18 C 351/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně . et Ing. Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného sídlem Adresa advokáta B o vypořádání společného jmění manželů

I. Z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují tyto položky:a. Osobní automobil značky Škoda Octavia, VIN , VIN kód, , RZ , SPZ, .b. Finanční prostředky, které se ke dni zániku společného jmění manželů nacházely na bankovním účtu č. , č. účtu, , vedeném u , právnická osoba, ., ve výši 20.670,65 Kč.c. Část výtěžku z prodeje rodinného domu ve výši 2.085.250 Kč.d. Závazek u rodičů žalovaného manželů , jméno FO, vzniklý z titulu ústních smluv o zápůjčkách v celkové výši 150.000 Kč.

II. Z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují tyto položky:a. Osobní automobil značky Hyundai i20, VIN , VIN kód, , RZ , SPZ, .b. Finanční prostředky, které se ke dni zániku společného jmění manželů nacházely na bankovním účtu č. , č. účtu, , vedeném u , právnická osoba, ., ve výši 6.744,80 Kč.c. Finanční prostředky, které se ke dni zániku společného jmění manželů nacházely na bankovním účtu č. , č. účtu, , vedeném u , právnická osoba, ., ve výši 186,25 EUR.d. Část výtěžku z prodeje rodinného domu ve výši 2.085.250 Kč.

III. Žaloba se co do vypořádání položek: jízdní kolo bílé barvy, zůstatek účtu č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, ., zůstatek na bankovním účtu č. , č. účtu, , vedeném u , právnická osoba, ., zápůjčka od otce žalobkyně ve výši 440.000 Kč, zápůjčka z úvěrového účtu č. , č. účtu, ve výši 30.802 Kč, zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku 84.882,20 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech státu částku 1.176,50 Kč, na účet č. , č. účtu, VS , var. symbol, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech státu částku 1.176,50 Kč, na účet č. , č. účtu, VS , var. symbol, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 1. 11. 2022 se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění účastníků, které zaniklo rozvodem, přičemž rozvodový rozsudek zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nabyl právní moci dne 13. 1. 2021. Žalobkyně žádala vypořádání těchto položek: osobní automobil Škoda Octavia, osobní automobil Hyundai i20, jízdní kolo CUBE, jízdní kolo SCOTT, finanční prostředky na účtech č. , č. účtu, , č. , č. účtu, , č. , č. účtu, , penzijní a životní pojištění žalovaného, penzijní a životní pojištění „Evoluce“ vedené u České podnikatelské pojišťovny ve prospěch žalobkyně, výtěžek z prodeje nemovitosti v SJM ve výši 4.170.500 Kč, vybavení společné domácnosti, a z pasiv pak úvěr u , právnická osoba, na základě smlouvy č. , č. účtu, se zůstatkem ke dni 1. 1. 2021 ve výši 54.572,70 Kč. Žalobkyně v návrhu navrhla, který z účastníků má získat kterou z věcí do svého výlučného majetku s tím, že závazek by byl přikázán jí. Ve vztahu k výtěžku z prodeje rodinného domu pak žalobkyně navrhla disparitu, kdy by jí připadla částka 2.850.000 Kč a žalovanému částka 1.320.500 Kč, přičemž uvedené zohledňuje skutečnost, že to byla žalobkyně, která se podílela na nabytí a udržení majetkových hodnot, pečuje o dvě nyní již zletilé dcery, starala se o rodinnou domácnost a hradila její veškeré náklady, včetně osobních výdajů žalovaného. Dodatečně žalobkyně požádala o vypořádání závazku ve výši 440.000 Kč, dle ústní smlouvy o zápůjčce uzavřené se , jméno FO, .

2. Žalovaný rozšířil svým podáním ze dne 12. 1. 2023 předmět vypořádání o další položky, a sice další jízdní kolo žalobkyně, vybavení společné domácnosti na adrese , adresa, , bankovní účty č. , č. účtu, , , č. účtu, , , č. účtu, , zůstatek na účtu č. , č. účtu, , z pasiv o zápůjčku od svých rodičů ve výši 150.000 Kč (původně 104.000 Kč), o zápůjčku z úvěrové karty č. , č. účtu, ve výši 30.802 Kč určenou na veterinární léčbu a následnou kremaci psa a také o hodnotu společnosti , právnická osoba, , IČ: , IČO, a hodnotu podniku vedeného pod firmou , Jméno žalobkyně, , IČ: , IČO, . Žalovaný nesouhlasil s aplikací disparity a žádal, aby každému z účastníků náležela jedna polovina, když jakýkoliv jiný poměr zde nemá opodstatnění, ať již skutkové nebo právní. Současně namítl, že některé ze žalobkyní navržených věcí, netvoří součást SJM, ale jsou dle jeho názoru darem.

3. K návrhům účastníků bylo postupně řízení částečně zastavováno, až zůstaly předmětem vypořádání toliko tyto položky: automobily Škoda Octavia a Hyundai i20, finanční prostředky získané z prodeje rodinného domu ve výši 4.170.500 Kč, aktiva na bankovních účtech účastníků, a sice účtu žalovaného č. , č. účtu, , účtu na jméno žalobkyně č. , č. účtu, , na devizovém účtu žalobkyně č. , č. účtu, , účtu č. , č. účtu, , účtu č. , č. účtu, , z movitých věcí pouze kolo bílé barvy, ze závazků pak zápůjčka od otce žalobkyně ve výši 440.000 Kč, zápůjčka z úvěrového účtu č. , č. účtu, ve výši 30.802 Kč a zápůjčka od rodičů žalovaného ve výši 150.000 Kč, a také závazek ze smlouvy o úvěru ze stavebního spoření, který byl v průběhu řízení doplacen a bylo proto žádáno jeho zohlednění jako vnosu.

4. Ze spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. , spisová značka, , z rozvodového rozsudku, z emailové komunikace účastníků a jejich právních zástupců, ze smlouvy o úvěru ke stavebnímu spoření a ze zprávy stavební spořitelny, z kupní smlouvy k rodinnému domu účastníků, z fotografií vozidel, z inzerátů, z nacenění vozidel a znaleckých posudků k jejich ceně, z výpisů z účtů účastníků u , právnická osoba, ., ze zprávy , právnická osoba, ., z potvrzení o studiu, z potvrzení o platbách, z rukou psaných poznámek svědkyně , jméno FO, , ze zápočtového listu a z potvrzení bývalého zaměstnavatele žalobkyně soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

5. Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo rozvedeno manželství účastníků uzavřené dne , datum, před Městským úřadem , adresa, . Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, (viz rozvodový spis sp. zn. , spisová značka, , především pak rozsudek).

6. Otázka vypořádání byla mezi účastníky, resp. jejich právními zástupci řešena již od března 2020, kdy průběžně byla řešena především otázka právě kupní ceny, provizí, doplatků a dalších otázek. Řešily se také otázky živnosti, zůstatků na jednotlivých účtech a nákladů souvisejících s dcerami. V rámci návrhu byla taky řešena možnost rozdělení kupní ceny nemovitostí mezi dcery účastníků. Dne 25. 1. 2021 byly žalovanému předloženy ze strany právního zástupce žalobkyně návrhy dohod na urychlené částečné vypořádání. V únoru 2021 probíhala mezi účastníky jednání o návrhu na mimosoudní vypořádání společného jmění manželů, přičemž dohoda o vypořádání majetkových vztahů a bydlení byla doložena, stejně jako dohoda o částečném vypořádání majetkových vztahů a bydlení, která řešila především otázku uschovaných peněz z kupní smlouvy.

7. Účastníci uzavřeli dne 17. 8. 2007 smlouvu o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. , č. účtu, , na jejímž základě byl účastníkům poskytnut překlenovací úvěr ve výši 160.000 Kč za účelem výstavby domu. Úvěr byl splatný v pravidelných měsíčních splátkách po 1.360 Kč, které byly použity jak pro úhradu úroků z překlenovacího úvěru, tak i k dospořování na účet stavebního spoření. Dle zprávy , právnická osoba, činil zůstatek dluhu u úvěru č. , č. účtu, ke dni 13. 1. 2021 částku 54.974,90 Kč a ke dni 14. 2. 2023 pak 25.548,78 Kč. Z výpisu k tomuto účtu plyne, že každý měsíc byla prováděna splátka ve výši 1.360 Kč z účtu žalobkyně č. , č. účtu, . Ze zprávy , právnická osoba, vyplynulo, že pohledávka z úvěru č. , č. účtu, byla dne 20. 9. 2024 uhrazena a úvěr byl ke dni 23. 9. 2024 zrušen (viz smlouva o úvěru ze stavebního spoření, sdělení stavební spořitelny o zůstatcích a výpis k tomuto úvěrovému účtu).

8. Mezi účastníky ještě jako manželi jako prodávajícími a manželi , jméno FO, jako kupujícími za účasti zprostředkovatele , právnická osoba, ., byla uzavřena dne , datum, kupní smlouva o převodu vlastnictví nemovité věci, na jejímž základě prodávající prodávali pozemek p. č. , hodnota, , jehož součástí byla stavba č. p. , hodnota, a dále pozemek p. č. , hodnota, , to vše v k. ú. , adresa, za kupní cenu 4.390.000 Kč. Část kupní ceny ve výši 4.170.500 Kč, po odečtení provize zprostředkovatele, je dosud uložena v úschově u zprostředkovatele, a měla by být vyplacena straně prodávající po splnění dohodnutých podmínek (viz kupní smlouva).

9. Za dobu manželství si manželé pořídili dvě vozidla, která existovala ke dni rozvodu jejich manželství. Šlo o vozidlo Škoda Octavia, RZ , SPZ, , získané v roce 2016, které aktuálně užívá žalovaný a vozidlo Hyundai i20, RZ , SPZ, , které je zapsáno na jméno žalobkyně od 27. 9. 2018, která také vozidlo užívá. Do 31. 1. 2017 užívala žalobkyně služební vozidlo Škoda Octavia, RZ , SPZ, . K ocenění vozidla Hyundai i20 byly doloženy inzeráty. Následně dne 2. 5. 2024 se k ocenění vozidel vyjádřila společnost , právnická osoba, ., dle které činila hodnota vozidla Škoda Octavia, RZ , SPZ, , 73.000 Kč a hodnota vozidla Hyundai, RZ , SPZ, , ve výši 180.000 Kč, přičemž člen představenstva této společnosti tento svůj kvalifikovaný odhad opřel o své odborné vzdělání a dále o svou podnikatelskou praxi. Cena vozidla pak byla stanovena následně znaleckým posudkem znalce , jméno FO, , znalce z oboru ekonomika – ceny a odhady. Dle jeho znaleckého posudku č. , hodnota, , ve znění znaleckého posudku č. , hodnota, /2 ze dne 8. 1. 2025, činila obvyklá cena vozidla Hyundai i20, RZ , SPZ, , ke dni zpracování znaleckého posudku, tj. ke dni ke dni 20. 11. 2024 částku 120.670 Kč s DPH. Dle znaleckého posudku č. , hodnota, ze dne 20. 11. 2024, ve znění posudku č. , hodnota, /2 ze dne 8. 1. 2025, činila tržní cena vozidla Škoda Octavia, RZ , SPZ, , ke dni zpracování znaleckého posudku 36.880 Kč, včetně DPH (viz nesporná tvrzení účastníků, inzeráty, nacenění, znalecké posudky včetně doplnění).

10. Emailem ze dne 23. 8. 2018 žalobkyně sdělovala žalovanému, že bude potřebovat vozidlo v uvedené dny. Emailem ze dne 14. 9. 2018 žalobkyně sdělila žalovanému, že by bylo dobré domluvit se na přepisu vozidla na žalovaného. Emailem ze dne 14. 10. 2018 sdělil žalovaný žalobkyni, že v přepise vozidla nevidí žádný problém, považuje jej za zbytečný výdaj. Současně žalobkyni sdělil, proč má problém poslat peníze na jejich společnou domácnost. Emailem ze dne 15. 10. 2018 sdělila žalobkyně žalovanému, že jsou již skutečně mentálně a emočně jinde, byť žije v tom, že se jejich cesty zase spojí a vymýšlí podnikání, v němž by mohl být zapojený. Sdělila žalovanému, že vozidlo od 1. 4. výlučně používá on a že navrhl pronajmutí druhého vozidla, avšak financování tohoto pronájmu neřešil a půjčování společného auta taktéž nefungovalo (viz emailová komunikace účastníků).

11. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . č. , č. účtu, vyplývá, že zůstatek tohoto účtu ke dni 31. 12. 2020 činil 4.530,34 Kč. Počáteční zůstatek tohoto účtu ke dni 1. 1. 2021 činil 4.530,34 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 1. 2021 pak 7.772,77 Kč a dle výpočtu soudu činil zůstatek ke dni 12. 1. 2021 právě 20.670,65 Kč (viz výpis z účtu).

12. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . č. , č. účtu, plyne, že zůstatek tohoto běžného účtu ke dni 30. 6. 2019 činil -13.412,65 Kč. Zůstatek ze stejného účtu k 31. 8. 2019 činil -18.564,31 Kč. Zůstatek k 30. 9. 2019 -20.119,07 Kč a v případě zůstatku ke dni 31. 10. 2019 -3.666,59 Kč. Z výpisu za duben 2018 z téhož účtu pak vyplývá, že na účet žalobkyně přišla dne 12. 4. 2018 částka 616.341 Kč od , jméno FO, s poznámkou „na spoření“ a ihned odešla částka 500.000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, (účet žalobkyně). Zůstatek na účtu žalobkyně ke dni 31. 7. 2019 činil 18.397,92 Kč. Z výpisu z téhož účtu žalobkyně dále plyne, že počáteční stav k 1. 1. 2021 činil 3.039,66 Kč a konečný stav na konci měsíce pak 688,71 Kč. Výpočtem soudu byl zjištěn stav ke dni právní moci rozsudku o rozvodu ve výši -3.856,74 Kč, když již nebyly zohledněny příchozí položky dne 13. 1. 2021 (viz výpis z účtu).

13. Dle výpisu z účtu žalobkyně č. , č. účtu, pak plyne, že jeho zůstatek ke dni 1. 1. 2021 činil -10.436,20 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 1. 2021 -188,19 Kč a zůstatek ke dni 12. 1. 2021 právě 6.744,80 Kč (viz výpis z účtu).

14. Z výpisu z kartového účtu vedeného u , právnická osoba, . pod č. , č. účtu, plyne, že dne 12. 10. 2020 byla provedena kartou ve prospěch Veterinární nemocnice , adresa, úhrada ve výši 11.967,06 Kč, dne 2. 11. 2020 ve výši 6.562,94 Kč ve prospěch téže instituce, stejně jako 6. 11. 2020 ve výši 350,73 Kč a 489,33 Kč. Současně z tohoto výpisu plyne, že tento úvěrový kartový účet na sjednaný úvěrový limit ve výši 50.000 Kč a jehož zůstatek ke dni 10. 11. 2020 činil -33.370,96 Kč. Z výpisu ze stejného účtu pak plyne, že dne 17. 11. 2020 byla provedena další platba kartou ve prospěch Veterinární nemocnice , adresa, ve výši 3.351,86 Kč a dále dne 20. 11. 2020 platba ve výši 8.080 Kč ve prospěch , právnická osoba, . Stav tohoto účtu ke dni zániku manželství činil -44.411,91 Kč. Úhrady ve prospěch tohoto účtu pak byly prováděny z účtu č. , č. účtu, . Především z výpisu za období od 11. 10. 2020 do 10. 11. 2020 plyne, že žalovaný tento účet používal na běžné nákupy a výdaje (viz výpis z účtu).

15. Zůstatek devizového účtu žalobkyně č. , č. účtu, činil ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků 186,25 EUR, když na tomto účtu nebyl v období od 1. 2. 2020 do 31. 1. 2023 žádný pohyb (viz zpráva , právnická osoba, .).

16. V období od února 2020 do konce ledna 2021 činil počáteční zůstatek účtu č. , č. účtu, právě 180.166,46 Kč a konečný zůstatek 0 Kč, neboť účet byl uzavřen dne 26. 3. 2020 poté, co z něj byly provedeny odchozí platby ve výši 18.000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, (účet žalobkyně), dne 20. 3. 2020 ve výši 75.000 Kč ve prospěch stejného účtu, dne 23. 3. 2020 ve výši 20.000 Kč ve prospěch taktéž stejného účtu, dne 24. 3. 2020 ve výši 7.226,29 Kč ve prospěch stejného účtu a dne 26. 3. 2020 ve výši 39,03 Kč taktéž ve prospěch stejného účtu. Ve prospěch účtu č. , č. účtu, (účet dcery , jméno FO, ) pak byly provedeny odchozí platby ve výši 50.000 Kč dne 23. 3. 2020 a ve výši 10.000 Kč dne 24. 3. 2020 (viz zprávy , právnická osoba, .).

17. Emailem ze dne 5. 12. 2019 sdělila žalobkyně žalovanému, že se blíží placení výrazné částky , jméno FO, na školu, a to minimálně částky 500.000 Kč, které neměli k dispozici. Připomněla žalovanému, že dceři slíbili toto studium a že jí teda napadá pouze, že oba osloví svoje rodiče, protože ona již s tím schopna nic dělat (viz emailová komunikace).18. , jméno FO, studovala na London´s Global University v programu Master of Science, v oboru Crime and Forensic Science, na plný úvazek, a to od 2. 9. 2020 do 27. 9. 2021 (viz potvrzení o studiu). Dne 10. 9. 2020 proběhla platba částky ve výši 8.674 liber za studenta , jméno FO, ve prospěch Univerzity College London, další platba proběhla dne 30. 1. 2021 ve výši 80 liber a dále dne 24. 4. 2021 ve výši 4.376 liber. Další mezinárodní transakce na zahraniční účet byly provedeny dne 4. 9. 2020 vez výši 65.580 Kč, dne 25. 9. 2020 ve výši 25.490 Kč, dne 27. 10. 2020 ve výši 32.300 Kč, dne 25. 11. 2020 ve výši 32.300 Kč. Všechny tyto transakce byly zaslány ve prospěch specifického symbolu , spec. symbol, a konstantního symbolu , konst. symbol, . Variabilní symbol je datem odeslání. Další transakce prostřednictvím aplikace TransferWise pak byly provedeny takto: Dne 28. 12. 2020 ve výši 31.500 Kč, dne 21. 1. ve výši 31.500 Kč a dne 22. 4. ve výši 134.917,28 Kč, čemuž odpovídá přepočet 4.376 liber s poznámkou „UCL fees“ jako poplatky, přičemž všechny tyto platby byly směřovány ve prospěch účtu ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska (viz potvrzení o platbách).

19. Z potvrzení o zaměstnání vyplynulo, že žalobkyně působila v období od 2. 4. 1992 do 30. 9. 2007 u zaměstnavatele , právnická osoba, , naposledy na pozici personálního ředitele, s čistým měsíčním průměrným příjmem 58.080 Kč. V roce 2004 získala žalobkyně titul , tituly za jménem, na , adresa, škole , právnická osoba, , adresa, , v roce 2006 statut interního školitele a v roce 2005 interního auditora jakosti. Dle zápočtového listu žalobkyně u zaměstnavatele , právnická osoba, zde žalobkyně pracovala v pracovním poměru od 1. 6. 2016 do 31. 3. 2018 a její průměrný měsíční výdělek za poslední čtvrtletí činil 124.094 Kč měsíčně (viz zápočtový list a potvrzení bývalého zaměstnavatele žalobkyně).

20. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že z manželství účastníků se v roce 1993 a 1998 narodily 2 dcery. Po narození obou dcer se žalobkyně vrátila do zaměstnání velmi záhy. Žalobkyně do roku 2007 pracovala v , právnická osoba, v , adresa, , kde dosahovala příjmu 58.000 Kč měsíčně a poté změnila zaměstnání mimo bydliště. V té době bydleli v nájmu a žalovaný byl evidován jako uchazeč o zaměstnání. Žalobkyně si našla zaměstnání v Praze, kde pracovala v týdnu od pondělí do čtvrtka a finančně saturovala domácnost, když zde dosahovala příjmu 124.000 Kč měsíčně. O domácnost se s manželem starali společně. V roce 2016 žalobkyně obdržela mimořádnou odměnu ve výši 1.441.440 Kč, kterou v částce 800.000 Kč použila na doplacení hypotečního úvěru. V letech 2016 - 2018 působila žalobkyně stále ve , právnická osoba, , ale na pozici jednatelky, a poté ze zdravotních důvodů skončila. V roce 2019 nastoupila jako ředitelka soukromé základní školy, kde působila 2 roky, a poté ještě krátkodobě působila ještě jako OSVČ. Od roku 2008 žila rodina ve svém rodinném domě. Někdy v letech 2013-2014 začala s žalobkyní v Praze bydlet mladší dcera a rok na to i starší dcera. Za bydlení platila v Praze cca 30.000 Kč. V té době žalovaný prakticky bydlel sám v , adresa žalovaného, , neboť do Prahy se žalovaný přestěhoval teprve v roce 2016 a zůstal tam dva roky, než se zas vrátil do , adresa žalovaného, . Do roku 2016-2017 fungovali jako rodina. Žalovaný nejprve pracoval v , právnická osoba, v , adresa, , po narození druhé dcery zůstal na rodičovské dovolené, až do jejich 6 let, a to pak byl veden jako uchazeč o zaměstnání. Příjem žalovaného v době jeho zaměstnání u , právnická osoba, činil dle žalobkyně 15.000 Kč měsíčně čistého, výši dávek ani podpory žalobkyně neznala. V období let 2008-2009 žalovaný nastoupil do zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, , kde působil až do roku 2016, přičemž jeho příjem činil cca 20.000 Kč. Žalobkyně popřela, že by došlo k výměně rolí v domácnosti. Mladší dcera navštěvovala soukromou střední školu, starší dcera studovala soukromou vysokou školu. Účastníci se shodli na studiu dcer na soukromých školách. Obdobně se shodli na studiu dcer na zahraničních vysokých školách, ač měli obavy, aby studium finančně utáhli. V souvislosti se studiem mladší dcery vyvstaly finanční problémy, které vyřešili, problém však byl i s navazujícím studiem v Londýně, kdy dcera nedostala studentskou půjčku. Žalobkyně dosud podporuje obě dcery, ač jsou zletilé a starší dcera má svou rodinu. Pokud jde o vozidlo Škoda Octavia, bylo toto vozidlo získáno od zaměstnavatele žalobkyně v roce 2016 po ukončení jejího pracovního poměru. Vozidlo užíval žalovaný, neboť žalobkyně měla k dispozici jiné služební vozidlo. V roce 2018 však po své abdikaci skončila bez vozidla, a protože působila v rámci celé ČR vozidlo potřebovala. Žalovaný odmítl žalobkyni vozidlo dát, tehdy již nebydleli spolu, a tak si vozidlo musela pořídit. Na kupní cenu použila peníze získané ze svých příjmů a dále spotřebitelský úvěr. Vozidlo vybírala s dcerou a se zetěm. Tehdejšímu manželovi se s nákupem pochválila, tento věděl o nákupu vozidla, protože mu sdělila, že si jej bude muset pořídit, když ji společné vozidlo nechtěl půjčovat. Komunikace mezi účastníky vázla od roku 2018. Magisterské studium dcery trvalo 2 roky a skončilo v roce 2021. Školné bylo nutné uhradit jednorázově. Ve vztahu k zápůjčce a její splatnosti bylo dohodnuto, že peníze budou otci žalobkyně vráceny z prodeje domu, k čemuž nedošlo. Žalovaný o půjčce věděl, neboť žalobkyně i jej žádala, aby se obrátil na své rodiče a ti pomohli uvedené vyřešit. O nutnosti zápůjčky žalobkyně informovala žalovaného ústně při osobním setkání. K uzavření písemné smlouvy o zápůjčce nedošlo. V případě psa šlo o vánoční dárek pro dceru , jméno FO, na poslední Vánoce, které trávili v , adresa, . Z příjmu žalobkyně se hradily náklady obou domácností, náklady domácnosti mladší dcery během zahraničních studií. Žalobkyni byla diagnostikována těžká insomnie z důvodu vyčerpání organismu. Žalobkyně hradila také vyšší zdravotní výdaje starší dcery. Dle přesvědčení žalobkyně žalovaný dcerám nepomáhal finančně ani jinak.

21. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že v uzavření jejich manželství pracoval na montážích. Když se narodila starší dcera, pracoval již v , právnická osoba, na směny, proto také mohla tehdejší manželka záhy nastoupit do zaměstnání, neboť byli schopni pokrýt péči o dceru za pomoci prarodičů. Když se narodila v roce 1998 druhá dcera žalovaný rovnou nastoupil na rodičovskou dovolenou do jejich 3 let. V letech 2001-2007 nebo 2008 než nastoupil do , právnická osoba, , byl žalovaný na žádost své bývalé manželky doma, staral se o děti a věnoval se stavbě domu, kterou stavěli svépomocí. Byli s manželkou dohodnuti, že on zůstane doma, protože ona vykonávala manažerskou funkci a v té souvislosti jí žalovaný dělal řidiče, různě ji vozil apod., aby během cest mohla pracovat. Práce manželky byla časově náročná, byl to on, kdo s dětmi trávil 80 % času. Dcery vodil do školy i školky, měl na starosti vaření i úklid. Když byly děti malé, v legraci oslovovaly rodiče „tatínka a maminek“, a to s ohledem na jejich vnímání jejich funkcí v rámci rodiny. Tento režim fungoval až do odchodu mladší dcery na střední školu a starší na vysokou školu. Žalovaný pracoval ve společnosti , právnická osoba, od roku 2008 do roku 2017 v rámci 3 směnného provozu. V roce 2016 se žalovaný odstěhoval do Prahy, přičemž v té době starší dcera bydlela u přítele a mladší zde byla pouze do roku 2016, než začala studovat v Amsterdamu. První problémy mezi účastníky nastaly v dubnu 2018, kdy mu manželka sdělila, že chce žít sama a po svém, a proto odešel na ubytovnu do Říčan, kde byl až do prosince 2018. Doufal, že dojde k obnovení vztahu. O tom, že si žalobkyně pořídila auto se dozvěděl v okamžiku, kdy tímto autem přijela s dcerou do , adresa žalobkyně, , předem o tom nevěděl. V době od dubna 2018 do listopadu 2019 byl jediným příjmem rodiny příjem z jeho zaměstnání. Sám vozidlo používal k cestám do , adresa žalovaného, , neboť o víkendech prováděl údržbu domu a jeho kontrolu. Připustil, že žalobkyně po něm žádala vozidlo, které ale také potřeboval, a navíc ona měla služební vozidlo i v době, kdy nepůsobila jako jednatelka. V roce 2019 manželé činili kroky ke společnému podnikání. Se studiem dcer žalovaný souhlasil, avšak měl strach, aby studium finančně utáhli. Byl opakovaně přesvědčován, že mají naspořeno a že to zvládnou. O finančních aspektech studia dcery , jméno FO, nevěděl. Konkrétní částky v souvislosti se studiem dcery v zahraničí neznal. Nevěděl proto také o zápůjčce od rodičů žalobkyně, o které se dozvěděl asi po roce až dvou od dcery , jméno FO, . Na dokreslení uvedl, že po prodeji domu v roce 2020 jejich komunikace ochladla a v tomto roce se viděli asi třikrát, z toho dvakrát u soudu a jednou při mediaci. Popřel, že by mu žalobkyně řekla, že má požádat rodiče o pomoc zvláště, když už od nich měl půjčené peníze. Po ukončení zaměstnání v Říčanech byl žalovaný evidován jako uchazeč o zaměstnání, avšak v té době pomáhal žalobkyni se společným podnikáním. Po skončení podpory v nezaměstnanosti již neměl žádný pravidelný příjem, ze kterého by mohl hradit společné výdaje na dům v Rýmařově splátky apod. Žalobkyně mu proto doporučila, aby šel o peníze říct svým rodičům. Přesto mu rodiče po dobu 5 měsíců od června do října 2019 přispívali částkou přesahující 20.000 Kč. Peníze byly poskytnuty bez písemné smlouvy a splatnost byla dohodnuta tak, že až bude mít, tak jim to vrátí. Účastníci jako určitou pojistku měli dlouhodobě kartový úvěr s limitem 50.000 Kč, který čerpali. však již neměl přehled. Žalovaný žalobkyni neinformoval o výběrech na kartovém účtu, neboť transakce na tomto účtu probíhaly posledních 15 let každý měsíc. Psa žalovaný vnímal jako rodinného psa, kdy ho dostala dcera. Pes byl v domácnosti s žalovaným a dcerami do jejich odchodu do Prahy, poté zůstal s žalovaným v Rýmařově, poté byl společně s nimi v Praze a po rozchodu znovu zůstal s žalovaným v , adresa žalovaného, . Žalovaný uvedl, že z Prahy chtěl odejít proto, že si s žalobkyní již nerozuměli, přesto žalobkyně ještě za ním jezdila do , adresa žalovaného, v roce 2019, byť na víkendy. Výdaje na dům byly řešeny ze společného účtu č. , č. účtu, , který musel na jaře 2017 žalovaný převést na jméno žalobkyně. Žalovaný v té době již neměl přístup k zůstatkům účtu a neměl informace o finanční situaci, vycházel proto pouze z ubezpečení žalobkyně. Z počátku řídil on rodinné finance, zajišťoval spoření, splátky apod., od určité doby.

22. Svědek , jméno FO, . , adresa, , otec žalobkyně, u jednání uvedl, že pokud jde o studium jeho vnuček, pak jeho vnučka , jméno FO, studovala nejprve v Ostravě, ale tato škola zkrachovala a dokončila proto studium na Karlově Univerzitě. Nejmladší vnučka , jméno FO, pak studovala nejprve v Amsterdamu a poté v Londýně psychologii. Studium , jméno FO, v Amsterdamu hradili její rodiče. Na studium v Londýně půjčovali společné prostředky i on s manželkou. Peníze půjčili v září 2020 v celkové výši 440.000 Kč. Z důvodu denního limitu na svém účtu proto zaslal 2x 150.000 Kč a v jednom případě 140.000 Kč na účet žalobkyně. Tato částka byla určena na zápis vnučky do školy. Pokud šlo o jednání o této zápůjčce, byli navštíveni žalobkyní a vnučkou, které přišly požádat o poskytnutí peněz. Bylo zřejmé, že jde o půjčku nikoliv dar, protože chtěli ve vztahu ke všem čtyřem vnoučatům přistupovat stejně. Žalovaný u žádosti nebyl, svědek však předpokládal, že o ní věděl. Bylo dohodnuto, že půjčku bude vnučka vracet až dokončí studium, ale poté se dohodli, že peníze budou vráceny žalobkyní z vypořádání SJM. V případě této zápůjčky došlo ke změně způsobu vrácení asi před 3 roky. Blíže se k tomu svědek nebyl schopen vyjádřit. V době, kdy byli požádání o půjčku, byli účastníci manželé a žili spolu. Dle odhadu svědka k prodeji domu došlo před 2 lety. Svědek se na jednání soudu připravil, a proto si dohledal data, kdy byly provedeny finanční transakce. Svědek byl přesvědčený o tom, že účastníci se rozvedli v roce 2022. Svědkovi nebylo nic známo o finančních problémech. Svědek uvedl, že po narození starší vnučky žalobkyně nastoupila brzy do zaměstnání a na mateřské zůstal její manžel. Po narození vnučky , jméno FO, žalobkyně i manželka svědka studovaly v Ostravě a on je tam vozil. Finančně domácnost vedla žalobkyně s ohledem na její postavení, svědek měl za to, že uklízela i vařila také jeho dcera, což vyvozuje z vyjádření vnuček. O rozvodovém řízení se dozvěděl od dcery – žalobkyně v roce 2022. Vnučka měla půjčku splácet od roku 2022, protože skončit měla s magisterským studiem v roce 2021. Když vnučka skončila se studiem, zeptal se svědek žalobkyně na splácení, a ta mu sdělila, že budou prodávat dům nebo že už je prodaný a že z peněz z kupní ceny zaplatí zápůjčku.

23. Svědkyně , jméno FO, , matka žalovaného, ve své výpovědi uvedla, že žalovaný žije ve společné domácnosti s ní a jejím manželem asi 4 rokem od doby, kdy účastníci prodali dům. Ke studiu vnuček svědkyně uvedla, že starší vnučka nejprve studovala v Ostravě, ale protože zde vznikl nějaký problém, přešla do Prahy. Mladší vnučka studovala anglické gymnázium, poté vysokou školu v Amsterdamu a dokončila studium v Londýně. Dle svědkyně studovala rok v Anglii a předtím 3 roky v Holandsku. Na placení školného na těchto soukromých školách se svědkyně a její manžel nepodíleli. Nebyli ani požádáni, aby se na placení školeného podíleli, když svědkyně předpokládala, že školné hradila žalobkyně z jejich vysokých mezd a že si školné mohli dovolit. O žádných půjčkách na studium svědkyni nebylo ničeho známo. Účastníkům finančně nepomáhali, nepůjčovali jim peníze s výjimkou jejich začátků. V závěru jejich vztahu, kdy účastníci podnikali, resp. chtěli podnikat, byli synem požádáni o půjčku, protože neměl na zaplacení inkasa, telefonu apod. K půjčkám docházelo od června 2019 do konce roku 2019, kdy žalovanému půjčili asi šestkrát, celkem šlo o částku 160.000 Kč v různých výších dle toho, o kolik si řekl. Peníze byly synovi dávány v hotovosti a on si je pak dával na účet. Šlo o jejich společné úspory. Bylo dohodnuto, že peníze vrátí, až se prodá dům. V té době totiž dům ještě nebyl prodaný, avšak se plánoval jeho prodej. Z půjčky svědkyni ani jejímu manželovi vráceno nic nebylo, peníze však neurguje a věří, že žalovaný peníze vrátí, až bude mít. Výši jednotlivých půjček si pak poznamenala svědkyně na list papíru, který předložila soudu. Šlo tak o půjčku dne 10. 6. 2019 ve výši 25.000 Kč, dne 8. 7. 2019 taktéž ve výši 25.000 Kč, v srpnu 2019 ve výši 30.000 Kč, v září 2019 ve výši 30.000 Kč a na podzim 2019 zaplatili za zazimování bazénu 2.500 Kč a v říjnu dále půjčili 40.000 Kč a v prosinci , částka, . Přesná data by musela najít v počítači. O finančních problémech účastníků svědkyně nic nevěděla, neznala detaily soužití účastníků. Žádostem o půjčku žalobkyně nebyla přítomna, vždy žádal pouze žalovaný. Svědkyně nevěděla, zda o těchto půjčkách věděla žalobkyně. Pokud jde o psa, svědkyně uvedla, že psa dostala vnučka , jméno FO, na Vánoce v době, kdy ještě bydleli v , adresa, . Mít psa bylo i snem žalovaného. Žalovaný i se psem nakonec bydlel u nich. Fenka byla ke konci svého života hodně nemocná, měla cukrovku, podstoupila operaci. Pokud jde o péči o domácnost, pak svědkyně uvedla, že o domácnost pečoval její syn, neboť žalobkyně pobývala v Praze a domů jezdila jen na víkendy. O pořízení vozidla nevěděla ani svědkyně, ani její syn, minimálně se jí nikdy o tom nezmínil. Žalobkyně měla služební auto, ale asi ho musela vrátit. Pokud jde o vozidlo Škoda Octavia, to původně dle svědkyně bylo také služební, vozidlo používali oba, ale víc s ním jezdil žalovaný, když pendloval mezi , adresa, . Svědkyně neznala výdělkové poměry svého syna, myslela si, že asi nikdy nebyl evidován na úřadu práce. V době do rozvodu bydlel u svědkyně, pracoval ve firmě synovce s příjmem cca 15.000 Kč měsíčně. Půjčené peníze byly určeny na úhradu inkasa za dům v , adresa, . Vnučky bydlely v , adresa, až do maturity starší vnučky, mladší vnučka sice nastoupila napřed na gymnázium v , adresa, , ale odešla z něj na anglické gymnázium do Prahy. Když se vnučka , jméno FO, narodila, účastníci se dohodli, že žalobkyně bude pracovat a žalovaný bude doma. Obdobně to bylo i po narození vnučky , jméno FO, . Syn svědkyně se staral o dcery, svědkyně nevěděla, jak měli manželé rozděleny práce. Větší úklid však dělávala žalobkyně. Když žalovaný vozil žalobkyni na služební cesty, hlídávala vnučky ona. Od roku 2003 totiž byla v důchodu. Svědkyně závěrem uvedla, že každý rok až do rozvodu účastníků trávili Štědrý den společně u nich doma a žalobkyně vždy měla proslov o tom, jak je spokojená, chválila svého muže, jak umí vařit a jak se stará o dcery a pro svědkyni tak bylo překvapením, když slyšela, jak všechno bylo špatně.

24. Z rukou psaného listu papíru s poznámkou „, jméno FO, “ a je pod položkou půjčeno uvedeno: Dne 10. 6. 25.000 Kč, dne 8. 7. 25.000 Kč, srpen 30.000 Kč, září 30.000 Kč, říjen 2.500 Kč na zazimování bazénu a 40.000 Kč a prosinec 10.000 Kč.

25. Dle svědecké výpovědi , jméno FO, . , jméno FO, je žalobkyně jeho bývalou kolegyní, s níž pracoval ve společnosti , právnická osoba, . Spolu zde pracovali odhadem 7-8 let až do března 2018. Žalobkyně působila jako personální ředitelka a svědek jako člen týmu zabývající se výstavbou. Pokud jde o jízdní kolo, pak uvedl, že se kolo rozhodli s kolegy věnovat žalobkyni při blížícím se ukončení jejich spolupráce. Kolo vybíral svědkův kolega, bylo zřejmě černé barvy, s tzv. berany a zřejmě mělo ženský rám. Šlo o společný nápad 3 kolegů dát žalobkyni dárek za to, jak se o ně starala, možná i měla narozeniny, a protože svědkův kolega Honza byl fanda kol, kolo vybral on. Svědek si již nepamatoval cenu kola, šlo však o kolo dražší. K pořízení kola mohlo dojít odhadem v roce 2016 nebo 2017. Podíl svědka na tomto kole mohl být odhadem 20.000 Kč s tím, že jejich šéf zaplatil částku vyšší, celkovou cenu kola svědek neznal.

26. Ač žalobkyně k prokázání některých svých tvrzení označila jako důkaz svědecké výpovědi svých dcer, požádaly obě o to, aby nemusely být vyslechnuty, s čímž účastníci řízení výslovně souhlasili, a proto soud od výslechu těchto svědkyň upustil.

27. Podle ustanovení § 740 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

28. Podle ustanovení § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

29. Podle ustanovení § 742 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění,g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, zejména k jeho povaze, závažnosti, době trvání a okolnostem spáchání.

30. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že manželství účastníků bylo ukončeno rozvodem, kdy rozsudek o rozvodu nabyl právní moci dne , datum, . Společné jmění manželů nebylo v průběhu manželství nijak modifikováno. Vypořádání společného jmění manželů nebylo vyřešeno dohodou účastníků, a to ani dílčí, o kterou se pokoušeli. Žalobkyně se proto obrátila ve smyslu ustanovení § 740 občanského jsou občanského zákoníku na soud, a to v tříleté lhůtě od právní moci rozsudku o rozvodu. Proto u položek, které byly učiněny předmětem vypořádání, nemohlo dojít uplynutím doby k fikci vypořádání, tj. ke vzniku podílového spoluvlastnictví.

31. Mezi účastníky bylo v zásadě nesporné, že předmětem jejich společného mění manželů jsou dva osobní automobily, z nichž jeden užívá žalobkyně a jeden žalovaný. Podle toho, který účastník předmětné vozidlo užívá, bylo také rozhodnutím soudu do výlučného vlastnictví toho kterého účastníka přikázáno. Pro určení výše hodnoty těchto vozidel pro účely stanovení vypořádacího podílu pak soud vyšel ze znaleckého posudku znalce , jméno FO, , který stanovil hodnotu vozidla Škoda Octavia v částce 36.880 Kč a vozidla Hyundai i20 v částce 120.670 Kč.

32. Stěžejní položkou v tomto řízení však bylo vypořádání kupní ceny získané prodejem rodinného domu ve společném mění manželů, který byl prodán v roce 2019 a jehož čistá kupní cena po odečtení ostatních položek činí 4.170.500 Kč, přičemž je aktuálně stále uložena v úschově. Žalobkyně se pouze ve vztahu k této položce domáhala stanovení disparity v její prospěch, a to tak, že by jí připadla částka 2.850.000 Kč a žalovanému částka 1.320.500 Kč. Žalobkyně v této souvislosti argumentovala ustanovením § 742 občanského zákoníku, konkrétně v podobě nabytí a udržení majetkových hodnot, na kterém se podílela svými podstatně vyššími příjmy, než byly příjmy žalovaného, v kombinaci s péčí o rodinnou domácnost, i to i v době její nepřítomnosti, a následně, když obě dcery bydlely již v pražské domácnosti, tak i péčí o nezaopatřené dcery především pak ve vztahu k jejich studiu na soukromých školách a v zahraničí.

33. Podle ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku platí, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné. Podle ustanovení paragrafu 742 odst. 1 písm. d až f) soud přihlédne při vypořádání k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména pečoval o děti a rodinnou domácnost a také se přihlédne k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že to byla žalobkyně, kdo měl z partnerů vyšší příjem, když v okamžiku uzavření manželství v roce 1993 bylo postavení manželů z pohledu jejich příjmů relativně vyrovnané. V průběhu manželství však žalobkyně získala jednak vyšší vzdělání, jednak z toho pramenící vyšší postavení, a tudíž i vyšší příjem. Na druhou stranu však žalovaný prakticky po celou dobu manželství řádně pracoval, dosahoval příjmů, které odpovídaly jeho vzdělání a kvalifikaci, s výjimkou doby, kdy byl evidován jako uchazeč o zaměstnání a byl doma s mladší z dcer, a to až do roku 2008. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se účastníci na tomto rozdělení rolí dohodli, když to byl žalovaný, který byl s oběma dcerami na rodičovské dovolené, a naopak žalobkyně s ohledem na vyšší příjem velmi brzy po porodu nastoupila do zaměstnání. Došlo tak k výměně sociálních rolí, byť je zřejmě, a z provedeného dokazování to také vyplynulo, že na domácích pracích, stejně jako na péči o děti se podílela také žalobkyně. Uvedené však dle názoru soudu bylo právě výsledkem dohody bývalých manželů, když byly upřednostňovány pracovní aktivity žalobkyně, které generovaly větší příjem. Z provedeného dokazování současně nevyplynulo, že by žalovaný jakýmkoliv způsobem utrácel v nadměrné míře rodinné prostředky či že by snad se jinými aktivitami snažil o snížení majetku náležejícího do společného jmění manželů.

34. V této souvislosti si soud dovoluje citovat vyjádření Mgr. Michala Králíka, Ph. D., publikované v Soudních rozhledech 11-12/2024 na str. 375, komentující rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 2148/24, který se zabýval otázkou disparity u profesionálního fotbalového brankáře v poměru 60:40 ve prospěch sportovce. Ke stejnému poměru se přiklonily soudy i u profesionálního tenisty, kde se manželka starala o domácnost, dvě děti a výstavbu dvou domů. Jak uvádí Mgr. Králík, Ph. D., aktuální rozhodovací praxe posledního období vytvořila a vysvětlila tzv. koncept rozdělení sociálních rolí v rodině jako jednu z okolností, kterou soudy posuzují při úvaze o disparitě podílů a která se často propojuje s principem zásluhovosti. Tato koncepce prošla v několika posledních letech úspěšně testem ústavnosti a je v zásadě vyjádřena výchozí úvahou, podle které pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu. Jinak je tomu ovšem v případě, kdy jeden z manželů své povinnosti týkající se rodiny a společného majetku bez důvodu přijatelného z hlediska dobrých mravů zanedbával; pak je namístě rozhodnout o disparitě podílů. V rámci rodinných vztahů vždy funguje určité jedinečné rozdělení tzv. sociálních rolí, které odráží uspořádání vztahů manželů jak mezi sebou, tak i ve vztahu k jejich dětem. Zpravidla některý z manželů vykonává činnost vztahující se k domácnosti v užším smyslu a zajištění péči o ni v rozsahu kvalitativně či kvantitativně jiném než manžel druhý, a to z nejrůznějších důvodů daných predispozicemi druhého manžela, výkonem jeho zaměstnání apod. Není neobvyklé, že v řadě případů lze přičíst vyšší rozsah péče o domácnost, případně i o děti, jednomu z rodičů, aniž by však bylo možné druhému rodiči vytknout nedostatečnou péči o domácnost, rodinu a její členy. Smyslem vypořádání společného jmění manželů pak není postihovat takové rozdělení rolí formou disparity podílů, nejde-li o případy vybočující z běžných fungujících modelů manželství a péče jednotlivých členů o rodinu. Tím je mimo jiné vyjádřeno, že pokud je uspořádání fungování manželství založeno na dohodě manželů, ponechává jim dovolací soud velmi široký prostor pro uspořádání modelů fungování a nezasahuje do něj disparitním uspořádáním.

35. Dle názoru soudu lze tyto závěry aplikovat i v tomto případě. Žalobkyni nelze upírat její zásluhy na vyšší příjmech rodiny, umožňující vzdělávání dcer na soukromých školách, rychlou úhradu hypotéky, a další. Dle názoru soudu však tyto okolnosti nedosahující takové intenzity, aby zakládaly byť i dílčí disparitu. Z tohoto důvodu proto soud rozdělil výtěžek jako samostatnou položku rovným dílem, přičemž s ohledem na okolnost, že je kupní cena uložena v úschově, nebyla tato položka řešena v rámci vypořádacího podílu, resp. proti ní nebyl proveden zápočet.

36. Dalšími položkami, které účastníci žádaly vypořádat v podobě aktiv, byly zůstatky na jejich běžných účtech. Vzhledem k tomu, že účastníci zahrnuly tuto položky do aktiv, zamítl soud vypořádání účtů, které ke dni právní moci rozsudku o rozvodu vykazovaly záporný zůstatek (č. ú. , č. účtu, ) nebo byly zrušené (č. ú. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, ).

37. K vypořádání tak soud přihlédl pouze k zůstatku na účtu žalobkyně č. , č. účtu, , vedenému u , právnická osoba, ., ve výši 6.744,80 Kč, k jejímu devizovému účtu č. , č. účtu, , vedenému u , právnická osoba, ., ve výši 186,25 EUR (odpovídajícímu částce 4.875,10 Kč při kurzu 26,175 Kč/EUR ke dni 13. 1. 2021) a k zůstatku běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, , vedenému u , právnická osoba, ., ve výši 20.670,65 Kč. Tyto zůstatky pak soud rozdělil dle toho, na čí jméno je daný účet veden.

38. Poslední z položek, kterou učinil předmětem dokazování žalovaný, bylo kolo bílé barvy, přičemž takto označil položku žalovaný s tím, že víc mu k ní není známo, jen že se takové jízdní kolo nacházelo v jejich pražské domácnosti s tím, že detaily má upřesnit žalobkyně. Žalobkyně proto upřesnila, že se jednalo o kolo, které dostala darem od svých kolegů v , právnická osoba, a přiblížila i další osud tohoto kola. Žalovaný na tato tvrzení reagoval a pouze jinak právně kvalifikoval tuto položku. Teprve u posledního jednání ve věci, poté, co byl vyslechnut svědek , jméno FO, . , jméno FO, k této položce, žalovaný uvedl, že měl na mysli zcela jiné kolo. Za této procesní a důkazní situace, kdy bylo prokázáno, že dané kolo bylo osobním darem určeným žalobkyni, byť od kolegů, a nemělo režim odměny či jiného příjmu ze zaměstnání, tak soudu nezbylo, než tuto položku zamítnout, neboť nejde o věc náležející do SJM.

39. Pokud jde o pasiva společného jmění manželů, navrhla žalobkyně původně vypořádat jen zůstatek z úvěru ze stavebního spoření, který byl po jejich rozvodu splácen z jejích výlučných prostředků, a proto žalobkyně správně poté, co byl celý úvěr doplacen, žádala tuto úhradu ve výši 54.974,90 Kč zohlednit jako její vnos.

40. Dalším závazkem ze SJM, který žalobkyně žádala vypořádat, byl závazek z ústní smlouvy o zápůjčce uzavřené s jejími rodiči na částku 440.000 Kč. Provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že z účtu otce žalobkyně svědka , jméno FO, odešla na účet žalobkyně částka 440.000 Kč, tvořená součtem tří po sobě jdoucích plateb v září 2020. Jak však vyplynulo ze samotné svědecké výpovědi svědka, ústní smlouva byla uzavřena přímo s nejmladší vnučkou, s mladší dcerou účastníků , jméno FO, , která měla po ukončení studia splácet tento závazek svým prarodičům, konkrétně od roku 2022 tak, aby byla zachována rovnost mezi všemi vnuky svědka. K ukončení studia dcery účastníků v Londýně pak došlo v září 2021, tedy po rozvodu účastníků. K dohodě o změně splácení půjčky mělo dle svědka dojít až po ukončení studia vnučky, z peněz získaných z vypořádání SJM, konkrétně z peněz z prodeje nemovitosti. Z uvedeného zjištěného skutkového stavu tak soud dovodil, že původní závazek s dcerou účastníků nemohl být závazkem ze SJM a pokud došlo ke změně závazku tak, že povinnost k jeho zaplacení na sebe převzala v roce 2022 žalobkyně, pak nebylo možné tento závazek řešit jako součást společného jmění manželů, a proto musela být tato položka zamítnuta.

41. Obdobně musela být zamítnuta položka zápůjčka z úvěrového účtu č. , č. účtu, ve výši 30.802 Kč, kterou žalovaný vynaložil v souvislosti s veterinární péčí a následně i kremací psa. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, pes byl pořízen jako vánoční dárek pro mladší dceru účastníků v době, kdy ji bylo cca 10 let. Je tak zřejmé, že striktně formálně vzato, pes nespadal do společného jmění manželů, ale byl výlučným majetkem mladší dcery a žalovaný by tak úhradu vzniklých nákladů měl žádat právě po této dceři. Současně pak z provedeného dokazování vyplynulo, že o psa se staral až do jeho smrti žalovaný, který si tím plnil svůj sen, jak uvedla svědkyně , jméno FO, . Žalovaný se tak o psa staral sám minimálně od roku 2015, kdy i druhá z dcer odešla do Prahy a společná starost účastníků o psa probíhala v době, kdy sdíleli společnou domácnost v Praze. Žalovaný se tak o psa staral, jako by byl fakticky jeho. I touto podpůrnou optikou soud posoudil tuto položku vznesenou žalovaným a z těchto důvodů ji zamítl.

42. Žalovanému se naopak podařilo prokázat jen závazek u jeho rodičů na základě ústních smluv o zápůjčkách v celkové výši 150.000 Kč, byť z provedeného dokazování vyplynula částka vyšší (162.500 Kč). Autenticky vypadající záznam o předaných částkách doplněný výpovědí svědkyně , jméno FO, , částečně doplněný i výpisem z účtu žalovaného, kam byla poskytnutá částka, byť necelá, uložena, vedla soud k závěru o existenci tohoto závazku pro prospěch SJM, neboť se jednalo o peníze poskytnuté ještě za manželství. Zpochybňovala-li žalobkyně svou vědomost o existenci tohoto závazku, pak s ohledem na příjmové a výdajové poměry šlo o částky, které nijak nepřevyšovaly běžné výdaje rodiny, byť tehdy se rodina účastníků potýkala s finančními problémy. Z globálního hlediska však šlo o položky nepřekračující běžný rámec hospodaření a tedy vyžadující souhlas druhého z manželů. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalovaný na tento závazek dosud nezaplatil ničeho a dluží tak svým rodičům částku 150.000 Kč. Vzhledem k tomu, že jde o závazek rodičům žalovaného, který převzal bez vědomí žalobkyně, byl tento závazek, resp. povinnost jen hradit přikázána pouze jemu.

43. Pokud jde o samotný matematický výpočet vypořádacího podílu, od celkové částky aktiv ve výši 4.360.340,55 Kč (KC domu 4.170.500 Kč + zůstatky účtů: 20.670,65 Kč + 6.744,80 Kč + 4.875,10 Kč + Š Octavia 36.880 Kč + H i20 120.670 Kč) byl odečten jediný závazek ve výši 150.000 Kč a dále vnos ve výši 54.974,90 Kč. Čistá hodnota tak činí 4.155.365,65 Kč, tedy 2.077.682,825 Kč na každého z manželů. Žalobkyni náleží podíl ve výši 2.132.657,725 Kč (2.077.682.825 Kč + 54.974,90 Kč). Žalobkyně na vypořádání dostala věci v hodnotě 2.217.539,90 Kč (H i20 120.670 Kč + zůstatky svých účtů 6.744,80 Kč + 4.875,10 Kč + polovinu KC 2.085.250 Kč), proto by měla žalovanému vyplatit na jeho podíl rozdíl těchto částek, tedy částku 84.882,20 Kč (po zaokrouhlení). Žalovaný naopak dostal věci v hodnotě 2.142.800,65 Kč (Š Octavia 36.880 Kč + zůstatek na účtu 20.670,65 Kč + polovinu KC 2.085,250 Kč), z nichž bude muset zaplatit zápůjčku svým rodičům ve výši 150.000 Kč, proto mu zůstane jen 1.992.800,65 Kč. Pokud tak dostane od žalobkyně vypořádací podíl ve výši 84.882,20 Kč, budou mít stejně.

44. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, v duchu judikatury Ústavního soudu ČR (viz např. sp. zn. IV.ÚS 404/22), když neshledal podmínky pro postup ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Ústavní soud ve svých rozhodnutích z poslední doby, v nichž je zřejmý posun v dosavadní rozhodovací činnosti, uvádí, že v řízeních typu iudicium duplex se všemi jeho specifiky, není pro posouzení náhrady nákladů řízení jediným kritériem úspěch a neúspěch, a proto by měly být zohledňovány i další skutečnosti a o nákladech řízení by pak mělo být rozhodováno dle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nebude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Sám Ústavní soud ČR však připouští, že za určitých okolností může být rozhodováno i dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, příp. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Varianta rozhodování dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu však ale dle Ústavního soudu připadá v úvahu pouze v situaci, kdy je návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví zamítnut. Naopak rozhodování dle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu se uplatní v situacích, kdy jde např. o obstrukční chování spoluvlastníka, účastník řízení se nezajímá o konstruktivní vyřešení věci nebo jde o šikanózní výkon práva. Soud však tyto důvody u žádného účastníka neshledal. Z provedeného dokazování, především z emailové komunikace, totiž vyplynulo, že mezi účastníky probíhala dlouhodobá jednání ve vztahu k možnosti vypořádání společného jmění manželů, a to už před rozvodem jejich manželství, k dohodě však nedošlo a nedošlo k ní ani následně, když manželé měli rozdílnou představu na řešení otázky disparity ve vztahu ke kupní ceně domu. Tento rozdílný právní názor, který bránil uzavření dohody mezi účastníky, však dle názoru soudu nepředstavuje tu mimořádnou okolnost, s níž Ústavní soud počítal jako s variantou, která by mohla vést k přiznání práva na náhradu nákladů řízení, a proto bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.

45. O nákladech státu soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že k náhradě nákladů státu zavázal oba účastníky stejným dílem s ohledem na charakter tohoto řízení. Náklady státy jsou pak tvořeny toliko doplatkem vynaloženým státem za zpracované znalecké posudku, jejíž cena činila 12.353 Kč, z níž na záloze bylo zaplaceno 10.000 Kč, ze strany státu tak byla uhrazena položka ve výši 2.353 Kč, kterou soud rovným dílem rozdělil mezi oba účastníky.

46. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy soud poskytl žalobkyni delší lhůty k plnění s ohledem na skutečnost, že finanční prostředky získané prodejem společného domu jsou uloženy v úschově a jejich získání tak bude vyžadovat delší dobu, než je citovaným ustanovením předvídaná doba 3 dnů.