18 C 57/2026

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 92.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 92.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 90.000 Kč od 22. 5. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 15. 4. 2026 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 92.000 Kč od 13. 5. 2025 do 21. 5. 2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 2.000 Kč od 21. 5. 2025 do 14. 4. 2026 a co do úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 2.000 Kč od 15. 4. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22.664,90 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 12. 11. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 92.000 Kč od 13. 5. 2025 do zaplacení z titulu zápůjček, které žalobkyně žalovanému v průběhu roku 2022 poskytla, kdy se jednalo o částku v celkové výši 50.000 Kč, a které byly určeny na úhradu jeho osobních výdajů, na bydlení, na stravování, výživné, oblečení a další potřeby. Dále pak dne 4. 6. 2024 žalobkyně za žalovaného rovněž formou zápůjčky uhradila částku 42.000 Kč, kterou žalovaný dlužil v rámci exekučního řízení a kdy tato částka byla uhrazena přímo exekutorovi. Celkem tak žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 92.000 Kč. Žalovaný uznal svůj dluh ve výši 92.000 Kč písemně dne 7. 4. 2025. Dne 12. 5. 2025 pak byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou nijak nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.

3. Žalovaný byl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž byl současně poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovanému byla výzva doručena fikcí dne 30. 3. 2025. Ve stanovené lhůtě se žalovaný nevyjádřil. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, což vyjádřila již ve formuláři pro návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V souladu s ustanovením § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jelikož měl za to, že žalobkyně ani žalovaný proti takovému postupu nemají námitek.

4. Z uznání dluhu, z potvrzení o provedení transakce a z předžalobní upomínky včetně dokladu o odeslání soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: dne 7. 4. 2024 (správně asi 2025) žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni, kdy za období od roku 2022 mu půjčila částku 50.000 Kč na podporování v jeho špatné finanční situace, placení alimentů, nákladů na bydlení, placení stravy, léků a všech životních potřeb a dále uznal, že žalobkyni dluží 42.000 Kč za zaplacení exekuce dne 4. 6. 2024. Z účtu žalobkyně byla dne 3. 6. 2024 provedena úhrada částky 42.000 Kč s poznámkou „platba z EP“. Výzvou k úhradě ze dne 12. 5. 2025, odeslanou téhož dne, byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 90.000 Kč do 7 dnů od doručení výzvy. Ve výzvě se uvádí, že na základě písemného prohlášení ze dne 7. 4. 2025 žalovaný obdržel zápůjčky v celkové výši 50.000 Kč a dále, že za něj formou zápůjčky byla uhrazena exekuce ve výši 40.000 Kč a že tak má žalobkyně vůči žalovanému nárok na zaplacení částky 90.000 Kč z titulu zápůjčky.

5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše, když poskytnutí finančních prostředků bylo vyhodnoceno jako jednotlivé smlouvy o zápůjčkách ve smyslu ustanovení § 2390 a následující občanského zákoníku, aniž byl sjednaný úrok, vyplynulo z předložených listin, že žalovaný dluží žalobkyni právě 92.000 Kč. Vzhledem k tomu, že však uznání dluhu neobsahuje žádný údaj o splatnosti a současně není ani tvrzeno, jak byla sjednána splatnost jednotlivých zápůjček, bylo nutné pro stanovení úroků z prodlení vyjít z výzvy k úhradě ze dne 12. 5. 2025, která stanovovala sedmidenní lhůtu pro zaplacení. Je tak zřejmé, že žalovaný se mohl ocitnout v prodlení nejprve dnem následujícím po uplynutí této lhůty, tedy nejprve dne 22. 5. 2025. Vzhledem k tomu, že však výzva k úhradě se vztahovala toliko k částce 90.000 Kč, nikoliv k celému předmětu řízení, pak soud musel vyjít pro určení splatnosti částky 2.000 Kč z data doručení žaloby žalovanému, k čemuž došlo dne 15. 4. 2026 a od tohoto dne je tak žalovaný povinen hradit zákonný úrok z prodlení i z dodatečné částky 2.000 Kč.

10. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do jistiny a co do příslušenství, v podobě zákonného úroku z prodlení, jak bylo specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, a naopak nevyhověl co do zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala do splatnosti nároku.

11. O nákladech účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že s ohledem na skutečnost, že neúspěch žalobkyně je nepatrný toliko v části příslušenství, náleží žalobkyni plná náhrada nákladů řízení. Výše náhrady nákladů řízení vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném v okamžiku provedení jednotlivých úkonů. Žalobkyni proto náleží zaplacený soudní poplatek ve výši 3.680 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 4.780 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka a sepis žaloby) dle § 7 bod 5 téže vyhlášky a tři náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 4 téže vyhlášky po 450 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, náleží mu i alikvótní část 21 % DPH ve výši 3.294,90 Kč. Náklady řízení celkem činí 22.664,90 Kč. Podle ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu jsou náklady splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.

12. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.