18 C 321/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 99 732,78 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala úhrady částky 3 540,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 2. 2. 2024 do zaplacení a úhrady částky 3 490,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 2. 2. 2024 do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 92 702,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 2. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 99 732,78 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., uzavřela dne 20.3.2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž mu poskytla bezhotovostně částku 148 228 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Zároveň se zavázal uhradit i poplatky spojené s vedením účtem. Žalovaný však svůj závazek neplnil, úvěr nesplácel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 1.2.2024, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem. Pohledávku za žalovaným následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.4.2024 nabyla žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, požadovala žalobkyně uhradit částku 92 702,15 Kč, dále neuhrazené úroky ve výši 3 540,60 Kč a 3 490,03 Kč, vše spolu s úrokem z prodlení. Před prvním jednáním ve věci pak žalobkyně svým podání vzala žalobu v rozsahu úroků a příslušenství k těmto úrokům zpět.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba byla žalovanému doručena dne 16.12.2024 a předvoláním k jednání ve věci bylo žalovanému doručeno dne 17.1.2025, a to vždy do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem poté, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb). Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 20.3.2019 včetně dodatku č. 1 ze dne 28.9.2021 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s , právnická osoba, . (dále jako „Banka“) Smlouvu o úvěru, na základě níž se tato zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 148 228 Kč, a to tak, že částka 98 228 Kč byla použita na úhradu úvěru dříve poskytnutého žalovanému Bankou a částka 50 000 Kč byla připsána na běžný účet žalovaného. Žalovaný zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 18,9 % po dobu 8 let v měsíčních splátkách po 3 063 Kč, které bude věřitel inkasovat přímo z běžného účtu žalovaného vedeného u věřitele.

6. Z potvrzení o příjmu žalovaného vystaveného zaměstnavatelem žalovaného dne 18.3.2019 má soud za osvědčené, že tento doložil Bance svůj příjem, který činil před poskytnutím úvěru 11 874 Kč průměrně měsíčně čistého. Zároveň měla banka osvědčeno, že žalovaný pracuje pro personální agenturu jako pomocný dělník ve výrobě, a že mzda je mu vyplácena hotově.

7. Z listiny nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta má soud za osvědčené, že Banka sdělila, že před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to tak, že ověřila, že žalovaný není osobou na jejíž majetek je vedeno insolvenční řízení, že v interních registrech banky není o žalovaném vedena negativní informace. Obdobně zjišťovala informace z CBCB, z nichž měla zjistit předchozí splátkovou morálku žalovaného, když tento měl mít v době žádosti o úvěr jeden úvěr poskytnutý mu Bankou, na který splácel 3 000 Kč měsíčně, s tím že právě tento úvěr měl být uhrazen částí prostředků získaných z úvěru, o nějž žalovaný žádal, tedy úvěrem, jenž je předmětem této žaloby. Dále uvedla, že vycházela z doloženého příjmu žalovaného. V případě výdajů, neměl žalovaný sdělit žádné své výdaje, proto vycházela z dat sdělených klientem ohledně jeho osoby (např. počtu vyživovaných osob, způsobu bydlení), a to za využití statistických dat. Tímto způsobem stanovila životní náklady žalovaného na částku 5 712 Kč. Z jakých konkrétních údajů o osobě žalovaného přitom vycházela není z listiny zjistitelné. Rozdílem příjmu žalovaného 11 874 Kč a sjednaných splátek nového úvěru ve výši 3 063 Kč dospěla Banka k závěru, že žalovanému zůstává k dispozici částka 8 811 Kč, která je dostatečná k úhradě stanovených životních nákladů žalovaného včetně nákladů na bydlení.

8. Banka poté, co schválila úvěr pro žalovaného vystavila žalovanému listinu v níž shrnovala základní parametry poskytnutého úvěru, výši splátek, data splatnosti apod.

9. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 20.3.2019 do 31.12.2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 148 228 Kč, když z této částky uhradila 97 254 Kč na umoření dříve poskytnutého úvěru žalovanému, částku 50 973,50 Kč uhradila na běžný účet žalovaného. Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně inkasovala dle smluvních ujednání s žalovaným na úhradu úvěru, úroků a poplatků celkem částku 166 395 Kč, když poslední částku inkasovala dne 12.10.2023, již byla částečně uhrazena v té době již splatná splátka úvěru.

10. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky, ze dne 30.12.2023, má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek úvěru v celkové výši 11 791 Kč a zároveň byl upozorněn na možnost okamžitého zesplatnění úvěru, pokud dlužné částky neuhradí v dodatečné lhůtě k tomu žalovanému poskytnuté. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3.2.2024 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s řádným splácením úvěru zesplatnila ke dni 2.2.2024 celou dlužnou částku ve výši 99 674 Kč.

11. Z dohody o úplatě uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalobkyní dne 30.4.2024, seznamu postoupených pohledávek, a oznámení , právnická osoba, . o postoupení pohledávky adresovaného žalovanému má soud za prokázané, že na žalobkyni byla postoupena pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16.5.2024 (viz. oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16.5.2024 včetně podacího lístku).

12. Z předžalobní upomínky ze dne 16.5.2024 ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění jeho závazku před podáním žaloby.

13. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným dne 20.3.2019 úvěrovou smlouvu, na základě níž mu poskytla úvěr ve výši 148 228 Kč, kterým jednak umořila úvěr dříve poskytnutý žalovanému ve výši 97 254,50 Kč a zbytek úvěru poskytla žalovanému na jeho běžný účet. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr ke dni 2.2.2024 zesplatněn a následně postoupen úvěrující na žalobkyni.

14. Soud výrokem I. zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, které učinila žalobkyně před prvním jednání ve věci, a to dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř.

15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

26. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

29. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla základ v platné úvěrové smlouvě ze dne 20.3.2019 uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovaným.

31. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni usnesením čj. 18 C 321/2024-10 ze dne 7.11.2024, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného a dále odkázala na vyjádření , právnická osoba, . k podrobnostem o průběhu ověřování úvěruschopnosti žalovaného (viz. listina uvedená v odstavci 7 tohoto rozsudku). Z předložených důkazů má soud za prokázané, že příjem žalovaného byl 11 874 Kč. Soud však má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala výdajovou stránku hospodaření žalovaného. Ač Banka tvrdila, že výši výdajů žalovaného v částce 5 712 Kč stanovila na základě ekonomického modelu s využitím konkrétních informací o žalovaném (počtu vyživovaných osob, tipu bydlení apod.), žádné takové údaje od žalovaného k dispozici neměla. Nelze přehlédnout, že jen náklady na bydlení běžně v roce 2019 přesahovaly částku 5 712 Kč (a to i za lůžko na ubytovně). V jaké výši pak byly kalkulovány výdaje na stravu, drogerii, léky, dopravu do zaměstnání není z předloženého prohlášení Banky zjevné. Obdobně nelze přehlédnout, že žalovaný měl sjednaný úvěr splácet po dobu osmi let, tedy nelze očekávat, že by za tuto dobu žalovaný nepotřeboval vynakládat prostředky na ošacení, ale i sport, kulturu či rekreaci. Jiný doklad, z něhož by vyplýval rozsah zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to zejména pokud jde o rozsah jeho výdajů (např. nájemní smlouva, výpisy z běžného účtu žalovaného, SIPO) žalobkyně, ani její právní předchůdkyně, nedoložily. Částku 8 811 Kč, která žalovanému zůstávala po úhradě sjednané splátky úvěru na úhradu jeho veškerých životních nákladů, tj. bydlení, stravy, nákladů na cestu do zaměstnání, ošacení, drogerie, léků, ale i sportu či kultury, nelze bez znalosti jeho reálných výdajů a sociálního postavení (např. zda vyživuje další osoby, či naopak, zda se o náklady na bydlení s někým dělí) považovat za dostačující, navíc pro následujících osm let. Jde bezesporu o částku, z níž po úhradě nezbytných životních nákladů (i pokud by na jejich úhradu dostačovala, což soud ze shora uvedených důvodů rozporuje) již není možné vytvářet rezervu pro nenadále situace, jako je např. onemocnění či nutnost opravy či pořízení některého ze základních spotřebičů (lednička, pračka...). Lze tak uzavřít, že žalobkyně v řízení neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím nyní projednávaného úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to zejména pokud jde o rozsah jeho výdajů a závazků. Naopak ze zjištění, které měla Banka k dispozici musela nutně dospět k závěru, že je dána důvodná obava, že žalovaný nebude schopen dlouhodobě svůj závazek plnit, a tedy, že je třeba podrobněji ověřit jeho výdaje a jeho sociální a pracovní statut. Přehlédnout ani nelze, že tvrzní o prověřování databází klientských informací a úvěrové angažovanosti a splátkové historie zůstala pouze v úrovni tvrzení a nebyla nijak osvědčena. To vše za situace, kdy je úvěrujícímu uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. Soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to ani poté co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a k návrhu důkazů.

33. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne 20.3.2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná, neboť Banka porušila donucující ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

34. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

35. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

36. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 20.3.2019 částku 148 228 Kč. Do dne zesplatnění úvěru, tj. do 2.2.2024 žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 166 395 Kč, tedy částku vyšší, než jakou obdržel na základě neplatné úvěrové smlouvy, čímž své bezdůvodné obohacení uhradil právní předchůdkyni žalobkyně ještě před zesplatněním úvěru. Tedy ke dni postoupení pohledávky za žalovaným z Banky na žalobkyni, již žalovaný neměl žádný splatný závazek vůči Bance, a to ani z titulu úhrady bezdůvodného obohacení. Banka proto nemohla na žalobkyni postoupil neexistující závazek. Z uvedeného důvodu soud žalobu výrokem II. zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků, neboť plně úspěšnému žalovanému žádné náklady ve spojení s tímto řízením nevznikly.