18 C 40/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 81 613,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 31 300 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 108 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 31 300 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 50 313,50 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 5 640,22 Kč a nadále běžícím ve výši 29 % ročně z částky 46 063,53 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 096,22 Kč a nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 14 763,53 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 81 613,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o zápůjčce. Tvrdila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované řádně a včas hradit sjednané splátky, a to zejména na základě informací vyžádaných od žalované ohledně jejích příjmů a osobních a majetkových poměrech. Smlouva o zápůjčce [číslo] byla uzavřena dne 29.8.2019. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 53 739 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a souhrnného poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 4 490 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 29.8.2021. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když na dluh uhradila pouze 23 700 Kč. Dlužná neuhrazená jistina tak činí 46 063,53 Kč a dlužný poplatek 35 549,97 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo s účinností ke dní 28.1.2022 k postoupení obou pohledávek za žalovanou ze shora uvedené Smlouvy o zápůjčce na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek z obou Smluv o zápůjčce, ta však na dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto požadovala též smluvní úrok z poskytnutých a neuhrazených prostředků (jistiny) ve výši 29 % ročně, a to ode dne splatnosti zápůjčky. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny běžící ode dne následujícího po splatnosti první dlužné splátky zápůjčky.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že si je vědoma, že od [právnická osoba] převzala zápůjčku, a že ji zcela nesplatila. Dále uvedla, že před poskytnutím zápůjčky komunikovala se zprostředkovatelkou, která chtěla doložit její příjmy. Pokud šlo o výdaje, zástupkyně po nic nic vidět nechtěla, ani se o nutné výdaje domácnosti nezajímala. Nezajímala se ani o to, jak staré má žalovaná děti, jaké náklady se pojí s jejich výchovou a výživou. Rovněž uvedla, že upozorňovala zástupkyni, že příjem jejího manžela není jistý, neboť je závislý na tom, zda jejich společnost vydělá či nikoliv, a že v době převzetí zápůjčky měla společnost ekonomické problémy.

3. Právní zástupkyně žalobkyně se z nařízeného ústního jednání soudu omluvila, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), Smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 29.8.2019, na základě které byla žalované poskytnuta částka 55 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem i svým prohlášením na jednání soudu. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 52 739 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 107 739 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 4 490 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře. (Smlouva o zápůjčce ze dne 29.8.2019 včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni do dne splatnosti zápůjčky, tj. do 29.8.2021, 23 700 Kč, přičemž poslední splátku uhradila dne 23.8.2020.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovanou a jí podepsanou dne 28.6.2019 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalované základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že žádá o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, že je zaměstnána jako sekretářka společnosti se sídlem v [obec], na dobu určitou do 30.4.2020 s příjmem 21 400 Kč, a že má jediný zdroj příjmů. Ostatní příjmy domácnosti mají být ve výši 25 000 Kč, zdroj příjmů v kartě uveden není. Dále uvedla, že je vdaná, počet jí vyživovaných osob byl 3 a žije s rodiči. Pokud jde o výdaje, uvedla, že její měsíční výdaje činí asi 8 000 Kč, zda jde o její osobní výdaje, či výdaje rodiny z karty nevyplývá. Z karty rovněž vyplývá, že žalovaná má mobilní telefon, přístup na internet, a že žije v jiné obci než je její pracoviště. Žalovaná měla předložit na dotvrzení jí uváděných údajů pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za období měsíce června a července 2019, což však neodpovídá datu podpisu karty klienta, neboť ke dni 28.6.2019 objektivně mzda za měsíc červen a červenec nebyla splatná, resp., na ní ani nevznikl nárok.

7. Ke kartě klienta žalovaná uvedla, že má za to, že byla vyplněna zprostředkovatelkou dodatečně, tj. po poskytnutí úvěru. Zároveň uvedla, že informace o příjmu si zprostředkovatelka vyžádala ještě před poskytnutím úvěru, avšak že výdaje žalované a její rodiny zprostředkovatelku nezajímaly. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že v době přijetí úvěru byla vdaná, žila s manželem a dvěma dětmi u rodičů, přičemž se podíleli na nákladech spojených s bydlením (energiích, vodném, údržbě). Uvedla, že její manžel podnikal, příjem si vyplácel až ze zisku po zdanění. Uvedla, že zprostředkovatelku upozorňovala, že výše příjmu manžela je závislá na úspěchu podnikání, a že v době převzetí úvěru nebylo podnikání v dobré kondici.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 a její přílohy (zejména str. 33 přílohy) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 28.1.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 30.1.2022, když jeho odeslání má soud za prokázané z podací lístku ze dne 24.2.2022.

9. Z výzvy k plnění ze dne 6.6.2022 a podacího lístku ze dne 7.6.2022 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podání žaloby vyzvána ke splněné své povinnosti.

10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

22. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výroku I. rozsudku, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávky, která by měly svůj právní základ v platné smlouvě o zápůjčce uzavřených mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně.

24. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně v žalobně uvedla, že její právní předchůdkyně vyhodnotila informace získané od žalované přes uzavřením smlouvy o zápůjčce, a to zejména informace týkající se jejích rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů. Získané informace rovněž ověřila z předložených dokladů, zejména pracovní smlouvy a výplatních pásek za 3 měsíce předcházející žádosti o zápůjčku. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalované obsažené ve smlouvě, tj. že jí uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jí uvedené údaje ověřovat. Poukazovala na zákonnou povinnost žalované ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K dotvrzení svých tvrzení žalobkyně k důkazu označila výlučně zákaznickou kartu. Jiné důkazy neoznačila ani nepřeložila.

25. Pomine-li soud, že mu nebyla předložena jediná listina, z níž měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit správnost údajů uváděných žalovanou, nelze přehlédnout, že po žalované nebylo požadováno doložení jejích výdajů. Je zjevné, že skládá-li se rodinná domácnost nejméně ze čtyř osob, výdaje (na stravu, bydlení, ošacení) objektivně musely činit více než na kartě uváděných 8 000 Kč. Resp. není zjevné, jaké konkrétní výdaje a kolika osob mají být uvedenou částkou kryty. Soud v této souvislosti poukazuje rovněž na to, že výdaje rodiny nelze ani statisticky modelovat, pokud není znám věk dětí, náklady na jejich školní a mimoškolní aktivity, zdravotní stav, skutečnost, zda pro získání přijmu ze zaměstnání, nemusí být vynaloženy cestovní náklady.

26. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

27. Již se shora uvedeného je zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila dostatečné informace zejména o výdajích žalované. Nezjistila ani dostačené informace o rodinné domácnosti žalované, z nichž by mohla provést statistickou modelaci výdajů domácnosti žalované a z nich ověřit její schopnost splácet přebíraný závazek. Rovněž nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně neučinila pokus o ověření rozsahu úvěrové zátěže žalované (včetně jejího manžela, je-li s jeho příjmem počítáno při ověření úvěruschopnosti) a její platební morálky z příslušných evidencí (insolvenční rejstřík, exekuční rejstřík či v evidencích klientských informací (SOLUS, NRKI apod.). Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované. O skutečnosti, že žalobkyně neunáší své důkazní břemeno, nemohla být žalobkyně ve smyslu ustanovení § 118 a ods.t 3 o.s.ř. ani poučena, neboť se z jednání soudu omluvila.

28. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouvy o zápůjčce ze dne 29.8.2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

29. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C -679/18 ze dne 5.3.2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

30. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31.7.2010.

31. Za situace, kdy je smlouva o zápůjčce neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z..

32. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 29.8.2019 v hotovosti částku 55 000 Kč, k jejímuž vrácení se žalovaná zavázala nejpozději do 29.8.2021. Žalovaná však na svůj závazek uhradila do dne sjednané splatnosti pouze 23 700 Kč, tj. k datu k němuž si musela být vědoma svého závazku vrátit poskytnuté finanční prostředky, a je tak ode dne následujícího, tj. ode dne 29.8.2021, v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení ve výši 31 300 Kč.

33. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaná dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatila, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 31 300 Kč z neplatné smlouvy o zápůjčce. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne následujícího po splatnosti poskytnuté zápůjčky, neboť žalovaná si musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni se zavázala k navrácení zápůjčky, a to ve výši 8,25 % ročně, tj. ve výši sazby stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013, přičemž úroky v souladu s požadavkem žalobkyně kapitalizoval za období ode dne splatnosti zápůjčky do 28.1.2022 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.)

34. Protože nebylo prokázáno, že by došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, tedy ani k platnému sjednání obchodního úroku a poplatků spojených s poskytnutím úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

35. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalované, která byla ve sporu úspěšná, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.