18 C 357/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem tituly před jménem . jméno FO sídlem adresa proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 19 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 10. 2. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 500 Kč od 10. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 1 408,18 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 9. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 19 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 2. 2025 do zaplacení. Uvedla, že dne 10. 1. 2025 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala splatit úvěr nejpozději do 9. 2. 2025, a to spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku v kapitalizované výši 4 500 Kč. O úvěr žalovaná požádala prostřednictvím webové stránky www., www stránky, , kde si nejprve vybrala parametry úvěru (výši a splatnost) a vyplnila registrační formulář, poté byla povinna se obeznámit s obsahem, podmínkami, právy a povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy, potvrdila, že se si návrh smlouvy přečetla a souhlasí s obsahem. Žalovaná se dále zavázala zaslat žalobkyni ověřovací platbu ve výši 1 Kč, a to pod variabilním symbolem odpovídající číslu smlouvy. Tím došlo k ověření totožnosti žalované. Po přijetí této platby byla uzavřena smlouva o úvěru, a to prostřednictvím unikátního SMS kódu , hodnota, , který žalovaná vložila do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobkyně a odesláním potvrdila svou vůli být vázána smlouvou. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dluhu, naposledy pak předžalobní upomínkou odeslanou dne 28. 8. 2025. Žalovaná však na dluh neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 18 C 357/2025-17 neodvolala), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ID: , hodnota, ze dne 10. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně měla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru označenou ID , hodnota, , na základě níž se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč se sazbou RPSN 2 334 %, a že žalovaná se měla zavázat poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni za 30 dní, tj. 9. 2. 2025, kdy celková splatná částka byla 19 500 Kč. Smlouva je podepsána tak, že u jména žalované je připojeno datum 10. 1. 2025, 16:34 hod. spolu s IP adresou a kódem „, hodnota, “, který byl odeslán na telefonní číslo , tel. číslo, a u věřitele pouze vlastnoruční podpis osoby označené jako , jméno FO, , člen představenstva žalobkyně.Smlouva o úvěru, předložená soudu v elektronické podobě, je souborem ve formátu PDF, který byl dle údajů o vlastnostech dokumentu vytvořen a naposledy upraven 10. 1. 2025 v 16:34:

35. K dokumentu nejsou připojeny žádné elektronické podpisy. Z předsmluvních informací (Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), které jsou součástí smlouvy, má soud za prokázané, že obsahují základní parametry poskytovaného úvěru.

5. Z potvrzení o provedené platbě společnosti , právnická osoba, ze dne 10. 1. 2025 ve spojení s potvrzením společnosti , právnická osoba, . ze dne 17. 12. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně dne 10. 1. 2025 odeslala na bankovní účet žalované částku 15 000 Kč.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 28. 8. 2025 ve spojení s potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 2. 9. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.

7. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

18. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně nemá za žalovanou tvrzenou pohledávku mající právní základ v úvěrové smlouvě ze dne 10. 1. 2025, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by s žalovanou uzavřela platnou úvěrovou smlouvu v jí tvrzeném znění.

19. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 18 C 357/2025-8 ze dne 12. 12. 2025, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalované a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovanou, a že tvrzený prostý elektronický podpis byl na smlouvu připojen právě žalovanou, a to takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, a aby na osvědčení svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny. Žalobkyně na výzvu nereagovala. V žalobě pak uvedla, že pro případ, že by soud dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy žádá, aby jí byl přiznán nárok na úhradu bezdůvodného obohacení v rozsahu poskytnuté jistiny.

20. Pokud jde o úvěruschopnost žalované, žalobkyně netvrdila ani nedokazovala, že by úvěruschopnost žalované prověřovala. Žalobkyně tedy neprokázala, že by před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, tedy že s péčí řádného hospodáře neprověřila příjmy a výdaje žalované tak, aby měla za osvědčené, že je žalovaná schopna úvěr uhradit. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení zákona.

21. Soud pak nemá ani za prokázané jaká konkrétní práva a povinnosti byly mezi žalobkyní a žalovanou sjednány. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovanou jednaly, že si žalovaná zřídila u žalobkyně klientský účet, že požádala o úvěr, a že jí byl zaslán návrh smlouvy o úvěru. Rovněž soud nemá na základě předložených a provedených důkazů pochybnost o tom, že žalobkyně zaslala žalované SMS kód k potvrzení přijetí návrhu úvěrové smlouvy, avšak nemá již prokázáno, že žalovaná zaslaným kódem podepsala právě smlouvu předloženou žalobkyní. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument - neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení článku 26 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít, nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny. Pokud jde o podpis smlouvy samotnou žalobkyní, není soudu zjevné, jak je možné do elektronického dokumentu pojmout vlastnoruční podpis, tedy opět může jít pouze o grafickou podobu, tentokrát vlastnoručního podpisu, která byla vložena přímo do dat dokumentu, nikoliv k datům obsahujícím smlouvu připojený.

22. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou ji prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 10. 1. 2025 částku 15 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná z dlužné částky neuhradila ničeho, tedy bezdůvodné obohacení na její straně činí 15 000 Kč, které jí soud uložil zaplatit žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, který soud žalobkyni přiznal od jí požadovaného data 10. 2. 2025, neboť žalovaná si musela být vědoma, že poskytnuté prostředky je povinna nejpozději v této lhůtě vrátit. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce trvání 3 dnů. (výrok I.).

23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud žalobu co do částky 4 500 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok zamítl (výrok II.)

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 408,18 Kč, přičemž tato částka představuje 53,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 500 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Třídenní lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.