18 C 42/2026

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 11 736,25 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 18. 10. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 660,64 Kč a částky 75,61 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 285,62 Kč od 17. 6. 2025 do 17. 10. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 285,62 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 6 660,64 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 11. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 736,25 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 13. 2. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 33 600 Kč. První splátka poskytnutého úvěru byla splatná dne 15. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat 7. 8. 2026. Úvěr měl být splácen denními splátkami, jejichž výše se dovíjela od výše načerpané částky.Žalovaný načerpal dne 13.2.2025 částku 5 000 Kč. Poskytnutý úvěr však nevrátil, neuhradil ničeho a dostal se do prodlení se zaplacením úvěru. Žalobkyně se proto domáhala úhrady dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, smluvního úroku ve výši 6 375,02 Kč, a sjednaných poplatků za poskytnutí tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, poplatku za službu „Informační sms servis“ ve výši 21,12 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny od 16. 3. 2025 do 14. 6. 2025 (tedy za dobu prvních 90 dní trvání prodlení) ve výši 75,61 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 2. 2025, souhlasu se zpracováním osobních údajů a informacemi o spotřebiteli soud zjistil, že se jí měla žalobkyně zavázat žalovanému poskytnout úvěr až do výše 33 600 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit do 7. 8. 2026 spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky Kč, poplatkem za službu „klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně, poplatkem za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše a poplatkem za službu „informační sms servis“ ve výši 0,96 Kč denně, RPSN úvěru činila při čerpání celého kreditního rámce 2 151,19 %. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 7. 8. 2026.Soudu byla předložena smlouva v písemné formě, a to v elektronické podobě ve formátu PDF. Z vlastností elektronického dokumentu předloženého soudu bylo zjištěno, že byl vytvořen dne 13. 2. 2025 v 16:36:

11. Dle čl. VIII odst. 1 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta pro případ, kdy se klient ocitne v prodlení, a to ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení.Grafická podoba dokumentu obsahuje v místě podpisu žalobkyně vlastnoruční podpis blíže nespecifikované osoby. Pod čl. XII je uvedeno následující: „Já, , Jméno žalovaného, , rodné číslo , RČ, potvrzuji, že jsem Smlouvu přečetl/a a s jejím obsahem souhlasím.“ Na konci dokumentu je pak uvedeno „Tímto podepisuji dne 2025-02-13. Klient“ a dále pod podpisem neoznačené osoby: „Za , právnická osoba, . podepsáno elektronicky dne 2025-02-13, Věřitel.“K dokumentu není připojen žádný elektronický podpis, a to ani tvrzený podpis žalobkyně.

6. Z písemnosti označené „secci-contract.pdf“ v níž není žalovaný označen, není označena ani číslem úvěrové smlouvy, není žalovaným podepsána, soud zjistil, že obsahuje informace pro úvěrované částečně se shodující s obsahem informací, které zákon shrnuje pod společný označení „standardní informace o spotřebitelském úvěru“. V uvedeném dokumentu je popsán důsledek prodlení dlužníka s úhradou splátky spočívající v oprávnění žalobkyně požadovat zákonný úrok z prodlení a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky.

7. Z předpisu denních splátek soud zjistil, že žalovaný měl splácet úvěr v pravidelných denních splátkách ve výši přibližně 54,93 Kč po dobu delší než jednoho roku. Z rozpisu je patrné, že jednotlivé splátky se skládají z části jistiny, úroku a poplatku.

8. Z autorizace ověření totožnosti a kopií občanského průkazu, má soud za osvědčené, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy osvědčenu existenci a totožnost žalovaného, shodně jako skutečnost, že žalovaný má na své jméno veden běžný účet u ČSOB a.s.

9. Ze žalobkyní předložených identifikovaných příjmů žalovaného na jeho běžném účtu ve spojení s výpisem z tohoto účtu za období 31. 8. 2024 do 12. 2. 2025 pořízeném prostřednictvím systému Kontomatik, soud mimo jiné zjistil, že žalovaný měl příjmy v různých částkách v rozmezí od přibližně 200 Kč do 15 500 Kč, právní důvod úhrad (ani obsah poznámky plátce) není z předloženého výpisu zjistitelný. Žalovaný v období od září 2024 do února 2025 přijímal na účet finanční prostředky jak od právnických, tak od fyzických osob. Žádnou platbu nelze označit jako pravidelnou, z níž by bylo možné dovodit že jde o mzdu. Na účtu je každý měsíc patrný příjem menších částek od různých fyzických osob, jež působí spíše jako nahodilé či nepravidelné příjmy. Z celkového přehledu transakcí tak nevyplývá existence dlouhodobě stabilního a pravidelného příjmu žalovaného. Zároveň veškeré kladné obraty na účtu žalobkyně označila za příjem žalovaného, s nímž operovala při posouzení jeho úvěruschopnosti.Pokud jde o výdaje žalovaného, jsou z výpisu zjistitelné drobnější výdaje běžného charakteru. Jedná se zejména o četné karetní platby za nákupy v potravinách a menších provozovnách (např. „Vecerka Jana“, „Potraviny Van“, „Albert“, „GECO“), dále o výběry hotovosti z bankomatů České spořitelny či KB, a rovněž o platby za služby, například dobíjení kreditu mobilního operátora či různé drobné transakční poplatky. Současně jsou patrné i odchozí bankovní převody na jiné účty, zpravidla v nižších částkách. Z výpisu nejsou patrné žádné výdaje žalovaného na bydlení, cestovné (byť hromadnou dopravou) a nelze z nich učinit závěr o výdajích žalovaného.

10. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení se zprávou ČSOB a.s. ze dne 19. 3. 2026 má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila na účet patřící žalovanému částku 5 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

11. Z e-mailu zaslaného na e-mailovou adresu , e-mail, (tedy e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru u žalované) ze dne 16. 6. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vypověděla žalovanému smlouvu a vyzývala žalovaného k úhradě celé dlužné částky z důvodu prodlení.

12. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti ve spojení s obecnými principy posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, že žalovaný byl poskytovatelem úvěru hodnocen jako osoba s dostatečnou schopností splácet závazky, přičemž u něj byl zohledněn ověřený čistý měsíční příjem ve výši 19 823 Kč, zatímco jím deklarovaný příjem činil 30 000 Kč. Současně žalovaná pracovala s výdaji žalovaného na splácení dříve přijatých závazků ve výši 5 000 Kč, náklady na bydlení 7 000 Kč a měla za to, že jeho zbytné výdaje činí 5 000 Kč. Z předložené listiny nelze zjisti, jaké výdaje a v jakém rozsahu žalobkyně u žalovaného vyčíslila na úhradu jeho základních životních potřeb (jídlo, hygiena, oblečení, lékařské služba apod.). Rovněž žalobkyně nezjišťovala zdroj příjmů žalovaného, tedy ani např. skutečnost, že žalovaný je povinen k úhradě dalších plateb jako jsou platby sociálního a zdravotního pojištění, daní atd.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 10. 2025, včetně podacího lístku ze dne 14. 10. 2025, vyplývá, že žalovaný byl vyzván k uhrazení svého dluhu před podáním žaloby.

14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý18. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

20. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

21. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

22. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

23. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

26. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

29. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

31. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

34. Soud vyzval žalobkyni usnesením č.j. 18 C 42/2026-9 ze dne 12. 3. 2026, aby dotvrdila, zda a jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného a aby dotvrdila takové skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že úvěrovou smlouvu uzavřela právě s žalovaným, a že tvrzený prostý elektronický podpis byl na smlouvu připojen právě žalovaným, a to takovým způsobem, aby bylo možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat, a aby na osvědčení svých tvrzení předložila soudu příslušné listiny.

35. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného, uvedla žalobkyně v podané žalobě, že nejprve zjistila u žalovaného počet členů domácnosti a těch, kteří mají rovněž příjem, pravidelné měsíční výdaje, ověřené čisté příjmy. Dále žalobkyně ověřila, zda žalovaný neprochází následujícími registry: centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík, výpisem neplatných dokladů, výpisem hledaných osob Policií ČR, výpisem politicky aktivních osob, výpisem katastrálního rejstříku (ke kontrole adresy), výpisem z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dále žalobkyně uvedla, že v souladu s metodikou schválenou ČNB provedla lustraci žalované v registru NRKI, BRKI a dalších registrech a při ověřování příjmů vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtů a výplatních pásek.K prokázání svých tvrzení žalobkyně nepředložila ničeho.Z žalobkyní předložených listin vyplývá, že tato před poskytnutím úvěru výdaje žalovaného, neověřovala vůbec, ač jen náklady na bydlení se v závislosti na místě bydlení, druhu bydlení, jeho velikosti, energetické náročnosti mohou lišit i o desítky tisíc měsíčně a částka 7 000 Kč jako celkové výdaje na bydlení vzbuzuje sama o sobě pochybnost o své správnosti (bez dalších zjištěných a ověřených informací).Nelze ani přehlédnout, že žalobkyně neověřila řádně výši příjmu žalovaného, zdroj jeho příjmu a výdajů, jež je žalovaný nucen vynakládat za účelem jejich dosažení (např. náklady na cestu do zaměstnání, náklady spojené s výkonem svobodného povolání apod.).Žalobkyně rovněž ani přes výzvu nedoložila, že by provedla jí tvrzené prověření veřejných i neveřejných databází včetně databází klientských informací.

36. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, nesplnila svoji zákonnou povinnost před poskytnutím úvěru řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to vše za situace, kdy jí je ustanovením § 78 zákona o spotřebitelském úvěru uložena rovněž povinnost uchovávat po dobu 5 let doklady, z nichž ověřovala úvěruschopnost žalovaného. V důsledku této skutečnosti je v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva pro rozpor s veřejným pořádkem neplatná, neboť žalobkyně porušila v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem donucující ustanovení zákona.

37. Soud na okraj poznamenává, že rovněž nemá za prokázané, jaká konkrétní práva a povinnosti byly mezi žalobkyní a žalovaným sjednány, tj. jaký byl obsah smlouvy o úvěru.

38. Žalobkyně uvedla, že smlouva o úvěru byla uzavřena v písemné formě v elektronické podobě. Ve smyslu § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se vyžaduje u smlouvy o spotřebitelském úvěru písemná forma, přičemž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, ve smyslu § 561 o.z.

39. V projednávané věci soudu byla předložena smluvní dokumentace ve formátu PDF, která obsahuje vlastnoruční podpis žalobkyně, nikoliv však žalovaného. Podle § 562 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

40. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) je ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

41. Soudu předložená smluvní dokumentace – tj. soudu předložené PDF dokumenty neobsahují žádné elektronické podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě). Nemohou být podepsány ani prostým elektronickým podpisem, jak tvrdila žalobkyně, když žalovaný měl dokument dle tvrzení žalobkyně podepsat kliknutím na opt-in volbu „podepisuji“, tj. nepřipojil svá data (podpis) k jiným datům (dokumentu obsahujícímu smlouvu).

42. Soud nemá uzavření smluv za prokázané ani elektronickými prostředky komunikace na dálku. Aby byla platně uzavřena smlouva prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, musí systém, v němž k uzavírání smlouvy dochází naplňovat definici písemnosti jednání, tedy aby byly v takovém systému prováděny záznamy systematicky, posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobkyně však neprokázala (ani přes výzvu soudu – viz. usnesení č. j. 18 C 42/2026-9 ze dne 12. 3. 2026), že by prováděné záznamy byly prováděny systematicky a posloupně, a že jsou chráněny proti změnám. Ostatně ani takové záznamy ze systémů k důkazu neoznačila a nepředložila.

43. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná nejméně pro svůj rozpor s donucujícími ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu žalobkyně prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.

44. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla dne 13. 2. 2025 na bankovní účet žalovanému celkovou částku 5 000 Kč, kterou byl povinen vrátit. Žalovaný na tento úvěr před podáním žaloby neuhradil ničeho, tedy neuhrazené bezdůvodné obohacení činí 5 000 Kč. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení v zákonné výši. Bezdůvodné obohacení je dle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. splatné na výzvu věřitele. Soud vyšel z toho, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému doručena v předžalobní výzvě ze dne 4. 10. 2025, odeslané 14. 10. 2025. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, kdy žalovaný výzvu obdržel, vycházel soud z ustanovení § 573 o.z., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení výzvy žalovanému dne 17. 10. 2025, a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení a od tohoto dne soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

45. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu obchodních úroků, smluvní pokuty a částečně rovněž v rozsahu zákonného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).

46. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byl sice úspěšnější žalovaný, avšak jemu žádné náklady nevznikly, proto soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.