18 C 295/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní titul Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 46.098 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 40.734,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 45.000 Kč od 15. 9. 2015 do 12. 1. 2017 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40.734,85 Kč od 13. 1. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do smluvní pokuty ve výši 1.098 Kč s úrokem ve výši 12,85 % ročně z částky 45.000 Kč od 23. 6. 2015 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4.265,15 Kč od 13. 1. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 5.061,35 Kč, k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení], advokáta sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 9. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45.000 Kč s úrokem ve výši 12,85 % ročně z částky 45.000 Kč od 8. 3. 2016 do zaplacení a se zákonným úrokem z této částky od 15. 9. 2015 do zaplacení a dále zaplacení částky 1.095 Kč s tím, že účastníci uzavřeli dne 18. 6. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 45.000 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit spolu s úrokem v 36 měsíčních splátkách po 3.788 Kč, vždy k 15. dni, počínaje červencem 2015. Žalovaný za celou dobu úvěrového vztahu i následně provedl na svůj závazek jedinou úhradu, a sice v rámci exekučního řízení dne 12. 1. 2017 ve výši 4.265,15 Kč. Přestože smlouvou byla sjednána jiná úroková sazba, žalobkyně úvěr úročila úrokovou sazbou dle časových řad ARAD ve výši 12,85 % ročně, vycházejíc z ustanovení § 1802 občanského zákoníku. Žalobkyně platbu žalovaného započetla na úhradu běžného úroku ve smyslu § 1932 občanského zákoníku, přičemž tato platba postačovala na pokrytí smluvního úroku ve výši 12,85 % ročně na období od 23. 6. 2015 do 17. 3. 2016 a proto také smluvní úrok žalobkyně požadovala až od 18. 3. 2016. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky úvěru delší než 60 dnů došlo dne 14. 9. 2015 v souladu s článkem 12.3 písm. b) smluvních ujednání k zesplatnění. Ode dne následujícího tak žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení. Smlouvou byla současně pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta, a to ve výši 8 % z dlužné splátky v případě prodlení delšího než 15 dnů a v případě prodlení delšího než 30 dnů pak ve výši 13 %. Za prodlení s úhradou splátky č. 1 byla uplatněna smluvní pokuta ve výši 303, 047 Kč i smluvní pokuta ve výši 492,44 Kč a za prodlení s úhradou splátky č. 2 pak pouze smluvní pokuta ve výši 303,04 Kč Celkem tak byla vyúčtována penalizačními fakturami částka ve výši 1.098 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 29. 9. 2015. Z důvodu nehrazení byla pohledávka uplatněna v rozhodčím řízení, kdy rozhodce [titul]. [jméno] [příjmení] vydal dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] rozhodčí nález, kterým žalovaného zavázal k úhradě částky 171.558 Kč s příslušenstvím. Na základě tohoto rozhodnutí byla vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] exekuce, která pak byla zastavena, což bylo potvrzeno i rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě.

2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, byl usnesením téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 28. 1. 2021 upřesnila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho čistého měsíčního příjmu ve výši 16.135 Kč a jeho měsíčních výdajů ve výši 7.800 Kč, proto volné zdroje ke splácení činily 8.335 Kč a po zohlednění výše splátky zůstalo žalovanému cca 45 % volných zdrojů. Dále byla osoba žadatele ověřena v rejstřících NRKI a SOLUS. Žalovaný předložil občanský průkaz, potvrzení o výši příjmu ze dne 16. 6. 2015, kterým bylo současně ověřeno, že má pracovní smlouvu na dobu neurčitou a nejsou mu strhávány žádné srážky či jiné závazky, dále předložil oznámení o otevření účtu ze dne 27. 3. 2015, na který měl být úvěr vyplacen a příkaz k povolení inkasa ze dne 19. 6. 2015. Vyživovací povinnost žalovaný neměl, bydlel u rodičů a za bydlení hradil 4.000 Kč právě rodičům. Žalovaný v té době neměl žádnou souběžnou úvěrovou smlouvu a ani neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami úvěrů. Žalobkyně zohlednila obecné výdaje ve výši 3.800 Kč. Žalobkyně tak uzavřela, že má za to úvěruschopnost žalovaného zkoumala řádně.

5. Soud nařídil jednání na den 10. 3. 2021, kterého se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce zúčastnila, žalovaný se bez omluvy nedostavil a bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

6. Žalobkyně v rámci jednání pouze upozornila, že exekuční soud není oprávněn věcně hodnotit a posuzovat žalovanou pohledávku, a proto by k exekučnímu rozhodnutí nemělo být přihlíženo. I kdyby soud shledal předloženou smlouvou neplatnou, náleží žalobkyni obvyklá cena ve smyslu § 3002 odst. 2 občanského zákoníku a tomu právě odpovídá sazba uvedená v databázi ARAD.

7. Z potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 16. 6. 2015, z předsmluvního formuláře ze dne 18. 6. 2015, z výpisu z registru SOLUS, z oznámení o otevření účtu, z kopie občanského průkazu, z hodnocení klienta, z příkazu k povolení inkasa z 19. 6. 2015, z výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI, z usnesení OS v Bruntále č. j. [číslo jednací], z usnesení KS Ostrava č. j. [číslo jednací], z rozhodčího nálezu, z výpisu z ARADu, z výpisu z účtu žalobkyně, z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání, z karty klienta, z výpočtu dlužné částky a jistiny, z fakturované smluvní pokuty, z přehledu splácení, ze smlouvy o revolvingovém úvěru, ze smluvních ujednání ke smlouvě soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

8. Žalovaný požádal dne 18. 6. 2015 žalobkyni o poskytnutí úvěru, přičemž ke své osobě uvedl, že jeho příjmy u společnosti [právnická osoba], kde pracoval od roku 2011, činí 16.135 Kč, jeho výdaje pak 3.800 Kč na osobu a 4.000 Kč vynaložil za bydlení u rodičů a byl svobodný. K žádosti předložil kopii občanského průkazu, oznámení o otevření běžného účtu u [ulice] [anonymizováno] ze dne 27. 3. 2015, potvrzení od zaměstnavatele o průměrné hrubé mzdě 21.000 Kč na pracovní pozici svářeče kovů a výpis z bankovního účtu. Žádné srážky žalovanému nebyly prováděny ze mzdy. Dne 19. 6. 2015 si zřídil inkaso ve prospěch pohledávky z úvěru. Žalovaný obdržel předsmluvní formulář obsahující informace o úvěru. Žalovaný neprocházel rejstříkem SOLUS a podle rejstříku NRKI mělo jeho hodnocení hodnotu 14, což znamená, že klient je v rejstříku příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Dne 18. 6. 2015 pak byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta jednorázově částka 45.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úroky vrátit v 36 měsíčních splátkách po 3.788 Kč, celkem 136.368 Kč při výpůjční úrokové sazbě 148,11 % ročně. Smlouvou byl sjednán také revolvingový úvěr pro případ řádného splácení„ klasického“ úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní ujednání. Dle těchto smluvních ujednání, konkrétně v článku 12 byly sjednány sankce, kdy v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části o více než 15 dnů po termínu splatnosti činila smluvní pokuta 8 % z dlužné splátky. V případě prodlení delšího než 30 dnů pak činila smluvní pokuta 13 % z dlužné splátky. Splátky byly splatné do 10 dnů ode dne povinnosti jejich zaplacení. Pro případ, že nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas nebo pro případ prodlení delšího než 60 dnů došlo automaticky k zesplatnění úvěru. V případě, že po zesplatnění ve lhůtě 10 dnů nebyla uhrazena nová jistina úvěru, činila další smluvní pokuta 25 % z dlužné částky. V případě, že by nebyla zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru ani v den následující po dni, kdy došlo k zesplatnění, vznikala dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve vši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení až do zaplacení. Částka 45.000 Kč byla na účet žalovaného zaslána dne 23. 6. 2015. Fakturou ze dne 17. 8. 2015 vyúčtovala žalobkyně smluvní pokutu v celkové výši 795 Kč, a to za prodlení s první splátkou ve výši 8 % a 13 %. Fakturou ze dne 14. 9. 2015 vyúčtovala žalobkyně žalovanému smluvní pokutu ve výši 8 % z dlužné druhé splátky ve výši 303 Kč. Jednu jedinou úhradu provedl žalovaný v rámci exekučního řízení dne 12. 1. 2017 ve výši 4.265,15 Kč. Výše úroku odpovídající úrokové sazbě 12,85 % ročně z částky 45.000 Kč za období od 23. 6. 2015 do 17. 3. 2016 činila 4.258,29 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 9. 2015, odeslanou téhož dne byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky v celkové výši 171.558 Kč, a to z důvodu prodlení s úhradou splátky o délce 60 dnů, kdy ke dni 14. 9. 2015 došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků. Žalovaný měl dlužnou částku uhradit do 15 dnů od odeslání. Dle systému časových řad ARAD činila úroková sazba úvěru na spotřebu při fixaci nad jeden rok, avšak do 5 let včetně v červnu 2015 12,85 % ročně.

9. Rozhodčím nálezem rozhodcem [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 14. 12. 2015, který nabyl právní moci dne 29. 12. 2015, byl žalovaný zavázán zaplatit částku 171.558 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 10. 2015 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 136.368 Kč od 16. 9. 2015 do zaplacení a na nákladech řízení částku 21.137,60 Kč. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla jednak odložená exekuce a jednak bylo zastaveno exekuční řízení podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Z odůvodnění usnesení se podává, že exekuce byla zahájena dle pověření Okresního soudu v Bruntále zen dne 18. 4. 2016 a jejím vedením byl pověřen [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], soudní exekutor [exekutorský úřad] k vymožení pohledávky oprávněné dle exekučního titulu, kterým byl rozhodčí nález. Žalovaný – povinný podal dne 25. 9. 2018 návrh na odklad a zastavení exekuce z důvodu nepřípustnosti. Exekuční soud dovodil jednak neplatnost rozhodčí smlouva a jednak se také zabýval zkoumání platnosti úvěrové smlouvy, aniž by však přezkoumával její věcnou správnost. S ohledem na úrok ve výši 148,11 % ročně překračující obvyklou úrokovou sazbou vyslovil závěr o nesouladu s dobrými mravy, když zjištěnou nepřiměřenost jednání silně strany vůči slabší smluvní straně a shledal i nepřiměřenost smluvní pokuty 0,25 % denně z dlužné částky. K odvolání oprávněné – žalobkyně rozhodoval Krajský soud v Ostravě dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], kdy rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Odvolací soud poté konstatoval, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a za naplněné tak považoval kritérium tzv. zjevné nespravedlnosti. Vypíchl jednak výši úrokové sazby, mnoho smluvních pokut, formulářovou smluvní a adhezním způsobem sjednané a přímo spojené podmínky. Takovouto smlouvu měl za absolutně neplatnou ve smyslu § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž za těchto okolností nebylo možné oprávněné poskytnout soudní ochranu, a to ani v probíhajícím exekučním řízení.

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li si strany pro případ porušené smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

12. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, platného ke dni uzavření smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací i od spotřebitele a je-li to nezbytné nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se spotřebitelský úvěr sjednává, neplatná.

13. Podle ustanovení § 2993 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Podle ustanovení § 3002 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, užívá-li věc nabytou podle platné smlouvy poctivý příjemce a je-li smlouva neplatná, poskytne druhé straně náhradu za užívání, však jen do výše odpovídající jeho prospěchu.

15. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

16. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 45.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úroky vrátit v 36 měsíčních splátkách. Pro případ prodlení byly sjednány smluvní pokuty ve smyslu § 2048 občanského zákoníku, a to jak v případě prodlení s jednotlivými splátkami a s různými délkami prodlení, tak i v případě zesplatněného úvěru, a to jednak jednorázová smluvní pokuta a jednak běžící smluvní pokuta, přičemž k zesplatnění došlo automaticky 60. dnem prodlení. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaný neplnil základní povinnost plynoucí z úvěrového vztahu, a sice řádně splácet úvěr, když nezaplatit první dvě splátky a došlo tak k zesplatnění, předvídanému úvěrovými podmínkami, a to ke dni 14. 9. 2015.

18. Smlouva je současně smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který ukládal úvěrujícímu povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Z předložených listin a provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalovaný předložil doklad o výši mzdy, proklamoval výdaje za bydlení u rodičů, když žalobkyně zohlednila i náklady za stravu, nezjistila žádné srážky ani jiné splátky úvěrů, a to ani z ostatních databází a za daných okolností tak lze mít za to, že žalobkyně postupovala v souladu s tímto zákonem, když shledala žalovaného schopného úvěr splácet, ač se nakonec ukázalo, že úvěr schopný splácet není, resp. že jen nesplácí.

19. Pokud jde však o samotné hodnocení předložené úvěrové smlouvy, dospěl soud ke stejným závěrům, jako již učinily k téže smlouvě oba exekuční soudy a dospěl k závěru, že předložená smlouva je neplatná ve smyslu ustanovení § 580 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Závěr o rozporu s dobrými mravy soud dovozuje jednak z výše úrokové sazby sjednané smlouvou v hodnotě 148,11 % ročně, což je hodnota, byť uvedená v efektivní sazbě, která několikanásobně přesahuje běžnou úrokovou sazbu a ostatně z dokazování časovou řadou [příjmení] vyplynulo, že běžná úroková sazba bank pro období poskytnutí úvěru v té době činila 12,85 % ročně. Další prvek smlouvy, který lze shledal v rozporu s dobrými mravy, je pak ujednání o smluvních pokutách, které jednak pro případ různých délek prodlení dupluje smluvní pokutu a tuto zvyšuje, když v zásadě z jedné nezaplacené splátky byla povinnost hradit smluvní pokutu dvakrát a obdobně v případě zesplatnění žalobkyni náležela poměrně vysoká jednorázová smluvní pokuta, tak obdobně poměrně vysoká smluvní pokuta běžící ve výši 0,25 % za každý den prodlení. Uvedená ustanovení tak představují značnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi, a to v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Smlouva je současně smlouvou formulářovou, neumožňující změny ve prospěch spotřebitele. Žalovaný tak neměl v podstatě jakoukoliv možnost na nuceném obsahu uzavírané smlouvy cokoliv měnit. S ohledem na vše uvedené tak i nalézací soud shledal předloženou smlouvu neplatnou v rozporu s dobrými mravy.

20. Vzhledem k neplatnosti smlouvy pak soud posuzoval nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2993 občanského zákoníku, dle kterého mají smluvní strany povinnost si vzájemně vrátit poskytnutá plnění. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalovanému byla poskytnuta částka 45.000 Kč, na kterou pod tíhou exekučního řízení zaplatil toliko 4.265,15 Kč, a proto je to žalovaný, který byl soudem zavázán k úhradě částky 40.734,85 Kč ročně se zákonným úrokem z prodlení z částky 45.000 Kč za období od zesplatnění do dne částečné úhrady a se zákonným úrokem z prodlení ze zbývající částky od 13. 1. 2017 do zaplacení.

21. Vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána jako neplatnou, nemohl soud přiznat žalobkyni nároky plynoucí ze smlouvy, a sice smluvní pokutu a smluvní úroky, jakož i zbývající část úroku z prodlení. Dle názoru soudu není na místě ani postup ve smyslu ustanovení § 3002 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého by žalobkyni měla náležet náhrada za užívání odpovídající prospěchu z této smlouvy. Z komentáře k tomuto ustanovení však vyplývá, že uvedené ustanovení by se mělo vztahovat toliko k smlouvám, jejichž předmětem byla věc nabytá podle úplatné smlouvy. Z uvedeného se tak dovozuje, že uvedené ustanovení se nevztahuje na smlouvy, dle kterých neměla být nabyta věc, ale jen služba či oprava či úprava. Z tohoto důvodu soud nepřiznal žalobkyni úrok ve výši vycházející z úroku poskytovaného bankami v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy.

22. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř., v sazbách dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu. Žalovaná částka spolu s kapitalizovanými úroky a úroky z prodlení ke dni rozhodnutí činila 90.491,11 Kč (45.000 Kč + 1.098 Kč + 19.869,16 Kč + 24.523,94 Kč), což představuje 100 %. Žalobkyni byla přiznána částka 59.177,02 Kč (40.734,85 Kč + 4.813,46 Kč + 13.628,71 Kč), odpovídající úspěchu 65,4 % a nepřiznána částka 31.314,09 Kč (1.098 Kč + 28.789,09 Kč + 1427 Kč), odpovídající neúspěchu 34,6 %. Žalobkyni tak náleží odměna v poměru 30,8 % z plné odměny. Žalobkyni by proto při plném úspěchu náležel zaplacený soudní poplatek ve výši 1.844 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 2.980 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání) dle § 7 bod 5 téže vyhlášky a tři náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 300 Kč, a dále cestovní náhrady za cestu k jednání na trase [obec] [anonymizováno] – [obec] a zpět v délce 354 km vozem [anonymizována dvě slova] při průměrné spotřebě 6,7 l [číslo] km, základní sazbě 4,40 Kč/km a vyhláškové ceně naturalu 95 v ceně 27,80 Kč v celkové výši 2.217 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náležela by mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 2.531,97 Kč Náklady řízení by tak celkem činily 16.432,97 Kč, když by však nebyla přiznána odměna a režijní paušál za doplnění žaloby, když skutečnosti zde uvedené měly být součástí již původně podané žaloby. Při zohlednění poměru 30,8 = činí náklady řízení 5.061,35 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.