18 C 44/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovaný: celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 363 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 615 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 170,49 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05 % ročně z částky 615 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 11 100 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 513,8 Kč a nadále běžícím ve výši 23,72 % ročně z částky 9 021,95 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 682,08 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 8 406,95 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 3 648 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 234,06 Kč a nadále běžícím ve výši 20,98 % ročně z částky 2 960,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 852,57 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 2 960,21 Kč od 7. 1 2. 2019 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 15 363 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) postupně dvě smlouvy o půjčce, kdy první smlouvu, tj. Smlouvu o půjčce [číslo] uzavřel dne 11. 5. 2015. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 11 100 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku, tj. částku 26 100 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 6. 2016. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 18. 4. 2017. Žalobkyně z titulu nesplacené půjčky domáhala úhrady částky 9 021,95 Kč na jistině, na dlužném poplatku 2 693,05 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 7 513,80 Kč a nadále běžícího ve výši 23,72 % ročně z částky 9 021,95 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 535,88 Kč a nadále běžícího ve výši 8,05% ročně z částky 9 021,95 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Druhou smlouvu o půjčce uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 7. 2015. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 4 137 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě, tj. částku 11 137 Kč, zavázal uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 259 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 5. 2016. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 18. 4. 2017, a tak se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky úhrady částky 2 960,21 Kč na jistině, na dlužném poplatku 687,79 Kč, obchodního úroku kapitalizovaného ve výši 2 234,06 Kč a nadále běžícího ve výši 20,98 % ročně z částky 2 960,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 852,57 Kč a nadále běžícím ve výši 8,05% ročně z částky 2 960,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, na základě nichž dospěl k závěru o skutkovém stavu věci.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce [číslo] dne 11. 5. 2015, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 11 100 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 11. 5. 2015, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou zápůjčku 14 385 Kč.

6. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 11. 5. 2015 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako svářeč. Jeho čistý měsíční příjem činí 14 500 Kč. Bydlí s rodiči. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 1 000 Kč, dále hradí 1 000 Kč za telefon, částku 500 Kč za spoření a jeho výdaje na domácnost činí 5 000 Kč.

7. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 7. 2015 soud zjistil, že žalovaný na základě této smlouvy obdržel částku ve výši 7 000 Kč v hotovosti, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti se zápůjčkou ve výši 4 137 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 11 137 Kč v 43 týdenních splátkách po 259 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 24. 7. 2015, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětnou zápůjčku 7 489 Kč.

8. Ze Zákaznické karty zpracované pro žalovaného a žalovaným podepsanou dne 24. 7. 2015 má soud za prokázané, že žalobkyně vyžádala od žalovaného základní údaje o jeho osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Uvedl, že pracuje jako operátor. Jeho čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč. Bydlí s rodiči. Náklady na bydlení včetně inkasa činí 3 000 Kč, dále hradí 1 000 Kč za telefon, částku 500 Kč za spoření, částku ve výši 2 000 Kč jako splátku/půjčku /alimenty a jeho výdaje na domácnost činí 5 000 Kč.

9. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a její přílohy se seznamem pohledávek (str. 88 a 132) má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky za žalovaným, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6. 12. 2019, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podacího lístku ze dne 7. 1. 2020.

10. Z výzvy k plnění ze dne 3. 9. 2020 a podacího lístku ze dne 4. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona).

12. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru účinného do 1. 12. 2016 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) ve znění účinném od 25. 2. 2013 je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku.

15. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

19. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávky, která by měly svůj právní základ ve smlouvách o půjčce [číslo] [číslo] uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

21. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného v každém jednotlivém případě. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala její právní předchůdkyně na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalovaného, a to v každém jednotlivém případě. Uvedla, že s ohledem na prohlášení žalovaného obsažené ve smlouvě, tj. že jím uvedené údaje jsou pravdivé a úplné, neměla důvod blíže jím uvedené údaje ověřovat. Uvedla, že nahlédla do insolvenčního rejstříku z nějž ověřila, že na majetek žalovaného ke dni uzavření každé ze zápůjček nebylo vedeno insolvenční řízení. Poukazovala na zákonnou povinnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 a 7 o.z. jednat v právním styku poctivě, a že se má za to, že kdo jednal v právním styku, jednal poctivě. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navrhla k důkazu výlučně karty klienta podepsané žalovaným. Z těchto karet klienta má soud za prokázané, že žalovaný v každém jednotlivém případě sdělil nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalovaného, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalovaného nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovaným byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovaným budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Žalobkyně sice tvrdí, že u žalovaného v každém jednotlivém případě byla ověřena výše jeho příjmu, a to z pracovních smluv a z výplatních pásek (viz. karty zákazníka), avšak soudu tyto nedoložila, tedy soud nemá za prokázané, že k ověření příjmu žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo. Z tvrzení žalobkyně nevyplývá, zda a jakým způsobem bylo vyhodnoceno, že žalovaný během dvou měsíců změnil zaměstnání, jaký byl důvod této změny (důvodem nebyla výše mzdy, neboť ta se po změně zaměstnání nezměnila), jakým způsobem došlo k ukončení pracovního poměru u původního zaměstnavatele, jak dlouho trval předchozí pracovní poměr apod. Otázku reálnosti výdajů na bydlení dle soudu měla vzbudit i informace, že žalovaný bydlí s rodiči v rodinném domě a na náklady spojené s bydlením přispívá pouze částkou 1 000 resp. 3 000 Kč, ač byl v té době dospělým 21 letým pracujícím mužem. Obdobně není z žádného soudu doloženého dokladu zjevné, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila, že žalovaný musí objektivně vynakládat prostředky na dopravu do zaměstnání, když žádný z jeho zaměstnavatelů nesídlí v [obec], kde žalovaný bydlí. Z žádného ze soudu předložených dokladů není osvědčeno, zda a v jakém rozsahu a s jakým výsledem prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně úvěrovou a platební historii žalovaného (např. v registrech klientských informací - SOLUS či NRKI, v exekučním rejstříku). Z uvedeného je tak zjevné, že u žalovaného nelze mít bez dalšího přezkoumání jím uvedených údajů, za to, že u něho nejsou dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopen půjčku řádně splácet, a to v každém jednotlivém případě. Rovněž nelze přehlédnout, že ověření úvěruschopnosti dlužníka se nemůže omezit pouze na sběr údajů o výši příjmů a výdajů, ale jde o proces posuzování a vyhodnocování bonity klienta, jeho platební historie, struktury příjmů, schopnosti získat a dále si udržet zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání si zajistit příjem nový. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu svá tvrzení týkající se doplnění tvrzení o způsobu prověřování úvěruschopnosti žalovaného nedoplnila, resp. omezila se na údaje zjistitelné z karty klienta, aniž by proces jejich vyhodnocení jakkoliv blíže osvětlila a navrhla důkazy k jeho prokázání. Lze tak uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před poskytnutím půjček, dostatečně a s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z uvedeného důvodu v souladu s ustanovením § 22 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v ustanovení § 9 zákona splněna nebyla a smlouvy o půjčce jsou proto pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné.

22. Za situace, kdy jsou smlouvy o půjčce neplatné, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatných smluv poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 11. 5. 2015 v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaný na tuto půjčku před podáním žaloby uhradil celkem 14 385 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí 615 Kč Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovaného povinným uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 170,49 Kč (za dobu ode dne splatnosti půjčky, neboť si žalovaný musel být vědom toho, že nejpozději k tomuto dni je povinen vrátit poskytnuté prostředky právní předchůdkyni žalobkyně do dne postoupení pohledávky) a nadále běžící ve výši 8,05 % ročně z částky 615 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (výrok I.).

23. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce [číslo] soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a obchodního úroku a k nim požadovaného úroku z prodlení) žalobu zamítl (výrok II.).

24. Soud má rovněž za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 24. 7. 2015 v hotovosti částku 7 000 Kč. Žalovaný na tuto půjčku před podáním žaloby uhradil celkem 7 489 Kč, kdy žalobkyně nárok na úhradu bezdůvodného obohacení nemá, neboť žalovaný předchůdkyni žalobkyně uhradil víc, než činilo jeho bezdůvodné obohacení. Soud tak nárok žalobkyně zamítl (výrok III.).

25. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.