18 C 344/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 : Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 43 040,01 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky , částka, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni , částka, spolu s • kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši , částka, a nadále běžícím ve výši 15% ročně z částky , částka, , datum, do zaplacení,• kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, a nadále běžícím ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, (program ExpressCash), na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázala vrátit částku spolu s úroky z úvěru ve výši , částka, a dále uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady za vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a poplatek za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši , částka, . Celkem tak měl uhradit částku , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , celý úvěr včetně poplatků měl být uhrazen do , datum, .Žalovaný nehradil řádně a včas dohodnuté splátky, žalovaný uhradil včas pouze první splátku, s následnými splátkami byl v prodlení, popřípadě je hranil v nižší než sjednané výši. Ke dni splatnosti úvěru uhradil na sjednaný úvěr celkem částku , částka, a následně ještě , částka, , celkem tak uhradil , částka, .Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit dlužnou jistinu , částka, Kč spolu s neuhrazeným obchodním úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši , částka, a nadále běžícím obchodním úrokem ve výši 15% ode dne následujícího po dni sjednané splatnosti úvěru, tj. od , datum, do zaplacení, který žalobkyně za období od , datum, do , datum, kapitalizovala částkou , částka, (po částečném zpětvzetí žaloby). Rovněž žalobkyně požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení s úhradou jistiny a neuhrazených obchodních úroků, tj. z částky , částka, , běžící od prodlení do zaplacení, který kapitalizovala za období do , datum, částkou , částka, (po částečném zpětvzetí žaloby). Vedle dlužné jistiny požadovala žalobkyně rovněž úhradu neuhrazené části sjednaných poplatků, tj. neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , neuhrazený poplatek za administrativní činnost ve výši , částka, a poplatek za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši , částka, . Dále se žalobkyně domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši , částka, .Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na svoji obranu ničeho netvrdil.

3. Žalobkyně vzala podáním ze dne , datum, , tj. před tím než začal soud jednat, částečně svoji žalobu zpět, a to v rozsahu částky , částka, , představující část žalobkyní původně požadovaného obchodního úroku za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a část žalobkyní původně požadovaného úroku z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Vzhledem k tomu soud v souladu s ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok I.).

4. První jednání se ve věci konalo dne , datum, . Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání řádně doručena do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 46a a § 49 o.s.ř. náhradním způsobem dne , datum, , a to uplynutím desetidenní lhůty, po kterou pro něj byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí na poště. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se z jednání řádně a včas neomluvil, proto soud jednal ve smyslu ustanovení § 101 ods.t 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .

5. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši , částka, . Dále se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady za vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a poplatek za hotovostní splátky v místě bydliště ve výši , částka, . Celkem tak měl uhradit částku , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , celý úvěr včetně poplatků měl být uhrazen do , datum, . První splátka byla splatná měsíc po uzavření smlouvy. RPSN předmětného úvěru činila 272,44 %.Z přílohy č. , hodnota, k úvěrové smlouvě soud zjistil, že obsahuje rozpis splátek úvěru, a to obecně pro jakýkoliv úvěr poskytnutý žalobkyní, kdy je u jednotlivých typů úvěru (tj. úvěru na 14 měsíců, na 17 měsíců a 20 měsíců) uvedeno percentuálně rozdělení jednotlivé splátky mezi úhradu jistiny, obchodního úroku a jednotlivých poplatků.

7. Z platební bilance vedené k úvěrové smlouvě žalovaného soud zjistil, že žalovaný uhradit na předmětnou úvěrovou smlouvu do , datum, celkem , částka, .

8. Z žádosti o úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, a že v žádosti uvedl, že je zaměstnaný s příjmem , částka, v , obec, , což měl doložit výplatní páskou a pracovní smlouvou. Dále uvedl, že vynakládá měsíčně částku , částka, na bydlení a , částka, na dopravu a jídlo. Použitelný (disponibilní) měsíční příjem měl na základě uvedeného činit , částka, měsíčně. Zároveň uvedl, že je svobodný, a bydlí ve vlastním, tip bydlení uveden není (byt či dům), doklad o vlastnictví rovněž předložen nebyl.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ve spojení s její přílohou obsahující seznam postupovaných pohledávek (konkrétně pohledávky pod pořadovým číslem , hodnota, ) soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy uzavřené dne , datum, se společností , právnická osoba, . Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení její pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, spolu s podacím lístkem ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k dobrovolnému splnění svého závazku.

11. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný skutkový stav dle něhož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, částku , částka, v hotovosti, a že na tento úvěr žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil , částka, .

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Shodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právníhoShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

24. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn jen v rozsahu částky , částka, , neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v platné úvěrové smlouvě č. , číslo, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

26. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost byla prověřována na základě údajů a podkladů, které sdělil žalovaný a dále na základě informací získaných lustrací insolvenčního rejstříku a centrální evidenci exekucí. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu a zároveň i předložila pouze žádost o úvěr.Z žádosti o úvěr žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně nějaké údaje, na základě nichž tato mohla prověřit úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji konkrétně pracovala, ani v jakém rozsahu tyto údaje ověřila, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda skutečně provedla šetření v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného její právní předchůdkyně ověřila výši jeho příjmu, a to z výplatních pásek, avšak tyto soudu nepředložila. I pokud by soud vyšel z tohoto, že příjem žalovaného byl ověřen, výdaje žalovaného ověřeny nebyly žádným způsobem, a to přesto, že sami o sobě odůvodňují pochybnost o své správnosti.Náklady na bydlení ve výši , částka, neodpovídají běžným nákladům na bydlení jednoho člověka ani v garsonce v jeho výlučném vlastnictví, neboť mezi náklady na bydlení je třeba zahrnout i náklady na spotřebu energií, vody, odvoz odpadu, daň z nemovitostí a pojištění či odvody do fondů SVJ. Obdobně i náklady na jídlo, dopravu a další osobní náklady veShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .výši , částka, (tj. ve výši životního minima) vzbuzují pochybnosti o své správnosti. Nelze předpokládat, že z částky , částka, na den je žalovaný schopen uspokojit všechny své životní náklady (jídlo, drogerie, léky, dopravu do zaměstnání , adresa, , oblečení, ale i na kulturu či , právnická osoba, ). Za této situace byla žalobkyně povinna blíže přezkoumat skutečné výdaje žalovaného i jeho předchozí platební morálku. Obdobně soud nemá za prokázané a žalobkyně to ani netvrdila, že by v rámci šetření poměrů žalovaného provedla lustraci v bankovních a nebankovních registrech klientských informací.Nelze přehlédnout, že za situace, kdy příjem žalovaného měl činit , částka, , a sjednaná splátka úvěru byla , částka, , zbývala mu na úhradu veškerých jeho potřeb včetně úhrady bydlení pouze částka , částka, . Tedy částka, jež sama o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, že postačuje k úhradě veškerých nutných výdajů žalovaného a zároveň umožní vytváření alespoň minimální rezervy pro případ , podezřelý výraz, či nenadálých výdajů.

27. Žalobkyně je povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je poskytovateli úvěru uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to ani po té co byla soudem vyzvána k doplnění příslušných tvrzení a označení důkazů.

28. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouva o úvěru ze dne , datum, je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

29. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne , datum, . Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušeníShodu s prvopisem potvrzuje , jméno FO, .předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

30. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do , datum, .

31. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, je žalovaný povinen vrátit částku, která mu byla na základě neplatné smlouvy prokazatelně poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, v hotovosti částku , částka, , a že žalovaný jí uhradil částku , částka, . Neuhrazené bezdůvodné obohacení tak činí , částka, , které je povinen uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka za žalovaným úvěrující společností postoupena dle § 1879 o.z. Soud zároveň žalobkyni přiznal i nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 běžící ode dne splatnosti úvěru, neboť si žalovaný musel být vědom, že k uvedenému datu je povinen poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit (výrok II.).

32. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu, tj. co do požadovaných poplatků spojených s poskytnutím úvěru, obchodního úroku a smluvní pokuty, zamítl (výrok III.).

33. O náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok IV.).