18 C 301/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 27 200 Kč s přísl.

I. Řízení, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobci 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 200 Kč od 14. 5. 2024 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 21 200 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, poslední ve zbytku, do každého posledního dne v měsíci počínaje měsícem leden 2025, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci bude po právní moci rozsudku vrácen soudní poplatek ve výši 300 Kč na účet, který soudu pro ten účel sdělí.

1. Žalobce se podáním ze dne 14.10.2024 domáhal úhrady částky 27 200 Kč. Uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Berouně čj. , spisová značka, ze dne 24.11.2023 byla zrušena jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému. V důsledku toho žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobci přeplatek na výživném za období od září 2023 do dubna 2024 ve výši 4 400 Kč, tj. 27 200 Kč, kterému mu žalobce uhradil do právní moci zrušujícího rozhodnutí, neboť žalobce je již zletilí a nevztahuje se na něj dobrodiní ustanovení § 923 odst. 2 o.z.. Žalovaný však přes výzvu žalobce částku nevrátil, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný uvedl, že si je své povinnosti vědom, avšak v jeho možnostech není přeplatek na výživném vrátit najednou, neboť jeho příjem je představován pouze příjmy ze stipendia postgraduálního studenta. Navíc jeho aktuální sociální situace mu neumožňuje přijmou další zaměstnání a pomoci s úhradou mu nemůže ani jeho rodina. Uvedl, že od června 2024 splácí žalobci pravidelně částku v 2 000 Kč splátkách, a žádal, aby soud v případě, že žalobě vyhoví, připustil, aby dluh i nadále splácel ve splátkách.

3. Před prvním jednáním ve věci žalobce potvrdil, že dluh je splácen v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, a to i po podání žaloby, proto vzal svoji žalobu v rozsahu 3 uhrazených splátek za měsíc říjen až prosinec 2024, tj. v rozsahu 6 000 Kč, zpět. Zároveň vzal zpět i žalobu na úhradu úroku z prodlení z celé dlužné částky. Soud proto žalobu v uvedeném rozsahu podle § 96 ods.t 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavil (výrok I. rozsudku). Předmětem sporu tak zůstala pouze otázka pariční lhůty, tj. zda bude žalovanému umožněno mezi účastníky nesporný dluh uhradit ve splátkách.

4. Z potvrzení o studiu a účastnického výslechu žalovaného soud zjistil, že žalovaný je studentem presenční formy studia akreditovaného doktorandského programu Ekologie, tj. studentem 3. ročníku postgraduálního studia. V souvislosti s postgraduálním studiem je mu vypláceno pravidelné měsíční stipendium ve výši 13 000 Kč. Nad tuto částku mu univerzita nepravidelně vyplácí nižší částky ve spojení s plněním úkolů, které nevyplývají přímo z jeho studijních povinností, např. za odučené hodiny nad povinný limit, účast na konferencích, výkon činnosti tajemníka u státních zkoušek a za práci na grantech. Za rok 2014 měl průměrný čistý příjem ve výši 14 861 Kč (viz. Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za rok 2024 žalovaného ze dne 17.1.2025). Vedle uvedeného příjmu mu univerzita vyplácí i příspěvek na dopravu a stavu ve výši 2 600 Kč na 3 měsíce. Uvedl, že je pravdou, že v době, kdy bylo rozhodováno o zániku vyživovací povinnosti, měl příjem téměř o 2 500 Kč vyšší (17 598 Kč), resp. o cca 5 000 Kč vyšší, neboť v té době měl stipendium o 3 000 Kč nižší než dnes. V příjmu v prvém a druhém ročníku studia se promítl příjem z Interní grantové agentury IGA, který byl však vypsán jen na dva roky a slouží jako podpora studentů zejména na začátku postgraduálního studia, zpravidla v období získávání dat, laboratorních a terénních pracích). V tomto studijním roce uvedený grant již nemá a ani by nesplňoval podmínky pro jeho získání. Uvedl, že je pravdou, že příjem postgraduálních studentů se zvyšuje v závislosti na jejich práci na různých grantových projektech. V současné době však jeho vedoucí nemá žádný běžící grant, a tedy nemá ani příjem z grantové činnosti. Naděje na zvýšení příjmu má od léta, pokud bude schválen grant, který byl jeho vedoucím podán na přelomu roku. Jeho výdaje tvoří náklady na stravu a ošacení, náklady na cestu autem z místa bydliště do , obec, na univerzitu, kam jezdí v době výuky denně, ve zkouškovém období podle potřeby. Na cestu používá osobní automobil VW Golf, který má zapůjčený od svého dědečka, s podmínkou, že bude hradit veškeré provozní náklady (povinné ručení, pohonné hmoty, opravy, servis, pokuty apod. – viz. prohlášení , jméno FO, a technický průkaz vozidla). Dále hradí lítačku, klubové příspěvky na hokejbalu (ty má částečně vykryty odměnou, kterou dostává za trénování dětí), náklady na cestu na turnaje, náklady na sportovní oblečení apod. Pravidelným nákladem pak byla 4x ročně zubní hygiena (cca 1 300 Kč za zákrok), na níž však asi rok nebyl, protože mu na ní nezbývají prostředky. Dále přispívá na náklady svého bydlení. Uvedl, že bydlí v rodinném domě v , obec, (samostatná obec spadající pod město , obec, ) v ulici , adresa, , patřícím matce, a to ve společné domácnosti s matkou, svojí zletilou sestrou a partnerem matky. Všichni se podílejí na nákladech společné domácnosti a nákladech na bydlení. Nemají žádná jasná pravidla, ani žádné předem dané částky, jimiž kdo přispívá. Domlouvají se podle potřeby, když je třeba něco uhradit, nakoupit a pod, a to i pokud jde o náklady na elektřinu, nákup tuhých paliv apod. Situace se podstatně změnila na jaře 2024, kdy jeho otčím vážně onemocněl a od jara do konce roku 2024 byl v pracovní neschopnosti, a střídavě byl v nemocnici a střídavě v domácí péči (viz. předložené zdravotní a propouštěcí zprávy otčíma žalobce). V důsledku svého onemocnění přišel o svůj příjem, neboť pracoval jako , název, . Náklady na celou domácnost nyní nese jeho matka, s tím, že se se sestrou na nákladech podílí, jak to jde. Zároveň s tím, musel převzít i celou řádu povinností okolo domu, když tyto otčím nemohl nadále zastávat. Uvedl, že situace rodiny se dále zkomplikovala poté, kdy soused způsobil na kontaminaci zdroje vody, čímž dostal žalovaného s rodinou (a i další majitele okolních nemovitostí) do situace, že musí veškerou vodu (nejen pitnou, ale i užitkovou či pro psy z chovné stanice jeho matky) dovážet. V obce není vodovod ani kanalizace, nemovitosti mají pouze své vlastní zdroje vody, proto není náhrada vodního zdroje řešeno ze strany obce, ale musí ji řešit vlastníci sami. V případě rodiny žalovaného jezdí pro vodu do , obec, do bytu k babičce, odkud ji vozí. To je zejména na žalovaném jako jediném muži. Obdobně i např. praní prádla musí být zajišťováno mimo domácnost. Obstarávání vody a dalších činností způsobených kontaminací zdroje vody zabere žalovanému několikrát týdně několik hodin týdně. Ač k havárii došlo již někdy začátkem léta, stále není možné zdroj vody, ač došlo k čištění studny i čistění celého domovního rozvodu, používat ani jako užitkovou pro domácnost. V současné době mají nabídku na instalaci filtru, který by mohl pomoci s odstraněním závad, ten stojí cca 75 000 Kč (viz. nabídka filtru). Vedle svého studia se stále věnuje hokejbalu, a to jak aktivně, tak jako trenér starších žáků, a to v rozsahu 2 dní v týdnu, s tím, že dále se o víkendech hrají zápasy a turnaje (viz. potvrzení , právnická osoba, .). Dále pomáhá matce s její chovnou stanicí psů (matka se rovněž věnuje výcviku psů), jeho pomoc čítá i několik hodin denně. Ráno asi 1-2 hodiny při venčení a večer zejména pomoc při krmení a okolo kotců. Je tak pravdou, že pokud by jeho povinností bylo pouze studium, byl by schopen najít čas na pravidelnou brigádu, ale protože musí pomáhat doma a zastat i činnosti, které dříve dělal jeho otčím, řešit situaci v důsledku kontaminace zdroje vody, nemá možnost přijmout závazek k pravidelné pracovní činnosti. Doufá tak zejména, že se podaří získat jeho vedoucí na univerzitě grant, v němž má přislíben částečný pracovní úvazek a tím i další finanční prostředky, neboť takovou to práci je schopen skloubit se studijními povinnostmi.

5. Z informace ČSOB soud zjistil, že ke dni 13.1.2025 činil zůstatek na účtu žalovaného 10 042,55 Kč a na jeho spořicím účtu činil 15 256 Kč, když stipendium je hrazeno do 10 dne v měsíci (viz přehled vyplacených stipendií ze dne 13.1.2025 zpracovaný ČZU). Žalovaný rovněž předložil přehled plateb ze svého účtu vztahující se k jím realizovaným nákupům jídla na univerzitě a v potravinách, nákupu pohonných hmot, doklad osvědčující nákup nafty, briket. Z předložených dokladů soud nezjistil žádný exces ve výdajích neodpovídající poměrům žalovaného. Rovněž předložil doklady osvědčující vynaložení nákladů na sanaci vodního zdroje domu.

6. Z předžalobní výzvy ze dne 22.5.2024 soud zjistil, že dne 22.5.2024 právní zástupkyně žalobce oslovila žalovaného s výzvou k úhradě přeplatku výživného ve výši 35 200 Kč a rovněž požadovala uhradit náklady právního zastoupení za vymáhání přeplatku ve výši 6 873 Kč. Na výzvu reagoval zástupce žalovaného dne 4.6.2024 tak, že jeho klient je připraven dlužnou částku 35 200 Kč uhradit ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně a zároveň popsal důvody, pro něž není schopen přeplatek výživného uhradit jednorázově. Rovněž požádal o možnost odpuštění části dluhu, když tuto možnost mu měla naznačit zástupkyně žalobce po jednání odvolacího soudu. K tomu právní zástupkyně žalobce sdělila, že žalobce souhlasí s úhradou částky 42 073 Kč, tj. celého dluhu a nákladů právního zastoupení, ve splátkách po 2 000 Kč. Zároveň žádala o předložení návrhu uznání dluhu s možností úhrady ve splátkách. Teno požadavek následně urgovala emailem ze dne 3.9.2004 na nějž zástupce žalovaného reagoval tak, že má za to, že žalobce odmítl uzavření dohody o úhradě dlužné částky ve splátkách. Opětovně zopakoval, že žalovaný je i nadále připraven uzavřít dohodu o úhradě dluhu z přeplaceného výživného v 2 000 Kč splátkách.

7. Podle ustanovení § 923 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o.z.“) dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací.

8. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Poté, kdy byla zrušena vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, se uhrazené výživné stalo bezdůvodným obohacením na straně žalovaného (neboť důvod k jejich úhradě odpadl), které je povinen vrátit na vyžádání ochuzeného (bezdůvodné obohacení se stává splatným na výzvu ochuzeného). Soudu byla doložena výzva právní zástupkyně žalobkyně ze dne 22.5.2024, čímž se žalovaná částka stala splatnou. Mezi účastníky bylo nesporným, že na základě uvedené výzvy žalovaný vůči žalobci uznal svůj závazek uhradit mu celkem 35 200 Kč, a že tuto částku začal splácet po 2 000 Kč měsíčně počínaje měsícem červen 2024 a splácí ji i nadále po podání žaloby. Celkem tak žalovaný uhradil za červen až prosinec 2024 celkem 14 000 Kč, což se odrazilo jak ve výši žalované částky, tak v následném částečném zpětvzetím žaloby. Ke dni rozhodování soudu tak činil dluh na bezdůvodném obohacení 21 200 Kč.

10. Žalobce se domáhal, aby mu byl celý dluh hrazen jednorázově, zatím co žalovaný žádal, aby mu bylo umožněno i zbývající část dluhu uhradit ve splátkách. Soud na základě provedených důkazů uzavřel, že má za to, že jsou zde ve smyslu § 160 o.s.ř. dány důvody pro stanovení úhrady dluhu ve splátkách. Žalovaný doložil, že jeho příjem v průběhu posledního roku poklesl a dosahuje necelých 15 000 Kč, přičemž se i nadále připravuje na své budoucí povolání v doktorandském prezenčním studiu přímo navazujícím na předchozí magisterské studium. V řízení nevyšli najevo žádné negativní informace týkající se jeho studia (např. nepřiměřená délka či prodlužování studia, neplnění studijních povinností, neodvodněné změny škol či oboru). Důvody snížení příjmu žalovaný rovněž v řízení věrohodně zdůvodnil, když za důvod poklesu příjmu při zároveň navýšeném doktorandském stipendiu označil zejména skutečnost, že již nadále nemá nárok na grantové prostředky od IGA, které mu byly poskytovány v délce dvou let a byly vyčerpány v předchozích dvou ročnících studia a dále, že v současné době není osobou podílející se na grantech university, když zatím nebylo o přihlášce výzkumného úkolu jeho vedoucího rozhodnuto. Soudu je známo, že značná část příjmů studentů postgraduálních studií plyne právě z grantů získaných jednotlivými katedrami či výzkumnými pracovišti škol, avšak úspěšnost a návaznost jednotlivých grantů nemohou sami ovlivnit a jsou tak závislí na úspěšnost jejich školitelů v grantových řízeních a často i na termínech a změnách vypisovaných grantových výzev, které na sebe zpravidla nenavazují. Tedy v průběhu studia se běžně prolínají období kdy, jejich příjem je tvořen výlučně stipendiem, s obdobími často i velmi štědrých odměn plynoucích z grantů. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by situace žalovaného byla jiná (např. že záměrně opomněl přijmout práci, která by mu byla honorována), vychází soud z příjmu žalovaného ve výši 14 861 Kč měsíčně i jako příjmu, kterého je schopen dosáhnout. Pokud žalobce namítal, že má přijmout jiné, další, zaměstnání, má soud za to, že nelze objektivně žalovaného nutit k přijetí dalšího zaměstnání, které by ohrozilo jeho studijní povinnosti. V úvahu tak mohou přicházet pouze brigády na škole či v laboratořích či obdobných zařízeních spolupracujících s univerzitou, které jsou schopny prvořadě respektovat studijní povinnosti. Že by měl žalobce možnost přijetí takové práce v řízení prokázáno nebylo. V otázce přijetí zaměstnání v čase nepokrytém prezenčním studiem je pak třeba rovněž zohlednit skutečnost, že žalovaný je nucen se již více než půl roku podílet podstatným a časově náročným způsobem na chodu domácnosti a domu v němž žije. Za situace, kdy rodina žalovaného žije v domě, který přišel o zdroj nejen pitné, ale i užitkové vody, a voda není zajištěna ani žádným centrálním náhradním způsobem (např. dovoz vody v cisterně obcí) je třeba veškerou vodu pro domácnost i podnikatelskou činnost jeho matky jejím dovozem z , obec, , tj. místa cca 8 km vzdáleného. Je nepochybné, že má-li být zajištěna voda nejen na pití či vaření, ale i na mytí nádobí a osobní hygienu pro čtyři osoby, jde o desítky litů denně, které musí být dovezeny. Je-li žalovaný zároveň jediným mužem v domácnosti (za situace, kdy otčím v důsledku svého onemocnění a operací nebude schopen nosit těžká břemena), lze očekávat, že jen tato činnost mu zabere několik hodin, přičemž vodu je třeba dovážet i kvůli zachování její nezávadnosti několikrát týdně. Žalovaný rovněž popsal rozsah své pomoci matce při provozu její chovné stanice, kdy zároveň opět nahrazuje i činnosti, které dříve zastával jeho otčím, jichž v současné době není schopen. Ze všech těchto důvodů soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný opomněl využít příležitosti ke zvýšení svých příjmů a vyšel z jeho průměrného měsíčního příjmu ve výši 14 861 Kč měsíčně. Pokud z uvedené částky splácí žalobci 2 000 Kč, zbývá mu na pokrytí všech jeho životních nákladů částka necelých 13 000 Kč. Z uvedené částky má pak hradit nejen své studijní náklady včetně dojíždění do cca 40 km vzdálené školy (bez přímého spojení obou obcí), náklady na stravu a ošacení, ale i přispívat na náklady bydlení v domě své matky. Soud uzavřel, že jsou u žalovaného dány jak příjmové, tak sociální poměry odůvodňující úhradu dluhu ve splátkách, když částku 2 000 Kč měsíčně má soud za přiměřenou a vyšší částka by již ohrožovala samotnou výživu žalovaného. Nelze rovněž přehlédnut, že v daném případě dluh vznikl v důsledku plnění vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému, když soud v roce 2023 dospěl k závěru, že žalobci a žalovanému zbývala po úhradě nákladů na bydlení obdobná částka a tedy, že lze příjem žalovaného považovat za dostačující k jeho výživě, když zároveň zohlednit i to, že žalovanému vzroste příjem o další 3 000 Kč měsíčně navýšením stipendia. Fakticky však v průběhu roku 2024 poklesl příjme žalovaného oproti předpokladu soudu o 5 000 Kč měsíčně a oproti faktickému stavu roku 2023 o 2 000 Kč. Pokud žalobce poukazoval na chování žalovaného, který nedal souhlas se zastavením exekučního řízení poté, co začal plnit svoji vyživovací povinnost řádně a včas, nelze přehlédnout, že svoji vyživovací povinnost začal plnit až po nátlaku exekučního řízení, kdy výživné bylo hrazeno nikoliv dobrovolně, ale výlučně na základě exekučního příkazu srážkami ze mzdy. Tedy, byl to naopak žalobce, kdo svým chováním způsobil, že žalovaný byl nucen obrátit se se svým nárokem na exekutora, a že povinnost uhradit i náklady exekuce vznikly v důsledku jím neplněných povinností, nikoliv v důsledku chování žalovaného. Ze všech shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že je dán důvod pro povolení splátek dluhu, a to po 2 000 Kč měsíčně, když první splátka je splatná do konce ledna 2025, tedy tak, aby přímo navazovala na již žalovaným uhrazené splátky do rozhodnutí soudu, to vše pod ztrátou výhody splátek (výrok II.).

11. Podle § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. by měl žalobce v tomto řízení nárok na náhradu nákladů řízení, neboť ve vztahu k zastavení řízení vzal žalobce svou důvodně podanou žalobu zpět pro chování žalovaného, který po podání žaloby dlužnou částku zaplatil, a žalobce byl úspěšný i co do zbývající částky zažalovaného bezdůvodného obohacení. Soud však v dané věci shledal důvody hodné zvláštního zřetele a za použití § 150 o. s. ř. žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. Těmito důvody dle názoru jsou dle názoru soudu jednak uznání závazku a jeho plnění ve splátkách bezprostředně po té, kdy byl k jeho úhradě vyzván, přičemž ve splátkách nedošlo k žádnému prodlení (do zahájení řízení uhradil již 4 měsíční splátky), a v řízení nebylo prokázáno ničeho z čeho by šlo dovodit, že žalovaný nadále nemá v úmyslu svému závazku dostát (narozdíl od žalobce, který svoji vyživovací povinnost vůči tehdy ještě nezletilému žalovanému neplnil, což vedlo až k zahájení exekučního řízení vůči žalobci). Žalobce přesto podal žalobu, jíž se domáhal úhrady dlužné částky, kterou navýšil o náklady právního zastoupení, to vše v situaci, kdy ani nehrozilo promlčení dluhu. Dále soud přihlédl i k aktuální sociální situaci a majetkovým poměrům žalovaného, jenž je řádným studentem a řádně se připravuje na své budoucí povolání, neopomněl přijmout práci, která by mu zvýšila jeho příjem v rámci studia. S odkazem na veškeré shora uvedené skutečnosti proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v III. tohoto rozsudku.