18 C 307/2019

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. anonymizována dvě slova , IČO sídlem adresa žalované 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované o 115.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobkyni částku 115.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 115.500 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 20.890,86 Kč se vůči žalované č. 1, a to včetně vyslovení solidarity s [jméno] [příjmení], který je k zaplacení zavázán rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zamítá.

III. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 115.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 6. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 20.890,86 Kč společně a nerozdílně se vůči žalované č. 2 zamítá.

IV. Žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 53.408 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované č. 2 na náhradě nákladů řízení částku 21.090 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná č. 1 je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Bruntále náklady státu ve výši 2.304,10 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu v Bruntále náklady státu ve výši 393,90 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 5. 12. 2019 se žalobkyně domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 116.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20.000 Kč za období od 22. 7. 2017 do 5. 12. 2019 ve výši 3.824,30 Kč, z částky 40.000 Kč za období od 15. 8. 2017 do 5. 12. 2019 ve výši 7.436,88 Kč, z částky 40.000 Kč za dobu od 21. 10. 2017 do 5. 12. 2019 ve výši 6.845,81 Kč a z částky 16.500 Kč za období od 1. 11. 2017 do 5. 12. 2019 ve výši 2.784,87 Kč spolu s běžícím zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 116.500 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení s tím, že žalobkyně žalobu původně zdůvodnila tím, že na základě usnesení policejního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zaměstnanec žalované 1) [příjmení] [příjmení] převedl na svůj účet finanční prostředky z účtu žalobkyně a celkem tak ve svůj prospěch užil 140.000 Kč, čímž způsobil žalobkyni škodu v této výši a z této škody nahradil dosud 23.500 Kč, tedy zbývá zaplatit 116.500 Kč s příslušenstvím. Zaměstnanec žalované č. 1) [příjmení] [příjmení] takto postupoval po dohodě s žalovanou a její dcerou [jméno] [celé jméno žalobkyně], která jej navštěvovala na přepážce pošty a od této v hotovosti přebíral finanční prostředky za účelem jejich vkladu na matčin osobní účet č. [bankovní účet], případně za účelem výběru finančních částek, kdy v rámci osobního kontaktu předložil [jméno] [celé jméno žalobkyně] k podpisu hromadný lístek k úhradě, sloužící k provedení odchozí transakce z účtu a takto provedl dne 27. 7. 2017 výběr z účtu žalobkyně v částce 20.000 Kč, dne 14. 8. 2017 v částce 40.000 Kč a dne 20. 10. 2017 v částce 40.000 Kč, které si převedl na svůj účet a výběr se následně snažil zamaskovat uzavřením smlouvy o penzijním spoření na jméno žalobkyně s vkladem 100.000 Kč, přičemž penzijní spoření oficiálně nezaložil a nezavedl do systému a dále za účelem vkladu na účet penzijního spoření, o kterém věděl, že jej nezaložil, převzal z rukou [jméno] [celé jméno žalobkyně] v říjnu 2017 další finanční hotovost ve výši 40.000 Kč. Odpovědnost žalované č. 1) žalobkyně dovozovala ze skutečnosti, že se jedná o jejího zaměstnance. Přes upomínky ani jedna z žalovaných nezaplatila ničeho.

2. Žalovaná č. 1) k žalobě uvedla, že nevystupovala jako poškozený v trestním řízení a nemá tak podstatné informace k této věci. V době podání vyjádření nebyl najisto postaven průběh realizace transakce mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní a nebylo tak možné vyhodnotit případnou odpovědnost žalované č. 1). Z usnesení o zahájení trestního oznámení však vyplynulo, že žalobkyně žádosti o převody schválila podpisem svým, případně dcery a v případě vložení částky 40.000 Kč musela obdržet doklad o vložení na konkrétní účet. Pokud by převody nebo vklad byly provedeny v rozporu s pokynem oprávněné osoby, mohly být tyto transakce v přiměřené lhůtě reklamovány a tím se mohlo předcházet dalším škodám. Protože nebyl prokázán průběh transakcí, navrhla žalovaná č. 1) zamítnutí žaloby.

3. Žalovaná č. 2) k žalobě uvedla, že žaloba je vůči ní nedůvodná a měla by být zamítnuta. Žalovaná č. 2) nesouhlasila s názorem žalobkyně. Žalovaná č. 2) zjistila, že veškeré transakce žalobkyně byly provedeny platným disponentem s účtem žalobkyně, tudíž byly zcela autorizované touto disponentkou zmocněnou žalobkyní a nejedná se tedy o neautorizované transakce. Žalovaná č. 2) taktéž nebyla účastníkem trestního řízení v procesním postavení poškozené. V této fázi řízení se žalovaná č. 2) nebyla schopna vyjádřit k žalobě, neboť neměla podklady vyplývající právě z trestního spisu. Poznamenala však, že v případě jakýchkoliv nesrovnalostí mohla žalobkyně tyto zjistit a mohla postupovat v souladu s reklamačním řádem, což však neučinila.

4. V podání ze dne 28. 6. 2020 žalobkyně upřesnila, že obě žalované vychází z nesprávného právního názoru, že peněžní prostředky na účtech fyzických osob jsou ve vlastnictví těchto osob. V této souvislosti proto žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které uvádí, že prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem, na základě smlouvy o běžném nebo vkladovém účtu, nejsou ve vlastnictví majitele účtu, nýbrž ve vlastnictví peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu spočívá v tom, aby byly v souladu s jeho příkazem peněžní prostředky z účtu vyplaceny, což proto představuje pouhou pohledávku vůči peněžnímu ústavu. Žalobkyně v této souvislosti citovala několik rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, z nichž dovodila, že zmocnění se prostředků evidovaných na účtech klientů převodem na účet pachatele a následným výběrem poškozuje výhradně peněžní prostředky ve vlastnictví peněžního ústavu. K údajné autorizaci pak žalobkyně uvedla, že s ohledem na charakter trestné činnosti páchané [jméno] [příjmení], který poškodil minimálně 15 lidí, se nemůže jednat o pochybení na straně podvedených, kteří měli poskytnout přístupové údaje ke svým účtům třetí osobě a dali souhlas k převodu na účet, který neznali, a tudíž nebyli dostatečně obezřetní. Žalobkyně je osobou, která měla v době spáchání trestné činnosti 67 let a [příjmení] [příjmení] si ji pro realizaci svých podvodů pečlivě vybíral, ostatně jako i ostatní poškozené. Žalobkyně má střední odborné vzdělání bez maturity, práci vykonávala pouze rok, pro nemohoucnost a nesoběstačnost jí byl přiznán příspěvek na péči a stará se o ni dcera, která je vyučena prodavačkou bez maturity. Majitelé účtu právě z důvodu finanční negramotnosti a žádné orientace v bankovnictví se obraceli na osobu, která jim byla doporučena a tím byl právě [příjmení] [příjmení] jako„ největší odborník“ na finanční transakce, ačkoliv pro takové doporučení nebyl žádný důvod. Žalobkyně však upozornila, že při převodech na účet [jméno] [příjmení] jednala ve všech případech výhradně podle jeho pokynů a ten při svém jednání zastupoval žalované a lze proto říci, že žalobkyně postupovala dle pokynů žalovaných. [anonymizováno] ani [anonymizováno] nesdělovali klientům pravdivé údaje, naopak jim bylo pracovníkem panem [příjmení] lživě tvrzeno, že peníze jsou převáděny na jiný jejich účet. V řadě případů byly založeny nové účty, fiktivní účty apod. Obecně při jednání s cizí osobou by si klienti – poškození ověřovali poskytnutá tvrzení, ale nebyl důvod tomu činit v případě tvrzení samotným bankéřem. Nejedná se proto o neopatrnost poškozených, ale o sofistikovaný postup zaměstnance pošty a zástupce banky. Poškození k němu přistupovali s důvěrou jako k profesionálnímu pracovníkovi. Autorizaci tvrzenou žalovanými je nutno považovat za neplatnou ve smyslu ustanovení § 583 občanského zákoníku, dle kterého jedná-li někdo v omylu o rozhodující okolnosti a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je jeho právní jednání neplatné. Majitelé účtu jednali v omylu o rozhodujících okolnostech, kdo je vlastník účtu, na který peníze směřují a jak budou použity, tedy že budou spotřebovány k osobnímu prospěchu a užitku [jméno] [příjmení]. Omyl byl vyvolán žalovanými a neplatnost tvrzené autorizace je proto zcela evidentní. Za jednání [jméno] [příjmení] a žalované č. 1) odpovídá též žalovaná č. 2) postupem podle § 2914 občanského zákoníku. Dle žalobkyně nemůže obstát tvrzení banky, že si spolupracující společnost odpovědně vybrali.

5. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 30. 6. 2020, č. j. 18 C 307/2019-55, bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 10. 2020, č. j. 18 C 307/2019-62, bylo s ohledem na ukončení trestního řízení rozhodnuto o pokračování v tomto řízení.

6. Podáním ze dne 19. 11. 2020 žalobkyně sdělila, že následně zjistila, že jak zaměstnankyně ČSOB, tak i nadřízená [jméno] [příjmení] u žalované č. 1) trestnou činnost odsouzeného po určitou dobu zatajovaly, přesněji řečeno zatajovaly podezřelé okolnosti nasvědčující tomu, že se zřejmě jedná o trestnou činnost zaměstnance pošty. Žalobkyně proto upozornila na machinace vyplývající z trestního spisu. Žalobkyně v této souvislosti odkázala na postup při jednání s [jméno] [příjmení], který se jeví být nestandartní. S ohledem na datum poskytnutí prvotních informací [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a [anonymizováno] je jasné, že poškození žalobkyně by žalované zabránily, kdyby jejich pracovnice pracovaly řádně. Žalobkyně tak upozornila na podivné převody mezi účtem paní [příjmení] a účtem [jméno] [příjmení].

7. Soud nařídil jednání na den 9. 12. 2020, kterého se nezúčastnila pouze žalobkyně, ale toliko její zástupce a úvodem tohoto jednání žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 1.000 Kč včetně příslušenství včetně zákonného úroku z prodlení z částky 1.000 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení, o čemž bylo bezprostředně rozhodnuto tak, že řízení bylo co do částky 1.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1.000 Kč od 19. 11. 2019 do zaplacení částečně zastaveno.

8. U jednání žalovaná č. 1) odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2777/2004 a sp. zn. 25 Cdo 4330/2014, ze kterých vyplývá, že byla-li škoda způsobena zaměstnancem právnické osoby, který uspokojoval své vlastní zájmy, jedná se o exces a za tento odpovídá sám. Žalovaná č. 2) u jednání uvedla, že nemohly být v trestním řízení v procesním postavení žalobkyně, neboť jim nevznikla škoda, když škoda by vznikla pouze v důsledku reklamace, k níž však nedošlo. Žalovaná č. 2 znovu namítla, že má za to, že transakce byly autorizovány, když byly podepsány k tomu oprávněnou osobou a nadále tak učiněny na základě souhlasu majitele účtu. Nemohou tak být pravdivé tvrzení o omylu. K vyjádření ve vztahu k pracovnici žalované č. 2) se žalovaná č. 2) nemohla vyjádřit, neboť neměla informace z trestního spisu.

9. Žalobkyně k dotazu soudu na základní předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaných uvedla, že s ohledem na ustanovení § 167 občanského zákoníku a § 2914 občanského zákoníku dovozuje odpovědnost obou žalovaných. Naopak žalobkyně vyvrátila tvrzení o excesu, neboť žalobkyně a její dcera chodily na poštu za účelem, aby jim byly poskytnuty peněžní služby, tedy [příjmení] [příjmení] vykonával činnost pro svého zaměstnavatele a pro banku, která ho zmocnila. Pokud v souvislosti s pracovní činnosti vyvíjel i činnost pro sebe, kterou před žalobkyní zamlčel, pak se nemůže jednat o exces. Žalobkyně dále poukázala na to, že zaměstnanec nebyl řádným způsobem vybrán ani kontrolován. Na takové pracovní pozici dle žalobkyně neměl pracovat člověk, který sám nedokáže spravovat své finance, když se předlužil a prošel insolvencí. Namítala proto, že žalované nijak nedoložily, že by svého zaměstnance před přijetím na tuto pracovní pozici prověřily. Kontrolní mechanismy dle žalobkyně úplně selhaly. Selhání spatřuje v tom, že už při návštěvě pana [příjmení] na [anonymizováno], který upozornil na jednání pana [příjmení], které vzbuzovalo podezření o protiprávním jednání, s touto osobou nesepsali žádný zápis, neoznámili věc na policii a nedošlo k ukončení pracovní činnosti pana [příjmení], čímž by se předešlo dalším jednáním. Žalobkyně byla poučena, aby uvedla přesný mechanismus pohybu peněz při předávání hotovosti do rukou [jméno] [příjmení] a jejich převod na jeho účet co do jednotlivých částek a k těmto tvrzením také předložila důkazy s upozorněním na následky nevyhovění výzvě.

10. Žalovaná č. 1) doplnila, že pokud jde výši škody, zpochybnila částku 40.000 Kč, která měla být předána v hotovosti v říjnu 2017, když účel vkladu nebyl jednoznačně prokázán a naopak listinné důkazy založené v trestním spisu svědčí pro škodu ve výši 100.000 Kč, a to především splátkový kalendář. Dle svědeckých výpovědí založených v trestním spise navíc vyplývá, že mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] historicky vznikla nějaká neformální dohoda o převodech hotovosti mezi účty za účelem zhodnocení. Žalobkyně věděla, že neuzavírá dohodu s žalovanými, když peníze byly převáděny na soukromý účet [jméno] [příjmení]. Platby z let 2015 – 2016 potvrdila svědkyně [celé jméno žalobkyně] s tím, že tyto odpovídají jejich dohodě a realitě. Navíc žalobkyně, resp. její dcera měla k dispozici hromadný příkaz a složenku, kterými došlo k převodu peněz na účet [jméno] [příjmení] a z těchto dokladů, které byly následně vydány policii, bylo snadno zjistitelné, že se nejedná o účet žalobkyně. Je tak zřejmé, že žalobkyně a její dcera věnovaly jen minimální pozornost tomu, kam jsou peníze fakticky zasílány. Současně z listin obsažených v trestním spise vyplývá, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] svým podpisem autorizovala převody na účet [jméno] [příjmení] a žalované tak jednaly v souladu s jejími instrukcemi. Žalovaná č. 1) znovu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, dle kterého je třeba vycházet z toho, že do rámce činnosti právnické osoby spadá především výkon zaměstnání, plnění služebních povinností a úkoly vyplývající z pracovní smlouvy a úkony s tím přímo související, popřípadě může jít i o takovou další činnost, která nepostrádá místní, časový a věcný vztah činnosti právnické osoby. O exces se jedná, jestliže škoda byla způsobena při takové činnosti, jíž škůdce sledoval vlastní zájmy či potřeby, popřípadě zájmy jiných osob. Škodou způsobenou právnickou osobou ve smyslu ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku tedy není, jestli její zaměstnanec způsobil škodu při činnosti, kterou sledoval výlučně uspokojování svých zájmů, byť k ní došlo v pracovní době na pracovišti a v takovém případě odpovídá poškozenému přímý škůdce. Současně i z rozhodnutí z téhož soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4330/2014 vyplývá, že byla-li škoda způsobena při činnosti, kterou škůdce jinak figurující v postavení použité osoby sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, jedná o tzv. exces a v takovém případě odpovídá za škodu sám. Žalovaná č. 1) tak shrnula, že žalobkyně neprokázala vklad 40.000 Kč, navíc dlouhodobě se zaměstnancem žalované č. 1) uzavírala neformální dohody o zhodnocování peněz, přičemž vědomě převáděla finanční prostředky na soukromý účet [jméno] [příjmení] a provedené transakce byly prováděny v souladu s písemným pokynem žalobkyně, která již při podpisu věděla, že finanční prostředky budou poslány na soukromý účet [jméno] [příjmení] a ten je používal za účelem uspokojování svých vlastních potřeb.

11. Žalobkyně podáním ze dne 2. 2. 2021 poté doplnila, že [jméno] [příjmení] již před dnem 23. 4. 2017 avizoval problémy s [jméno] [příjmení], a to při jednání na [anonymizováno]. Obdobně u poškozeného [jméno] [příjmení] došlo již počátkem roku 2017 k jednání s vedoucí [anonymizováno] a jejich zástupkyní ohledně peněz, které odešly z účtu poškozeného bez vysvětlení. Žalobkyně se tak snažila prokázat nečinnost a nezájem [anonymizováno], které dle jejího názoru nespolupracovali ani s policií. Žalobkyně znovu upozornila, že [příjmení] [příjmení] byl v minulosti v insolvenci, o čemž žalovaná č. 1) věděla, když svou pohledávku za [jméno] [příjmení] přihlásila do insolvenčního řízení a žalovaná č. 1) to musela vědět, když šlo o jejího zaměstnance.

12. Žalovaná č. 2) uvedla, že jak žalobkyně, tak její dcera, která byla disponentkou účtu žalobkyně, všechny transakce plně autorizovala svým podpisem a žalovaná v této souvislosti odkázala na jejich vyjádření obsažená v trestním spise. Také žalovaná č. 2) rozporovala částku 40.000 Kč představující údajný vklad v hotovosti. Žalovaná č. 2) k údajnému pochybení své zaměstnankyně uvedla, že pokud banku navštívil pan [příjmení] a byl odkázán na [anonymizováno], neboť její o její produkt se jednalo, pak se jednalo o zcela legitimní postup. Dle žalované č. 2) se v daném případě nemohlo jednat o žádný omyl, neboť zde existovala předchozí dohoda, na základě které žalobkyně posílala na účet žalovaného peníze a sám [příjmení] [příjmení] uvedl, že žalobkyně a její dcera jsou jeho známé a že o uložení peněz na účet věděly a souhlasily s tím.

13. Z výpisu z obchodního rejstříku, z usnesení PČR z 31. 7. 2019, z výzvy ze dne 7. 11. 2019, ze sdělení k předžalobní výzvě ze dne 1. 11. 2019, z výpočtu úroků, z e-mailu z 4. 2. 2020, z dopisu z 5. 12. 2019, z pověření [anonymizováno] [jméno] [příjmení], z rozsudku Okresního soudu v Bruntále č. j. [číslo jednací], z podacích lístků, z dopisů ze dnů 5. 3. 2020, 11. 12. 2019, z dodacího lístku k předžalobní upomínce ze dne 7. 11. 2019, z reklamačního řádu, z podmínek pro běžné účty poštovní spořitelny pro fyzické osoby – občany, z výpisů z účtu [jméno] [příjmení] za roky 2015 – 2018, z obálky, z výpisů z účtu paní [celé jméno žalobkyně] za roky 2013 2018, ze spisu sp. zn. [spisová značka], zejména trestního oznámení, ze splátkového kalendáře, z výpovědi pana [příjmení], z protokolu o výslechu svědka (žalobkyně), z výslechu [jméno] [celé jméno žalobkyně], ze stížnosti, z úředních záznamů o podaných vysvětleních, z výpisů z účtu žalobkyně, z výpisů z účtů, z výpisu z účtu žalobkyně, z úředního záznamu, z pracovní smlouvy včetně dohod a změn a z protokolu soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: [obsah usnesení Policie ČR] Předžalobní upomínkou ze dne 7. 11. 2019, odeslanou žalované č. 2) téhož dne, žalobkyně vyzvala obě žalované k zaplacení částky 116.500 Kč s příslušenstvím. Dopisem ze dne 1. 11. 2019 sdělila žalovaná č. 1) právnímu zástupci žalobkyně ve vztahu k jeho jiné klientce-poškozené, že je pouze poskytovatelem bankovních služeb pro [anonymizována tři slova], nemá žádná data k dispozici a není oprávněna poskytovat jakékoliv informace o klientech a nemůže proto vyhovět žádné výzvě. Dopisem ze dne 11. 12. 2019, odeslaným téhož dne, se právní zástupce žalobkyně vyjádřil k námitkám žalované č. 1), které odmítl. Dopisem ze dne 5. 2. 2019 sdělila žalovaná č. 2) právnímu zástupci žalobkyně, že prověřením transakcí bylo zjištěno, že byl dne 20. 7. 2017 podán písemný příkaz k úhradě částky 20.000 Kč z účtu žalobkyně ve prospěch účtu č. [bankovní účet], disponentkou [jméno] [celé jméno žalobkyně], dále že dne 11. 8. 2017 byl podán na pobočce [anonymizováno] [obec] písemný příkaz k úhradě částky 40.000 Kč z účtu č. [bankovní účet] ve prospěch účtu č. [bankovní účet] disponentkou [jméno] [celé jméno žalobkyně], že dne 19. 10. 2017 byl podán na tomtéž místě [jméno] [celé jméno žalobkyně] písemný příkaz k úhradě částky 40.000 Kč z účtu žalobkyně ve prospěch účtu č. [bankovní účet] a že dne 11. 8. 2017 byl evidován hotovostní vklad v částce 40.000 Kč na účet žalobkyně č. [bankovní účet]. Již tehdy žalovaná č. 2) sdělila, že dle podkladů byly operace řádně autorizované disponentkou, která byla zmocněna majitelem účtu. V této souvislosti žalovaná č. 2) odkázala na ustanovení § 188 zákona č. 370/2017 Sb. o platebním styku a možnosti reklamace v 13-ti měsíční prekluzivní lhůtě. Žalovaná č. 2) dále sdělila, že se nepodařilo najít smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a [anonymizována tři slova]. Závěrem žalovaná č. 2) uvedla, že bez absence dokumentů není schopna blíže ničeho sdělit. Obdobně se dopisem ze dne 5. 3. 2020, doručeným téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyjádřil k námitkám žalované č. 2), které zaslal. Dle reklamačního řádu žalované č. 2) byl klient oprávněn podat reklamaci v případě, že se domníval, že banka nedodržela smluvní ujednání, případně, že jednala v rozporu s právními předpisy. Stížnost klienta směřovala vůči formě a obsahu poskytnutých informací nebo vůči jednání a vystupování bankovních zaměstnanců apod. Transakce provedená na [obec] [anonymizována dvě slova] (vklad/výběr v hotovosti, zadání platebního příkazu nebo platby za poštovní služby) mohl klient reklamovat v pobočce [anonymizována dvě slova] Dle bodu 57 podmínek pro běžné účty [anonymizována dvě slova] žalované [číslo]) banka přijímá a vyřizuje reklamace a stížnosti klientů v souladu s reklamačním řádem, který je k dispozici na všech obchodních místech [značka automobilu] a [anonymizována dvě slova] a na [webová adresa]. Disponent je oprávněn reklamovat pouze platební transakce, které sám autorizoval. Z výpisů z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] za roky 2013 2018 vyplývají tyto mimořádné transakce: Pokud jde o rok 2013, byl zde dne [datum] proveden vklad kartou v částce 100.000 Kč, dne [datum] byl proveden vklad hotovosti ve výši 50.000 Kč, který byl dne [datum] převeden na spořící účet žalobkyně č. [bankovní účet], dne [datum] byl proveden další hotovostní vklad ve výši 150.000 Kč, který byl následující den převeden na spořící účet žalobkyně. Jinak se jednalo o pravidelné platební operace. Pokud jde o rok 2014, pak je zde zřejmá dne [datum] příchozí platba ve výši 55.000 Kč z účtu [číslo] odchozí platba ze dne [datum] ve výši 53.900 Kč na účet [jméno] [příjmení], který je takto výslovně označený. Další odchozí platba ve prospěch účtu [jméno] [příjmení] je ze dne [datum] ve výši 14.850 Kč a tomu přecházející došlá platba ve výši 15.000 Kč ze dne [datum] z účtu [číslo]. Obdobně dne [datum] příchozí platba 30.000 Kč z účtu [číslo] dne [datum] odchozí platba ve výši 29.700 Kč ve prospěch účtu [jméno] [příjmení]. Také dne [datum] došla na běžný účet žalobkyně částka 20.000 Kč převodem z účtu [číslo] kdy dne [datum] odešla ve prospěch účtu [jméno] [příjmení] částka 19.600 Kč. V srpnu, konkrétně dne [datum] odešla ve prospěch účtu [jméno] [příjmení] z běžného účtu žalobkyně částka 9.800 Kč, když dne [datum] byla na účet připsána částka 10.000 Kč převedena z účtu [číslo]. V listopadu 2014, konkrétně dne [datum] odešla z účtu žalobkyně částka 14.700 Kč ve prospěch účtu [jméno] [příjmení] a dne [datum] zde byla připsána částka 15.000 Kč jako převod z účtu [číslo]. I v prosinci 2014 nejprve dne [datum] odešla částka 25.000 Kč ve prospěch účtu [jméno] [příjmení] a dne [datum] byla připsána platba ve stejné výši jako převod z účtu [číslo]. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně za rok 2015 vyplývá, že z mimořádných transakcí je zde uvedena pouze odchozí platba ze dne [datum] ve výši 20.000 Kč ve prospěch účtu [jméno] [příjmení] a příchozí platba ve výši 20.000 Kč z účtu [číslo]. Další odchozí platba na účet [jméno] [příjmení] odešla z běžného účtu žalobkyně dne [datum] znovu v částce 20.000 Kč, když dne [datum] je zde evidována i příchozí platba ve stejné výši z účtu [číslo]. Obdobně dne [datum] je uvedena odchozí platba na účet [jméno] [příjmení] v částce 30.000 Kč a dne [datum] příchozí platba ve výši 30.000 Kč z účtu [číslo]. Jinak jsou zde v rámci roku účtovány platby SIPO a příjmy z dávek státní sociální podpory. Rok 2016 a výpisy z tohoto roku zaznamenávají z mimořádných plateb dne [datum] platbu ve výši 100.000 Kč došlou z účtu č. [bankovní účet] [celé jméno žalobkyně], žádná jiná platba ať už příchozí či odchozí v hodnotě přesahující 10.000 Kč není na těchto výpisech uvedena. V roce 2017 se pak na běžném účtu žalobkyně z mimořádných transakcí objevuje v červenci, a sice dne [datum] odchozí platba ve prospěch účtu [jméno] [příjmení] ve výši 20.000 Kč, dne [datum] odchozí platba ve výši 40.000 Kč na účet [jméno] [příjmení], když dne [datum] byla zpracována hotovost ve výši 40.000 Kč a připsána na tento účet. Dále dne [datum] byla z penzijní společnosti připsána na účet žalobkyně částka 155.655 Kč a dne [datum] odešla z běžného účtu žalobkyně částka 100.000 Kč na účet [bankovní účet] a dne [datum] odešla částka 40.000 Kč ve prospěch účtu [jméno] [příjmení]. V roce 2018 se na doložených běžných účtech již žádná neobvyklá platba neobjevuje. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] [jméno] [příjmení] za rok 2017 vyplývají příchozí platby mimo jiné dne [datum] ve výši 20.000 Kč z účtu [celé jméno žalobkyně], dne [datum] ve výši 40.000 Kč znovu z účtu [celé jméno žalobkyně] [bankovní účet] a naposledy dne [datum] ve výši 40.000 Kč ze stejného účtu [celé jméno žalobkyně]. Z výpisu z účtu za říjen 2017 nevyplývá žádná jiná příchozí platba či velký vklad na účet [jméno] [příjmení]. [Obsah trestního rozsudku] [Obsah trestního rozsudku]

14. Žalobkyně [celé jméno žalobkyně] ve své výpovědi u jednání uvedla, že s panem [příjmení] se zná od roku 2015, kdy se s ním seznámila v souvislosti s jeho působením na [anonymizováno]. Choval se k ní hezky, zavezl ji na koncert, věděl, že je nemocná, jakož i další věci o ní. U [anonymizována dvě slova] měla vedený běžný účet a spořicí účet. Od roku 2015 nosila peníze na [anonymizováno] za účelem vkladu na spořicí účet. [příjmení] [příjmení] jí slíbil, že bude mít úroky vyšší, a sice cca 2,5 % ročně. Žalobkyně nebyla schopna vysvětlit, jak toho měl [příjmení] [příjmení] dosáhnout. V letech 2017 až 2019 nechala na poštu donést 140.000 Kč, a to dle přání [jméno] [příjmení]. Ten jí telefonicky instruoval a řekl kolik peněz a kdy má donést na poštu. Tyto peníze fakticky nosila její dcera. Peníze mohly být předány pouze jemu. Peníze měla doma uložené v trezoru, kde byl i list papíru, kde se psaly pohyby. Výpisy z účtu chodily v papírové podobě a byly taktéž založeny v trezoru. Žalobkyně byla přesvědčena, že po celou dobu byly sjednány papírové výpisy, popřela, že by bylo zřízeno internetové bankovnictví. Žalobkyně závěrem uvedla, že kdyby věděla, že [příjmení] [příjmení] má dluhy, pak by k němu nechodila. Žalobkyně uvedla, že nevěděla, že peníze chodí na účet [jméno] [příjmení], a to se teprve dozvěděla od vyšetřujícího policisty. Peníze nosila její dcera na poštu za účelem zúročení. Byla přesvědčena o tom, že peníze jsou stále její.

15. Svědek [příjmení] [příjmení] u jednání uvedl, že u [anonymizováno] pracoval od roku 2004 do roku 2018, přičemž poslední 4 roky pracoval jako specialista na přepážce. Jeho práce spočívala v poskytování servisu a v prodeji produktů. Nenabízel pouze produkty [anonymizováno], ale i [anonymizována dvě slova] banky a [anonymizována tři slova]. Ke svému insolvenčního řízení uvedl, že začalo někdy v roce [rok] a jeho tehdejší dluhy činily 1.200.000 Kč, když vznikly z neuváženého užívání karet a jejich následného nesplácení. K ukončení insolvenčního řízení došlo v roce [rok] po uhrazení 30 % závazků, a proto byl ve zbytku osvobozen. Oddlužení probíhalo formou splátkového kalendáře, proto o něm jeho zaměstnavatel musel vědět. K žalobkyni uvedl, že ji znal v době, kdy pracoval na přepážce a jejich vztah byl dobrý do doby, než se provalilo, co se stalo. Ve vztahu k žalobkyni postupoval nadstandardně a bral žalobkyni jako kamarádku. Sám nabídl klientce produkt. Jejich jednání bylo založeno na vzájemné důvěře. Bylo dohodnuto, že mu klientka poskytne nějakou částku a on ji do určité doby vrátí navýšenou o úroky. K těmto transakcím neexistovaly smluvní doklady, ale k vrácení peněz docházelo. Svědek tento produkt prezentoval pravděpodobně jako soukromé spoření. V rámci několika měsíců žalobkyně předala žalovanému prvních 100.000 Kč. Následně asi po půl roce byly vráceny. V roce 2017 přišla žalobkyně se svou dcerou za ním s tím, že mají hotovost, kterou by chtěly zúročit. Dohodli se, že dojde k předání hotovosti, a že pak svědek bude po dobu 60 měsíců měsíčně provádět vklady na účet penzijního spoření u [anonymizována tři slova]. Původně zamýšlel, že by žalobkyně poskytla 60.000 Kč, ta však trvala na částce vyšší, a proto se dohodli na částce přes 100.000 Kč, přesnou hodnotu si nepamatoval. Některé částky byly doneseny v hotovosti a některé byly převáděny formou hromadného příkazu k úhradě. Detaily smlouvy si již svědek nepamatoval. Na účet penzijního připojištění svědek nikdy nic nevložil, neboť jej nikdy nezavedl do systému. Důvod proč jej nevložil, byl až následný, kdy původně zamýšlel smlouvu vložit do systému, ale nakonec tak neučinil. Asi po čtvrt až půl roce po uzavření smlouvy jej navštívila žalobkyně s dcerou a domáhaly se dokladů potvrzujících vklady jednotlivých finančních prostředků. Svědek věděl o stížnosti na svou osobu i interním prošetřování, které vedlo k jeho propuštění. Svědek uvedl, že v rámci přípravy na jednání ví, že původní dlužná částka měla být 140.000 Kč, připustil 100.000 Kč, kdy si pamatoval, že hotovost mu paní [celé jméno žalobkyně] donesla pouze jednou, ale podle rozhodnutí soudu, tak měla učinit dvakrát. Nebyl si jistý, zda se jednalo o částku 100.000 Kč či 140.000 Kč. Svědek vysvětlil, že jeho úvaha vycházela z toho, že za poskytnutých 100.000 Kč bude za klientku vkládat odpovídající měsíční vklad, který navýší, čímž po 60 měsících za toto navýšení vznikne zvýhodnění. Svědek byl při svém zaměstnání proškolen, získal certifikáty i další osvědčení. Částky, které si nechával od klientů, si evidoval v diáři. Uvedl, že pokud si peníze chtěl nechat pro svou potřebu, pak neexistoval doklad, nebo se jednalo o neadekvátní doklad, který použil. Pokud šlo o legální vklad, pak klient obdržel oražený ústřižek. Při uzavírání smlouvy o penzijním připojištění chodí účastníkovi akceptační dopis, žalobkyně ani její dcera se po takovémto ani jiných informacích nepídily.

16. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] u jednání uvedla, že s matkou mají oddělené finance a o náklady se dělí. Hotovost si doma uschovávají v trezoru. [příjmení] [příjmení] zná z [anonymizováno]. Vždy s ním jednaly pouze pracovně. Naopak on se k nim choval kamarádky a úslužně. Snažil se jim pomoci, jednou dokonce vezl matku svědkyně na koncert. Jeho chování jí připadalo nad rámec jeho povinností. Na [anonymizováno] chodila s matkou skoro vždycky, výjimečně sama, v situaci, kdy nesla peníze k žádosti pana [příjmení]. Nebyla schopna přesně uvést, jestli peníze nesla třikrát nebo čtyřikrát. Potvrdila, že má dispoziční oprávnění k účtu matky. Nejprve s [jméno] [příjmení] jednala v letech 2014 až 2015, kdy měli zájem o investici či zhodnocení peněz, které jim pan [příjmení] nabídl a poté již dělal pořád. Nabídl například zhodnocení o 2 % s tím, že peníze vrátí. Matka svědkyně měla u [anonymizována dvě slova] vedený běžný a spořicí účet. Konkrétní částky si svědkyně již nepamatovala. Vyplynuly by však z výpisů, které nejdříve chodily v papírové, následně od roku 2017 v elektronické podobě na její e-mail. Výpisy kontrolovala sama, matka jim nerozumí. Teprve od policie se dozvěděly, že některé finanční transakce nesedí. Teprve poté zjišťovaly okolnosti uzavření smlouvy o penzijním připojištění, kterou měly za uzavřenou, ale k tomu jim nepřišly žádné doklady. Až po návštěvě policisty začaly uvedené řešit. Již v minulosti měla matka svědkyně penzijní pojištění a rozhodla se mít i další. Byl to její nápad uzavřít další smlouvu. Bylo dohodnuto, že 60.000 Kč použito z jejich účtů a 40.000 Kč donese přímo na [anonymizováno] a smlouva bude uzavřena na 100.000 Kč. Jednání byly přítomny obě dvě. Svědkyně uvedla, že jí přišel [příjmení] [příjmení] překvapený, když žádaly s matkou, aby 60.000 Kč bylo použito z jejího účtu. Jednání o penzijní smlouvě probíhaly na podzim 2017 a krátce po podpisu, asi do týdne, donesla svědkyně [jméno] [příjmení] zmiňovaných 40.000 Kč. Mimo penzijní připojištění bylo dohodnuto, že jim bude [příjmení] zhodnocovat peníze s tím, že dohoda byla taková, že zatelefonuje, pokud bude výhodná nabídka, a že ona mu peníze donese. To mohlo být v roce 2016 až 2017, jistě před uzavření smlouvy o penzijním připojištění. Svědkyně popsala, že když donesla peníze panu [příjmení], nechal ji podepsat nějaký dokument a ona odešla. Nevěděla, co podepsala. Svědkyně připustila, že na výpisech z účtů je uveden účet [jméno] [příjmení] s uvedením jeho jména, ale ona si myslela, že se jedná o nějakou poznámku, nikoliv o majitele účtu. Vždy si přečetla, co podepisovala, ale nebyla schopna vysvětlit, k čemu například slouží hromadný příkaz k úhradě. Současně nebyla schopna uvést výhody penzijního připojištění s výjimkou státního příspěvku. Svědkyně naopak uvedla, že peníze v trezoru nejsou nijak evidovány, a že matka se plete, což se jí s ohledem na její diagnózu stává často. Pokud jde o výši škody, tuto zjistily teprve z informací sdělených policií. Při výpovědích vycházela z informací taktéž sdělených vyšetřujícím policistou. Svědkyně byla přesvědčena o tom, že na účtu matky v době uzavření penzijního připojištění muselo být více jak 60.000 Kč, avšak [příjmení] [příjmení] mluvil o tom, že tam je pouze 60.000 Kč a proto bude muset donést ještě 40. 000 Kč. Svědkyně popsala, že v roce 2017 řešila s matkou jiné věci, a proto jí finanční záležitosti unikaly. Subjektivně uvedla, že [jméno] [příjmení] vždy považovala za zaměstnance [anonymizováno] a nikdy ji nenapadlo, že by se mohlo jednat o nějaké jeho soukromé podnikání. Na poskytování úroku a zvýhodnění v roce 2015 se svědkyni nezdálo nic podezřelého ani protiprávního. Panu [příjmení] svědkyně důvěřovala, ale jeho kroky kontrolovala. Vždy si vše přečetla. Současně ale svědkyně připustila, že již druhý den nevěděla, co podepsala. Při kontrolách výpisu jí vždy vše sedělo.

17. Svědek [jméno] [příjmení] u jednání uvedl, že jeho otci v roce 2013 pan [příjmení] nabízel finanční produkt. Proto mu jeho otec bezmezně důvěřoval i v roce 2017, kdy svědkův otec nabídl svědkovi poskytnutí finančních prostředků na rekonstrukci bytu. Když potom koncem března 2018 šli společně na [anonymizováno] za účelem vyzvednutí peněz, na čemž byli domluveni s [jméno] [příjmení], vzala si je vedoucí [anonymizováno] a její zástupkyně bokem a sdělila jim, co se stalo. Teprve tehdy zjistili, že na účtu otce svědka peníze chybí. Svědkův otec si není vědom žádné chyby či pochybení, neboť s ohledem na předchozí dobrou zkušenost [jméno] [příjmení] zcela důvěřoval. Navíc svědkův otec není dobře orientovaný ve financích a je tak v této oblasti bezbranný. Výpisy z účtu sice měli k dispozici, ale tyto nijak nekontrolovali. I sám svědek připustil, že když na výpise z účtu viděl, že byl výběr provedený ze strany pana [příjmení], a to stejný den, kdy peníze byly na otcův účet připsány, myslel si, že tímto způsobem bude probíhat domluvené zhodnocení, a proto mu to nepřišlo podezřelé.

18. Svědkyně [jméno] [příjmení] u jednání uvedla, že je zaměstnankyní žalované č. 1), a že do roku 2019 působila jako vedoucí pobočky [anonymizováno] v [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] nebyl jejím přímým podřízeným. O vzniklých problémech se dozvěděla teprve v souvislosti s návštěvou paní [celé jméno žalobkyně] na [anonymizováno], která se ptala, kdy jí bude vráceno 100.000 Kč a tehdy jí sdělila, že ji okradl [příjmení] [příjmení]. K uvedenému došlo někdy v dubnu 2018 a následně byl ukončen pracovní poměr pana [příjmení]. Svědkyně připustila, že již v minulosti jednou řešila s jí neznámými osobami jisté nesrovnalosti, kdy tito lidé chtěli po dědickém řízení řešit zjištěné nedostatky. Tomuto jednání však nepřikládala žádný význam, nenapadlo ji, že by se mohlo jednat o trestnou činnost, ale měla za to, že se jedná o běžnou reklamaci. Uvedeného dne měl [příjmení] [příjmení] přijít na odpolední směnu, proto na něj tito lidé čekali a společně odešli bez přítomnosti svědkyně věc řešit. Dala jim vizitku, aby ji případně zkontaktovali, což již neudělali. Současně byla [jméno] [příjmení] ubezpečena, že vše bylo bez problémů vyřešeno. Teprve v souvislosti s návštěvou paní [celé jméno žalobkyně] byla věc oznámena jak regionální ředitelce, tak bezpečnostnímu oddělení a byl proveden zápis. Tehdy [příjmení] [příjmení] uvedl, že byl s žalobkyní dohodnut, že částku 100.000 Kč investuje do nějaké firmy, a že se nemělo jednat o produkt související s žalovanými. Svědkyně neměla k dispozici podklady k ověření výše škody. Jejím úkolem bylo vytipovat případné další poškozené po odchodu [jméno] [příjmení] ze zaměstnání. Svědkyně uvedla, že pouze v jednom případě byl zjištěn pohyb mezi účtem její dcery a účtem [jméno] [příjmení], kdy šlo o to, že podmínkou aktivace účtu její dcery byl pohyb na účtu, který tehdy neměla, a proto se to obešlo přes účet [jméno] [příjmení]. Svědkyně uvedla, že nezná žádné osoby, které byly dohodnuty s [jméno] [příjmení] na„ zhodnocení“ jejich financí.

19. Svědkyně [jméno] [příjmení] u jednání uvedla, že pracuje jako vedoucí oddělení [anonymizováno], která má na starosti přepážkovou činnost, kdy se jednalo o druhou nejvyšší pozici po paní [příjmení]. Poprvé se o problémech s [jméno] [příjmení] dozvěděla v souvislosti s návštěvou paní [celé jméno žalobkyně], která žádala po poště peníze. V důsledku jejího jednání došlo ke kontaktování bezpečnostního oddělení. Události s paní [celé jméno žalobkyně] předcházela návštěva manželů, kteří hledali pana [příjmení] a chtěli jednat přímo s ním. Tehdy měl odpolední, a proto na něj počkali a něco s ním řešili. Nad rámec smluvního vztahu jí osobně [příjmení] [příjmení] žádné zhodnocení nenabízel ani nikomu v jejím okolí.

20. Svědek [jméno] [příjmení] u jednání uvedl, že v souvislosti s úmrtí jeho otce, kdy jako jediný dědic nabyl celou pozůstalost, chtěl po jednání u notářky zjistit zůstatky účtů a tyto převést na své osobní účty. Proto navštívil nejprve pobočku [anonymizováno] v [anonymizováno] a zde mu její zaměstnankyně sdělila, že zůstatek činí 7 Kč, což jej velmi překvapilo, neboť to nebylo typické pro jeho otce. Po naléhání mu bylo sděleno, že celý zůstatek byl odeslán na účet [jméno] [příjmení]. Po splnění formálních náležitostí poté zjistil, že peníze byly na tento účet převedeny prostřednictvím služby [anonymizováno], což však nemohl učinit svědkův otec, který neměl ani internet ani mobilní telefon umožňující tuto službu. Následně proto vyrazil na [anonymizováno], kde měl [příjmení] [příjmení] pracovat a kde se dozvěděl od vedoucí, že má [příjmení] [příjmení] dovolenou, ale že jej z ní stáhne, a že má na něj počkat. Tuto variantu svědek odmítl. Vedoucí [anonymizováno] si okopírovala listiny, výpisy z účtu a dědické usnesení. Zavolala [jméno] [příjmení], který svědkovi sdělil, že s ním chce mluvit, ale svědek to odmítl, protože jej čekala dlouhá cesta. Předali si však na sebe kontakty. Tomuto jednání byla přítomna i jeho partnerka, vedoucí a [anonymizováno] úřednice. Již cestou mu [příjmení] [příjmení] volal dvakrát a domluvili se na další den. [příjmení] [příjmení] svědkovi tvrdil, že převodní transakce nahrazuje hotovost, kterou jinak [příjmení] [příjmení] nosil domů otci svědka. Dohodli se spolu na vrácení poslední odchozí platby ve výši 150.000 Kč, když jim bylo jasné, že předchozí platby nejsou schopní prokázat, vyměnili si pár e-mailů a domluvili se na splátkách. K uzavření dohody nakonec nedošlo. Svědek věc konzultoval s rodinným právníkem a ten mu doporučil věc oznámit na policii. Jednak bylo zvláštní, že nenalezl smlouvy od spořicího účtu, [anonymizováno], žádné výpisy a zjistil, že telefonní číslo uváděné k jeho účtu bylo fakticky číslem [jméno] [příjmení]. Svědek popřel, že by v den, kdy navštívil pobočku [anonymizováno] v [anonymizováno] na náměstí, zde komunikoval s [jméno] [příjmení]. S tím nikdy osobně nemluvil, pouze jednou při další návštěvě v [anonymizováno] šli s přítelkyní na [anonymizováno], aby zjistili, zda zde ještě pracuje. Nemluvili však s ním. K výpovědi svědkyň [příjmení] a [anonymizováno] svědek uvedl, že nemluví pravdu, a že na [jméno] [příjmení] rozhodně nečekal a nemluvil s ním a naopak odjel domů. Z chování vedoucí měl pocit, že informace o tom, že z účtu jeho otce odešly peníze, ji vůbec nepřekvapila. Svědkovi bylo od začátku jasné, že se jedná o trestnou činnost ze strany [jméno] [příjmení], zajímalo ho však toliko to, aby získal zpět své peníze. S vedoucí [anonymizováno] nechtěl komunikovat, za svého partnera považoval pouze [jméno] [příjmení].

21. Soud nepřipustil důkaz dotazem na [anonymizována čtyři slova] ve vztahu k výběru zaměstnanců a jejich vztahu k možným insolvenčním řízením těchto zaměstnanců stejně jako výpisem z účtu svědkyně [příjmení], když tyto výpisy překračují rámec tohoto řízení a jeho předmětu, stejně jako okolnosti výběru zaměstnanců prováděných jinými bankovními institucemi.

22. Podle ustanovení § 167 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.

23. Podle ustanovení § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

24. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

25. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že [příjmení] [příjmení], jako zaměstnanec žalované č. 1) na pozici specialista prodeje produktů, poskytoval jako zaměstnanec [anonymizováno] nejenom služby [anonymizováno], ale také služby [anonymizováno] a dalších partnerů, tedy finanční služby, které poskytuje [anonymizováno] pro své partnery, a to na základě uzavřené smlouvy, kterou má uzavřenou [anonymizováno] s [anonymizováno]. Žalobkyně s ohledem na svůj zhoršující se zdravotní stav nechtěla mít doma peníze v hotovosti a tak je zamýšlela uložit na své účty, případně je zhodnotit. Protože ji v roce 2017 končil předchozí produkt penzijního spoření, rozhodla se i v tomto případě pro tento produkt, který ji byl doporučen také [jméno] [příjmení]. Oproti obvyklým zvyklostem bylo dohodnuto, že částka spoření bude vložena jednorázově, namísto pravidelných měsíčních splátek, když se jedná o legální postup. Žalobkyně neměla v úmyslu jakékoliv své finanční prostředky poskytovat [jméno] [příjmení], ani je zasílat na jeho účet, když z dokazování vyplynulo, že jejich ústní dohoda z let 2014 2015 byla již ukončena, aniž by některá ze stran měla nějaké pochybnosti o její správnosti. Provedené platební operace navíc odpovídají výpisům z účtů a byly potvrzeny také žalobkyní. V roce 2017 však byla situace jiná. Už jen například proto, že mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní neproběhla v roce 2016 žádná transakce. Byť existují toliko doklady pouze o vkladu částky 40.000 Kč ze srpna 2017 nejprve na běžný účet žalobkyně, jednoznačné jsou výpisy z účtu, jak z běžného účtu žalobkyně, tak z běžného účtu [jméno] [příjmení], které dokumentují tři odchozí platby z běžného účtu žalobkyně v celkové výši 100.000 Kč a jejich připsání ve stejný okamžik na účet [jméno] [příjmení]. Teprve následně pak měla být podepsána smlouva o penzijním připojištění, ve vztahu k níž byla [jméno] [celé jméno žalobkyně] donesena do rukou [jméno] [příjmení] další částka 40.000 Kč, když 60.000 Kč mělo být získáno z účtu žalobkyně a 40.000 Kč mělo být doplaceno v hotovosti tak, aby částka spoření činila právě 100.000 Kč. Ač právě zmiňovaných 40.000 Kč vyplývá toliko z výpovědi poškozené a její dcery, když neprochází ani účtem žalobkyně, ani účtem [jméno] [příjmení], shodují se všichni zúčastnění ve svých výpovědích na tom, že částka 40.000 Kč měla být doplacena penězi v hotovosti a [příjmení] [příjmení] se tak vyjadřuje ve svém prvním vyjádření podaném v trestním řízení. Nesedí však již jeho následná výpověď, že tato částka byla nejprve vložena na účet žalobkyně a pak převedena na jeho účet. Je tak zjevné, že kromě jím provedených převodů ve prospěch svého účtu tak nebyl poslední vklad nijak evidován a to v situaci, kdy již [příjmení] [příjmení] věděl, že smlouvu o penzijním připojištění vůbec nezaložil do systému [anonymizováno]. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by mezi účastníky byla v roce 2017 byla sjednána jakákoliv dohoda, která by neměla oporu v produktech poskytovaných žalovanými. Dokazování však bylo komplikováno faktem, že žalobkyně i její dcera se velmi špatně orientují v oblasti financí, a plně respektovali pokyny jím dané [jméno] [příjmení], kterému zcela důvěřovaly, aniž by jeho jednání jakkoliv ověřovaly, byť tvrdí, že ano. Za své protiprávní jednání, kterým jen ve vztahu k žalobkyni způsobil škodu ve výši 140.000 Kč, byl [příjmení] [příjmení] pravomocně odsouzen mimo jiné pro zločin podvodu rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací].

27. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že [příjmení] [příjmení] se protiprávního činu dopustil jako zaměstnanec žalované č. 1), když byl zaměstnán na pozici specialista prodeje produktů a sjednávání finančních služeb, které poskytuje [anonymizováno] pro své partnery, bylo v jeho pracovní náplni. Sjednávání penzijního připojištění tak odpovídá náplni jeho práce, stejně jako přijímaní finančních prostředků za účelem jejich vkladů na účet klientů. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná č. 1) odpovídá za protiprávní jednání, kterého se dopustil její zaměstnanec vůči žalobkyni a je tedy povinna k náhradě škody, která byla jejím zaměstnancem žalobkyni způsobena, neboť k tomuto došlo při plnění pracovních úkolů pro právnickou osobu, tedy [anonymizována dvě slova] nemůže se tak jednat o exces, jak naznačuje žalovaná č. 1), neboť je dána jednat souvislost místní i časová, ale především z ničeho nebylo žalobkyni zřejmé, že její peníze nejsou použity dle jejího přání, které prezentovala. Žalobkyně byla přesvědčena o tom, že smlouvu o penzijním připojištění řádně uzavřela, o čemž neměla žádné pochybnosti. O tom, že smlouva nebyla vožena do systému, se nedozvěděla a s ohledem na její finanční gramotnost a právní znalosti, se po potvrzené smlouvě nijak nepídila. Sám [příjmení] [příjmení] v případě vkladů potvrdil, že postupoval tak, že si nechal podepsat hromadný vkladový lístek, na jehož základě pak převedl peníze z účtu žalobkyně na svůj soukromý účet, když mu tento postup opakovaně procházel a když ani žalobkyně majíc k dispozici výpisy z účtu s uvedením jeho jména, v jeho jednání neviděly žádný problém. Za této situace soud dospěl k závěru, že se [příjmení] [příjmení] dopustil protiprávního jednání v rámci plnění svých pracovních povinností a jeho zaměstnavatel [anonymizována dvě slova] odpovídá za tuto škodu, v aktuální dlužné výši 115.500 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, avšak pouze vůči žalované č. 1), která byla zaměstnankyní [jméno] [příjmení] a odpovídá jako právnická osoba za svého zaměstnance podle § 167 občanského zákoníku. Za tohoto právního stavu se tak jeví nad rámec posuzování odpovědnosti žalované č. 1) z pohledu zanedbání prevenční povinnosti, když však výpovědi jejích zaměstnanců jsou v příkrém rozporu s výpovědí svědka [příjmení].

28. Splatnost nároku na náhradu škody je vázána na výzvu. Žalobkyně předložila soudu předžalobní upomínku ze dne 7. 11. 2019, k níž však nedoložila doklady o odeslání ani doručení žalované č. 1) a proto byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení teprve ode dne podání žaloby, tedy od 6. 12. 2019, když z dalších okolností vyplynulo, že žalovaná č. 1) mohla vědět, že žaloba bude podána. Výše úroku z prodlení vychází z návrhu žalobkyně, který je nižší než vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který v okamžiku prodlení činil 8,05 % ročně.

29. Žaloba tak musela být z tohoto důvodu zamítnuta co do kapitalizovaného příslušenství z žalované částky, tak jak bylo vyčísleno žalobou v částce 20.890,86 Kč (3.824,30 Kč + 7.436,88 Kč + 6.845,81 Kč + 2.784,87 Kč).

30. Nedůvodnou však soud shledal žalobu také vůči požadavku žalobkyně, aby obě žalované byly zavázány solidárně s [jméno] [příjmení], který byl zavázán k náhradě škody ve stejné výši rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dle názoru soudu nelze tomuto požadavku vyhovět, neboť žalované, ani samotně žalovanou 1) nelze zavázat s [jméno] [příjmení] solidárně, což by se sice zdálo logické, aby na jednu částku neexistovaly dva exekuční tituly, avšak z právního hlediska neexistuje mezi účastníky solidarita. Okresní soud má po provedeném dokazování stále stejný právní názor, pokud jde o adhezní řízení, a sice že poškozeným v trestním řízení měl být toliko zaměstnavatel obviněného, který jako jediný, v situaci, kdy se nejedná o exces, může uplatnit práva poškozeného v adhezním řízení. Nelze proto nalézt vztah mezi žalovanými a [jméno] [příjmení].

31. Soud však také zamítl celou žalobu vůči žalované 2), když neshledal její odpovědnost za způsobenou škodu. Žalobkyně dovozovala odpovědnost žalované 2) z ustanovení § 2914 občanského zákoníku, které řeší odpovědnost osoby, která použila zaměstnance či zmocněnce, odpovídá jako by škodu způsobila sama. Nebylo však prokázáno, že by žalovaná č. 2) jakkoliv pochybila, porušila jakékoliv právní povinnosti, včetně prevenční, když nebylo shledáno pochybení na straně jakéhokoliv zaměstnance žalované č. 2), včetně pracovnice, která měla podávat informace svědkovi [příjmení]. Žalovaná č. 2) neměla možnost jakkoliv rozpoznat protiprávnost jednání ze strany [jméno] [příjmení]. Navíc žalovaná č. 2) byla ve smluvním vztahu s žalovanou č. 1), nikoliv přímo s [jméno] [příjmení], toho nijak nevybírala, ani se na jeho výběru nemohla podílet, nelze proto dovozovat její odpovědnost ve smyslu ustanovení § 2914 občanského zákoníku, jak naznačuje žalobkyně.

32. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu a také 146 odst. 2 občanského soudního řádu, přičemž se musel zabývat poměrem úspěchu a neúspěchu, stejně a to včetně zohlednění příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu.

33. Žalobkyně žalobou požadovala zaplatit 116.500 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím dle žaloby ve výši 20.890,86 Kč a s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni rozhodnutí ve výši 13.309,41 Kč, celkem tedy 150.700,27 Kč, představující 100%. Žalobkyni bylo přiznáno celkem 128.695,16 Kč (115.500 Kč + kapitalizované příslušenství ke dni rozhodnutí ve výši 13.195,16 Kč), představující 85,4 %. Žaloba byla naopak zamítnuta, příp. řízení zastaveno co do částky 22.005,11 Kč (1.000 Kč + 20.890,86 Kč + 114,25 Kč), představující 14,6 %. Úspěch žalobkyně tak činí rozdíl, tj. 70,8 %. Žalovaná č. 2) byla zcela úspěšná, není proto povinna platit náklady žádné jiné straně, naopak její náklady je povinna hradit pouze žalobkyně, nikoliv žalovaná č. 1). Náklady žalobkyně v určeném poměru pak ponese pouze žalovaná č. 1).

34. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5.825 Kč a náklady právního zastoupení, které by při plném úspěchu činily odměnu za 11,5 úkonů právní služby po 5.740 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vycházeno z hodnoty spory bez příslušenství), a to za převzetí věci, jednoduchá předžalobní upomínka -1/2 úkonu, sepis žaloby, vyjádření ze dne 28. 6. 2020, jednání dne 9. 12. 2020 – 2 úkony, jednání dne 4. 2. 2021 – 3 úkony, jednání dne 27. 4. 2021 3 úkony a dále náhradu hotových výdajů za 12 úkonů právní služby dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu v celkové výši 3.600 Kč Celkem by tak náklady řízení činily 75.435 Kč, ovšem náklady odpovídající úspěchu ve výši 70,8 % pak činí 53.408 Kč.

35. Soud nepřiznal právnímu zástupci žalobkyně odměnu a tomu odpovídající tzv. režijní paušály za úkony, kterými byla doplňována žaloba o skutečnosti, které měly být uvedeny již v původně podané žalobě, stejně jako o studia trestního spisu, když právní zástupce zastupoval některé poškozené již v trestním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], byl účasten některým úkonům, měl přístup do trestního spisu, náklady ve vztahu k poškozené [příjmení] účtoval v trestním řízení jako zmocněnec poškozeného. Nejedná se tak dle názoru soudu o účelný úkon právní služby.

36. Náklady žalované č. 2) jsou pak tvořeny paušálními náklady dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a náklady hotových výdajů, a to za cestovné a nocležné. Žalovaná č. 2) účtovala celkem 13 úkonů po 300 Kč, a to sepis podání, čtyřikrát přípravu na jednání a celkem 8 úkonů za účast u jednání přesahující 2 hodiny, tedy 3.900 Kč, dále nocležné ze dne 29. 6. 2020 ve výši 999 Kč, ze dne 8. 12. 2020 ve výši 985 Kč, ze dne 3. 2. 2021 ve výši 1.105 Kč a ze dne 26. 4. 2021 taktéž ve výši 1.105 Kč, celkem 4.194 Kč a cestovné vozem Volvo, [registrační značka], o průměrné spotřebě 6,8 l /100 km nafty, k soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 689 Kč/jednání a vyhláškových cenách motorové nafty v roce 2020 ve výši 31,80 Kč a základní sazbě 4,20 Kč/km a v roce 2021 ve výši 27,20 Kč/km a základní sazbě 4,40 Kč/km, což odpovídá 4.384 Kč jedna cesta v roce 2020 a 4.306 Kč/jedna cesta v roce 2021. Protože se však v roce 2020 obě jednání konala ve stejný den jako ve věci sp. zn. 38C 139/2020, byly přiznány pouze v poloviční výši, tj. celkem ve výši 12.996 Kč. V součtu tak činí náklady žalované 2) celkem 21.090 Kč.

37. O nákladech státu soud rozhodl podle ustanovení § 148 občanského soudního řádu, přičemž musel zohlednit poměr úspěchů a neúspěchu. Náklady řízení jsou tvořeny součtem částek vyplacených v souvislosti s účastí svědků a jednání, a sice svědka [příjmení] ve výši 64 Kč a svědka [příjmení] ve výši 2.634 Kč, celkem tedy 2.698 Kč. Při zohlednění skutečnosti, že žalovaná č. 2) byla úspěšná, když nebyla zavázána k úhradě žádné částky, proto by neměla hradit ani náklady státu, tyto bylo rozvrženy pouze mezi žalobkyni a žalovanou č. 1) ve výše uvedeném poměru 14,6 % x 85,4 %, což v číselných hodnotách činí 393,90 Kč a 2.304,10 Kč (viz výroky VI. a VII.)

38. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.