18 C 42/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 10 615,66 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 10 615 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky od 6. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7.11.2022 domáhala zaplacení částky ve výši 10 615,66 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že uzavřela se žalovanou dne 6.9.2018 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácena řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a jeho úhrady se domáhala v řízení před Okresním soudem pro Prahu západ. Okresní soudu pro Prahu západ vydal pod sp.zn. 7 C 9/2020-45 dne 16.1.2020 platební rozkaz, jímž uznal žalovanou povinnou uhradit dlužný úvěr včetně smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a 5 387,34 Kč, tj smluvních pokut jejich splatnost nastala před 1.1.2020. Žalobkyně v žalobě podané u zdejšího soudu pak navrhuje, aby byla žalovaná uznána povinnou uhradit smluvní pokutu, na níž jí vznik nárok po 1.1.2020 do 20.10.2022 při respektování omezení maximální výše smluvní pokuty jako násobku 0,5 poskytnuté částky ve smyslu ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobně žalovanou vyzvala k dobrovolnému uhrazení smluvní pokuty, avšak žalovaná na výzvu nereagovala, proto se žalobkyně domáhala úhrady i úroku z prodlení od doručení výzvy k její úhradě.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil níže uvedený skutkový stav.

4. Platebním rozkazem vydaným Okresním soudem Praha – západ čj. 7 C 9/2020-46 ze dne 16.1.2020, který nabyl právní moci dne 12.2.2020, byla žalovaná zavázána k úhradě částky 45 312 Kč s obchodními úroky a úrokem z prodlení a dále částky 5 387,34 Kč. Právní důvod pohledávky není z platebního rozkazu seznatelný. Tedy ani v jakém rozsahu byl předmětem uvedeného řízení nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty.

5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že uvedený návrh podepsala žalovaná dne 6.9.2018 (biometrickým podpisem) a požádala jím o poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč. Poskytnutou částku se zavázala žalovaná vrátit žalobkyni s obchodním úrokem ve výši 151,61 % ročně, tj. celkem vrátit částku 137 712 Kč v 48 měsíčních splátkách po 2 869 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 6.9.2018 (a to biometrickým podpisem). Bezprostředně před vyhotovením návrhu úvěrové smlouvy byl vyhotoven pro žalovanou i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz. Předsmluvní formulář z 6.9.2018, včetně Prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru).

6. Z rozsudku Okresního soudu Praha –západ ze dne 17.4.2012 čj. 0 P 171/2004-377 má soud za prokázané, že žalovaná měla ve své výlučné péči syna nar. v roce 2003, a že tomuto nezletilému synovi bylo přiznáno výživné ve výši 7 000 Kč měsíčně, splatné k rukám žalované.

7. Z bankovních výpisů z běžného účtu žalované ze dne 12.7.2018, ze dne 31.7.2018 a ze dne 16.8.2018 má soud za osvědčené, že výživné pro nezletilého syna žalované bylo jeho otcem hrazeno ve výši a lhůtách určených soudem. Ze shodných listin má soud rovněž za osvědčené, žalovaná pobírala od České správy sociálního zabezpečení důchod ve výši 4 382 Kč. Dále, z výpisu z běžného účtu žalované ze dne 31.7.2018 má soud za prokázané, že v době před poskytnutím úvěru žalobkyní žalovaná splácela úvěr poskytnutý jí [právnická osoba], a to uvedeného dne částkou ve výši 2 472,80 Kč, přičemž z výpisu vyplývá, že šlo o splátku nikoliv jednorázově splatný úvěr.

8. Z informace z nebankovního registru klientských informaci (NRKI) ze dne 5.9.2018 soud zjistil, že skóre hodnocení žalované bylo stanoveno v pásmu„ vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší splácené částky, případně zamítán“.

9. Z kopie občanského průkazu má soud za osvědčené, že žalovaná před uzavřením smlouvy předložila žalobkyni svůj osobní doklad a svolila k pořízení kopie tohoto dokladu.

10. Z částečného výpisu z běžného účtu žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet dne 6.9.2018 částku 35 000 Kč.

11. Z karty klienta – platební bilance má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalované, včetně záznamů o provedených platbách žalované, a že u žalované eviduje úhradu na úvěrovou smlouvu v celkové výši 213 914,80 Kč, když dne 16.1.2023 přijala na úhradu úvěru platbu od soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ve výši 190 962,80 Kč.

12. Z oznámení ze dne 25.8.2019 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovanou a vyzvala ji k úhradě částky ve výši 45 312 Kč, avšak již z výzvy ani jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalované.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 20.10.2022 ve spojení s podacím archem z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na úhradu zbývající smluvní pokuty, jejíž úhrady se domáhá v tomto řízení.

14. Z jiných než ze shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť další žalobkyní předložené listiny se vztahovali k úvěru, který poskytla žalované až dne 15.1.2019.

15. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, dle něhož žalovaná učinila dne 6.9.2018 vůči žalobkyni návrh na uzavření úvěrové smlouvy [číslo] že tento návrh byl žalobkyní akceptován. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala téhož dne na účet žalované částku 35 000 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaná na uvedený úvěr uhradila žalobkyni celkem 213 914, 80 Kč.

16. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by měla za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě [číslo] uzavřené mezi účastníky, neboť má uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

28. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku domácnosti žalované, když jediným příjmem žalované byl důchod ve výši 4 382 Kč. Za příjem žalované nelze považovat výživné, jak činila žalobkyně, když výživné pro nezletilé dítě je příjmem tohoto nezletilého dítě a je určeno výlučně na jeho výživu a uspokojování jeho životních potřeb. Žalobkyně zároveň neprokázala, že by žalovaná měla jiné příjmy, než příjmy, jejichž existence vyplynula z výpisů z běžného účtu žalované, a ani, že by existenci jiných příjmů žalovaná tvrdila. Rovněž žalobkyně neprokázala, že by činila jakékoliv kroky ke zjištění a ověření výše výdajů žalované (v řízení nebyla doloženo ani hodnocení klienta vázající se k projednávané úvěrové smlouvě, jímž žalobkyně zpravidla dokládá údaje o příjmech a výdajích zájemce o spotřebitelský úvěr). Nelze ani přehlédnout, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení, že ověřovala platební historii žalované a rozsah jejích závazků v registru klientských informací SOLUS, či v exekučním nebo insolvenčním rejstříku.

29. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru znala výlučně příjem žalované, který činil 4 382 Kč, přičemž splátka úvěru měla činit 2 869 Kč, je zcela nepochybné, že u žalované byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (a to i tehdy, kdyby žalovaná nesplácela další úvěr u [právnická osoba]), a že tedy žalobkyně porušila výslovný zákonný zákaz v takovém případě žalované úvěr poskytnout. Za této situace soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná, tedy jsou neplatné i ujednání smlouvy týkající se zajištění nároku ze smlouvy, tj, i nároku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty. Z uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

30. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když plně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal.