18 C 58/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 8 245,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 6 516,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 516,52 Kč od 10. 5. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 15 443,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 10. 5. 2019 do zaplacení.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 1 729,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 424,98 Kč od 10. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 1 729,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 255,59 Kč od 10. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 652 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se dvěma samostatnými žalobními návrhy, spojenými usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 18.4.2023 čj. 18 C 63/2023-11 ke společnému projednání, domáhala úhrady dvou z nesplacených půjček. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně, mBank S.A.., se sídlem v [země], vykonávající bankovní činnost na území České republiky prostřednictvím své organizační složky mBank S.A., organizační složka, [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Banka“) uzavřela se žalovaným postupně několik smlouv o půjčce, z nichž předmětem řízení byly dvě. První z nich uzavřela Banka s žalovaným dne 4.10.2017, a to Smlouvu„ mPŮJČKA PLUS“ č. GNN [bankovní účet], na základě níž mu poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 211,98 Kč. Druhou smlouvu„ mPŮJČKA PLUS“ č. GNN [bankovní účet] uzavřela Banka s žalovaným dne 21.2.2018, na základě níž mu poskytla půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 423,96 Kč. Před uzavřením každé ze smluv Banka prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě pohovoru s žalovaným a jím sdělených informací, přičemž neshledala, že by u žalovaného byla dána obava, že nebude schopen poskytnuté půjčky splácet. Rovněž před poskytnutím úvěrů prověřila žalovaného v registrech bankovních i nebankovních klientských informací (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenčním rejstříku apod.). Dne 26.3.2019 bylo na majetek žalovaného zahájeno insolvenční řízní a dne 9.5.2019 byl zjištěn úpadek žalovaného, čímž došlo k zesplatnění obou nesplacených půjček. Banka přihlásila svoji pohledávku do insolvenčního řízení, avšak z důvodu neplnění podmínek oddlužení žalovaným mu bylo toto oddlužení soudem zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Následně Banka své shora uvedené pohledávky postoupila na žalobkyni a oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno. Žalovaný nesplatil poskytnuté půjčky řádně a včas, a to ani na základně předžalobní výzvy. Žalobkyně se proto v tomto řízení domáhala úhrady nesplacené jistiny z obou smluv o půjčce, v případě prvé smlouvy i kapitalizovaného obchodního úroku a neuhrazených poplatků a zákonného úroku z prodlení běžícího ode dne následujícího po zjištění úpadku žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil 3. První jednání ve věci se konalo dne 1.8.2023. Žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno do vlastních rukou ve smyslu ustanovení § 46a a § 49 o.s.ř. náhradním způsobem dne 24.6.2023, a to uplynutím desetidenní lhůty, po kterou pro něj byla zásilka uložena a připravena k vyzvednutí na poště. Žalobkyně se k jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, proto bylo dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti účastníků.

4. Na základě provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalovaný prostřednictvím internetového bankovnictví uzavřel s Bankou několik smluv o úvěru,„ mPŮJČKA PLUS“ přičemž předmětem tohoto řízení jsou dvě z nich, a to č. GNN [bankovní účet] ze dne 4.10.2017 a číslo GNN [bankovní účet] ze dne 21.2.2018. Na základě předmětných smluv mu Banka poskytla na jeho bankovní účet zápůjčku ve výši 10 000 Kč a následně 20 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté úvěry zavázal splácet v dohodnutých měsíčních splátkách. (viz. smlouvy„ mPŮJČKA PLUS“). Žalovaný na sjednané půjčky hradil sjednané měsíční splátky a to až do měsíce ledna 2019 (viz. přehled uhrazených půjček).

6. Z přehledu poskytnutých úvěrů a půjček Bankou žalovanému má soud za osvědčené, že tato poskytla od června 2017 do května 2018 poskytla žalovanému 10 úvěrů či půjček v celkové výši jistiny 125 000 Kč, přičemž v případě první v řízení posuzované půjčky šlo již o čtvrtou smlouvu o spotřebitelském úvěru a v případě druhé z nich o devátou smlouvu o spotřebitelském úvěru v průběhu jediného roku. Dále má soud za osvědčené, že na první půjčku žalovaný uhradil 3 483,48 Kč a na druhou půjčku 4 556,68 Kč.

7. Z usnesení Krajského soud v Praze čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 24.2.2021 má soud za prokázané, že bylo zrušeno schválené oddlužení žalovaného, neboť ten neplnil své povinnosti, jimiž je oddlužení dlužníka podmíněno. Do uvedeného insolvenčního řízení se přihlásila se svými pohledávkami i Banka (viz. přihláška pohledávky ze dne 22.5.2019.

8. Smlouvou o postoupení pohledávky nabyla žalobkyně od Banky pohledávky za žalovaným, a to ke dni 10.11.2020 (viz. Smlouva o postoupení pohledávky). Banka rovněž žalovanému oznámila přípisem ze dne 25.11.2020, že pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni (viz. Oznámení ze dne 25.11.2020 a poštovní podací arch z téhož dne).

9. Z předžalobní výzvy ze dne [číslo] spolu s podacím lístkem z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k dobrovolnému splnění svého závazku.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

11. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

14. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

20. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

23. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

24. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn v rozsahu uvedeném ve výroku I. a II. rozsudku, byť na základě jiného právního hodnocení, než se domnívala žalobkyně. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalovaným a Bankou, tj. právní předchůdkyní žalobkyně, došlo k uzavření platných smluv o půjčce resp. úvěru, neboť v řízení žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením každé ze smluv řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

25. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. V posuzované věci sice žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla Bankou ověřována z údajů, které žalovaný sdělil ke své osobě a svým příjmům, a že byla ověřena jeho úvěrová angažovanost a platební historie ve veřejných i neveřejných databázích, avšak k těmto svým tvrzením neoznačila žádné důkazy. Tedy své tvrzení neprokázala, přičemž o neunášení důkazního břemen nemohla být s ohledem na svoji omluvu k jednání soudu poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst.. 3 o.s.ř.

27. Neboť v řízení nebylo prokázáno, že by před poskytnutím každé ze zápůjček byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, má soud obě posuzované Smlouvy o úvěru ze dne 4.10.2017 a ze dne 21.2.20218 ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku za neplatné.

28. Za situace, kdy jsou smlouvy o půjčce neplatné, se žalobkyně (na níž toto právo přešlo z Banky v důsledku uzavřené smlouvy o převodu pohledávky) může po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, která mu byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta a žalovaným nevrácena, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z.. Tedy úhrady nesplacené jistiny úvěru. Za situace, kdy má soud za osvědčené, že žalovanému byla první smlouvou poskytnuta částka 10 000 Kč a zároveň na tuto smlouvu uhradil 3 483,48 Kč, činí nesplacená jistina, a tedy bezdůvodné obohacení žalovaného, 6 516,52 Kč. V případě druhé smlouvy obdržel žalovaný od Banky částku 20 000 Kč a na smlouvu uhradil 4 556,68 Kč a je tak povinen uhradit žalobkyni 15 443,32 Kč. Zároveň soud přiznal žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení ode dne, kdy došlo k zesplatnění obou smluv, tj. ode dne 9.5.2019. Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I. a II.).

29. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť tvrzený nárok neměl oporu v platných smlouvách o půjčce (výrok III. a IV.).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem V. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převážné většině úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 652 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 200 Kč (400 Kč plus 800 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 944,70 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Pro úplnost soudu uvádí, že pokud žalobkyně rozdělila tvrzené nároky za žalovaným na více žalob, které zároveň podala v průběhu dvou dnů, nemá soud náklady na právní zastoupení za účelně vynaložené, když nic žalobkyni nebránilo podat ve věci dluhu žalovaného jedinou žalobu. Rozdělení nároků, pro něž není dán právní či reálně faktický důvod vede pouze k bezúčelnému navyšování nákladů řízení.