18 C 319/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 54 608,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 40 466 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 1. 11. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni 14 142,41 Kč s obchodním úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 49 618,96 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 142,41 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 258 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 54 608,41 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, odštěpný závod společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, působící v České republice, podnikající pod obchodní značkou „, právnická osoba, !“ (dále jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 22. 12. 2022 Smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta možnost čerpání úvěru, přičemž žalovaná se zavázala splácet minimálně 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně však 500 Kč.V průběhu trvání úvěrové smlouvy s účinností ke dni 1. 11. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou (jako součást úvěrového portfolia) na žalobkyni.Jelikož však žalovaná nehradila měsíční splátky pravidelně, žalobkyně úvěr ke dni 31. 10. 2024 zesplatnila. Ke dni zesplatnění činila pohledávka 54 608,41 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit po žalované obchodní úrok z dlužné jistiny ve výši ve výši 12,75 % ročně z částky 49 618,96 Kč od 1. 11. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 49 618,96 od 1. 11. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila a dala tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem souhlasila.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Z dokumentu nazvaného „Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, “, včetně specifických podmínek č. , hodnota, ze dne 22.12.2022, bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje identifikační údaje právní předchůdkyně žalobkyně a žalované, podle něhož si smluvní strany mezi sebou měly sjednat možnost žalované opakovaně čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč (revolvingový úvěr). Z poskytnutého úvěru byla částka 8 748 Kč převedena přímo obchodníkovi (uvedenému ve smlouvě) na úhradu kupní ceny zboží za žalovanou. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že se žalovaná zavázala splácet minimálně 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně však 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci.Úvěrová smlouva byla soudu předložena jako součást elektronického dokumentu obsahujícího 2 dokumenty, a to Žádost/ Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a specifické podmínky č. , hodnota, . Dokument byl předložen ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu soud zjistil, že byl vytvořen dne 22. 12. 2022 v 18:04:47 a upravený dne 2. 1. 2023 v 9:59:

26. K dokumentu jsou připojeny tři elektronické podpisy, resp. elektronické podpisy, elektronické pečetí a časová razítka. Po připojení každého z nich již nedošlo ke změně obsahu dokumentu.

6. Dva z připojených elektronických podpisů, jsou biometrické podpisy žalované. Oba byly připojeny právní předchůdkyní žalobkyně dne 22. 12. 2022 v 18:05:07 a v 18:05:

27. Pravost podpisu má být ověřena připojeným elektronickým podpisem, resp. připojenou elektronickou pečetí, která však neumožňuje identifikaci podepisujícího, neboť tuto nelze ověřit, neboť certifikát není v seznamu důvěryhodných certifikátů a žádný z jeho rodičovských certifikátů není důvěryhodným certifikátem. Čas podpisů byl ověřen z hodin na počítači autora elektronické pečeti a neobsahuje odkaz na soulad s nařízeními EU. Podpisy pak byly na listinu připojeny prostřednictvím elektronického řešení dodávaného třetí stranou, jež sama není certifikační agenturou, a to ani českou ani zahraniční. Z identifikace vložené do elektronického podpisu vyplývá, že by mělo jít o elektronickou pečeť vytvořenou právě žalobkyní. Tedy pravost podpisu a skutečnost, že žalovaná podepsala právě předložené listiny je osvědčována pouze prohlášením (elektronickou pečení) žalobkyně.

7. Následně byl k dokumentu dne 2.1.2023 v 9:59:26 připojen osobní kvalifikovaný elektronický podpis , jméno FO, , zaměstnance odštěpného závodu právní předchůdkyně žalobkyně, k němuž bylo rovněž připojeno časové razítko. Z vlastností podpisu vyplývá, že je o kvalifikovaný elektronický podpis. Jeho platnost však nešlo ani přes vložená časová razítka ověřit, neboť se při ověřování „vyskytly chyby při vytváření cesty od certifikátu autora podpisu k certifikátu vystavovatele“.

8. Posledním připojeným podpisem k dokumentu je časové razítko certifikační autority PostSignum – České pošty s.p. dne 2.1.2023 v 9:59:29.

9. Sdělením ze dne 29. 12. 2022 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že na její žádost otevřeli úvěrový účet „HelloPay“ s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč a rovnou z něj zaplatili nákup na splátky u obchodníka.

10. Před poskytnutím úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalované. Vycházela přitom z údajů, které jí žalovaná sama sdělila, a které zachytila v Žádosti /Smlouvě o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Žalovaná měla dále sdělit že, je vdaná, má jedno vyživované dítě, bydlí v nájmu, je na mateřské/rodičovské dovolené. Její měsíční příjem měl činit 6 250 Kč, celkové náklady na domácnost 8 000 Kč a celkový příjem domácnosti 55 250 Kč. Neměla mít žádné další závazky. Výši příjmu a výdajů právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala (viz. Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ).

11. Žalovaná načerpala finanční prostředky dne 28. 12. 2022 ve výši 8 748 Kč, a to ve formě úhrady ceny jí zakoupeného zboží. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná čerpala další finanční prostředky prostřednictvím kreditní karty v celkové výši 61 689 Kč, avšak následně svůj závazek k úhradě poskytnutého úvěru neplnila řádně a včas (viz Podklady pre sudne konanie ze dne 1. 8. 2025, výpisy z kartového účtu za období 30. 11. 2023 až 31. 10. 2024, výpisy z HelloPay za období prosinec 2022 až listopad 2023, transakční historie).

12. V průběhu trvání úvěrového vztahu právní předchůdkyně žalobkyně převedla úvěrové portfolio na žalobkyni, a to s účinností od 1. 11. 2023 (viz. Notářský zápis , tituly před jménem, , jméno FO, čj. , číslo jednací, ze dne 1. 11. 2023).

13. Jelikož žalovaná nehradila sjednané měsíční splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně po předchozím upozornění ze dne 1. 9. 2024, 24. 9. 2024, 2. 11. 2024 na výši dlužné částky a upozornění na možnost zesplatnění, ke dni 31. 10. 2024 úvěr zesplatnila (viz. Výzva k úhradě dlužné částky ze dne 1. 9. 2024, Poslední výzva k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 9. 2024, přípis nazvaný „Splaťtě okamžitě celý dluh ze dne 2. 11. 2024).

14. Ke dni zesplatnění žalovaná na základě úvěrové smlouvy načerpala celkem částku 70 437 Kč a uhradila právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni celkem 29 971 Kč (viz. Výpisy z kartového účtu žalované a výpisy z HelloPay). Žalobkyně tak za žalovanou evidovala pohledávku ve výši 54 608,41 Kč (tvořenou nesplacenou jistinou 49 618,96 Kč a nesplaceným obchodním úrokem ve výši 4 389,45 Kč a neuhrazenými poplatky ve výši 600 Kč). Po zesplatnění úvěru již žalovaná ničeho neuhradila.

15. Žalobkyně proto zaslala žalované předžalobní výzvu ze dne 27. 6. 2025 (viz. předžalobní výzva).

16. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

17. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně poskytly žalované na základě úvěrové smlouvy finanční prostředky ve výši 70 437 Kč, když za ní uhradila kupní cenu zboží zakoupeného od společnosti , právnická osoba, ve výši 8 748 Kč. Další finanční prostředky žalovaná načerpala prostřednictvím kreditní karty v celkové výši 61 689 Kč. Do postoupení pohledávky žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně 8 447 Kč. Po postoupení pohledávky na žalobkyni žalovaná uhradila žalobkyni 21 524 Kč. Soud nemá za prokázaný obsah smluvních ujednání ohledně poskytnutého úvěru, neboť nemá za prokázané, že by žalovaná akceptovala úvěrovou smlouvu ve znění, v němž byla předložena soudu. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 1. 11. 2023 úvěrové portfolio včetně úvěrového vztahu s žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 2. 11. 2024. Následně žalobkyně opětovně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění závazku předžalobní výzvu ze dne 27. 6. 2025.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

22. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

24. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

25. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

26. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

27. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

28. Soud má provedeným dokazováním za osvědčené, že žalovaná měla zájem o poskytnutí úvěru na úhradu jí zakoupeného zboží od , právnická osoba, . Zda a jaké osobní údaje žalovaná sdělila nemá soud za prokázané. Soud má dále za osvědčené, že právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou uhradila cenu zakoupeného zboží ve výši 8 748 Kč a že žalovaná dále načerpala prostřednictvím kreditní karty částku ve výši 61 689 Kč. Obsah sjednaných podmínek revolvingového úvěru, produktových podmínek pro revolvingové úvěry včetně úrokové sazby a způsobu a lhůty vrácení, soud prokázán nemá.

29. Soud posuzoval, zda lze z písemností předložených žalobkyní zjistit obsah smluvních ujednání mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou (žalovaná žádné písemnosti vztahující se k obsahu smlouvy o úvěru nepředložila a sama nic netvrdila).

30. Žalobkyně uvedla, že smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou dne 22. 12. 2022, a to tak, že žalovaná ke smlouvě připojila svůj prostý elektronický podpis, to prostřednictvím tabletu (singpadu). Z uvedeného tvrzení tedy vyplývá, že smlouva měla být uzavřena v písemné formě v elektronické podobě.

31. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

32. Návrh smlouvy o úvěru č. , hodnota, v elektronické podobě (tj. soudu předložený PDF dokument) byl soudu předložen s biometrickými podpisy žalované, které však ke smlouvě připojila žalobkyně. Zda žalovaná podepsala na podpisovém zařízení právě listinu předloženou soudu, není možné z předloženého dokumentu zjistit. Žalované byla odebrána její biometrická data na technickém zařízení (singpadu) a ta byla následně připojena třetí osobou k dokumentu předloženému soudu (zde dle obsahu neověřené elektronické pečeti pravděpodobně žalobkyní). Tedy žalovaná sama nepřipojila svůj podpis k souboru, a tedy neautorizovala obsah právě ve znění, které bylo předloženo soudem.

33. Soud z uvedeného důvodu nemá za prokázané, že by soudu předložená smlouva o revolvingovém úvěru byla smlouvou, kterou podepsala právě žalovaná, a že tímto způsobem odsouhlasila podmínky, za nichž je ji úvěr poskytován. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala existence písemné úvěrové smlouvy a ani její obsah, tedy podmínky, za nichž se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr vrátit. Uvedeným však soud nerozporuje, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva, a že by na základě ní žalovaná opakovaně čerpala úvěr až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč, ale pouze to, že nemá za prokázané podmínky úvěru, jež nevyplývají přímo z výpisů z úvěrového, resp. kartového účtu, žalované vedeného žalobkyní, resp. její právní předchůdkyní.

34. Soud má však uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou pro její rozpor s donucujícími ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

36. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

37. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“38. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

39. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

40. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

41. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

42. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

43. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

44. Úvěrující je ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje spotřebitele a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

45. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně se v řízení odkázala na údaje obsažené v žádosti/smlouvě o revolvingovém úvěru s tím, že je na žalované jako spotřebiteli uvést před poskytnutím úvěru pravdivé údaje, a pokud tak neučinila, nemůže to být přičítáno k tíži žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně. S uvedeným se soud neztotožnil. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení se zákonem na ochranu spotřebitele ukládají úvěrujícímu povinnost potřebné údaje nejen zjistit, ale rovněž tyto ověřit, tak aby byla spolehlivé. Právní předchůdkyně žalobkyně však žádným způsobem neověřila žalovanou tvrzenou výši příjmů ani výdajů. Žalovaná měla ve své žádosti o poskytnutí úvěru uvést, že jejím příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 6 250 Kč měsíčně. Již z jeho výše je zjevné, že žalovaná nemůže být schopna z uvedené částky uspokojit své životní a bytové potřeby, tím méně svého potomka, a že je závislá na příjmu třetí osoby. Přesto se právní předchůdkyně spokojila s tím, že celkový příjem domácnosti (tj. včetně příjmu žalované) činí 55 250 Kč, aniž by tuto informaci jakkoliv ověřila. I pokud by měla tuto informaci za ověřenou, nevyplývá z výše příjmů domácnosti nic o jejích výdajích. V projednávané věci žalovaná uvedla, že je vdaná a žije v nájmu s jedním potomkem. Pokud zároveň uvedla, že celkové náklady na domácnost (aniž by byly jakkoliv blíže specifikovány) činí 8 000 Kč, jde o částku, která neumožňuje pokrýt životní náklady tří osob na bydlení, náklady na spotřebu energií, vody apod., jídlo, drogerii, ošacení. Uvedená částka nepokryje ani životní minimum pro tři osob za normativní náklady na bydlení. Nelze přehlédnout, že částka 8 000 Kč v roce 2022 nepostačovala ani k úhradě běžného nájemného za garsonku, tím méně na úhradu dalších nákladů spojených s bydlením. Pokud pak při posouzení úvěruschopnosti žadatele je počítáno s příjmy dalších osob, je třeba věnovat alespoň elementární pozornost finanční situaci takové další osoby, neboť bez znalosti její finanční situace nelze automaticky dovozovat, že tato skutečně kryje, resp. je schopna krýt, životní náklady žadatele.Pokud žalobkyně tvrdí, že banka před poskytnutím úvěru prověřila úvěrovou angažovanost a platební historii žalované ve veřejných a neveřejných registrech, toto tvrzení nepodložila žádným důkazem. Nepředložila ani dokumenty prokazující skutečnou výši příjmů či výdajů žalované (např. potvrzení o příjmu, výpisy z účtu, nájemní smlouvu).

46. Za situace, kdy žalovaná byla na rodičovské dovolené a její příjem objektivně vzbuzoval pochybnost o tom, že je žalovaná schopna splácet poskytnutý úvěr a zároveň nepřistoupila d dalšímu prověřování finanční situace dalších osob, jejichž příjem zohlednila jako příjem žalované při stanovení její úvěruschopnosti, nelze považovat prověření úvěruschopnosti za řádné ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru č. , hodnota, je pro porušení donucujících ustanovení zákona o spotřebitelkám úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku pro rozpor s veřejným pořádkem neplatná.

47. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti smluv přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o. z., neboť měl za to, že § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. 27 Co 280/2019–46 „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. Cpjn 200/2011, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C-76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

48. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

49. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

50. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

51. Soud má za osvědčené, že právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou uhradila kupní cenu zboží ve výši 8 748 Kč a že žalovaná načerpala prostřednictvím kreditní karty částku ve výši 61 689 Kč. Z tvrzení žalobkyně se podává, že žalovaná na poskytnutou částku právní předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni vrátila celkem částku 29 971 Kč, a žalovaná vyšší úhradu netvrdila. Je tak i nadále povinna vrátit žalobkyni na níž pohledávka za žalovanou přešla v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, částku 40 466 Kč.

52. Bezdůvodné obohacení je dle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. splatné na výzvu věřitele. Žalobkyně v řízení doložila, že žalovanou vyzvala k úhradě dluhu v oznámení o podmíněném odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24.9.2024, jímž byla splatnost úvěru stanovena ke dni 31.10.2024. Ode dne následujícího je žalovaná v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení a od tohoto dne soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

53. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

54. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst 2 občanského soudního řádu, kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí. Účastník má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě (popřípadě všem žalobám společně projednávaným a rozhodnutým) v plném rozsahu. Tam, kde má být náhrada nákladů rozdělena (§ 142 odst. 2), je třeba určit poměr úspěchu obou účastníků (obou stran) ve věci a od úspěchu účastníka (vítězné strany) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši rozdílu má účastník právo, aby mu druhý účastník (druhá strana) nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva. Soud přihlédl k tomu, že ohledně částky 40 466 Kč byla žaloba zamítnuta, ohledně částky 14 142,41 Kč bylo žalobě vyhověno. Žalobkyně měla úspěch 74,10 %, neúspěch 25,90 %. Odečteme-li od úspěchu neúspěch, pak žalobkyně má nárok na 48,2 % nákladů nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. Náklady nezastoupeného účastníka sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 185 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze 2 úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Celkem tedy náklady nezastoupeného účastníka představují částku 2 785 Kč s tím, že 48,2 % z této částky představuje po zaokrouhlení částku 1 258 Kč (výrok III.).