18 C 316/2022

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: žaloba na vydání bezdůvodného obohacení

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen převést na žalobce bezplatně vlastnické právo k motorovému vozidlu BMW 3GT registrační číslo [SPZ] [číslo], VIN: [kód] a toto motorové vozidlo předat žalobci, se zamítá.

II. Žaloba, aby pro případ, že by bezplatné převedení vlastnického práva k motorovému vozidlu BMW 3 GT, registrační číslo [SPZ] [anonymizována dvě slova], VIN: [kód] na žalobce a jeho předání žalobci nebude možné, je žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 700 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 96 466,11 Kč k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou ze dne 19.9.2022 po částečném zastavení řízení a připuštění změny žaloby usnesením čj. 18 C 316/2022-118 ze dne 7.12.2022 (provedené podáním žalobce ze dne 23.11.2022) se žalobce domáhal, aby na něj žalovaný bezplatně převedl osobní automobil označený ve výroku rozhodnutí, a pokud to nebude možné, aby mu uhradil částku 700 000 Kč. Uvedl, že v roce 2016 zakoupil, za trvání manželství s dcerou žalovaného, předmětný automobil za částku 400 000 Kč. Kupní cenu automobilu uhradil ze svých výlučných prostředků, a to tak, že částku 250 000 Kč měl v hotovosti doma v trezoru a 150 000 Kč obdržel darem od své matky, která mu je darovala v EUR. Pokud jde o prostředky v trezoru, uvedl, že si běžně nechával doma hotovost ve výši několika set tisíc korun, které průběžně vyzvedával a doplňoval, ze svého běžného účtu, na kterém měl značné prostředky již před uzavřením manželství, připustil, že na uvedený účet mu chodila i mzda za trvání manželství. Uvedl, že na koupi vozidla užil výlučně své prostředky, neboť jeho manželka s koupí vozu nesouhlasila a odmítla, aby byl pořízen za prostředky ze SJM. Ač vozidlo zakoupil sám žalobce, z důvodů stojících na straně prodávajícího nebylo možné, aby vlastnictví vozu bylo evidováno na žalobce či jeho manželku (dceru žalovaného), dohodl se žalobce s žalovaným na tom, že automobil bude převeden na žalovaného a ten mu ho v případě rozvodu manželství s dcerou žalovaného či na základě výzvy žalobce převede zpět. Na základě uvedené dohody byla kupní smlouva a další listiny vystaveny na jméno žalovaného. K rozvodu manželství žalobce došlo dne 30.3.2021. Nárok na vypořádání vlastnictví ke spornému automobilu, a jeho případná výše, byl součástí jednání mezi žalobcem a jeho manželkou v době, kdy se dohodli na rozvodu svého manželství a žalobce měl zájem o rozvod manželství dle ustanovení 757 obč.zák. (tzv. nesporný rozvod). K výslovné dohodě ohledně předmětného automobilu však nedošlo, manželka uváděla, že má za to, že vůz není v SJM účastníků, proto nemůže být součástí jejich dohody o vypořádání společného jmění manželů pro případ rozvodu manželství, a že vůz bude na žalobce převeden jejím otcem samostatnou dohodou. Fakticky automobil užívala před rozvodem i po rozvodu manželství manželka, tj. dcera žalovaného. Po rozvodu manželství však žalovaný i jeho dcera odmítli vůz převést či se s žalobcem finančně vyrovnat. Tedy žalovaný nesplnil svůj závazek, dle něhož měl automobil převést žalobci po té, kdy bude k jeho převodu žalobcem vyzván nebo po té, kdy dojde k rozvodu manželství žalobce a dcery žalovaného. Měl tak za to, že ze strany žalovaného došlo k porušení dohody, na základě níž byl automobil evidován v centrální evidenci vozidel jako vlastnictví žalovaného, tedy že žalovaný vozidlo neoprávněně žalobci, jako jeho faktickému vlastníkovi, zadržuje. Z uvedených důvodů žalobce požadoval, aby žalovaný vůz žalobci vydal a bezplatně ho na něj převedl, či pro případ, že by to nebylo objektivně možné, úhradu částky 700 000 Kč.

2. Žalovaný nárok uplatněný v celém rozsahu odmítl. Uvedl, že vůz zakoupil sám, o čemž svědčí kupní smlouva na vůz a doklady o úhradě jeho kupní ceny. Uvedl, že žalobce zakoupení vozidla žalovanému zprostředkoval, a to v době, kdy měl žalobce k dispozici služební vozidlo, tedy v době kdy žalobce další vozidlo pro svoji potřebu nepotřeboval. Následně však došlo k tomu, že byl prodán automobil, který užívala dcera žalovaného, proto automobil následně nechal žalovaný k užívání své dceři a tím i žalobci. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že kupní smlouvu uzavřel s prodávající žalobce, odkázal žalovaný na skutečnost, že k zakoupení vozu došlo za trvání manželství a vozidlo by tak bylo nabyto do společného jmění manželů žalobce a dcery žalovaného. Společné jmění manželů bylo vypořádáno dohodou manželů uzavřenou před rozvodem manželství, dle které se výlučným vlastníkem stává u položek výslovně v dohodě neuvedených ten z manželů, který ji má v té době v držení, což pokud jde o sporný vůz, byla dcera žalovaného.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil níže uvedený skutkový stav.

4. V osvědčení o registraci vozidla BMW 3GT registrační číslo [SPZ] [číslo], VIN: [kód] byla od 11.4.2016 do 24.6.2016 zapsána jako vlastník vozidla [právnická osoba] a.s. (tehdy jako vozu z registrační značkou [číslo] [anonymizováno] [číslo]) a od 24.6.2016 je zapsán jako vlastník žalovaný (registrační značka byla vyměněna dne 29.6.2016 s uvedením důvodu – ztráta) (viz. osvědčení o registraci vozidla – čl. 77, shodně čl. 185). Žalobce nikdy nebyl evidován jako vlastník či provozovatel vozidla.

5. Dne 20.6.2016 uzavřel žalovaný se [právnická osoba] a.s. kupní smlouvu na základě níž se tato zavázala na žalovaného převést vlastnické právo ke spornému automobilu a žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu 400 000 Kč, a to ve dvou splátkách po 200 000 Kč (viz. Kupní smlouva ze dne 20.6.2016 – čl. 72). Prodávající vystavila žalovanému dva příjmové pokladní doklady, a to dne 20.6.2016 doklad [číslo] na částku 200 000 Kč a dne 29.6.2016 doklad [číslo] rovněž na částku 200 000 Kč. Oba pokladní doklady jsou podepsány za prodávající a rovněž žalovaným, jako plátcem (viz. příjmové pokladní doklady – čl. 74). V návaznosti na převod vlastnického práva byla rovněž uzavřena pojistná smlouva – povinné ručení s počátkem pojištění 22.6.2016 ke spornému automobilu, a to se společností [právnická osoba], kdy jako vlastník vozidla je uveden žalovaný a jako pojistník žalobce (viz. částečná nabídka pojištění na čl. 19 strana a shodně čl. 207).

6. Manželství žalobce a dcery žalovaného bylo uzavřeno dne 12.4.2008 a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 30.3.2021, č.j. 12 C 41/201-40 s právní mocí 7.4.2021. Manželství bylo rozvedeno dle ustanovení § 757 o.z. bez zjišťování příčiny rozvratu manželství, neboť mezi účastníky byla uzavřena a soudu předložena Dohoda o úpravě a vypořádání majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství (viz. citovaný rozsudek – čl. 70). Dohoda o úpravě a vypořádání majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství byla uzavřena dne 5.1.2021, s tím, že nabude účinnosti dnem právní moci rozvodu manželství. Sporný automobil účastníci do citované dohody žádným způsobem nepojali (na rozdíl např. od motocyklu či přívěsu). Manželé se zároveň v čl. V bod 1. dohodli, že„ pokud do společného jmění smluvních stran patřily v den právní moci rozsudku, kterým bylo jejich manželství rozvedeno, i jiné movité věci, které nebudou uvedeny v této dohodě, stanou se výlučným vlastnictvím té smluvní strany, která je bude mít v den právní moci rozsudku o rozvodu manželství smluvních stran ve svém držení.“ (viz. citovaná dohoda - čl. 65).

7. Svědkyně [celé jméno původní účastnice], bývalá manželka žalobce a dcera žalovaného, v řízení uvedla, že s žalobcem neměli žádným způsobem modifikováno manželské majetkové právo ve smyslu zákonných ustanovení. S žalobcem žila již od roku 2001, od té doby spolu i hospodařili, vzali se v roce 2008. Hospodařili tak, že každý z nich měl svůj účet, na něj mu chodily jako příjmy a měl k němu přístup jen sám. Bylo dohodnuto, co který z manželů hradí. Popřela, že by bylo zvykem, že by žalobce měl doma pravidelně vyšší obnosy peněz (s výjimkou období kovidu, kdy vyzvedl ze spořícího účtu účastníků vedeného na jméno žalobce a donesl domů cca 150 000 Kč, neboť se obával, že by mohlo dojít k situaci, kdy si nebude možné peníze volně vyzvednout), tyto prostředky vložil do domácího trezoru. Rovněž měl v trezoru cca 6 000 EUR, což byla částka, kterou získal ze svého životného pojištění, kterému mu hradila jeho matka na Slovensku, když uvedenou částku si žalobce z tresoru vzal, když se stěhoval v roce 2020 ze společného bydliště účastníků. Jiné vyšší prostředky v trezoru manželé ani žalobce neměli.

8. Ke spornému automobilu uvedla, že vůz měl žalobce k dispozici od podzimu 2015, přičemž měla za to, že ho žalobce dostal do užívání jako služební či v obdobné souvislosti s výkonem své práce. Následně jí žalobce na jaře 2016 sdělil, že vůz je možné výhodně koupit. S žalobcem možnost, že by automobil koupili oni, neřešili, neboť jí manžel výslovně řekl, že ho nemůže koupit ani on, ani svědkyně (důvod nemožnosti svědkyně neznala), a proto, že ho nabídne jejímu otci. Ví, že se žalobce s jejím otcem o koupi vozidla nějak domlouvali, podrobnosti nezná, dohodám nebyla přítomna a podrobnosti ji nesdělil žádný z nich. Ví, že automobil nakonec koupil přímo její otec, a proto je zapsán i v technickém průkazu. Byla rovněž informována, že automobil, ač ho koupil otec, bude moci užívat ona a žalobce. Ona s žalobcem se rovněž starali o běžnou údržbu, svědkyně s vozem jezdila do servisu a hradila faktury.

9. K obsahu SMS zpráv a emailů, které si manželé mezi s sebou zaslali, zejména v souvislosti s jednáními o obsahu Dohody o úpravě a vypořádání majetkových poměrů manželů ze dne 5.1.2021 uvedla následující. Pokud v SMS zprávě odeslané 1. 8. 2021 svému manželovi - uvedla„ Všechny auta před BMW jsem splácela já, kromě části Hyudaie, když jsem byla na MD. Takže tvoje je max ½…“ (viz. čl. 240), měla tím na mysli skutečnost, že auta pořízená manželi dříve byla pořízena na leasing, který byl hrazen z finančního bonusu, který jí vyplácel zaměstnavatel za to, že k práci využívá svůj a nikoliv firemní vůz. Měla tak na mysli pouze zdroj peněz nikoliv to, že by měla za to, že dříve pořízené vozy byly v jejím vlastnictví, shodně tak, pokud v komunikaci s žalobcem používala obrat„ tvoje auto“ ve vztahu ke spornému vozidlu, neměla tím na mysli, že jde o vůz, který je ve vlastnictví žalobce, ale pouze to, že si na něj žalobce dělá nárok. Pokud uváděla, že„ …tvoje je maximálně ½“ navazovala tak na předchozí komunikaci mezi manželi o způsobu vypořádání jejich SJM. Žalobce stál o to, získat sporný automobil do svého vlastnictví a žalovaný, jako její otec, byl připraven automobil dát k dispozici s tím, že by se cena vozu projevila ve výši vypořádacího podílu, který měla svědkyně vyplatit žalobci (tedy tímto způsobem chtěl žalovaný ulevit svědky ve výši jejího závazku, který jí měl vzejít z vypořádání SJM manželů). Možnost, že by žalovaný dal automobil k dispozici pro vypořádání SJM nakonec padla z rozhodnutí žalovaného, který byl velmi nespokojen se způsobem odchodu žalobce ze společné domácnosti, s postojem žalobce v průběhu celého rozvodu, včetně rozsahu požadavků žalobce na vypořádání SJM. Pokud ve zprávě ze dne 15. 9. 2020 (viz. čl. 213) uvedla„ Začínám mít ráda tvé auto, rychlá jízda a hlasitá hudba mají terapeutický efekt, jen škoda, že výbor pořád samé citáky“, myslela tím nikoliv vlastnické právo k automobilu, ale skutečnost, že žalobce o automobil velmi stál, stále se ho dožadoval, zařazoval ho do svých návrhů dohod o vypořádání SJM, proto ho označovala jako„ tvoje auto“.

10. Uvedla, že žalobce o automobil velmi stál, měla za to, že to vycházelo již ze situace, že žalobce si automobil sám konfiguroval v době, kdy věděl, že ho získá jako služební, rovněž i proto měl zájem, aby se automobil koupil do rodiny, když byl na prodej za výhodných podmínek, zvlášť když se se žalovaným dohodl, že manželé budou moci automobil i nadále užívat. Svědkyně uvedla, že automobil do návrhů dohod o vypořádání SJM zařadil žalobce. Žalovaný pak byl ochoten vyjít žalobci vstříc a dát automobil k dispozici, pokud by to vedlo ke klidnému a rozumnému vypořádání SJM. Nakonec z výše uvedených důvodů automobil nebyl součástí ani širšího vypořádání manželů, což žalobce věděl, když odsouhlasil a podepsal konečné znění Dohody o úpravě a vypořádání majetkových poměrů manželů ze dne 5.1.2021, jejíž příprava, tedy diskuze o způsobu vypořádání a obsahu dohody probíhala mezi účastníky intenzivně čtvrt roku, tomu odpovídá i to, že se v části hovoří o možnosti, že žalobce nabude předmětný automobil či o výši vypořádacího podílu v návaznosti na to, zda automobil nabude či nikoliv. Požadavky na automobil vycházeli od žalobce a v průběhu času se měnily, včetně toho, že jí žalobce opakovaně v průběhu jednání o podmínkách rozvodu, úpravy poměrů ke společným dětem a majetkového uspořádání a vyrovnání psal, ať si nechá všechno, včetně dětí, domu, auta. Jednání byla velmi napjatá a emocionální. Ne vše, co bylo napsáno, bylo myšleno doslovně či vážně.

11. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 12.4.2023 (viz. čl. 274) má soud za osvědčené, že žalobce měl vedeny u této banky účty v české i zahraniční měně, avšak tyto účty byly založeny až dne 8.10.2009, tedy 1,5 roku po uzavření manželství, proto z těchto výpisů z účtů nemohl soud učinit závěr o výši vlastních prostředků, které měl žalobce před uzavřením manželství. Ze zprávy shodné banky ze dne 25.4.2023 (viz. čl. 280) má sodu za osvědčené, že na jméno žalobce byl u uvedené banky veden i účet založený před uzavřením manželství, avšak že šlo o technický úvěrový účet vztahující se k úvěrovému produktu žalobce.

12. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 25.4.2023 (viz. čl. 289) má soud z osvědčené, že žalobce měl u této pojišťovny uzavřeno investiční životní pojištění, a že smlouva byla ukončena ke dni 1.8.2014. Výši vyplaceného pojistného plnění, či naspořené částky nebo odbytného v uvedené zprávě pojišťovna nesdělila.

13. Na základě shora uvedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Sporný automobil byl prodán [právnická osoba] a.s. dne 20.6.2016. Kupní cena za automobil byla uhrazena v hotovosti k rukám prodávající společnosti. Automobil byl prodán, tj. i nabyt, za trvání manželství žalobce a dcery žalovaného. Manželství bylo rozvedeno a společné jmění manželů bylo vypořádáno dohodou účastníků, která nebyla účinnosti dne 7.4.2021 (právní moc rozvodového rozsudku).

14. Soud zamítl návrh na provedení důkazu doklady o výplatě životního pojištění, výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno původní účastnice], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno původní účastnice], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rovněž návrh na provedení důkazu účastnickými výslechy, emailovou a sms komunikací (nad rozsah komunikace provedené k důkazu jako součásti výslechu svědkyně [celé jméno původní účastnice]), dále čestnými prohlášeními a fakturou [číslo] neboť z níže uvedených důvodů prokázání okolností uzavření kupní smlouvy na automobil a obsahu dohody mezi žalobcem a žalovaným shledal soud pro své závěry za nepodstatné.

15. Po právní stránce soud hodnotil věc v souladu s ustanovením § 709 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o.z.“), dle něhož součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Součástí společného jmění je rovněž zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

16. Podle § 736 o.z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

17. Soud se v řízení nejprve zabýval otázkou, zda je žalobce v řízení věcně právně aktivně legitimovaný, tedy, svědčí-li mu právo, které tvrdí. Žalobce v řízení tvrdil, že faktickým vlastníkem sporného vozidla je on, neboť byl tím, kdo uzavřel kupní smlouvu a uhradil kupní cenu. Pokud písemná kupní smlouva a příjmové doklady jsou vedeny na jméno žalovaného, jde pouze o fiktivní doklady, které měly zajistit, že jako vlastník vozidla nebude veden žalobce, a to z důvodů interních pravidel na straně prodávající společnosti. Soud proto nejprve hodnotil, zda z tvrzení žalobce a jím předložených důkazů lze uzavřít, že žalobce se stal výlučným vlastníkem vozidla a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nikoliv.

18. Z provedených důkazů vyplynulo, že k uzavření kupní smlouvy mezi prodávajícím a kupujícím došlo v červnu 2016 (ať již na základě kupní smlouvy s žalovaným či na základě fakticky realizované koupě žalobcem na základě ústní kupní smlouvy), tedy za trvání manželství žalobce s dcerou žalovaného. V souladu s ustanovením § 709 o.z. vše, co nabude jeden z manželů za trvání manželství, je ve společném jmění manželů.

19. Žalobce ve vztahu ke společnému jmění manželů uplatnit výluku spočívající v tom, že automobil nabyl výlučně za své výlučné prostředky, tedy prostředky stojící mimo SJM. K prostředkům jím užitým na úhradu kupní ceny uvedl, že částku 150 000 Kč nabyl od své matky darem, když mu tato darovala EUR a částku 250 000 Kč měl v trezoru. Do trezoru pak vkládal prostředky tak, aby v něm měl stále několik set tisíc korun, které vybíral ze svého běžného účtu, na němž měl soustředěny jednak finanční prostředky, které nabyl ještě před manželstvím a dále svoji mzdu. Rovněž tak měl své výlučné prostředky z výplaty po zrušení svého životního pojištění, které měl ještě na Slovensku. Uvedl, že je přesvědčen, že na úhradu kupní ceny použil jen své výlučné prostředky, neboť jeho manželka nechtěla, aby se automobil zakoupil, proto na její úhradu nepoužil prostředky SJM. K prokázání tvrzení, že použil na úhradu kupní ceny právě a jen své výlučně prostředky označil ve vztahu k prostředkům v trezoru výpis z [právnická osoba] z jeho účtu, z něhož mělo vyplynut, že před uzavřením manželství disponoval dostatečnými prostředky na úhradu automobilu. Dále zprávu [právnická osoba] z niž mělo vyplynout, kdy a v jaké výši mu bylo pojišťovnou vyplaceno plnění, a že pochází z pojištění, které měl ještě před uzavřením manželství.

20. Žádným z žalobcem označených důkazů nebylo prokázáno, v jaké výši žalobce disponoval finančními prostředky před uzavřením manželství. Jím označený účet byl založen až 1,5 roku po uzavření manželství. Pokud jde o výplatu z životní pojistky, neobdržel soud do dne svého rozhodnutí od pojišťovny žádnou zpráv. Ze zprávy pojišťovny však vyplynulo, že pojistná smlouva byla ukončena ke dni 1.8.2014, tj. šest let po uzavření manželství. Svědkyně [jméno] [příjmení], bývalá manželka žalobce, pak připustila, že žalobce měl v trezoru částku okolo 6 000 EUR, kterou obdržel po zrušené své životní pojistky, avšak že uvedenou částku si rovněž v roce 2020 z trezoru vzal, když se stěhoval ze společného bydliště. Svědkyně rovněž výslovně popřela, že by v trezoru bývala jiná vyšší hotovost. Tedy žalobce neprokázal jím označenými důkazy, že by celou kupní cenu vozidla uhradil ze svých výlučných prostředků, a že se tak stal jeho výlučným vlastníkem.

21. Pro úplnost soud poznamenává, že i pokud by žalobce prokázal, že před uzavřením manželství disponoval dostatečnými prostředky na úhradu kupní ceny vozidla, či že je nabyl na základě výplaty z životního pojištění, nelze přehlédnout, že vozidlo bylo pořizované 8 let po uzavření manželství a dva roky po ukončení pojistné smlouvy, tedy ze samotné existence finančních prostředků v roce 2008 resp. 2014, nelze dovodit, že na tvrzenou úhradu kupní ceny byly použity právě tyto prostředky.

22. Rovněž nelze přehlédnout, že již z tvrzení samotného žalobce, že prostředky v trezoru, které měl použít na úhradu kupní ceny, pocházely z průběžných výběrů z jeho běžného účtu, kde měl nejen své výlučné prostředky (z doby před uzavřením manželství, tj. z doby před 8 lety), tak rovněž prostředky ze své mzdy (tedy za dobu nejméně 7 roků, tj. od založení účtu v říjnu 2009), vyplývá, že na úhradu části kupní ceny v rozsahu 250 000 Kč použil prostředky i ze SJM (když přinejmenším za dobu 7 let muselo dojít ke smísení prostředků v SJM a výlučných prostředků žalobce). Byl-li pak automobil nabyt byť jen z části z prostředků v SJM, stal se součástí SJM žalobce a dcery žalovaného.

23. Z uvedeného vyplývá, že i pokud by žalobce prokázal, že kupní cenu uhradil prodávající společnosti právě on, bylo by vozidlo součástí SJM žalobce a jeho manželky. Za uvedené situace soud posuzoval, zda je žalobce tím, komu by svědčilo vlastnické právo po té, kdy SJM žalobce zaniklo právní mocí rozvodu jeho manželství a dospěl k závěru, že nikoliv. Zaniklé společné jmění manželů bylo manželi vypořádáno ve smyslu ustanovení § 736 o.z., písemnou dohodou uzavřenou ještě před zánikem manželství, a to Dohodou o úpravě a vypořádání majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu manželství uzavřenou dne 5.1.2021. V dohodě sice není předmětný automobil výslovně uveden, avšak žalobce se s manželkou dohodli, že„ pokud do společného jmění smluvních stran patřily v den právní moci rozsudku, kterým bylo jejich manželství rozvedeno, i jiné movité věci, které nebudou uvedeny v této dohodě, stanou se výlučným vlastnictvím té smluvní strany, která je bude mít v den právní moci rozsudku o rozvodu manželství smluvních stran ve svém držení.“, přičemž i z tvrzení žalobce vyplynulo, že tím, kdo vozidlo fakticky ke dni rozvodu držel, byla jeho manželka. V důsledku uvedeného ujednání, by předmětné vozidlo nabyla do svého výlučného vlastnictví manželka žalobce, tj. dcera žalovaného.

24. Ze všech výše uvedených důvodů lze uzavřít, že pokud by žalobce v řízení prokázal skutečnost, že vozidlo bylo nabyto na základě kupní smlouvy uzavřené mezi ním a prodávající společností, stala se okamžikem právní moci rozsudku o rozvodu manželství výlučným vlastníkem automobilu manželka žalobce a žalobce naopak pozbyl práva, která by se k uvedenému vozidlu vztahovala, včetně práva vlastníka věci domáhat se jejího vydání. Tedy přestal být věcně právně aktivně legitimovaný k vindikační žalobě.

25. Není-li žalobce věcně právně aktivně legitimovaným k podání žaloby, tj. nemůže-li být z výše uvedených důvodů vlastníkem vozidla a tím osobou oprávněnou domáhat se vydání vozidla, není pro výsledek řízení podstatné, zda žalobce skutečně nabyl vlastnictví k vozu do svého SJM, ač je na základě listin v evidenci motorových vozidel zapsán žalovaný, či vozidlo nabyl žalovaný. Shodně na výsledek řízení nemůže mít vliv ani obsah tvrzené dohody mezi žalobcem a žalovaným o povinnosti žalovaného převést vozidlo na žalobce po rozvodu manželství žalobce, tj. uvést evidovaný stav do souladu se skutečností, když skutečným stavem nemůže být výlučné vlastnické právo žalobce. Proto soud další dokazování k úhradě kupní ceny vozidla či uzavření dohody mezi žalobcem a žalovaným neprováděl, neboť i pokud by žalobce prokázal všechna svá další tvrzení, nemůže být výlučným vlastníkem vozidla, tj. osobou jíž by z titulu vlastnického práva svědčilo právo na vydání vozidla a jeho převod v evidenci vozidel.

26. Za uvedené situace nezbylo soudu, něž žalobu na vydání vozu zamítnout (výrok I.).

27. V návaznosti na zamítavý výrok I. rozhodoval soud o eventuálním petitu, tj. žalobě na úhradu částky 700 000 Kč, a i tento nárok soud zamítl, neboť není-li žalobce vlastníkem vozu, nevznikl mu ani nárok na náhradu jeho hodnoty pro případ, že by vozidlo nemohlo být objektivně žalobci vydáno (výrok II.).

28. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 96 466,11 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 700 000 Kč sestávající z částky 8 880 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. s tím, že odměna byla snížena z původní částky 11 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 8 880 Kč za sepis vyjádření ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 10. 2022 s tím, že odměna byla snížena z původní částky 11 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t., z částky 5 550 Kč za účast na jednání soudu (nebylo zahájené řízení ve věci samé) dle § 14 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 12. 2022 s tím, že odměna byla z původní částky 11 100 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena, z částky 5 550 Kč za účast na jednání soudu (nebylo zahájené řízení ve věci samé - neboť žalobce odeslal podání ve věci samé, které však nebylo soudu a žalovanému doručeno) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 2. 2. 2023 s tím, že odměna byla z původní částky 11 100 Kč podle § 14 odst. 2 a. t. o polovinu snížena, z částky 11 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 7. 3. 2023, z částky 22 200 Kč (2 x 11 100 Kč) za účast na jednání soudu (od 10:00 hod do 12:20 hod) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 11. 4. 2023 a z částky 11 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 16. 5. 2023 včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z cestovní náhrady v celkové výši 4 664,06 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 12. 2022 náhrada 915,90 Kč za 70 ujetých km v částce 515,90 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 2. 2023 náhrada 937,04 Kč za 70 ujetých km v částce 537,04 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 3. 2023 náhrada 937,04 Kč za 70 ujetých km v částce 537,04 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 4. 2023 náhrada 937,04 Kč za 70 ujetých km v částce 537,04 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 5. 2023 náhrada 937,04 Kč za 70 ujetých km v částce 537,04 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 79 724,06 Kč ve výši 16 742,05 Kč.