18 C 6/2016

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 8.249 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 8.249 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 9. 5. 2016, ve znění doplnění ze dne 24. 3. 2017, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.249 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 2. 3. 2015 do zaplacení z titulu porušení smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne datum, na základě které žalovaná čerpala částku 5.000 Kč Smlouva byla uzavřená prostředky komunikace na dálku, to na základě žádosti žalované, přičemž původní doba splatnosti činila 30 dnů a úvěr tak měl být původně splatný v této lhůtě. V důsledku prodloužení však byla nakonec až dne 8. 2. 2015. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 1.500 Kč. Součástí žalované částky je i smluvní pokuta ve výši 1.750 Kč za prodlení. Přes předžalobní upomínku ze dne 6. 10. 2015 žalovaná nezaplatila ničeho.

2. Okresní soud v Bruntále vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaná na sebe podala insolvenční návrh, bylo předmětné řízení ze zákona přerušeno až do skončení insolvenčního řízení proti žalované.

5. Soud nařídil jednání na den 17. 8. 2023, k němuž se žalovaná dostavila, žalobkyně se z jednání prostřednictvím svého zástupce omluvila a bylo tak jednáno v její nepřítomnosti postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu.

6. Žalovaná u jednání uvedla, že kontaktovala svého původního insolvenčního správce a zjistila, že pohledávka žalobkyně byla do insolvenčního řízení přihlášena v částce 6.499 Kč, a nechápe tak, proč je nyní požadováno zaplacení částky 8.249 Kč. Závěrem uvedla, že byla osvobozena od placení pohledávek, a tak, bohužel pro žalobkyni, již nic platit nemusí.

7. Z rámcové úvěrové smlouvy, ze standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru, z výpisu z podnikatelského konta v období 1. 11. 2014 – 30. 11. 2014, z výzvy k úhradě před podáním žaloby včetně dokladu o podání, z usnesení název soudu ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, zprávy o plnění oddlužení ze dne datum soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalobkyně ještě pod obchodním jménem právnická osoba jako věřitelka a žalovaná jako klientka uzavřely prostředky komunikace na dálku rámcovou úvěrovou smlouvu, kterou byly upravena práva a povinnosti jednotlivých smluv o úvěru. Ty pak měly být uzavírány distančně prostřednictvím elektronických prostředků, a to buď textových zpráv nebo prostřednictvím formuláře v rámci uživatelského účtu. Úvěry byly poskytnuty na dobu trvání 30 dnů s možností prodloužení o 7, 15 nebo 30 dnů podle výše uhrazeného poplatku, přičemž tento poplatek, resp. jeho procento z poskytnuté jistiny, stanovovala rámcová smlouva. Současně za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky klientovi byla sjednána úplata v podobě poplatku za poskytnutí úvěru určená z výše poskytnuté jistiny, v tomto případě 10 % denně. Pro případ prodlení byl sjednán zákonný úrok z prodlení a také smluvní pokuta, která činila v případě prodlení v trvaní 1 dne 20 %, v případě 5 dnů 3 %, v případě 10 dnů 2 %, v případě 15 dnů 5 % a v případě 20 dnů taktéž 5 % (viz rámcová smlouva). K ověření osoby žalované došlo prostřednictvím platby ve výši 1 Kč, kterou žalovaná zaslala dne 30. 11. 2014 a na tentýž účet pak byla dne 1. 12. 2014 zaslána žalované částka 5.000 Kč (viz výpis z podnikatelského konta). Obdobné informace, jaké jsou součástí rámcové smlouvy, obsahovaly také standardní informace o spotřebitelském úvěru, z nichž vyplynulo, že úvěr ve výši 5.000 Kč byl splatný ve lhůtě 30 dnů, ke dni 30. 12. 2014, kdy splatná celková částka 6.500 Kč (viz standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru). Upomínkou právního zástupce žalobkyně byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 14.783 Kč do 3 dnů s upozorněním na soudní řešení věci. Upomínka byla žalované odeslána dne 6. 10. 2015 (viz výzva k úhradě včetně dokladu o odeslání). Usnesením název soudu ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka - anonymizováno byl zjištěn úpadek dlužníka – žalované, přičemž soud povolil řešení úpadku oddlužením. Usnesením název soudu ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka vzdal soud na vědomí splnění oddlužení dlužníka – žalované, plněním splátkového kalendáře, během něhož hodnota plnění, které při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, dosáhla výše 30,68 %. Soud současně schválil insolvenčnímu správci jeho odměnu a následně jej zprostil funkce. V neposlední řadě soud osvobodil dlužnici od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, od pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Osvobození se dále vztahovalo i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Osvobození se naopak nevztahovalo na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku ve výši 6.499 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne datum ve výši 5.000 Kč do insolvenčního řízení, když přihlášená částka zahrnovala i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.500 Kč. Současně žalobkyně uvedla, že eviduje platby od žalované ve výši 1 Kč ze dne 30. 11. 2014 a ve výši 1.500 Kč ze dne 9. 1. 2015, představované poplatkem za prodloužení splatnosti úvěru. Dle zprávy o plnění oddlužení pak pohledávky žalobkyně evidovaná pod č. anonymizována dvě slova ve výši 6.499 Kč byla uspokojena v poměru 30,6775 %, konkrétně číselně v částce 1.993,73 Kč (viz insolvenční rejstřík žalované).

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 414 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí úpadku. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, jestliže nedošlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky, byť u žalobkyně došlo ke změně obchodní firmy, byla uzavřená smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, na základě které žalovaná čerpala částku 5.000 Kč, kterou se zavázala vrátit v 30ti denní lhůtě splatnosti, kterou následně prodloužila zaplaceným poplatkem a ani v prodloužené lhůtě tuto svou povinnost nesplnila.

11. Žalovaná však v průběhu řízení vůči sobě podala insolvenční návrh, přičemž soud povolil oddlužení formou plněním splátkového kalendáře a žalovaná tak až do ledna 2023 plnila dle splátkového kalendáře, přičemž dosáhla uspokojení věřitelů přesahujícího 30 % název soudu proto následně vydal usnesení, kterým osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Mezi tyto pohledávky patří i pohledávka žalobkyně, která byla do insolvenčního řízení přihlášena, avšak byla uspokojena jen v poměru 30,68 % a toto osvobození by se mělo vztahovat i na pohledávku za smluvní pokutu, která sice do insolvenčního řízení přihlášena nebyla, ale přihlášena být mohla. Je tak zřejmé, že došlo k zániku pohledávky žalované, resp. se z této pohledávky stala naturální obligace, a tato pohledávka není vymahatelná a není možné jí uplatnit u soudu, potažmo ji není možné věřiteli přiznat (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010). Z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

12. O nákladech účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řadu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, když ve věci úspěšné žalované účelně vynaložené náklady nevznikly a žádné náklady nepožadovala. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).