovní smlouvy ve smyslu ustanovení § 34 ZP, když sjednaly druh práce – obchodní ředitelka, místo výkonu práce – místo bydliště žalobkyně a den nástupu do práce 10.10.2022). Soud je přesvědčen o tom, že jak žalobkyně, tak žalovaná od počátky chtěly a měly v úmyslu, aby žalobkyně vykonávala práci v pracovním poměru, nicméně z důvodu, že to pro ně bylo, zejména z daňových důvodů výhodnější, uzavřely dohodu o provedení práce. Tedy, že uzavření soudu předložených dohod o provedení práce bylo zastřeným právním jednáním ve smyslu ustanovení § 555 občanského zákoníku, které mělo zakrýt skutečnou dohodu účastnic, a to uzavřít pracovní smlouvu na plný pracovní úvazek se sjednanou mzdou 57 000 Kč měsíčně. Na překážku platnosti pracovní smlouvy pak není ani skutečnost, že nebyla sjednána v písemné formě, neboť účastnice ve smyslu ustanovení § 20 ZP nejen započaly s plněním dle sjednané pracovní smlouvy, ale nejméně do května 2023 v jejím plnění i pokračovaly.

46. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalobkyni vznikl nárok na mzdu za měsíc květen a červan 2023. V řízení bylo zejména svědeckými výpověďmi ve spojení s přehledem emailů a telefonátů učiněných žalobkyní (ať již na straně příjemce či odesílatele) prokázáno, že po oba měsíce žalobkyně pro žalovanou vykonávala sjednanou práci (a to i částečně v průběhu července) a tedy, že jí za vykonanou práci náleží mzda.

47. Pokud žalovaná namítala, že žalobkyně nevykonávala práci pro žalovanou (ač v řízení toto tvrzení bylo vyvráceno), soud tuto upozorňuje, že přidělování práce zaměstnanci je povinností zaměstnavatele, a pokud zaměstnanci není práce přidělována, nezanikají mu tím jeho mzdové nároky. Bylo tak na žalované, aby žalobkyni práci v rámci sjednaného druhu práce přidělovala a vyžadovala její plnění.

48. Konečně se soud zabýval, jakou účastnice sjednaly mzdu. Soud má výpisy z účtu žalobkyně a výslechu svědkyně , jméno FO, , která výslovně sdělila, že jí jednatelka žalované sdělila, že žalobkyně (shodně jako p. , jméno FO, ) má vždy stejnou měsíční mzdu, a to 57 000 Kč. Jiná výše sjednané mzdy v řízení nevyplynula.

49. Pokud žalobkyně tvrdila, že si s žalovanou sjednala mzdu 57 000 Kč měsíčně jako mzdu čistou, toto své tvrzení nijak neprokázala. Žalobkyně si musela být vědoma toho, že zaměstnavatel je povinen ze mzdy provádět zákonné srážky (na daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění) což ostatně v řízení potvrdila. Rovněž si byla vědoma toho, že výše těchto srážek se odvíjí od celé řady podmínek (například rozsahu uplatňovaných slev na dani), tedy, že dva zaměstnanci se shodnou čistou mzdou nemusí mít rovněž shodnou hrubou mzdu. Z výše čisté mzdy tak není možné dovodit výši mzdy hrubé. V řízení bylo navíc osvědčeno, že žalovaná žádné srážky ze mzdy neprováděla, a to ani srážky odpovídající tvrzené sjednané dohodě o provedení práce, když žalobkyni vyplácela částky zcela odlišné, než jaké evidovala. Soud proto uzavřel, že bylo prokázáno pouze to, že účastnice sjednaly odměnu za práci pro žalobkyni ve výši 57 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaná neplnila své zákonné povinnosti a neprováděla ze mzdy příslušné srážky.

50. Pokud se žalovaná bránila tím, že mezi účastnicemi nemohla být uzavřena pracovní smlouva v rozsahu celého pracovního úvazku, neboť žalobkyně celodenně pečovala o své potomky a pobírala rodičovský příspěvek, a že by o tento přišla. Tedy, že to naopak byla žalobkyně, kdo měl zájem pracovat pouze na dohodu o provedení práce, aby o tento příspěvek nepřišla uvádí soud následující. Dle § 30 zákona č. 177/1995 Sb., o státní sociální podpoře má rodič nárok na rodičovský příspěvek nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte, s tím, že navštěvuje-li dítě starší dvou let školku, je tato podmínka splněna. Tedy uvedená námitka žalované je prokazatelně lichá.V řízení pak vyplynulo, že žalobkyně skutečně pobírala rodičovský příspěvek a její dcera chodila do školky, a proto byla schopna pracovat na plný pracovní úvazek (což ostatně svědci opakovaně potvrdily). Ke konfliktu mezi účastnicemi pak došlo na jaře 2023, když v průběhu května a června začaly řešit formální změnu svého pracovního vztahu, tedy uzavření pracovní smlouvy, zjevně i v návaznosti na ukončení pobírání rodičovského příspěvku žalobkyní. Navrhovaná mzda v návrhu pracovní smlouvy ve výši 39 000 Kč hrubého pak odpovídá mzdovým nákladům žalované ve výši 52 182 Kč. Tedy i z takto navrhované mzdy má soud za to, že žalovaná se i při legalizaci pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovanou snažila udržet své mzdové náklady na práci žalobkyně na vyplácené částce, resp. je částečně snížit, a to i s ohledem na svoji neuspokojivou finanční situaci (na jaře 2023 již žalovaná neplatila svým dodavatelům a části zaměstnanců). Tedy do jara 2023 oběma účastnicím vědomě vyhovoval stav, kdy žalobkyně nebyla oficiálně zaměstnána u žalované na základě pracovní smlouvy a fiktivně pobírala pouze odměnu za provedení práce ve výši 10 000 Kč měsíčně, z níž nebyly odváděny zákonné srážky a platby pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance, neboť žalobkyně byla zdravotně i sociálně pojištěna státem v důsledku péče o nezletilého potomka. Když toto státní pojištění mělo žalobkyni zaniknout spolu s výplatnou rodičovského příspěvku, nenašly již shodu na výši mzdy, když žalobkyně i nadále požadovala mzdu ve výši, z niž by jí byla i nadále vyplácena čistá mzda ve výši okolo 57 000 Kč měsíčně a žalovaná nechtěla navýšit náklady na práci žalované, proto výši mzdy v návrhu pracovní smlouvy adekvátně snížila (mzdovým nákladům 57 000 Kč by odpovídala mzda ve výši 42 500 Kč). Tento závěr soudu podporuje i sama žalobkyně, když v korespondenci vztahující se k jednáním o podobě pracovní smlouvy sama navrhovala, že vedle pracovní smlouvy je připravena uzavřít i dohodu o provedení práce s jinou spřízněnou společností, tak aby jí výše čisté mzdy byla dorovnána.

51. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud uzavřel, že v měsíci květnu a červnu 2023 trval pracovní poměr žalobkyně u žalované a žalobkyně pro žalovanou vykonávala sjednanou práci. Žalobkyni tak náleží mzda ve výši 57 000 Kč měsíčně (hrubého), přičemž za situace, kdy za práci za měsíc květen již obdržela částku 17 000 Kč (že by žalovaná za tento měsíc žalovaná žalobkyni z vyplácené mzdy srazila a odvedla zálohu na daň z příjmu či zdravotní a sociální pojištění nebylo v řízení tvrzení tvrzeno ani prokázáno) činí dlužná mzda za měsíc květen 40 000 Kč a za měsíc červen 57 000 Kč, tj. celkem 97 000 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni uhradit, a to po provedení zákonných srážek. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení s úhradou mzdy, neboť tuto nevyplatila v řádném výplatním termínu, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na úhradu úroku z prodlení podle § 1968 o.z. běžící ode dne následujícího po splatnosti mzdy, tj. od 16. dne následujícího měsíce, v němž žalobkyni vznikl nárok na mzdu, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 o.s.ř. (výrok I.).

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 97 000 Kč sestávající z částky 4 980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t a dále paušální náhrada hotových výdajů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o.s.ř. (po té, co došlo k ukončení zastoupení žalobkyně advokátem) v částce 900 Kč, tj. 300 Kč za účast na každém jednání soudu dne 29.2.2024, 16.4.2024 a 18.6.2024 (výrok II.).

53. Výrokem III. rozhodl soudu o povinnosti neúspěšné žalované nahradit státu jím vynaložené náklady na úhradu svědečného ve výši 826 Kč vyplacené v průběhu řízení dle ustanovení § 148 o.s.ř. Lhůtu k plnění pak soud v případě obou výroků týkajících se náhrady nákladů řízení stanovil v souladu s ustavením § 160 o.s.ř.