18 C 322/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 100 266,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku uhradit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od datum do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částka spolu s  kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši částka a nadále běžícím ve výši 18,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,  kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a nadále běžícím ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do datum a  zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka, a to k rukám zástupce žalobkyně advokáta tituly před jménem tituly před jménem jméno a příjmení, tituly za jménem 1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částka s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, Čeká spořitelna, a.s. (dále i jako „Banka“) vedla pro žalovaného běžný (sporožirový) účet. Dne datum uzavřela Banka s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ve formě kontokorentu, na základě níž mu poskytla úvěrový limit částka se sjednaným obchodním úrokem ve výši vyhlašované Bankou, která ke dni vzniku debetního zůstatku činila 18,9 % ročně z vyčerpané částky. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroků a poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Zároveň se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu, a pokud by se tak stalo, zavázal se tento vyrovnat. Žalovaný však svůj závazek řádně a včas neplnil, nevyrovnal nepovolený debet ani k výzvě Banky, proto Banka využila svého práva a převedla dne datum pohledávku na zaplacení celého kontokorentu na evidenční účet nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Banka požadovala po žalovaném uhradit částku částka a úrok z prodlení ve výši částka. Následně žalovaný uhradil Bance dne datum částku částka. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila tato částka a skládala se z částky částka na neuhrazené jistině, obchodního úroku vyčísleného ke dni datum ve výši částka a úroku z prodlení vyčísleného ke dni datum ve výši částka. Žalobkyně dále požadovala úhradu obchodního úroku ve výši 18,9 % z nesplacené jistiny běžícího od datum a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % z neuhrazené jistiny běžící od datum. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žaloba byla žalovanému doručena spolu s předvoláním k jednání ve věci samé dne datum, a to do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb). Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslán, nedostavil, na svou obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne datum se Česká spořitelna, a.s. zavázala pro žalovaného vést běžný účet č.ú. číslo. Z nepodepsané přílohy k rámcové smlouvě o finančních službách k účtu č. č. účtu se podává, že Banka k účtu vydala pro žalovaného platební kartu a poskytla mu službu internetového bankovnictví SERVIS 24, a zřídila rovněž žalovanému spořicí účet. Obsahem přílohy nebyla žádná ujednání o úvěru či úvěrovém rámci.

6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného má soud za prokázané, že účet byla žalovanému otevřen ke dni datum a že na tento účet byla žalovanému počínaje měsícem listopad 2017 do února 2018 připisována mzda ve výši částka, resp. částka, resp. částka a částka. Z žádné z plateb uvedených na účtu nelze dovodit, že jde o platbu za bydlení či jiné pravidelné náklady (včetně plateb za jídlo, cestovné do zaměstnání apod.), když žalovaný prostředky na účtu vybíral zejména v hotovosti. Z výpisu za měsíc březen 2018 se podává, že Banka začala na výpisech evidovat kontokorent s úvěrovým limitem částka, splatným ke dni datum. Zároveň, že celý úvěrový limit byl žalovaným vyčerpán již v průběhu měsíce března 2018. Následně již žalovanému na běžný účet nepřicházel žádný příjem a docházelo pouze ke zvyšování nepovoleného debetu o připsané poplatky za přečerpaný úvěr a úroky z úvěru. Rovněž z předložené platební bilance vyplývá, že Banka neevidovala až do zesplatnění úvěru žádnou jeho splátku.

7. Z listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta vypracované Bankou má soud za osvědčené, že Banka na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne datum (bez uvedení požadované výše úvěru) provedla posouzení úvěruschopnosti. Vycházela z výše příjmu žalovaného částka, když tato částka odpovídala i příjmům uvedeným na výpisech z běžného účtu žalovaného. K jeho osobě nezjistila žádné údaje (např. osobní stav, počet vyživovaných osob, druh bydlení, vzdálenost bydliště od zaměstnání apod…). Za situace, kdy žalovaný nebyl dotazován na výši svých výdajů, vycházela Banka z normativních nákladů na bydlení jedné osoby a měla tak za to, že jeho nutné životní výdaje činí částka. Za situace, kdy měla za to, že splátka nového úvěru by měla činit částka (přičemž z listiny nelze dovodit, jak Banka k výši splátky dospěla, když žalovaný měl uhradit celou částku 100 000Kč do jednoho roku, což by odpovídalo měsíční splátce nejméně částka), měla za to, že při příjmu částka po úhradě splátky úvěru ve výši částka zbude žalovanému na úhradu jeho životních potřeb částka, tedy částka dostatečná. Rovněž Banka ověřila ke dni datum v databázích bankovních a nebankovních informací, že žalovaný nemá jiný úvěr a nejsou o něm jiné negativní poznatky.

8. Banka v důsledku nevyrovnání nepovoleného debetu na běžném účtu žalovaného, přes opakované upomínky, vypověděla žalovanému přípisem ze dne datum smlouvu o účtu včetně na něj navázaných dohod. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě částky částka. Z žalobních tvrzení má soud za prokázané, že žalovaný dne datum uhradil Bance částku částka.

9. Soudu bylo rovněž předloženo oznámení o úrokových sazbách Banky účinné od datum, dle něhož roční úrok z nepovoleného debetu se vypočte jako součet REPO sazby ČNB + 7%.

10. Následně Banka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila s účinností ke dni datum pohledávku za žalovaným na žalobkyni (viz. smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy č. hodnota ke smlouvě o postoupení pohledávek se seznamem postupovaných pohledávek, dohoda o úplatě ze dne datum a potvrzení o úhradě kupní ceny ze dne datum). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne datum (viz. oznámení o postoupení pohledávky včetně předžalobní výzvy ze dne datum a podací lístek z téhož dne).

11. Z předžalobní upomínky ze dne datum ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění jeho závazku před podáním žaloby.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdkyně žalobkyně, Česká spořitelna, a.s., umožnila žalovanému přečerpat zůstatek na jeho běžném účtu o částku částka. Žalovaný uhradil Bance před postoupením pohledávky na žalobkyni dne 18.9.219 částku částka.

13. N základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

18. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

24. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

27. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu částky částka, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ ve smlouvě o úvěru ze dne datum uzavřené mezi Českou spořitelnou a.s. a žalovaným.

29. Předně žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně, tj. Česká spořitelna, a.s., uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, tím méně o jakém obsah. Již výpisy z účtu je vyvráceno tvrzení žalobkyně, že by smlouva o kontokorentním úvěru měla být uzavřena dne datum, když Banka poprvé eviduje poskytnutý úvěrový rámce na výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc březen 2018 a rovněž záznam o posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohl vzniknout dříve než ke dni datum, kdy byl činěn dotaz do databází klientských bankovních nebankovních informací. Pokud by pak smlouva o úvěru měla být z března 2018, jak nasvědčují označené důkazy, nebyla soudu žádná smlouva předložena, tím méně její obsah. Žalobkyně existenci smlouvy a obsah smluvních ujednání neprokázala ani po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

30. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že by mezi Bankou a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, ale bylo prokázáno, že žalovaný využil možnosti poskytnuté mu bankou a přečerpal svůj běžný účet o částku částka, vzniklo mu bezdůvodné obohacení v této výši ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., neboť k jejímu užití neměl žádný právní důvod. Toto bezdůvodné obohacení je pak povinen Bance vrátit, a to k výzvě věřitele. Pokud byl záporný zůstatek na běžném účtu žalovaného vyšší než částka, vznik tento v důsledku účtování poplatků a úroků spojených s tvrzeným úvěrem, na jejichž úhradu však Bance pro neexistenci platné úvěrové smlouvy nevznikl nárok.

31. Soud má za prokázané, že žalovaný uhradil částku částka, tedy výše jeho bezdůvodného obohacení činí částka. K úhradě dluhu byl prokazatelně vyzván v oznámení o postoupení pohledávky jež obsahovala i příslušnou platební instrukci, ze dne datum. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, kdy byla listina doručena žalovanému, vycházel soud z ustanovení § 573 o.z., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla adresátu třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení výzvy žalovanému dne datum a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení a od tohoto dne soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve zbytku pak nárok na úhradu úroku z prodlení za dobu přede dnem uplynutí lhůty k úhradě bezdůvodného obohaceni soud zamítl. adresa k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.)

32. Protože nebylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu ve zbývajícím rozsahu (obchodního úroku, poplatků, smluvních pokut, nákladů na vymáhání) zamítl (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 72,2 % z jejich celkové výšen (rozdíl úspěchu v řízení a úspěchu žalovaného). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.