18 C 302/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 600 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 819,66 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 059,41 Kč od 19. 12. 2020 až do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 160 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 882,74 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75 % ročně z částky 1 160 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 440 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 7 247,64 Kč a nadále běžícím ve výši 7,75 % ročně z částky 9 380,59 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 11 600 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 21. 7. 2007 Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 7. 2008. Žalovaný na uvedenou půjčku uhradil pouze 13 840 Kč, když tuto částku započetla právní předchůdkyně žalobkyně na jistinu i na souhrnný poplatek. Žalovaný tak i nadále dlužil na úhradě půjčky na jistině 6 839,62 Kč a na souhrnném poplatku 4 760,38 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 5. 1. 2021 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil a žalobkyně proto požadovala též úrok z prodlení z neuhrazené jistiny.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Na základě písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující skutková zjištění:

5. Ze Smlouvy o půjčce ze dne 21. 7. 2007 ve spojení se smluvními podmínkami má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným jako dlužníkem dne 21. 7. 2007 Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 25 440 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 15 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, a to v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 480 Kč s první splátkou splatnou 7. dne od data uzavření smlouvy. RPSN k takto sjednané půjčce činila 206,8 %. Z žalobních tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný uhradil její právní předchůdkyni částku 13 840 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 a poštovního podacího lístku ze dne 1. 2. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 1. 2021.

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 29. 7. 2021 odeslanou dne 30. 7. 2021 (viz. výzva k plnění a podací lístek).

8. Na základě uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným jako dlužníkem dne 21. 7. 2007 smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 25 440 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 15 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 10 440 Kč, kdy výše RPSN byla stanovena na 206,8 %. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky na úhradu půjčky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni a žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn. Žalovaný na tuto skutečnost, jakož ani na následující výzvu zaslanou mu žalobkyní nijak nereagoval.

9. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2007, dopadají na posuzovaný právní vztah o půjčce ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“) s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

11. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

13. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávky došlo dne 18. 12. 2020 je na daný vztah nutno aplikovat ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014, podle nějž platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

14. Po zhodnocení obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze co do části 1 160 Kč, neboť ujednání právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného o výši poplatku z půjčky je pro rozpor s dobrými mravy neplatné.

15. V projednávaném případě měli žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaný měl v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 15 000 Kč) a dále souhrnný poplatek 10 440 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovení RPSN pro daný případ ve výši 206,8 %. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovením § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován a nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 čj. 21 Cdo 1484/2004 (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C 3171) dle něhož„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Za účelem ověření úrokové míry půjček poskytovaných obyvatelům s dobou splatnosti do 1 roku soud ze systému České národní banky - ARAD – Systém časových řad ze dne 7.9.2020 zjistil, že průměrná úroková sazba u korunových půjček a úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu domácností v ČR v červenci roku 2007 se pohybovala od 6 maximálně do 20,5 % ročně. Sjednaný úrok ve výši 206,8 % ročně pak je více než 10 krát vyšší než úrok maximálně poskytovaný bankami, tedy ujednání o výši úroku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné. Soud pak má za to, že ujednání o výši úroku lze oddělit od zbytku smlouvy o půjčce, a proto neplatnost ujednání o úroku z půjčky nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy ve smyslu ustanovení § 41 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že však v daném případě byla sjednána smlouva o půjčce dle ustanovení občanského zákoníku a nikoliv smlouva o úvěru podle ustanovení obchodního zákoníku, kdy pojmovým znakem půjčky není sjednání úroku, není ani na místě, aby soud moderoval sjednaný úrok na úrok obvyklý, tak jak předpokládalo ustanovení § 497 ve spojení s § 502 odst. 1 obchodního zákoníku ve vztahu k úvěru.

16. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobkyně dovozovala, že sjednaný obchodní úrok je pouze částí sjednaného souhrnného poplatku (aniž by byl ve smlouvě jakkoliv blíže charakterizován a vypočten) a jeho výši lze určit za pomoci průměrné sazbou úroků poskytovaných bankami v době sjednání půjčky a z tohoto důvodu se domáhala úhrady obchodního úroku z poskytnuté částky ve výši 15,3 % ročně, soud se s její argumentací neztotožnil. K platnosti právního úkonu se vyžaduje mimo jiné jeho jasnost a určitost. Měl-li být mezi účastníky platně sjednán obchodní úrok, je třeba, aby dohoda o jeho výši byla určitá, tedy musí být zcela určitě a nepochybně zjistitelná jeho výše již v době uzavření smlouvy, a to buď určením absolutní částky, kterou je dlužník povinen věřiteli vrátit, nebo sazbou vztahující se ke konkrétní jistině a časovému období. V posuzovaném případě pak nebyl žádný úrok stanovený sazbou mezi účastníky sjednán. Mezi účastníky byla dohodnuta povinnost vrátit půjčku včetně sjednaného souhrnného poplatku, který je však jak popsáno shora pro svoji výši v rozporu se zákonem a proto neplatný.

17. Žalobkyně vzala žalobu v rozsahu kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 819,66 Kč a nadále běžícího zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 059,41 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení zpět. Soud proto žalobu v rozsahu zpětvzetí zastavil (výrok I.).

18. Za situace, kdy je ujednání o výši poplatku z úvěru neplatné, vznikla žalovanému povinnost na základě uzavřené smlouvy o půjčce vrátit půjčku, tj. částku 15 000 Kč, do sjednaného data. Pokud žalovaný dle tvrzení žalobkyně na předmětnou půjčku uhradil částku 13 840 Kč (žalovaný vyšší úhradu netvrdil), je i nadále dlužen 1 160 Kč (15 000- 13 840), kterou je povinen uhradit žalobkyni, když tato zároveň prokázala, že na ní pohledávka za žalovaným přešla na základě smlouvy o postoupení pohledávky, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 882,74 Kč a s úrokem z prodlení počínaje dnem splatnosti půjčky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od 19. 12. 2020, přiznal jí soud úrok z prodlení od tohoto data. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok II.).

19. Protože ujednání o výši úroku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok III.).

20. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.