18 C 55/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 54.926,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54.926,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 110,43 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.271,62 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 54.926,40 Kč od 4. 1. 2019 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 54.401,40 Kč od 4. 1. 2019 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 21.343,62 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 1. 9. 2020, která byla postoupena Okresnímu soudu v Bruntále jako soudu místně příslušnému, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 54.926,40 Kč s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 110,43 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 3.271,62 Kč, s úroky z prodlení v zákonné výši z žalované částky od 4. 1. 2019 do zaplacení a se smluvními úroky ve výši 16,9 % ročně z částky 54.401,40 Kč od 4. 1. 2019 do zaplacení s tím, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 70.000 Kč Smlouvou byla sjednána úroková sazba ve výši 16,9 % ročně jako neměnná. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit v 28 měsíčních splátkách po 3.148 Kč, když první splátka byla splatná dne 23. 3. 2018. V souladu s produktovými podmínkami, jež byly nedílnou součástí smlouvy stejně jako sazebník poplatků, byl žalovaný v případě prodlení hradit poplatek ve výši 499 Kč za odeslání písemné upomínky. Současně v případě porušení závazku žalovaného, především v případě prodlení, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž se žalovaný ocitl v prodlení. Žalovaný půjčku nesplácel řádně a včas, a to přes opakované upozornění ze strany banky. V důsledku trvajícího porušení povinnosti banka pohledávku ke dni 3. 1. 2019 zesplatnila a žalovaného vyzvala k zaplacení smluvní pokuty dopisem ze dne 4. 1. 2019, a to včetně poplatků v celkové výši 525 Kč. Následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi bankou a žalobkyní, o čemž byl žalovaný informován. K tomuto dni činila pohledávka 58.308,45 Kč a skládala se z jistiny ve výši 54.401,40 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 525 Kč, kapitalizovaného úroku do zesplatnění ve výši 3.271,62 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení do stejné doby ve výši 110,43 Kč Ani v důsledku předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2019 žalovaný nezaplatil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 9. 5. 2022 doplnila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného a jakým způsobem vůbec byla uzavřena smlouva. Žalovaný prostřednictvím svého internetového bankovnictví totiž dne [datum] podal návrh na uzavření smlouvy, který banka akceptovala a podpis byl ověřen pomoci SMS kódu. Při zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a také nahlédnutím do veřejných registrů. Na základě těchto informací pak dospěl k závěru o možnosti schválení úvěru. Do zesplatnění žalovaný uhradil celkem 25.462,17 Kč, když byly uhrazeny řádně splátky za říjen 2017 až březen 2018 a následně pak jedna splátka v květnu 2018, která již nebyla včasná a poslední úhrada ze strany žalovaného byla provedena dne 3. 9. 2018 ve výši 6.530,89 Kč. V prodlení se tak žalovaný ocitl se splátkami splatnými počínaje červencem 2018. Pokud jde o nárok na zaplacení poplatků, tento se skládá z poplatku za pojištění ve výši 105 Kč měsíčně za září až prosinec 2018 a za leden 2019.

4. Soud nařídil jednání na den 11. 7. 2022, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého zástupce dostavila, žalovaný se k jednání nedostavil a bylo tak jednáno v nepřítomnosti žalovaného postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně u jednání doplnila, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně, resp. právní předchůdkyně vycházela z databáze kredit report, o niž nemá žádný důvod pochybovat a považovat data zde uvedená za nepravdivá. Většina úvěrových produktů byla čerpána právě u právní předchůdkyně žalobkyně, která si tato data mohla i tímto způsobem ověřit. V okamžiku uzavření předmětné smlouvy však žalovaný nebyl v prodlení s úhradou žádného ze svých dosavadních závazků, a to přes jejich množství.

5. Z produktových obchodních podmínek [právnická osoba] pro půjčky, ze sazebníku, z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, z identifikace žádosti, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení o zaplacení úplaty ze dne [datum], z všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], z transakční historie, z kreditního reportu, z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, z akceptace smlouvy, z návrhu dodatku ke smlouvě o půjčce, z rámcové smlouvy o poskytování bankovních a platebních služeb, z poslední výzvy, ze zesplatnění, z oznámení o postoupení včetně dokladu o odeslání, z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání a z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb. Bankovními službami byl míněn zejména běžný účet, spořicí účet, debetní karta, terminovaný vklad, přímé bankovnictví a služby s ní související, jakož i případně další služby, kterou budou v budoucnu jako bankovní služby nabízeny. Dne [datum] podal žalovaný návrh na uzavření smlouvy o půjčce na částku 70.000 Kč, splatnou v 28 měsíčních splátkách po 3.043 Kč při úrokové sazbě 16,9 % a RPSN 18,27 % Smlouvou bylo sjednáno pojištění ve výši 105 Kč měsíčně. Celková splátka tak činila 3.148 Kč. Půjčka měla být čerpána jednorázově, neúčelově, převodem na běžný účet žalovaného. Splátky půjčky měly být prováděny formou automatického inkasa z běžného účtu žalovaného. Žalovaný se současně zavázal v průběhu existence tohoto smluvního vztahu nezrušit běžný účet a mít na něm takový zůstatek, aby mohlo k inkasu docházet. Za závažné porušení smlouvy se považovalo mj. porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy, a to především prodlení se splacením jakékoliv splátky. V případě prodlení pak bylo bance dáno oprávnění prohlásit půjčku a veškeré dosud nesplatné pohledávky z půjčky za okamžitě splatné a požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky prodlení. Banka akceptovala návrh žalovaného přípisem ze dne [datum]. Dne [datum] žalovaný požádal o změnu smlouvy, a to jenom ve vztahu k datu splatnosti, kdy původní datum splatnosti k 23. dni v měsíci bylo změněno k 25. dni v měsíci, a to poté, co tento dodatek akceptovala téhož dne také banka. Dopisem ze dne 12. 12. 2018 byl žalovaný bankou vyzván k zaplacení částky 9.636,51 Kč do 15 dnů od odeslání upomínky s upozorněním na možnost zesplatnění. K tomu také došlo dopisem ze dne 4. 1. 2019, odeslaným téhož dne žalovanému hned na několik jeho známých adres, přičemž tímto dopisem byl vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 58.308,45 Kč do 10 dnů od vyhotovení výzvy, když jistina k tomuto dni činila 54.401,40 Kč, poplatky 525 Kč, úroky z prodlení 110,43 Kč a obchodní úroky 3.271,62 Kč [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postupitel postoupil pohledávky vzniklé na základě smluv o půjčkách o úvěru a o kontokorentních úvěrech, ve kterých vystupoval jako věřitel na žalobkyni. Seznam postoupených pohledávek je uvedený v příloze 1 smlouvy, kde mezi postoupenými pohledávkami je uvedena i pohledávky za žalovaným specifikované číslem smlouvy, datem jejího uzavření, datem jejího zesplatnění, jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm žalovaného, jakož i výší pohledávky a jednotlivých nároků. Dopisem ze dne 1. 10. 2019 byl žalovaný informován ze strany původního věřitele o postoupení pohledávky na žalobkyni a znovu byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení předžalobní upomínkou z 31. 10. 2019 odeslanou téhož dne na adresu [adresa], když dlužná částka k tomuto dni činila 70.473,16 Kč.

6. Dle protokolu o ověření úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobkyně ze skutečnosti, že žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem, nepředložil neplatný doklad, nebyl na blacklistu banky, úvěrové registry BRKI a NRKI byly bez negativního záznamu, obdobně žalovaný neprocházel rejstříkem SOLUS. Z pohledu ukazatele DTI žalovaný splňoval doporučenou hranici a celkové rizikové vyhodnocení klienta odpovídalo hodnotě 99,27 % pravděpodobnosti splácení úvěru. Deklarovaný příjem ve výši 35.000 Kč byl ověřen statisticky, zohledněny byly výdaje ve výši 31.290 Kč, skládající se ze splátek stávajících úvěrů ve výši 16.843 Kč a výdajů na bydlení ve výši 6.037 Kč, výdajů na živobytí ve výši 3.410 Kč a ostatních výdajů ve výši 5.000 Kč měsíčně. Na splátku nové půjčky i další nepředvídatelné výdaje zbývalo žalovanému 3.710 Kč a byl tak schopen úvěr splácet. Žalovaný dle žádosti byl svobodný, vyučený, žijící ve dvoučlenné domácnosti v pronajatém bytě. Dosahoval příjmu 35.000 Kč, výdaje na živobytí činily 5.000 Kč a náklady dalších úvěrů 12.000 Kč. Žalovaný měl další úvěry u banky v celkové výši 547.759 Kč s měsíčními splátkami ve výši 16.843 Kč, která představovala jeho celkové splátky. V rámci kreditního reportu jsou pak uvedeny všechny zmiňované pohledávky žalovaného. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od listopadu 2016 plyne, že žalovaný měl u [anonymizována dvě slova] poměrně velké množství závazků, když dne [datum] čerpal půjčku ve výši 80.000 Kč, dne [datum] další půjčku ve výši 80.000 Kč, dne [datum] znovu ve výši 80.000 Kč, dne [datum] ve výši 75.000 Kč, v červnu [rok] ve výši 79.000 Kč a 254.000 Kč, kdy však v rámci tohoto měsíce byly splaceny 4 půjčky v rozmezí 70.000 Kč, další půjčka byla čerpána dne [datum] ve výši 60.000 Kč, poté v srpnu [rok] ve výši 50.000 Kč, také v září [rok] ve výši 50.000 Kč a v říjnu [rok] ve výši 2 x 70.000 Kč, v listopadu [rok] pak šlo o půjčky ve výši 182.000 Kč a asi 68.000 Kč. Pokud jde o rok [rok], jsou zde viditelné pouze splátky různých čtyř půjček, které však nejsou v dostatečné výši a kdy běžný účet žalovaného již vykazuje záporné zůstatky. Obdobně uvedené platí pro rok 2019, kde již není žádný pohyb.

7. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Soud se musel nejprve zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z předložených listin vyplynulo, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy uzavřené v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byla řádně identifikována a postoupení bylo oznámeno žalovanému. Soud má proto tedy aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 70.000 Kč a žalovaný se jí zavázal splatit spolu s úrokem a poplatky za pojištění v pravidelných měsíčních splátkách o celkovém počtu 28, kdy při řádném splácení by tak zaplatil 85.189,29 Kč Smlouva je současně smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb., který ukládá povinnost poskytovateli úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, teda jeho schopnost úvěr splácet. V projednávaném případě žalovaný u původního věřitele čerpal poměrně často poměrně vysoké částky, ale z provedeného dokazování nevyplynulo, že by toto půjčky nebyly spláceny, naopak je zjevné, že spláceny byly a prvotní problémy se splácením nastaly až po půl roce od uzavření této smlouvy, proto lze dovozovat, že platební neschopnost žalovaného nastala později a měla původ jinde než v dosavadních závazcích žalovaného. Navíc původní věřitel měl přehled o závazcích žalovaného, když vše nasvědčuje tomu, že si žalovaný půjčoval peníze výlučně u něj.

13. Žalovaný však této základní povinnosti nedostál, když řádně uhradil pouze prvních pět splátek, poté ještě uhradil dvě splátky, ale následně již nezaplatil ničeho a právní předchůdce žalobkyně tak využil svého oprávnění a úvěr prohlásil za splatný v souladu se smlouvou o půjčce, která s touto variantou počítala v případě prodlení. Ani po zesplatnění žalovaný nezaplatil již ničeho. Nárok na zaplacení jistiny včetně úroků vyplývá ustanovení § 2390 a § 2932 občanského zákoníku, v případě poplatků za pojištění, tyto byly sjednány přímo smlouvou o půjčce v měsíční výši 105 Kč a jsou požadovány za celkem pět měsíců do zesplatnění. Úrok byl sjednán smlouvou jako neměnný po celou dobu trvání smlouvy a úroky z prodlení jsou požadovány v zákonné výši, tedy v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

14. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal k úhradě dlužné částky tak, jak je specifikována ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a jako úspěšnému účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 2.747 Kč a náklady právního zastoupení za čtyři úkony právní služby po 3.300 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast u jednání) dle § 7 bod 5 téže vyhlášky a čtyři náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 300 Kč. Zástupci též náleží náhrada cestovních výdajů za účast u soudu na trase [obec] – [obec] a zpět o vzdálenosti 162 km při průměrné spotřebě 8 l benzínu /100 km a vyhláškové ceně paliva a základní sazby ve výši 669,10 Kč, když se jedná o polovina částky, neboť zástupce se tohoto dne zúčastnil dvou jednání a obdobně ve vztahu k náhradě za ztrátu času dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu náleží jen v poloviční výši, tj. za 3 započaté půlhodiny po 100 Kč ve výši 300 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21% DPH ve výši 3.227,52 Kč Náklady řízení celkem činí 21.343,62 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.