18 C 303/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 93 865,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 45 031,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 8. 12. 2023 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 48 834,04 Kč s obchodním úrokem ve výši 14,99 % ročně z částky 86 791,25 Kč od 5. 12. 2023 do zaplacení kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 450,11 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 93 865,85 Kč od 5.12.2023 do 7.12.2023 úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 834,04 Kč od 8.12.2023 do zaplaceníse zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala pohledávky vzniklé na základě úvěru poskytnutého žalovanému původním věřitelem (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ), dále i jako „, jméno FO, “, a to na základě Smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. , hodnota, uzavřené mezi , jméno FO, a žalovaným dne 5.2.2021. , jméno FO, na základě citované úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 110 500 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit spolu se sjednaným obchodním úrokem 14,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Uvedla, že , jméno FO, řádně před jeho poskytnutím prověřila úvěruschopnost žalovaného a dospěla k závěru, že žalovaný je schopna úvěr splácet, a proto mu ho poskytla. Žalovaný však svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas porušil, proto , jméno FO, přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni 4.12.2023. Žalobkyně požadovala uhradit na nedoplatku úvěru částku 93 865,85 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 85 675,25 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 116 Kč, nehrazeného smluvního úroku ke dni zesplatnění úvěru v částce 7 074,60 Kč, zákonného úroku 450,11 Kč. Rovněž požadovala i dohodnutý obchodní úrok ve výši 14,99 % ročně z neuhrazené jistiny a poplatků ve výši 86 791,25 Kč od 5.12.2023 a úhradu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z celé dlužné částky, tj. částky 93 865,85 Kč od 5.12.2023.Dále uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla od , jméno FO, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.3.2024 s účinností od 12.3.2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 9.12.2024 a předvolání k jednání ve věci bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 2.1.2025, a to v obou případech náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb). Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal za prokázaný tento skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, , jméno FO, , společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , uzavřela s žalovaným dne 5.2.2021 Smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování č. , hodnota, , jíž se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 110 500 Kč, a to tak, že částkou 50 500 Kč bude uhrazen dřívější závazek žalovaného u , jméno FO, vyplývající z úvěrové karty splátkové na základě Smlouvy o úvěru uzavřené mezi , jméno FO, a žalovaným dne 21.1.2020. Zbývající částka 60 000 Kč pak byla bezúčelovým úvěrem, a byla poskytnuta přímo na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se na základě uvedené Smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování č. , hodnota, zavázal vrátit celou poskytnutou částku společně s úrokem ve výši 14,99 % p.a., poplatky a pojištěním splácení úvěru v 80měsíčních splátkách po 2 379 Kč, tedy uhradit celkem 176 880 Kč.

6. O úvěr požádal žalovaný na pobočce banky, kde s ním byl sepsán Návrh na uzavření smlouvy, když žalovaný zároveň sdělil bance jí požadované údaje potřebné k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že je ženatý (nebyl dotazován na velkost své rodiny ani počet vyživovaných osob), žije v pronajatém domě či bytě, příjem má z podnikání. Jeho měsíční příjem měl činit 21 254 Kč, neměl splácet předchozí úvěry a měl mít sjednán limit ke kreditní kartě či kontokorent ve výši 100 000 Kč. Jeho měsíční blíže nespecifikované nezbytné měsíční výdaje měly činit 7 300 Kč. (viz. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru Konsolidace a refinancování č. , Anonymizováno, dne 5.2.2021). , jméno FO, přípisem ze dne , právnická osoba, .2021 oznámila žalovanému, že došlo k ukončení čerpání poskytnutého úvěru na základě smlouvy č. , hodnota, a sdělila mu výši splátek a další platební pokyny.7. , jméno FO, v nedatované zprávě (viz. Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta) uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovanému prověřila jeho úvěruschopnost, když vycházela z údajů sdělených jí žalovaným v žádosti o poskytnutí půjčky, provedla kontrolu veškerých dostupných veřejných a neveřejných databází, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Vycházela z žalovaným deklarovaného příjmu 21 254 Kč. Výdaje žalovaného stanovila jako splátky stávajících úvěrů, náklady na domácnost, pokrytí potřeb dětí, životní minimum, náklady na bydlení s tím, že nákladové položky žalovaného se stanovují porovnáním deklarované výše a aktuálních statistických dat státních úřadů (se zohledněním místa bydliště) a do výpočtu vstupuje vždy vyšší částka. Výše výdajů, s nimiž , jméno FO, pracovala s protokolu uvedena není. Dále uvedla, že nezjistila žádné negativní informace týkající se žalovaného a jeho úvěrové či platební historie, a proto měla žalovaného za úvěruschopného. V souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila otisk části interního informačního systému , jméno FO, , z něhož vyplývá, že , jméno FO, učinila dne 4.2.2021 dotaz , Anonymizováno, (tj. do databází klientských informací) z něhož vzešel výstup, „Subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“. Jaké údaje však v databázích byly zjištěny nelze z předloženého zjistit, a to ani rozsah jeho úvěrové angažovanosti. Dále předložila přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2019, z něhož vyplývá, že v roce 2019 měl žalovaný z hrubý roční příjem 637 631 Kč, a že uplatnit na tento příjem paušální náklady ve výši 382 579 Kč. Předmětem podnikání žalovaného jsou podpůrné činnosti pro scénické změní. Z přiznání lze rovněž zjistit, že žalovaný měl dvě nezletilé děti na něž uplatňoval nárok na odpočet daně a zároveň manželku bez vlastního příjmu, na níž rovněž uplatňoval nárok na daňovou slevu. Tedy, že žalovaný ze svého příjmu poskytuje výživu dalším 3 osobám. Jiné doklady vztahující se k prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepřeložila ani po výzvě soudu.

8. Z platební bilance má soud za prokázané, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty dne 11.2.2021, a to v rozsahu 110 500 Kč, a že žalovaný hradil splátky nepravidelně, naposledy uhradil částečnou splátku dne 26.5.2023, přičemž na úvěr uhradil pouze 65 468,19 Kč. Z souhrnného výpisu z účtu kreditní karty žalovaného má soud za prokázané, že z nyní projednávaného úvěru byla dne 11.2.2021 částka ve výši 50 500 Kč uhrazena na úvěr z kreditní karty, následně i po té, co byl úvěr z kreditní karty tímto způsobem uhrazen, žalovaný opětovně čerpal úvěr z kreditní karty.

9. K zesplatnění úvěru přistoupila , jméno FO, přípisem ze dne 4.12.20223, požadovala okamžitou úhradu celého nedoplatku úvěru včetně příslušenství a poplatků ve výši 94 315,96 Kč (viz. prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 4.12.2023, včetně dokladu o odeslání listiny téhož dne).

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.3.2024 včetně její přílohy obsahující soupis postupovaných pohledávek (konkrétně z řádky 4) a potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky ze dne 12.3.2024 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným postoupila , jméno FO, na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem , jméno FO, ze dne 22.3.2024 (viz. oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.3.2024 včetně dokladu o odeslání listiny téhož dne).

11. Z výzvy k úhradě dluhu má soud za prokázané, že před podáním žaloby se žalobkyně pokusila odstranit předmět sporu mimosoudně (viz. výzva k úhradě dluhu ze dne 11.6.2024 včetně podacího lístku ze dne 11.6.2024).

12. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným Smlouvu o úvěru Konsolidace a refinancování č. , hodnota, na základě níž poskytla žalovanému dne 11.2.2021 částku 110 500 Kč. Žalovaný svůj závazek úvěr včetně sjednaného úroku a poplatků nesplnil, když uhradil pouze částku 65 468,19 Kč a nejpozději od splátky splatné v červnu 2023 se dostal do prodlení s úhradou svého závazku. V důsledku prodlení žalovaného s řádnou úhradou dluhu , jméno FO, celý zbývající úvěr zesplatnila a požadovala jeho okamžitou úhradu, oznámení o zesplatnění sdělila , jméno FO, žalovanému přípisem ze dne 4.12.2023. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena , jméno FO, na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění závazku předžalobní výzvu odeslanou dne 11.6.2024.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

17. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

20. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

22. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

23. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

26. Na podkladě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné Smlouvě o úvěru Konsolidace a refinancování č. , hodnota, .

27. Úvěrující je ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje spotřebitele a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by , jméno FO, splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. , spisová značka, ze dne 18.10.2024 a následně i při jednání soudu dle ustanovení § 118a o.s.ř., aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se odkázala na informaci , jméno FO, o průběhu prověřování úvěruschopnosti žalovaného, tedy, že vycházela z informací od klienta uvedených v Návrhu na uzavření smlouvy a z informací z veřejných a neveřejných registrů a z daňového přiznání žalovaného. Soudu bylo předloženo Daňové přiznání žalovaného k daní z příjmu za rok 2019 a záznam z lustrace v , Anonymizováno, . Žádné další doklady osvědčující provedení dotazů do veřejných i neveřejných databází, včetně registru klientských bankovních a nebankovních informací, insolvenčního rejstříku, exekučního rejstříku apod. , jméno FO, ani žalobkyně v řízení nedoložily. , jméno FO, vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z příjmu žalovaného 21 254 Kč měsíčně, představuje tato částka 1/12 jeho základu daně z příjmu, a že žalovaný nebyl povinen z této částky odvést daň z příjmu, neboť mu v důsledku slev na dani za manželku a vyživované děti daňová povinnost nevznikla, naopak jeho roční příjem za rok se zvýšil o 34 608 Kč za daňový bonus. , jméno FO, však zcela pominula, že ze svého základu daně vznikla žalovanému zákonná povinnost k úhradě zdravotního a sociálního pojištění, které nejsou daňovým nákladem, když minimální zálohy byly pro rok 2021(tj. v roce, kdy žalovaný žádal o poskytnutí úvěru) stanoveny ve výši 2 588 Kč na sociálním pojištění a 2 393 Kč na zdravotním pojištění. Čistým příjem žalovaného se tak pohyboval okolo 19 000 Kč měsíčně. , jméno FO, jde o výdaje žalovaného, z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný nebyl , jméno FO, vůbec dotazován na výši a strukturu jeho výdajů, zejména výdajů na bydlení. , jméno FO, uváděla, že výdaje posuzovala dle historických statistických dat, neuvedla k tomu nic bližšího, tedy její postup nelze ověřit.

29. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že doložený příjem žalovaného činil 19 000 Kč, měl převzít závazek k úhradě částky 2 379 Kč měsíčně na dobu 6,5 let. Po úhradě splátky tak měl žalovaný k dispozici prostředky ve výši cca 16 600 Kč měsíčně na úhradu veškerých životních nákladů a nákladů na bydlení pro čtyři osoby (manželu na níž uplatňoval nárok na daňovou slevu, tj. manželku bez vlastního příjmu, a dvě děti), tj. okolo 550 Kč na den. Nelze zároveň předpokládat, že by uvedená částka byla dostačující na úhradu životních potřeb a vytváření rezervy pro případ neočekávaných výdajů či výpadku příjmu, navíc po dobu 6,5 let. Již tato skutečnost sama o sobě vzbuzuje obavu, zda bude žalovaný své závazky schopen hradit. Navíc za situace, kdy , jméno FO, nebylo nic známo o výdajích žalovaného, a ani neučinila pokus si tyto od žalovaného zjistit, nelze než uzavřít, že řádně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalovaného a porušila povinnost uloženou jí v ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let.

30. I pokud by soud připustil, že není nutné zkoumat a ověřovat konkrétní výši životních nákladů úvěrovaného, je třeba ke stanovení životních nákladů úvěrovaného vycházet alespoň ze základních údajů o jeho životní situaci, tj. zejména místu faktického bydliště, způsobu bydlení a tím výši pravděpodobných nákladů na bydlení, místu zaměstnání a k němu vztaženým nákladům na dopravu, osobním stavu včetně počtu a staří dětí. Bez těchto údajů nelze využít ani statistické údaje shromažďované , právnická osoba, . Z žádného z bankou předložených dokladů nevyplývá, že by byl proveden jakýkoliv výpočet na základě statistických údajů do nějž by vstoupily zjištěné údaje o osobě žalovaného neodporující předloženým listinám.

31. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru Konsolidace a refinancování č. , hodnota, je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku pro porušení donucujících ustanovení zákona neplatná.

32. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu , jméno FO, prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 11.2.2021 částku 110 500 Kč. Žalovaný uhradil na dlužnou částku pouze 65 468,19 Kč. , jméno FO, vyzvala žalovaného k úhradě dluhu Prohlášením o okamžité splatnosti ze den 4.12.2023, čímž se stalo bezdůvodné obohacení žalovaného ve výši 45 031,81 Kč (110 500 – 65 468,19) splatným.33. , jméno FO, , postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 45 031,81 Kč.

34. Soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení ode dne 8.12.2023, tj. ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy žalovanému v souladu s ustanovení § 573 o.z., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení předžalobní výzvy odeslané dne 4.12.2023 žalovanému dne 7.12.2023 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení. Zákonný úrok soud přiznal ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 . Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

35. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

36. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.