18 C 30/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 13 488,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 10 191 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 9. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 297,62 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 1 333,65 Kč k rukám zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 11. 2025 domáhala zaplacení částky 13 488,62 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru , hodnota, , a to v elektronické podobě prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový spotřebitelský úvěr s počátečním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný úvěr čerpal v částce 10 191 Kč, a to za účelem úhrady kupní ceny zboží – pračky – u obchodníka , právnická osoba, . Poskytnuté peněžní prostředky byly dne 24. 5. 2023 poukázány bezhotovostně přímo na účet obchodníka.Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 25,59 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 046 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 6. 2023. Současně žalovaný vyslovil souhlas s přistoupením k pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázal se hradit měsíční pojistné ve výši 51 Kč. Žalovaný však svůj smluvní závazek řádně a včas neplnil, když neuhradil ani první splátku úvěru ani žádnou další platbu, v důsledku čehož se dostal do prodlení.Právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy o spotřebitelském úvěru dopisem ze dne 1. 9. 2023 odstoupila, čímž došlo ke zesplatnění celého zůstatku úvěru včetně příslušenství, a žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celé dlužné částky ode dne 2. 10. 2023.Uplatněná pohledávka sestává z dlužné jistiny ve výši 10 191 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužného pojistného ve výši 162,63 Kč a z obchodního úroku z úvěru ve výši 634,99 Kč, vypočteného za období od 25. 5. 2023 do dne odstoupení od smlouvy. Žalobkyně se dále domáhá zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne 2. 10. 2023 do zaplacení. Pohledávka z uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla následně postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 5. 2025, přičemž žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno.K uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně uvedla, že smlouva byla sjednána v elektronické podobě prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v prodejně obchodníka , právnická osoba, ., kdy žalovaný vyplnil žádost o úvěr v systému právní předchůdkyně žalobkyně, jehož prostřednictvím byla žádost schválena. Návrh smlouvy byl žalovanému předložen k odsouhlasení a smlouva byla uzavřena zadáním jedinečného SMS kódu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, , když tento kód vyplnil za žalovaného pracovník prodejny, čímž byl vytvořen elektronický podpis žalovaného.Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalovaného, provedla lustraci v dostupných databázích (zejména SOLUS) a vyhodnotila údaje poskytnuté žalovaným o jeho příjmech a výdajích, přičemž dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet sjednaný úvěr.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo ohledně zbývající části uplatněného nároku možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný ani žalobkyně se k výzvě nevyjádřili, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, ze dne 24. 5. 2023 ve spojení se sazebníkem a všeobecnými pojistnými podmínkami bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se jí měla zavázat poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, a to tak, že žalovanému poskytne první čerpání úvěru na úhradu kupní ceny pračky ve výši 10 191 Kč splatný přímo k rukám prodávajícího. Žalovaný se měl zavázat poskytnutý úvěr uhradit v 11měsíčních splátkách po 1 046 Kč, kdy první splátka byla platná dne 15.6.2023. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 25,59 %. Žalovaný zvolil připojištění schopnosti splácet úvěr a zavázal se hradit měsíční pojistné ve výši 51 Kč. Čerpaná částka byla poukázána bezhotovostně přímo na účet obchodníka, dále bylo ve smlouvě uvedeno, že je žalovaný svobodný a že nemá žádné vyživované dítě (viz. Smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, ze dne 24. 5. 2023, sazebník a všeobecné pojistné podmínky).Úvěrová smlouva byla soudu předložena v elektronické podobě ve formátu PDF, z nějž soud zjistil, že jde o písemnou smlouvu v elektronické podobě. Z vlastností dokumentu vyplývá, že dokument vznikl dne 24.5.2023 v 14:30.26 hod.Právní předchůdkyně smlouvu podepsala prostým otiskem podpisu označené předsedkyně představenstva žalobkyně, jenž byl již dle tvrzení žalobkyně součástí návrhu úvěrové smlouvy.Žalovaný měl dle tvrzení žalobkyně smlouvu podepsat tak, že právní předchůdkyně žalobkyně mu odeslala na jeho mobilní telefon SMS zprávou kód, který žalovaný nadiktoval obchodníkovi a ten ho zapsal do systém právní předchůdkyně žalobkyně, čímž došlo k uzavření smlouvy elektronickým podpisem ze strany žalovaného.K předloženému dokumentu je připojena uznávaná elektronická pečeť žalobkyně, která je na smlouvě vizualizována s textem „Klient , Jméno žalovaného, podepsal SMS kódem , hodnota, 24.5. 2023 14:31:15“. Dále bylo k dokumentu připojeno časové kvalifikované razítko, a to dne 28.8.2023. Smlouva nebyla po vložení elektronické pečeti měněna.

6. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, vyplývá, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání 24 000 Kč a jiný pravidelný příjem 8 000 Kč měsíčně (bez specifikace jeho zdroje). Z formuláře vyplývá, že výše příjmu nebyla ověřena žádným dokladem. Pravidelný výdaj měl mít žalovaný pouze s úhradou nájemného za bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně Ze zprávy vyplývá, že k ověření totožnosti žalovaného měl být předložen občanský průkaz a v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného měla být provedena lustrace v registru SOLUS, avšak není znám obsah zjištěných údajů.

7. Ze záznamu odchozí platby ze dne 24. 5. 2023 ve spojení výpisem údajů obchodníka , právnická osoba, . má soud za osvědčené, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 24. 5. 2023 částku ve výši 10 191 Kč, a to na účet obchodníka.

8. Z rozkladu plateb ze dne 7. 7. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla evidenci záznamů o provedených platbách žalovaného, a že u žalovaného neviduje žádnou úhradu na nyní projednávaný závazek.

9. Z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 1. 9. 2023 ve spojení s podacím archem ze dne 5. 9. 2023 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila oznámení o odstoupení od smlouvy a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 13 488,62 Kč.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 má soud za prokázané, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025 má soud za prokázané, že pro žalovaného bylo vyhotovené oznámení o postoupení pohledávky, zda mu však bylo doručeno či alespoň odesláno v řízení prokázáno nebylo.

11. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2025, která se dle obsahu záznamů ze sledováním zásilek dostala do jeho dispozice dne 15. 10. 2025.

12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., má soud za zjištěné, že žalovaný jednal s právní předchůdkyní žalobkyně o poskytnutí úvěru, a že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 24. 5. 2023 na účet obchodníka částku 10 191 Kč. Rovněž má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně ničeho.

13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že poskytne úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

25. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

26. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn toliko v rozsahu částky 10 191 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné úvěrové smlouvě č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky.

27. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele, když k ověření údajů poskytnutých žalovaným byla povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku.

28. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů o příjmech a výdajích žalovaného a že provedla lustraci v dostupných registrech, avšak tato tvrzení byla vyvrácena již listinami, které sama poskytla. Z předložených listin - Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti - vyplývá, že nebyl žádným způsobem ověřován příjem žalovaného (a to ať již ze zaměstnání či tvrzený další příjem, navíc zcela s neidentifikovatelným zdrojem). Shodně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala výši výdajů žalovaného včetně jeho mandatorních výdajů či alespoň jeho sociální statut (velikost jeho domácnosti, způsob bydlení, místo výkonu práce a pod), tedy objektivně nemohla ani přistoupit k vyhodnocení výdajů žalovaného dle matematickostatistických modelů. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla provedena lustrace v registrech klientských informací, resp. s jakým výsledkem tato lustrace byla provedena. Soud v této souvislosti poznamenává, že je mu zúřední činnosti známo, že žalovaný již v době přijetí nyní projednávaného úvěru měl celou řadu úvěrů přesahující v nesplacené jistině vyšší statisíce korun. V této souvislosti nelze přehlédnout, že i pokud by byl příjem žalovaného ověřen, údaj o výši jeho nákladů na bydlení sám o sobě vzbuzuje pochybnosti o své správnosti. Částka 4 000 Kč v roce 2023 nepostačovala na úhradu ani sociálního lůžka na ubytovně, tím méně k úhradě nájemného a dalších nákladů spojených s bydlením, včetně nákladů na dodávku energií, tepla apod. Za této situace soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nedisponovala nezbytnými, spolehlivými a přiměřenými informacemi umožňujícími posoudit schopnost žalovaného úvěr řádně a včas splácet. Formální vyplnění hodnotícího formuláře bez doložení zdrojů těchto údajů a bez jejich kritického vyhodnocení neodpovídá požadavku odborné péče kladenému na poskytovatele spotřebitelského úvěru a zakládá důvodné pochybnosti o tom, že povinnost zkoumat úvěruschopnost byla splněna.

29. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře právní předchůdkyně žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je poskytovateli úvěru uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr v rozporu s citovanými zákonnými ustanoveními v důsledku čehož Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 5. 2023 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná z důvodu jejího rozporu s donucujícími ustanoveními zákona.

30. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

31. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

32. Za situace, kdy je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 10 191 Kč na úhradu kupní ceny pračky, čímž žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, jež je povinen žalobkyni vrátit. Do doby rozhodnutí soudu žalovaný nevrátil žalobkyni ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení částky oznámením o odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 1. 9. 2023, odeslaného dne 5. 9. 2023 (které mu bylo doručeno ve smyslu ustanovení § 573 o.z. třetí pracovní den po jeho odeslání dne 8. 9. 2023). Od následujícího dne je žalovaný v prodlení a je povinen hradit úrok z prodlení ve výši sazby stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

33. Protože nebylo prokázáno, že by došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku a poplatků, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 333,65 Kč, přičemž tato částka představuje 51 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 488,62 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Lhůta k plnění ve výroku II. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. (výrok III.).