18 C 392/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 252 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 062,22 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 404,78 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 2 062,22 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 7 400 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 4 522,97 Kč a nadále běžícím ve výši 23,66% ročně z částky 7 672,17 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 122,09 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 5 609,95 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 637,78 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 819,30 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 4 637,78 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6 152 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 4 248,28 Kč a nadále běžícím ve výši 23,66 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 613,6 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 3 362,22 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 20 252 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o půjčce. První Smlouvu o půjčce číslo dne 19. 5. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29. 6. 2017. Žalovaný nesplácel řádně a včas, do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 7 437,78 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 17. 9. 2019. Následně po postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil ještě celkem 500 Kč. Žalobkyně se domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky ze dne 19. 5. 2016 úhrady částky 7 672,17 Kč na jistině, na dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 290,05 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 4 522,97 Kč a nadále běžícího ve výši 23,66% ročně z částky 7 672,17 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 526,87 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 7 672,17 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení. Dr smlouvu o půjčce číslo uzavřel žalovaný dne 9. 8. 2016. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 5 920 Kč, včetně poplatku za pojištění ve výši 232 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru, poplatku za životní pojištění a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 9. 2017. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 17. 9. 2019, přičemž do této doby uhradil pouze 3 362,22 Kč. Žalobkyně se tak domáhala po žalovaném z titulu nesplaceného úvěru ze dne 9. 8. 2016 úhrady částky 8 000 Kč na jistině, na dlužném poplatku a na dlužném poplatku za životní pojištění celkem 2 789,78 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 4 248,28 Kč a nadále běžícího ve výši 23,66% ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 1 432,90 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl za souhlasu žalobkyně, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo dne 19. 5. 2016, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 7 400 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 19. 5. 2016, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou půjčku 7 437,78 Kč, kdy poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 17. 9. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaný ještě uhradil dne 13. 12. 2019 částku ve výši 500 Kč Celkem tedy uhradil 7 937,78 Kč.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 19. 5. 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako dělník. Jeho čistý měsíční příjem činí 9 000 Kč. Bydlí v nájmu. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 2 500 Kč a jeho výdaje na domácnost činí 4 000 Kč. Má jednu exekuci, jejíž výše není uvedena.

7. Z druhé smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 9. 8. 2016, má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta po třech měsících od uzavření první smlouvy částka 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 5 920 Kč a poplatek za pojištění Credit Life ve výši 232 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 9. 8. 2016, včetně smluvních podmínek). Z žalobních tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou půjčku částku ve výši 3 362,22 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne 17. 9. 2019.

8. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 9. 8. 2016 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba Jeho čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč a jako další příjem uvedl příjem matky ve výši 21 100 Kč. Bydlí v nájmu. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 9 000 Kč, splátky úvěrů částku 4 590 Kč a jeho výdaje na domácnost činí 8 000 Kč. Opět potvrdil, že má jednu exekuci, její výše ani průběh řízení z karty klienta ani jiného dokladu nevyplývá.

9. Žalovaný tak měl právní předchůdkyni žalobkyně hradit na základě první smlouvy o půjčce částku cca 1 350 Kč měsíčně a po uzavření druhé smlouvy cca 1 037 Kč měsíčně. Tedy celkem 2 400 Kč měsíčně, a to při příjmu žalovaného 9 000 resp. 10 000 Kč měsíčně. To, jak právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že žalovanému poskytla během tří měsíců další půjčku, jíž došlo téměř ke zdvojnásobení závazku žalovaného k žalobkyni, není zřejmé.

10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 12. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podacího archu ze dne 7.1. 2020 11. Z výzvy k plnění ze dne 7. 5. 2020 a podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

13. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

14. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

16. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výrocích rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ ve smlouvě o půjčce číslo či ve smlouvě o půjčce číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

22. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a to před poskytnutím každé jednotlivé půjčky. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty zákazníka podepsané žalovaným. Z těchto karet zákazníka má soud za prokázané, že žalovaný sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. Rovněž z žádného soudu doloženého důkazu nevyplynulo, jakým způsobem bylo vyhodnoceno, že v rozmezí tří měsíců jsou uváděny žalovaným zcela rozdílné údaje, na základě nichž mělo dojít k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti.

23. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného byla ověřena výše jeho příjmu, a to v každém jednotlivém případě z výplatních pásek a z pracovních smluv (viz. Karty zákazníka), avšak soudu výplatní pásky ani pracovní smlouvy nedoložila. Nelze rovněž přehlédnout, že sám žalovaný uvedl v kartě zákazníka, že je proti němu vedeno exekuční řízení. Z žádného z předložených dokladů nevyplynulo, jak s touto informací právní předchůdkyně žalobkyně naložila, zda zkoumala v jakém rozsahu je žalovanému např. postižena mzda, tedy že ve skutečnosti jeho příjem může činit ještě méně než uváděnou částku 9 resp. 10 tisíc korun. Z čeho bylo dovozováno, že má-li maminka žalovaného příjem 21 000 Kč (viz. karta klienta z 9.8.2016), že jde o příjem, jenž může být zohledněn v propočtu úvěruschopnosti žalovaného, a pokud ano v jakém rozsahu (tedy, že je ochotná cokoliv za žalovaného hradit /nájem, náklady na živobytí …/, že sama nemá závazky, které mají vliv na výši jejich použitelných prostředků apod.). Jak bylo při zkoumání úvěruschopnosti zohledněno, že žalovaný má u poskytovatele další nesplacené zápůjčky, zda tyto zápůjčky splácel řádně a včas, z karty zákazníka nevyplývá. To vše za situace, kdy je patrné, že vlastní příjmy žalovaného samy na úhradu nutných životních nákladů žalovaného nedostačují. Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného i bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, lze mít za to, že jsou u něho dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopen půjčky řádně splácet. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně prověřila i exekuční rejstřík a evidence klientských informací (např. SOLUS či NRKI), mohla si ověřit skutečnou úvěrovou minulost žalovaného a rozsah jeho závazků. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím všech půjček dostatečně a s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Tedy ve smyslu ustanovení § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouvy o půjčce jsou proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10).

24. Za situace, kdy jsou smlouvy neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 19. 5. 2016 v hotovosti částku 10 000 Kč. Žalovaný z poskytnuté částky vrátil žalobkyni a její právní předchůdkyni celkem 7 937,78 Kč, tedy právo na úhradu bezdůvodného obohacení činí 2 062,22 Kč. Žalobkyně má rovněž nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 404,78 Kč (za dobu ode dne splatnosti zápůjčky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,05 % ročně z částky 2 062,22 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.)

25. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 9. 8. 2016 v hotovosti částku 8 000 Kč. Žalovaný uhradil před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 3 362,22 Kč, tedy na žalobkyni mohlo přejít pouze právo na úhradu bezdůvodného obohacení ve výši 4 637,78 Kč včetně nároku na úhradu zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 819,30 Kč (za dobu ode dne splatnosti zápůjčky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžícího ve výši 8,05 % ročně z částky 4 637,78 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok III.).

26. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření dvou shora uvedených smluv, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II. a výrok IV.).

27. Výrokem V. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).