18 C 397/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 20 800 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna uhradit částku 20 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 650,32 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 14 030,71 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 535,55 Kč a nadále běžícím ve výši 20,5% ročně z částky 14 030,71 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 20 800 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 4.10.2015 Smlouvu o zápůjčce číslo. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 37623 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 1 378Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27.11.2016. Dluh žalované ke dni 27.11.2016 činil na dlužné jistině 20 199,22 Kč a na dlužném poplatku 12 100,78Kč. Následně ještě žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně ještě 11 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 20.1.2020. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 14 030,71 Kč, dlužného poplatku ve výši 6 769,29 Kč, dále též smluvní úrok ve výši 20,5 % ročně kapitalizovaný od 28.11.2016 (ode den splatnosti úvěru) do 20.1.2020 (tj. do dne postoupení pohledávky žalobkyni) částkou 14 535,55 Kč a dále jdoucím z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni postoupení, tj. od 21.1.2020 až do zaplacení. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z dlužné jistiny, kapitalizovaný částkou 5 650,32 Kč od 5.12.2016 do 20.1.2020 a nadále jdoucím z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni postoupení, tj. od 21.1.2020 až do zaplacení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná celý svůj závazek uznala, a to uznáním dluhu ze dne 13.8.2018 2. Žalovaná uvedla, že je pravdou, že od právní předchůdkyně žalované obdržela půjčku ve výši 45 000 Kč, a že na tuto půjčku uhradila celkem 61 823 Kč a má tak za to, že celý její závazek je splacen. Uvedla, že půjčka byla sjednávána u ní doma. Obchodní zástupkyně chtě vidět její doklad o příjmu a výpis z účtu. Když jí chtěla žalovaná doložit i své další výdaje spojené s bydlením a půjčkami, jejichž úhrady nebyly na výpisu z účtu, bylo jí řečeno, že ty ji nezajímají, že jde jen o to co je na účtu. Nechtěla znát ani výši závazků žalované z jejího ukončeného podnikání, které splácela i exekučně (např. vůči zdravotní pojišťovně). Po té, co zástupkyně vyplnila nějaké listiny, někam volala, tam nahlásila výši příjmu žalované a výši hypotéky. Pak čekaly, až jí někdo zavolá zpět a dá jí souhlas s uzavřením smlouvy. Určitě před podpisem smlouvy nedávala nikomu žádný písemný souhlas k prověření nějakých klientských databází. Před ní obchodní zástupkyně rovněž nic neprověřovala s výjimkou jejích příjmů a výpisu z účtu. Pak smlouvu podepsala a dostala peníze. Namítla, že má za to, že před poskytnutém půjčky nebyla řádně prověřována její úvěruschopnost.

3. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaná uzavřela se právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o zápůjčce číslo dne 4.10.2015, na základě které byla žalované poskytnuta částka 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 37 623 Kč. Dlužnou částku se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni v 60 týdenních splátkách po 1 378 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 4.10.2015 včetně smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce). Na smlouvě o zápůjčce nebyla sjednána úroková míra, neboť nebyl zatržen žádný z parametrů S2 či S3, který určoval výši sjednaného úroku. Rovněž nebyla žalované předána písemná informace o výši RPSN, neboť byť ta je uvedena v čl. 3 Smluvních podmínek, odvozuje se právě od parametru smlouvy S2 či S3, který však ve smlouvě (na její 1. straně) sjednání není. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 61 823 Kč.

6. Z potvrzení o převzetí hotovosti vedeného pro žalovanou k předmětné půjčce má soud za prokázané, že obchodní zástupci právnická osoba se u žalované střídali, nechodili v dohodnutých týdenních intervalech, mezi jednotlivými návštěvami byl opakovaně i měsíční rozestup. Z podání vysvětlení ze dne 11.11.2016 má soud za prokázané, že žalovaná podávala ve smyslu ustanovení § 158 odst. 6 trestného rádu vysvětlení týkající se jedné z obchodních zástupkyň anonymizováno, u níž bylo dáno podezření, že si prostředky vybrané na splátky dluhu klientů ponechává a neodevzdává. Žalovaná zároveň policii předkládala i Potvrzení o převzetí hotovosti podepisované obchodní zástupkyní, k jejíž osobě se podání vysvětlení vztahovalo.

7. Z Uznání dluhu se splátkovým kalendářem má soud za prokázané, že jde o listinu připravenou právní předchůdkyní žalobkyně dne 23.7.2018. Podpisem této listiny dne 13.8.2018 měla žalovaná uznat svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce číslo ve výši 32 000 Kč, který se zavazovala uhradit v dohodnutých měsíčních splátkách na bankovní účet uvedený v listině.

8. Z výpisu z informačního systému ISAS má soud za prokázané, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byly vůči žalované vedena nejméně tři neukončená exekuční řízení, a to pro pohledávku Odborové zdravotní pojišťovny zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, dále pro pohledávku právnická osoba a právnická osoba 9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 ve spojení s stranou 10 přílohy smlouvy obsahující seznam postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 20.1.2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 20.1.2020, když její odeslání má soud za prokázané z poštovního podací archu ze dne 12.2.2020.

10. Z výzvy k plnění ze dne 11.5.2020 a podacího lístku ze dne 12.5.2020 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

12. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1.12.2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25.2.2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

15. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

19. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není oprávněný, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ ve Smlouvě o zápůjčce číslo.

20. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované, a jež zanesla do Karty klienta, kterou však nemá v případě žalované k dispozici. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti však žádné důkazy nenavrhla, když výslovně uvedla, že nemá k dispozici ani tvrzenou kartu klienta ani podklady, na základě nichž byly ověřovány údaje do karty zanesené.

21. Soud tak poukazuje na ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, dle něhož platí, že není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil, v důsledku čehož sám způsobil neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu ustanovení § 9 téhož zákona. V daném případě pak nelze ani přehlédnout to, že obchodní zástupkyně právní předchůdkyně žalobkyně odmítla řádně zjistit stav závazků žalované, tedy jednala v přímém rozporu s přikazujícím ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze ani přehlédnout, že Smlouva o zápůjčce je vyplněna způsobem, jen odporuje ustanovení § 5 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením smlouvy nebyly žalované sděleny zákonem vyžadované informace včetně výše úroku a RPSN.

22. Žalobkyně se pak z jednání soudu omluvila, čímž zavinila, že jí soud nemohl poskytnout poučení podle § 118 a odst. 1 a 3 o.s.ř. týkající se skutečností, že soud nemá za prokázané splnění podmínek pro platnost smlouvy o zápůjčce.

23. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

24. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

25. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne 4.10.2015 v hotovosti částku 45 000 Kč. Žalovaná uhradila od 1.2.2019 celkem 61 823 Kč (přičemž částku 45 123 Kč uhradila již ke dni 26.11.2017), čímž pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou na úhradu bezdůvodného obohacení zanikla dříve, než měla být smlouvou o postoupení pohledávky postoupena na žalobkyni. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce a žalovaná uhradila celou částku bezdůvodného obohacení, soud v celém rozsahu žalobu zamítl (výrok I.).

26. Pokud se žalobkyně v řízení dovolávala toho, že žalovaná ke dní 13.8.2018 uznala svůj dluh ve výši 32 300 Kč ze smlouvy o zápůjčce, uvádí soud následující. Soud je předně přesvědčen, že nelze platně uznat neexitující závazek za situace, kdy je zde dána neplatnost závazku od počátku, tedy závazku, který vůbec nevznikl (neboť uznání závazku je zajišťovacím instrumentem, tedy osvědčuje nikoliv vznik závazku, ale pouze to, že platný závazek ke dni uznání stále existoval a rozsah takovéhoto závazku, tedy že závazek k uvedenému dni nezanikl). V tomto konkrétním případě navíc bylo žalovanou prokázáno, že závazek, který měla uznat, vůbec nevznikl, a to pro absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce pro její rozpor s donucujícími ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, tedy žalovaná vyvrátila žalobkyní tvrzenou domněnku existence závazku.

27. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovaná, která byla ve sporu úspěšná, náklady řízení nepožadovala, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.