18 C 343/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 49 360,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni 40 312,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 4. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna uhradit 9 048,46 Kč s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 5 255,78 Kč a nadále běžícím ve výši 26,10 % ročně z částky 48 201,55 Kč od 16.7.2024 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve vši 58,63 Kč a nadále běžícím ve výši 14,75% ročně z částky 7 889,46 Kč od 16.7.2024 do zaplacení,se zamítá.

III. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 630,51Kč k rukám zástupce žalobkyně, advokáta , Jméno advokáta, .

1. Žalobkyně se v řízení domáhala pohledávky vzniklé na základě úvěru poskytnutého žalované původním věřitelem (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , dále i jako „Banka“), a to na základě Smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené mezi Bankou a žalovanou dne 1.6.2023. Banka na základě citované úvěrové smlouvy poskytla žalované půjčku ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto vrátit spolu se sjednaným obchodním úrokem 26,1 % ročně v 60měsíčních splátkách po 1 632 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 132 Kč. Uvedla, že Banka řádně před jejím poskytnutím prověřila úvěruschopnost žalované a dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet, a proto jí ho poskytla. Žalovaná však svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas porušila, proto Banka přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 17.5.2024. Žalobkyně požadovala uhradit na nedoplatku úvěru částku 49 360,55 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 48 201,55 Kč, dlužných poplatků za pojištění ve výši 660 Kč (5x 132 Kč), nehrazeného smluvního úroku ke dni zesplatnění úvěru v částce 5 255,78 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení do dne zesplatnění úvěru ve výši 85,63 Kč a poplatku za zaslání výzvy k úhradě dluhu ze dne 31.1.2024 ve výši 499 Kč. Rovněž požadovala i dohodnutý obchodní úrok ve výši 26,1 % ročně z neuhrazené jistiny 48 201,55 Kč od 16.7.2024 do zaplacení a úhradu úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 48 201,55 Kč rovněž od 16.7.2024.Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.8.2024 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovanou ze shora uvedené Smlouvy o půjčce na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem.Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek, ta však na dluh ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a uvedla, že má za to, že Banka porušila své povinnosti zkoumat její úvěruschopnost před tím, než jí půjčku poskytla. Uvedla, že se na Banku obrátila v těžké životní situaci, kdy sama nedokázala vyhodnotit podmínky smlouvy a předpokládala, že tak činí Banka. Zdůraznila, že se dostala do dluhové pasti, z níž se snaží dostat za pomoci dluhového poradce. Dále uvedla, že je pravdou, že půjčku od společnosti obdržela, avšak v současné době je jejím jediným příjmem rodičovský příspěvek, je matka samoživitelka s třemi dětmi a zároveň čelí dvěma exekučním řízením. Rovněž namítala způsob uzavření smlouvy, když tato měla být uzavřena za pomoci komunikačních prostředků na dálku, avšak v jaké podobě byla taková smlouva uzavřena, není zjevné. Navrhovala, aby tak soud moderoval její povinnost tak, že je povinna uhradit bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny, když její výši nezná, s tím nechť soud stanoví podle její sociální situace splátky, v nich bude svůj závazek splácet, a to bez úroku z prodlení, neboť se její závazek nestal splatným. Ke svým tvrzením neoznačila žádné důkazy.

3. Předvolání k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 24.1.2025. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

4. Po provedeném řízení a zhodnocení důkazů podle ust. § 132 o. s. ř. vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, Banka (společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, ), vytvořila pro žalovanou návrh smlouvy o půjčce na základě něhož se měla zavázat poskytnout žalované částku 50 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet, a žalovaná se měla zavázat tuto půjčku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 26,10 % v 60měsíčních splátkách po 1 632 Kč, tj. celkem 89 998,20 Kč. Součástí splátky byla rovněž splátka pojištění ve výši 132 Kč. Návrh neobsahuje žádný vlastnoruční podpis a ani není datován.Návrh smlouvy byl soudu předložen v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že byl vytvořen dne 7.7.2024 v 19:56:38, tj. více než jeden rok poté, kdy měla být smlouva mezi Bankou a žalovanou uzavřena.K předloženému dokumentu není připojen žádný elektronický podpis.Součástí vizuální podoby předloženého elektronického dokumentu jsou otisky tvrzených elektronických podpisů. Prvním z nich má být podpis žalované, v němž je uvedeno „Podepsal: , Jméno žalované, ; Klientské číslo , hodnota, ;ID Dokumentu: , hodnota, ; Certifikační výzva:, hodnota, ; Telefonní číslo: , tel. číslo, ; Certifikační kód: , hodnota, ; Datum: 20230601 15:13:47“. Na další straně předloženého PDF dokumentu je uvedeno, že „V systému uložených dokumentů je opatřen níže uvedenými certifikáty. Pro účely jejich prezentování zde v dokumentu není jejich platnost ověřována.“ Pod citovaným textem jsou umístěny 4 certifikáty, z nichž lze vyčíst, že dva by měly být vydány vyšší certifikační autoritou pro , právnická osoba, ., měli být připojeny k blíže nezjištěnému dokumentu s poznámkou, že nekryjí celý dokument. Dva certifikáty by pak měli být certifikáty vyšší certifikační autority. Ani u nich nelze zjisti, k jakému měly být připojeny dokumentu.

6. Před poskytnutím úvěru měla Banka vytvořit a žalované předložit Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ani tato písemnost není datovaná a neobsahuje žádný elektronický podpis. Soudu byla písemnost předložena v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že byl vytvořen dne 7.7.2024 v 19:56:39, tj. více než jeden rok poté, kdy měla být smlouva o půjčce mezi Bankou a žalovanou uzavřena.K předloženému dokumentu není připojen žádný elektronický podpis.Součástí vizuální podoby předloženého elektronického dokumentu jsou otisky tvrzených elektronických podpisů. Jejich vizuální podoba i poznámky jsou shodné s podobou popsanou v odstavci 5 tohoto rozsudku a to, ať již jde o tvrzený elektronický podpis žalované, tak i 4 certifikáty, V případě žalované pak mělo k tvrzenému podpisu dojít za použití shodného kódu a ve shodný okamžik jako k podpisu vlastní smlouvy o úvěru „Certifikační kód: , hodnota, ; Datum: 2023-0601 15:13:47“.

7. Žalobkyně dále předložila soudu Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 11.10.2017 na základě níž vedla , právnická osoba, . pro žalovanou běžný účet. Jednou ze služeb k jejich využívání byla žalovaná na základě uvedené smlouvy oprávněna byla i služba přímého bankovnictví prostřednictvím Elektronického klíče, který byl spojen s jejím mobilním číslem , tel. číslo, .

8. Z nedatované Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, má soud za prokázané, že Banka vytvořila uvedenou písemnost pro žalovanou a zopakovala na ní základní parametry půjčky, zejména její výši, sjednaný úrok, počet a výši splátek a rovněž uvedla účet určený pro splácení úvěru. Na listině je vizualizovaný vlastnoruční podpis zástupce Banky.Písemnost byla soudu předložena v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu bylo zjištěno, že byl vytvořen dne 1.6.2023 v 14:14:26, tj. v době tvrzeného uzavření smlouvy mezi Bankou a žalovanou. K předloženému dokumentu není připojen žádný elektronický podpis. Zda se právě tato listina dostala do dispozice žalované nelze ověřit.

9. Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, ., vytvořila dne 24.8.2024 protokol o ověření úvěruschopnosti žalované, a to ve formě svého písemného prohlášení. Uvedla, že žalovaná měla dne 1.6.2023 požádat o spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč se splatností 60 měsíců. Uvedla, že prověřovala jak příjmy žalované, tak její výdaje, které zároveň porovnávala s údaji o žalované včetně jejího sociálního statusu. Rovněž před poskytnutím úvěru ověřovala úvěrovou angažovanost žalované a její platební historii, a ta jak z veřejných, tak neveřejných, zdrojů. Konkrétně uvedla, že žalovaná je svobodná žena žijící u rodičů. Její příjem pochází ze zaměstnání a činí 20 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činí 1 000 Kč, výdaje na živobytí 1 000 Kč a rodinné náklady a ostatní rovněž 1 000 Kč. Žalovaná měla mít v době posuzování nesplacený úvěr poskytnutý jí Bankou ve výši 79 000 Kč s měsíční splátkou 2 330 Kč. Jiný úvěr neměl z registrů vyplývat. Pro potřeby posouzení úvěruschopnosti Banka výši výdajů žalované zvýšila, a to tak, že náklady na bydlení činí 2 550 Kč, životní náklady 4 860 Kč a rezerva 1 000 Kč. Měla tak za to, že žalovaná má po úhradě nutných životní nákladů a dříve sjednaného úvěru k dispozici částku přesahující 9 000 Kč, tedy má dostatečnou platební kapacitu na úhradu nově přijatého úvěru se splátkou 1 500 Kč. Zdroj údajů o žalované z listiny nevyplývá.Dále uvedla, že kontrolou insolvenčního rejstříku, kontrolou databáze neplatných dokladů, interního black listu, externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI a SOLUS) nebyly zjištěny žádné negativní informace.Banka rovněž poskytla žalobkyni kopii otisku zprávy z CBL týkající se žalované, kterou si vyžádala dne 1.6.2023, z níž vyplývá, že žalovaná měla být hodnocena jako bezproblémová, resp. jako klient u nějž nebyl zjištěn negativní záznam. Její úvěrová angažovanost se ze zprávy zjistit nedá.

10. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného u Banky za měsíc květen 2023 soud zjistil, že žalovaná neměla žádný příjem ze zaměstnání. Její příjem byl tvořen výlučně nemocenskými dávkami vztahujícími se k pracovní neschopnosti trvající déle než 121 dní. Z výpisu dále vyplývá, že v daném měsíci byly na účtu žalované zaevidovány splátky blíže nespecifikovaného úvěru po splatnosti. Následně dne 13.5.2023 byla na účet žalované připsána jednorázová úhrada z neznámého zdroje (není uveden ani plátce ani číslo účtu) ve výši 79 000 Kč, a ještě týž den je částka použita na úhradu nejméně čtyř dalších úvěrů, z nichž u dvou je poznámka Minutová půjčka. Dne 15.5.2023 jsou uhrazeny další dvě splátky úvěru. Na výpise nelze vysledovat žádné platby spojené s bydlením.

11. Soudu byla dále předložena platební bilance s nadpisem Výpis minutové půjčky s označením osoby žalované, který však nelze ztotožnit právě se smlouvou o půjčce č. , hodnota, . Číslo smlouvy není na platební bilanci vyznačeno, a to vše za situace, kdy z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc květen vyplývá, že žalovaná měla poskytnuto několik minutových půjček, které v květnu 2023 splácela. Dle předložené platební bilance měla být žalované půjčka poskytnuta dne 1.6.2023 a žalovaná měla na tuto uhradit 9 687,91 Kč.

12. K zesplatnění úvěru přistoupila Banka přípisem ze dne 17.5.5024, požadovala okamžitou úhradu celého nedoplatku úvěru včetně příslušenství a poplatků ve výši 54 701,96 Kč (viz. prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 17.5.2024, včetně dokladu o odeslání zásilky ze dne 17.5.2024).

13. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13.12.2023 a jejího dodatku č. 1 ze dne 15.2.2024, ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.8.2024 včetně její přílohy obsahující soupis postupovaných pohledávek (konkrétně z řádky 55) a potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky ze dne 5.8.2024 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou postoupila Banka na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 19.8.2024 (viz. vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 19.8.2024 včetně dokladu o odeslání zásilky dne 22.8.2024).

14. Z výzvy k úhradě dluhu má soud za prokázané, že před podáním žaloby se žalobkyně pokusila odstranit předmět sporu mimosoudně (viz. výzva k úhradě dluhu ze dne 17.9.2024).

15. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši 50 000 Kč na níž žalovaná uhradila 9 687,91 Kč. Soud nemá za prokázaný obsah smluvních ujednání ohledně poskytnuté půjčky, tj. ani dohodu ohledně její splatnosti. Banka požadovala oznámením o zesplatnění ze dne 17.5.2024 po žalované úhradu poskytnuté půjčky. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena Bankou na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění závazku předžalobní výzvu ze dne 17.9.2024.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 2393 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

17. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

20. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

21. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

22. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

23. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

24. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

25. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

26. Mezi účastníky bylo nesporné, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., poskytla žalované zápůjčku ve výši 50 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala vrátit. Ohledně podmínek zápůjčky, včetně zápůjční úrokové sazby a způsobu a lhůty vrácení mezi účastníky shoda nebyla.

27. Soud proto posuzoval, zda lze z písemností předložených žalobkyní zjistit obsah smluvních ujednání mezi Bankou a žalovanou (žalovaná žádné písemnosti vztahující se k obsahu smlouvy o půjčce nepředložila).

28. Žalobkyně uvedla, že smlouva o půjčce č. , hodnota, ze dne 1.6.2023 byla ze strany žalované uzavřena tak, že návrh na uzavření smlouvy o půjčce žalovaná podepsala přes Mobilní Elektronický klíč – formou SMS zprávy. Z uvedené tvrzení tedy vyplývá, že smlouva měla být uzavřena v písemné formě v elektronické podobě.

29. Z článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se "elektronickým podpisem" rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě. Návrh smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 1.6.2023 v elektronické podobě (tj. soudu předložený PDF dokument) neobsahuje žádné elektronické podpisy, tj. elektronická data připojená k soudu předloženému souboru PDF. V této souvislosti nelze přehlédnout, že soudu předložený elektronický dokument vznikl až 7.7.2024, tj. více než jeden rok poté, kdy měl být návrh smlouvy o půjčce žalovanou podepsán. Je tak nepochybné, že elektronický dokument obsahující Návrh smlouvy o půjčce, od níž žalobkyně odvozuje svůj nárok nemůže objektivně být tím dokumentem, který měla žalovaná dle tvrzení žalobkyně podepsat.

30. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

31. Jak již soud uvedl výše, k předloženému nebyly připojeny žádné elektronické podpisy. Elektronickým podpisem pak není, jak se žalobkyně mylně domnívá, ani otisk vizuální podoby elektronických klíčů či jiných certifikátů. Z uvedených otisků nelze zjistit kdy, kým ani k jakému dokumentu byly připojeny, ani zda po jejich připojení nedošlo ke změně dokumentu. Nejde tedy o podpis, který by vyhovoval podmínkám článku 26 eIDAS, neboť není jednoznačně spojen s podepisující osobou, neumožňuje její identifikaci, ani z něj nevyplývá, že ho připojila právě k tvrzenému dokumentu právě tvrzená osoba.

32. Pro úplnost soud uvádí, že je rovněž vyloučeno, aby žalovaná týmž tvrzeným podpisem, tak jak je otisk tvrzeného podpisu žalované popsán v odstavci 5 a 6 rozsudku, podepsala zároveň dva odlišné, samostatné dokumenty.

33. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala existence písemné úvěrové smlouvy a ani její obsah, tedy podmínky za nichž se žalovaná zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit.

34. I pokud by žalobkyně prokázala obsah tvrzené smlouvy o půjčce, měl by soud takovouto smlouvu za neplatnou pro její rozpor s donucujícími ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

35. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

36. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

37. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“38. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

39. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

40. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

41. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

42. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

43. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

44. Úvěrující je ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, povinen s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje spotřebitele a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

45. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by Banka splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně se v řízení odkázala na informaci Banky o průběhu prověřování úvěruschopnosti žalované. Banka v dokumentu popsaném v odstavci 9 tohoto rozsudku uvedla, že vycházela z informací od klienta a z informací z veřejných a neveřejných registrů. Pokud jde o informace sdělené žalovanou týkající se její osoby, je jejich obsah pouze ze strany žalobkyně tvrzen, avšak nebylo prokázáno, že by šlo o informace skutečně žalovanou sdělené. Naopak informace týkající se žalované jsou v rozporu s tvrzeními žalované a výpisem z běžného účtu žalované. Z výpisu z účtu vyplynulo, že žalovaná je v dlouhodobé pracovní neschopnosti (delší než 4 měsíce), její důvod ani prognóza z žádného důkazu nevyplynuly. Žádný příjem žalované ze zaměstnání doložen nebyl. Výše dávek nemocenského pojištění neodpovídá příjmu, z něhož Banka při posuzování úvěruschopnosti vycházela. Nelze zjistit, z jakých údajů Banka vycházela, když životní náklady žalované stanovovala jako osoby svobodné a bezdětné bydlící u rodičů, tedy, zda tyto údaje skutečně Bance sdělila žalovaná a kdy. To vše ve světle tvrzení žalované, že je matkou tří dětí, což by mohlo vysvětlovat i důvod nároku na dlouhodobou výplatu dávek nemocenského pojištění v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Pokud by tomu tak bylo, šlo by objektivně o příjem, jenž je zákonem časově limitován na cca 6 měsíců, po nichž vzniká rodiči nárok na výplatu rodičovského příspěvku, který ve však podstatně nižší než výše dávek nemocenského pojištění. Uvedené je zcela zásadní s ohledem na dobu, po níž měla být zápůjčka splácena, tj. dobu 5 let. Pokud by byla žalovaná již v době poskytnutí půjčky matkou dvou či tří dětí jsou její výdaje bezpochyby zcela odlišné, než pokud by žila sama.Nelze rovněž přehlédnout, že z předloženého výpisu z běžného účtu žalované vyplývá, že v době před poskytnutím půjčky splácela již několik půjček a s jejich splácením byla v prodlení. Navíc se zdá být pravděpodobným že ke dni 13.5.2023 přijala další úvěr ve výši 79 000 Kč, který byl využit k úhradě některých dříve poskytnutých úvěrů s jejichž splatností se dostala do prodlení. Za uvedené situace byla Banka povinna zjistit skutečný rozsah úvěrové angažovanosti žalované, a nikoliv pouze konstatovat, že jí nejsou známy žádné negativní informace. Nadto negativní informace vyplývali již ze samotného výpisu z běžného účtu žalované, když je na něm během jediného měsíce zaúčtováno hned několik splátek úvěrů po splatnosti.Řádné ověření úvěruschopnosti žalované bylo na místě i za situace, kdy půjčka měla být dle tvrzení žalobkyně splácena 5 let, tedy po dobu, v níž již nelze uvažovat, že ke splácení závazků stačí pouze krátkodobé uskromnění. Naopak jde o dobu, v níž lze předpokládat, že dojde k potřebě nepravidelných výdajů např. na oblečení, lékaře apod. Tedy, že je třeba aby spotřebitel po úhradě svých nutných životních nákladů a všech v té době existujících závazků, byl schopen vytvářet rezervy na nepravidelné výdaje a nenadále okolnosti (např. snížení příjmu v případě nemoci apod.).Žalobkyně tak neprokázala, že závěr o úvěruschopnosti žalované, který učinila Banka před poskytnutím zápůjčky, vycházel z řádně ověřených příjmů a výdajů žalované, a to tak aby nevzbuzovaly pochybnosti o své správnosti a zároveň ze znalosti výše úvěrové angažovanosti žalované a její platební historii, které nezakládaly pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. I pokud by soud připustil, že není nutné zkoumat a ověřovat konkrétní výši životních nákladů úvěrovaného, je třeba ke stanovení životních nákladů úvěrovaného vycházet alespoň ze základních údajů o jeho životní situaci, tj. zejména místu faktického bydliště, způsobu bydlení a tím výši pravděpodobných nákladů na bydlení, místu zaměstnání a k němu vztaženým nákladům na dopravu, osobním stavu včetně počtu a staří dětí. Bez těchto údajů nelze využít ani statistické údaje shromažďované Českým statistickým úřadem.

46. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o půjčce č. , hodnota, je pro porušení donucujících ustanovení zákona o spotřebitelkám úvěru ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku neplatná.

47. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

48. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

49. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 50 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně se podává, že žalovaná na uvedenou zápůjčku Bance vrátila částku 9 687,91 Kč, a žalovaná vyšší úhradu netvrdila. Je tak i nadále povinna vrátit Bance, resp. žalobkyni na níž pohledávka za žalovanou přešla v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky, částku 40 312,09 Kč.

50. Žalovaná se ve svém odporu k platebnímu rozkazu uvedla, že má za to, že v důsledku porušení povinnosti Banky poskytnout spotřebitelský úvěr pouze v případě, že po prověření úvěruschopnosti spotřebitele nejsou dány pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně a včas splácet, nenastala splatnost její povinnosti uhradit jistinu úvěru z neplatné smlouvy. Požadovala proto, aby nebyl žalobkyni přiznán nárok na úhradu úroku z prodlení a dále, aby jí soud stanovil splátky jistiny ve výši 500 Kč.

51. Soud v této souvislosti odkazuje na skutečnost, že měla-li žalovaná za to, že nebylo v jejích možnostech dluh uhradit poté kdy k jeho úhradě byla vyzvána, a to nejpozději oznámením o zesplatnění úvěru, měla se obrátit ve smyslu ustanovení § 87 odst. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru na soud samostatnou žalobou na stanovení lhůty splatnosti závazku. Pokud tak neučinila, tj. nebránila se okamžité úhradě dluhu v souladu s výzvou, nemůže nyní soud v řízení o splnění povinnosti sám takové rozhodnutí přijmout. Splatnost zápůjčky se řídí ustanovením § 2393 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o půjčce č. č. , hodnota, ze dne 1.6.2023, se zápůjčka stala splatnou v návaznosti na výzvu k její okamžité splatnosti, a to uplynutím výpovědní doby šesti týdnů. Banka odeslal oznámení o zesplatnění dne 17.5.2024. V řízení nebylo doloženo, kdy toto oznámení bylo doručeno žalované, proto soud vychází z domněnky dojití stanovené v ustanovení § 573 o.z., tedy že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Výzva k zesplatnění, která je výzvou k vrácení zápůjčky tak byla žalované doručena, za situace, kdy žalovaná jiné datum doručení netvrdí, dne 22.5.2024. Šestitýdenní lhůta k vrácení částky uplynula dne 3. 6. 2024 a ode dne 4.6.2024 je žalovaná v prodlení s úhradou svého dluhu a je povinna vedle dlužné částky hradit i úrok z prodlení. Zákonný úrok soud přiznal ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

52. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná ani na výzvu soudu nedoložila své majetkové a příjmové poměry a soud tak neměl žádné podklady z nichž by mohl vycházet při úvaze, zda poměry žalované odůvodňující přiznání nároku na úhradu dlužné částky ve splátkách.

53. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Banka, postoupila svoji pohledávku za žalovanou na společnost I-XON a.s. a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaná dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatila, dospěl soud k závěru, že žalovaná je povinna dlužnou částku uhradit právě žalobkyni (výrok I.).

54. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 630,51 Kč, přičemž tato částka představuje 63,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,67 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 975 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 360,55 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 378 Kč.