18 C 38/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: výživné zletilého dítěte

I. Žaloba na zvýšení výživného se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 26. 1. 2022, ve znění doplnění ze dne 2. 3. 2022, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by ji byl žalovaný povinen hradit výživné ve výši 6.000 Kč od podání žaloby, vždy nejpozději do 10. dne v měsíci, když naposledy byla žalovanému stanovena vyživovací povinnost rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve výši 2.500 Kč měsíčně, kterou si také žalovaný do srpna 2021 dobrovolně plnil. Od září 2021 však žalovaný na výživu žalobkyně ničím nepřispívá. Žalobkyně není výdělečně činná, neboť studuje Ekonomickou fakultu [obec] školy [anonymizováno], nevlastní žádný majetek a z důvodu náročného studia si nemůže opatřit dostatečné finanční prostředky. Se studiem jsou spojeny náklady na dojíždění, jakož i na výpočetní techniku. Žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni, vyživovací povinnost zatím plní matka žalobkyně. Její příjem činí 25.600 Kč měsíčně a výdaje žalobkyně pak činily 650 Kč měsíčně za dopravu, od dubna 2022 ve výši 1.300 Kč měsíčně, náklady na jídlo ve výši 3.000 Kč, náklady na mobilní telefon ve výši 500 Kč měsíčně, náklady na bydlení 2.500 Kč měsíčně, kapesné 1.500 Kč měsíčně a studijní pomůcky cca 1.500 Kč za semestr. Také matka žalobkyně nemá jiné vyživovací povinnosti. Žalobkyně nepobírá sociální dávky. Žalobkyně bydlí se svým přítelem, kde polovina nákladů na bydlení, které nese žalobkyně, činí 2.500 Kč měsíčně za nájemné a 175 Kč měsíčně za internet. Kromě antikoncepce neužívá jiné léky. Od posledního rozhodnutí soudu se změnily náklady žalobkyně, ke zvýšení výživného však nedošlo.

2. Žalovaný se k žalobě předem nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

3. Soud nařídil jednání na den 20. 5. 2022, kterého se zúčastnili oba účastníci. U tohoto jednání žalovaný uvedl, že jeho finanční situace je špatná, neboť pobírá dávky státní sociální podpory a pomoci v hmotné nouzi a aktuálně mu byla dána výpověď z bytu z důvodu neplacení. Opakovaně se situaci snažil řešit a u jednání navrhl, že celý příspěvek na živobytí bude přeposílat na účet žalobkyně, když se pokusí zajistit, aby celá dávka byla hrazena v penězích, nikoliv v poukázkách. Žalovaný uvedl, že si není schopen zajistit zaměstnání a nedovede si vysvětlit důvod proč. Byl by ochoten změnit bydliště za účelem získání lepšího zaměstnání, ale nemá na to finanční prostředky. Výživné do srpna 2021 hradil z různých půjček, potvrdil, že od té doby nezaplatil ničeho. Sám by souhlasil s drobným navýšením výživného v situaci, kdy by měl zaměstnání. Žalovaný zpochybnil skutečnosti uvedené v návrhu, když za levnější považoval bydlení na kolejích, nelíbilo se mu, že žalobkyně bydlí se svým přítelem v nemovitosti, která je ve vlastnictví rodičů přítele, proto se na úhradě takových nákladů žalovaný podílet nemínil. Do října 2019 žalovaný pracoval pro zahraniční společnost a poté ústně ukončil pracovní poměr. Nyní je evidován jako uchazeč o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Jeho příjem je tvořen příspěvkem na živobytí ve výši 2.700 Kč měsíčně a doplatkem na bydlení, který pobíral do března 2022. Jiný přivýdělek nemá. Náklady na bydlení činí 9.000 Kč měsíčně. Po ztrátě zaměstnání si žalovaný bral různé půjčky, výše jeho aktuálního dluhu by měla činit 180.000 Kč – 200.000 Kč. Je zdravý, nemá žádná omezení. Za telefon platí měsíčně 60 Kč – 70 Kč, jiné pravidelné výdaje nemá.

4. Z potvrzení o studiu, z faktury [variabilní symbol], ze sdělení ÚP ze dne 20. 4. 2022, z přehledu vyplacených dávek SSP, pěstounské péče, OZP a insolvence oprávněné osobě, ze sdělení ČSSZ ze dne 21. 4. 2022, z podání ÚP ze dne 2. 5. 2022, z podání ÚP ze dne 9. 5. 2022, ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 3. 1. 2021, z dokladu o prodeji na částku 645 Kč, z vyúčtování [anonymizováno], z rozsudku OS v Bruntále, pobočky v Krnově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z dokladu o provedení platby ze dne 13. 5. 2022 ve výši 7.500 Kč soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Okresní soud v Bruntále, pobočka v Krnově vydal dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] rozsudek, na základě kterého schválil dohodu rodičů, dle které byly nezletilé děti [jméno] a [jméno] svěřeny pro dobu po rozvodu manželství do výchovy matky [jméno] [celé jméno žalobkyně] a otec se zavázal přispívat na výživu nezletilého [jméno] částku 2.500 Kč měsíčně a nezletilé [jméno] částku 2.500 Kč měsíčně s účinností od právní moci rozvodového rozsudku. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. V té době byl otec – žalovaný zaměstnán jako ředitel [právnická osoba] s. r. o. s příjmem 21.475 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně je od 1. 9. 2021 studentkou druhého ročníku bakalářského studijního programu Ekonomika a management, se specializací Ekonomika a právo v podnikání na VŠB – Technické univerzity [obec], Ekonomické fakultě. Žalobkyně žije se svým přítelem v nemovitosti ve vlastnictví [jméno] [příjmení], otce přítele žalobkyně, a to na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum], když žalobkyně i její přítel vystupují jako nájemci. Předmětem nájemní smlouvy je pronájem bytové jednotky č. 1 o velikosti 2 + 1, nacházející se v prvním nadzemním podlaží budovy [adresa] v [obec] u [obec] Smlouva byla sjednána na dobu určitou 3. 1. 2021 do 2. 1. 2022 s automatickou prolongací na jeden rok. Výše nájemného byla sjednána v částce 5.000 Kč měsíčně a dále byly sjednány úhrady za služby v souladu s rozpisem správce domu. Nájemné i úhrady byly splatné vždy k 25. dni v měsíci. Za internetové připojení hradí pár celkem 350 Kč měsíčně. Žalovaný není účasten nemocenského pojištění, naopak od 23. 10. 2019 dosud je evidován jako uchazeč zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Žalovanému bylo za dobu evidence na úřadu práce vydáno celkem 13 doporučenek. Žalovaný od ledna 2019 pobíral příspěvek na bydlení v různých výších, konkrétně od 1. 7. 2018 ve výši 3.821 Kč, od 1. 3. 2019 ve výši 4.094 Kč, od 1. 4. 2020 ve výši 4.351 Kč, od 1. 9. 2020 ve výši 4.216 Kč měsíčně, a od září 2021 pak 4.085 Kč měsíčně. Žalovaný pobírá příspěvek na živobytí, jehož výše činila od ledna 2021 částku 3.860 Kč měsíčně, od července 2021 částku 2.490 Kč měsíčně, od srpna 2021 stejně, avšak 900 Kč bylo hrazeno formou typizovaných poukázek na nákup zboží a zbývajících 1.590 Kč poštovní poukázkou, od prosince 2021 pak výše dávky měla být znovu vyplácena pouze peněžní poukázkou, aby od února 2022 byla znovu v rozsahu částky 900 Kč vyplacena v poukázkách a od 1. 4. 2022 došlo ke zvýšení příspěvku na živobytí na částku 2.740 Kč, přičemž poštovní poukázkou je vypláceno 1.740 Kč a formou typizovaných poukázek 1.000 Kč. V březnu 2021 byla žalovanému přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí na nákup respirátorů ve výši 500 Kč.

5. Podle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

6. Podle ustanovení § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Podle ustanovení § 913 odst. 2 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku, při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

8. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že náklady a odůvodněné potřeby oprávněné, tj. žalobkyně, se od posledního rozhodování soudu v roce 2004 nepochybně zvýšily, když v době posledního rozhodování byly žalobkyni tři roky a nyní je studentkou vysoké školy. Nejen s ohledem na postup žalobkyně skrz celou soustavu školského systému, ale také v čase, se nepochybně výdaje žalobkyně zvýšily, když žalobkyni se podařilo prokázat alespoň základní výdaje spojené s bydlením a studiem na vysoké škole, stejně jako se svými osobními potřebami. Na druhou stranu, pokud jde o žalovaného, tedy osobou povinnou k plnění vyživovací povinnosti vůči své dceři, bylo prokázáno, že od posledního rozhodnutí došlo k výraznému snížení majetkových žalovaného, který je od roku 2019 evidován jako uchazeč o zaměstnání a jeho jediným příjmem jsou dávky státní sociální pomoci a pomoci v hmotné nouzi, a sice příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení. Výše příspěvků na živobytí ani nedosahuje výše výživného, kterou by měl žalovaný na základě posledního rozhodnutí soudu hradit. Současně soudu je z jeho úřední činnosti známo, že proti žalovanému je vedeno řízení na zaplacení dluhu na nájemném ve výši 64.830 Kč, když žalovanému byla také dána výpověď z nájmu bytu. Nejedná se také o ojedinělý dluh žalovaného, což je soudu taktéž známo z jeho úřední činnosti. S ohledem na ustanovení § 913 občanského zákoníku soud musí zkoumat, jaké jsou majetkové poměry osoby povinné a také, zda se nezbavila možnosti získání lepšího zaměstnání, či zda se nevzdala vyššího výdělku či nepodstupuje nepřiměřená rizika. Ze zpráv úřadu práce však nevyplynulo, že by žalovaný jakkoliv porušoval své povinnosti, naopak je plní řádně a pokud se mu dosud nepodařilo získat zaměstnání, pak mu to nelze dávat k tíži s ohledem na události posledních dvou let.

9. Jak je již uvedeno výše, přestože soud sice dospěl k závěru, že poměry na straně oprávněny by měly vést ke zvýšení výživného, poměry na straně žalovaného takové zvýšení neumožňují, a to je také důvod, proč byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

10. Je však na žalovaném, aby s ohledem na jemu dobře známou situaci na straně své dcery, zvýšil své snahy o získání jakéhokoliv zaměstnání, které mu umožní řádně fungovat, plnit své závazky, nejen vůči své dceři, ale i vůči ostatním věřitelům a především, které ho vrátí do běžného produktivního života. Další zadlužování nepovede k řešení situace, naopak prohloubí finanční problémy žalovaného. Žalovaný by tak měl zintenzivnit řešení situace a okamžitě obnovit hrazení výživného, a to i ve zvýšené míře, aby tak předešel případnému trestnímu stíhání, neboť neplnění vyživovací povinnosti je trestným činem ve smyslu ustanovení § 196 trestního zákoníku.

11. O nákladech účastníků soud rozhodl tak, že žádnému z účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když úspěšnému žalovanému účelně vynaložené náklady nevznikly.