18 C 305/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, a k pozemku p. č. , hodnota, , oba v k. ú. , adresa, – město, vše zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, – město, se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej ve veřejné dražbě pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, a pozemku p. č. , hodnota, , oba v k. ú. , adresa, – město, vše zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, – město s tím, že jehovýtěžek bude rozdělen mezi účastníky těmito podíly: žalobci dvěma třetinami a žalovanému jednou třetinou.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále na jeho účet č. , č. účtu, , VS , var. symbol, na nákladech státu částku 314,50 Kč, do 3 dnů od první moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 10. 12. 2024 se žalobce domáhal zrušení vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku p. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , hodnota, na pozemku p. č. , hodnota, to vše v k. ú. , adresa, – město, když žalobce je vlastníkem id. 2/3 a žalovaný id. 1/3. Žalobce s žalovaným (synem) mají už delší dobu špatné vztahy. Žalobce je zdravotně indisponován a potřebuje klid. Naopak žalovaný chodí v nočních hodinách z restauračních zařízení a nenechá jej spát. Účastníci nejsou schopni dohodnout se na užívání garáže. Chování žalovaného žalobce mrzí i z důvodu, že žalovaný nabyl vlastnictví jako dědictví po své matce, manželce žalobce na základě dohody, kdy právě žalobce svůj podíl zanechal žalovanému. Žalobce již dále nechce setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovaným. Žalobce měl zájem o mimosoudní dohodu, kdy žalovaný odmítl nemovitosti prodat, odstěhovat se a vyplatit otce, neboť nemá peníze. Reálné rozdělení není možné. S ohledem na větší podíl žalobce tak žalobce navrhl, aby nemovitost byla přikázána do jeho vlastnictví s povinností vyplatit podíl žalovanému. Vzhledem ke špatnému stavu nemovitosti odhadl jeho tržní cenu v částce 1.200.000 Kč. V průběhu řízení žalobce přehodnotil výši přiměřené náhrady s ohledem na aktuální ocenění a nabídl tak žalovaného k vypořádání částku 666.666 Kč. Následně však žalovaný zatížil svůj spoluvlastnický podíl zástavním právem, což vedlo k tomu, že žalobce přehodnotil svůj postoj, ztratil zájem o přikázání nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a navrhl prodej ve veřejné dražbě.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že jeho otec neměl žádný podstatný důvod podávat proti žalovanému žalobu a jeho tvrzení jsou nepravdivá. Žalovaný vidí důvod podání žaloby v tom, že jeho otec pravděpodobně obdržel nabídku na prodej celého domu. Nelze vyloučit, že žalobci byla nabídnuta podhodnocená cena v uváděné výši 1.200.000 Kč. V případě smrti žalobce by pak kupec dokázal nemovitost prodat za reálnou cenu, která činí 2 až 2,5 milionu korun. Dalším důvodem může být skutečnost, že si žalobce po smrti své matky a babičky žalovaného paní , jméno FO, svými postoji a chováním postupně znepřátelil zbytek rodiny. Dalším důvodem mohly být i nemoci žalobce, zejména epilepsie a určitě též počínající demence, pro kterou žalobce nedokáže vyhodnotit vhodnost svých postupů. Žalovaný taktéž popřel tvrzení žalobce týkající se garáže. Žalovaný se podivoval nad tím, že jej chce žalobce po 46 letech náhle vystěhovat z domu z důvodu nevhodného chování, aniž by se ze stejného důvodu neobrátil na policii, či nepodal oznámení pro přestupek. Postup žalobce je tak dle žalovaného v rozporu s ustanovením § 1140 odst. 2 občanského zákoníku (dále také o. z.), neboť žalobce společně s žalovaným opravovali prostory, jejíž užívání bylo slíbeno žalovanému a žalobce následně opustil svou manželku a do opravených prostor nastěhoval nejprve družku svého druhého syna, a poté ji začal užívat sám. Žalovaný dal soudu na zváženou možnost rozdělení nemovitosti na bytové jednotky s tím, že by každému připadla bytová jednotka dle aktuálního užívání. Část prostoru v přízemí, která není užívána může být ponechána v jejich spoluvlastnictví nebo přikázána žalobci. O garáž projevil zájem žalobce, proto navrhl přikázání jemu. Žalovaný zvažoval možnost reálného dělení na bytové jednotky. Záleželo by však na částce, za kterou by bylo možné bytové jednotky vytvořit, protože nedisponoval finančními prostředky, z nichž by mohl tyto úpravy hradit. Nebránil se proto ani vypořádání formou vyplacení přiměřené náhrady, pokud by odpovídala tržní ceně. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí zatížil svůj spoluvlastnický podíl zástavním právem, neměl ani on nakonec zájem na těchto způsobech vypořádání.

3. Soud nerozhodoval o návrhu žalovaného na přistoupení třetí osoby - zástavního věřitele jako vedlejšího účastníka na straně žalované, neboť tato osoba nereagovala na výzvu ke vstupu zaslanou soudu a bez jejího souhlasu tak nemohl dojít k založení jejího účastenství.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem o velikosti id. 2/3 a žalovaný id. 1/3 pozemků p. č. , hodnota, a k pozemku p. č. , hodnota, , oba v k. ú. , adresa, – město, vše zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, – město. Účastníci předně učinili nesporným, že oba mají zájem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Účastníci dále učinili nesporným, že předmětné nemovitosti není možné reálně dělit a pro případ, že by bylo možné zřídit bytové jednotky, nejsou ochotni se finančně podílet na jejich vzniku. Dále prohlásili, že nemají zájem o přikázání nemovitostí do jejich výlučného vlastnictví s povinností vyplatit druhého ze spoluvlastníků.

5. Z usnesení Okresního soudu v Bruntále č. j. , spisová značka, , z výzvy ze dne 25. 11. 2024, z informací o pozemku, z dopisů PZ žalovaného určených PZ žalobce, z vyjádření realitní kanceláře, z informací o pozemku, z fotografií, ze základní datové karty, z poukazu na vyšetření/ošetření, z usnesení Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, , z usnesení KS v , adresa, č. j. , spisová značka, , z informací z Informačního systému evidence přestupků, z výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob, ze znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne 11. 2. 2026, z printů sms zpráv a z rukou psaných zpráv soud dále zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: podílové spoluvlastnictví účastníků vzniklo na základě dědické dohody, která byla schválena notářkou dne , datum, . Výzvou právní zástupkyně žalobce ze dne 25. 11. 2024 bylo žalovanému sděleno, že žalobce má zájem o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví s tím, že mu byly nabídnuty varianty k vyjádření. Dle odborného vyjádření , jméno FO, , která působí v , Anonymizováno, realitách, byla hodnota nemovitosti odhadnuta v březnu 2025 v částce 2.000.000 Kč, a to s ohledem na skutečnost, že dům je nepodsklepený, byla zde provedena neodborná izolace a ve zdivu se projevuje vlhkost a částečně i plíseň. Dům měl viditelné vady, praskliny ve štítu boční strany z ulice a vyžaduje to odborné ošetření. Naopak realitní společnost , právnická osoba, ., konkrétně realitní makléřka , jméno FO, , odhadla cenu nemovitosti k datu 9. 3. 2025 v částce 2.400.000 Kč. Hodnota nemovitostí pak byla objektivizována také znaleckým posudkem zadávaným soudem, kdy znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, znaleckým posudkem č. , hodnota, ze dne 11. 2. 2026 stanovila cenu vypořádávaných nemovitostí v místě a čase obvyklou v částce 2.700.000 Kč. Cena administrativní byla určena podle oceňovací vyhlášky v částce 2.785.580 Kč. Mezi účastníky a jejich právními zástupci probíhala bohatá korespondence, i neformální která však nevedla k tomu, že by věc bylo možné vyřešit mimosoudně či smírně tak, aby účastníci měli z řešení co největší prospěch. Naopak tato konverzace vypovídá o prohlubování již tak špatných vztahů. Těm neprospělo ani to, že žalovaný podal u zdejšího soudu návrh na zbavení svéprávnosti žalobce. Žalobce nemá žádný záznam v evidenci přestupků, ani v rejstříku trestů.

6. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh výslechem účastníků, výslechem svědků , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , , jméno FO, , dotazem u Hospodářské správy , adresa, , dotazem u Centra sociálních služeb pro seniory , právnická osoba, , dotazem u , právnická osoba, v , adresa, , odboru sociálních věcí, dotazem u Městské policie , adresa, a PČR , adresa, ohledně konfliktů účastníků, výpisy z Rejstříku trestů žalovaného, výpisy z evidence přestupků žalovaného, ohledáním na místě samém, SMS zprávami mezi účastníky a mezi synem žalobce a jeho bývalou přítelkyní, fakturou , jméno FO, , kupní smlouvou ze dne , datum, mezi , jméno FO, a , jméno FO, , dohodou o SJM mezi bývalými manželi , jméno FO, ze dne , datum, , a výpisu z běžného účtu žalobce, a to z důvodu, že se postupně ukázal jediným možným způsobem vypořádání prodej ve veřejné dražbě a navržené důkazy směřovaly k jiným způsobům vypořádání.

7. Podle ustanovení § 1140 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

8. Podle ustanovení § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro to, aby bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků, když s ohledem na ustanovení § 1140 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen setrvat v podílovém spoluvlastnictví. Do důsledku ani jeden z účastníků se zrušení podílového spoluvlastnictví nebránil. Zákon předpokládá postup při vypořádání podílového spoluvlastnictví, když za preferovanou variantu považuje rozdělení věci. V tomto konkrétním případě účastníci učinili nesporným, že nemovitost nelze reálně dělit, což je ostatně zřejmé i ze skutečnosti, jak nemovitost vypadá a jaké jsou spoluvlastnické podíly účastníků. V případě varianty vzniku bytových jednotek jako samostatné formy reálného dělení je pro tuto variantu nutné, aby se alespoň jeden z podílových spoluvlastníků zavázal nést náklady na vznik bytových jednotek. V tomto případě však žádný ze spoluvlastníků nebyl ochoten tyto náklady nést. Další v úvahu připadající variantou řešení je pak přikázání do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků za současně stanovené povinnosti vyplatit druhého ze spoluvlastníků a zaplatit mu tak tzv. přiměřenou náhradu. O tuto variantu měl zájem žalobce, avšak jen do doby než žalovaný nemovitost, resp. svůj podíl zatížil. Soud proto neprováděl dokazování ke vztahu k jeho solventnosti, když se následně ukázalo, že ani tato varianta vypořádání není možná. Pro žalovaného tato možnost vypořádání nebyla reálná s ohledem na nemožnost vyplacení žalobce. Poslední variantou, s níž zákon počítá, je pak prodej ve veřejné dražbě, který připadá v úvahu teprve poté, co jsou vyloučeny předchozí varianty, jako tomu bylo i v tomto případě. Vzhledem k tomu, že nebylo možné nemovitost dělit za zákonem stanovených podmínek, žádný z účastníků neměl zájem o přikázání do jeho výlučného vlastnictví, pak nic nebránilo tomu, aby soud nařídil prodej ve veřejné dražbě. Bude již na případné dohodě účastníků, jakým způsobem bude dražba realizována, v jaké formě, a jaký bude jejich následný postup. Do doby realizace prodeje totiž jejich podílového spoluvlastnictví fakticky zůstává zachováno.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, v duchu judikatury Ústavního soudu ČR (viz např. sp. zn. IV. ÚS 404/22), když neshledal podmínky pro postup ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Ústavní soud ve svých rozhodnutích z poslední doby, v nichž je zřejmý posun v dosavadní rozhodovací činnosti, uvádí, že v řízeních typu iudicium duplex se všemi jeho specifiky, není pro posouzení náhrady nákladů řízení jediným kritériem úspěch a neúspěch, a proto by měly být zohledňovány i další skutečnosti a o nákladech řízení by pak mělo být rozhodováno dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nebude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Sám Ústavní soud ČR však připouští, že za určitých okolností může být rozhodováno i dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, příp. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Varianta rozhodování dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu však ale dle Ústavního soudu připadá v úvahu pouze v situaci, kdy je návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zamítnut. Naopak rozhodování dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu se uplatní v situacích, kdy jde např. o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. Soud však tyto důvody u žádného účastníka neshledal, a proto bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.

11. O nákladech státu soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady státu byly tvořeny znalečným, když dohodou obou stran bylo sjednáno, že bude zadán znalecký posudek, na jehož pořízení se budou podílet obě strany zaplacením zálohy ve výši 5.000 Kč, celkem tak bylo uhrazeno 10.000 Kč. Náklady znaleckého posudku však činily 10.629 Kč. Částka 629 Kč tak byla vyplacena z rozpočtových prostředků státu, a právě tato částka tvoří náklady řízení státu. S ohledem na charakter tohoto řízení by tak každý z účastníků měl tuto částku nést, co do výše ½, tedy co do částky 314,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl osvobozen od placení soudních poplatků, nebylo jej možno zavázat k náhradě nákladů státu. Z tohoto důvodu proto byl k zaplacení částky 314,50 Kč zavázán toliko žalobce.

12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.