18 C 301/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 34 940,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 25 516,01 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 790 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 25 516,01 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 2 258,99 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 26 461,92 Kč, smluvní pokutou ve výši 7 165,95 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 829,70 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 2 258,99 Kč od 23.12.2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20.5.2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 34 940,95 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo] (program [název]), jejíž součástí byl rozpis splátek, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázala vrátit částku spolu s úroky z úvěru, poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatek za vyhodnocení úvěru a poplatek za hotovostní splátky ve výši 25 776 Kč Celkem tak měl uhradit částku 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, celý úvěr včetně poplatků měl být uhrazen do 15.3.2021. Žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, žalovaný uhradil pouze částku 4 483,99 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit dlužnou jistinu 27 775 Kč spolu s neuhrazeným obchodním úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 2 469,18 Kč, neuhrazený obchodní úrok za období po dohodnuté splatnosti úvěru, a to od 16.3.2021 do 29.11.2021 ve výši 2 944,91 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 13 518,21 Kč, nesplacené náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 563,73 Kč a nesplacený inkasní poplatek ve výši 4 965,89 Kč, tj. celkem 26 461,92 Kč. Rovněž žalobkyně požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení s úhradou jistiny, tj. z částky 27 775 Kč, ve výši 8,25 %, kapitalizovaný za období od 16.3.2021 do 29.11.2021 částkou 1 619,70 Kč a nadále běžící od 23.12.2021 do zaplacení. Konečně požadoval i úhradu smluvní pokuty naběhlé za období od 16.3.2021 do 29.11.2021 ve výši 7 165,95 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila v podání ze dne 3.11.2022, a to pro případ, že se žalovaný ve věci nevyjádří. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15.1.2020 včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15.1.2020, informace pro spotřebitele a informace o zpracování osobních údajů, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 15.1.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 788 Kč a poplatkem za inkaso hotovostních plateb v místě bydliště 5 400 Kč, celkem částku 55 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. První splátka byla splatná měsíc po uzavření smlouvy. Pro případ porušení povinnosti dlužníka splácet poskytnutý úvěr řádně a včas sjednali účastníci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazené částky jistiny. RPSN předmětného úvěru činila 272,44 %.

6. Z žádosti o úvěr ze dne 15.1.2020 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, a že v žádosti uvedl, že je od 23.6.2014 zaměstnaný s příjmem 25 760 Kč, což měl doložit výplatními páskami a výpisem ze svého bankovního účtu, pracuje u společnosti se sídlem v jiné obci, než je bydliště žalovaného, má vynakládat měsíčně částku 4 410 Kč na bydlení a 3 000 Kč na úhradu měsíčních splátek předchozích půjček, jiné své výdaje neuvedl. Z této skutečnosti žalobkyně vyhodnotila na žádosti o úvěr, že použitelný měsíční příjem žalovaného je ve výši 18 350 Kč, a že je dostatečný pro potřeby sjednávaného úvěru. Zároveň uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a žije u rodičů.

7. Z pracovní smlouvy žalovaného má soud za prokázané, že v době sjednávání úvěru byl žalovaný zaměstnán jako dělník ve výrobě s místem pracoviště v [obec a číslo] – [část obce], tedy v obci odlišné od místa jeho bydliště Z přehledu vybraných transakcí má sodu za prokázané, že žalovaný doložil právní předchůdkyni žalobkyně, že na svůj účet za období od září do prosince 2019 přijal mzdu v průměrné výši 26 000 Kč.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.12.2021, včetně jejích příloh a Dohody o úplatě, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným, o čemž byla žalovaná informována přípisem ze dne 11.1.2022 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.1.2022, podací arch ze dne 12.1.2022).

9. Z předžalobní výzvy ze dne 2.5.2022 a podacího archu ze dne 4.5.2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem j odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měly svůj právní základ v žalobě označené Smlouvě o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně.

23. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 301/2022-11 ze dne 6.10.2022, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost posuzovala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že úvěruschopnost byla posuzována na základě výše příjmu žalovaného, výši úvěru a údajů, které jí žalovaný sdělil. Měla za to, že žalovaný měl ke své volné spotřebě částku 18 350 Kč, a že po úhradě sjednané splátky 3 984 Kč měl k úhradě svých životních potřeb částku 14 366 Kč, která je dostatečná. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně žádost žalovaného o poskytnutí úvěru v den uzavření úvěrové smlouvy a doklad o výši příjmu žalovaného. Z této karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný sdělil údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to zejména pokud jde o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti a úplnosti.

24. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila výši příjmu žalovaného, avšak pokud jde o jeho výdaje, tyto zjevně nepodrobila řádné kritice. Žalovaný měl v žádosti o úvěr uvést, že jeho měsíční výdaje se skládají z nákladů na bydlení ve výši 4 410 Kč a splátek předchozích úvěrů ve výši 3 000 Kč. Jiné náklady neuvedl. Přesto, že je nepochybné, že žalovaný musí přinejmenším vynakládat rovněž prostředky na svoji obživu, ošacení, drogerii … Rovněž z dokladů, které žalovaný předložil k žádosti o úvěr, vyplývá, že žalovaný musí vynakládat prostředky na cestu z domova do zaměstnání, na mobilní telefon, tedy je zjevné, že údaje uvedené žalovaným nejsou úplné. Je tak zcela zjevné, že disponibilní zůstatek žalovaného nemohl být 18 350 Kč. Přesto z žalobních tvrzení ani navržených a provedených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně výdajovou stránku žalovaného jakkoliv prověřovala či alespoň podrobila kritickému přezkumu. Nelze ani přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalovaného a platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.). Na okraj soud poznamenává (s vědomím, že uvedené nemá vliv na jeho rozhodnutí), že je mu z vlastní činnosti známo, že právě žalovaný měl v době sjednávání úvěru již celou řadu bankovních i nebankovních půjček, což by bylo zjistitelné právě z evidencí klientských informací.

25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

26. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 15.1.2020, je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

27. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

28. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

29. Za situace, kdy jsou smlouvy o zápůjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

30. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 15.1.2020 v hotovosti částku 30 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal nejpozději do 15.3..2021. Do dne splatnosti zápůjčky žalovaný uhradil částku 4 483,99 Kč a ode dne následujícího, tj. ode dne 16.3.2021, je v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 25 516,01 Kč, které je povinen uhradit žalobkyni, neboť ta prokázala, že na ní pohledávka za žalovaným přešla na základě předložené smlouvy o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. o.z., a toto postoupení bylo žalované řádně oznámeno ve smyslu § 1882 o.z. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhraditi úrok z prodlení z dlužné částky kapitalizovaný za období ode dne splatnosti poskytnutého úvěru, neboť k tomuto dni si musel být žalovaný vědom své povinnost vrátit poskytnuté prostředky, tj. od 16.3.2021 do 29.11.2021 částkou 790 Kč a nadále běžící v zákonné výši ode dne 23.12.2021 do zaplacení (výrok I.).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. neboť žalovanému, který měl ve věci převážný úspěch (přiznané plnění 25 516,01 Kč oproti zamítnutému plnění ve výši 35 886,86 Kč), žádné náklady nevznikly.