18 C 62/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 52 740 Kč s příslušenstvím

I. Řízení, jímž se žalobkyně domáhala úhrady kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 195,81 Kč a úhrady zákonného úroku z prodlení z částky 4 736,42 Kč od 27. 2. 2016 až do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, částku ve výši 4 830 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 830 Kč v kapitalizované výši 2 078,92 Kč za období od 24.4.2010 do 26.2.2016, ve výši 7,05 % ročně od 27. 2. 2016 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8,00 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9,00 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 a za dobu od 1. 7. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 15 456,69 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 6 015,33 Kč za období od 14.10.2009 do [číslo] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 724,13 Kč ve výši 7,05 % ročně od 27. 2. 2016 do 31. 12. 2017, 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, 8,00 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, 9,00 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 a za dobu od 1. 7. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, částku ve výši 16 570 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení 6 807,88 Kč za období od 11.11.2010 do 26.2.2016 a nadále běžícím ve výši 7,75% ročně z částky 16 570 Kč od 27.2.2016.

V. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 15 883,31 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 7 430,09 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 879,45 Kč, se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky v celkové výši 52 740 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), postupně dvě smlouvy o půjčce. První Smlouvu o půjčce [číslo] uzavřel dne 3. 4. 2009. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 21 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 15 456 Kč, který měl být složen z úroku z poskytnuté částky ve výši 3 282,73 Kč a administrativního poplatku ve výši 12 173,27 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 55 týdenních splátkách po 672 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2010. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 30. 9. 2009, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 12 129,03 Kč a na dlužném poplatku 8 926,97 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani následně již ničeho neuhradil, se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky ze dne 3. 4. 2009 úhrady částky 12 129,03 Kč na jistině, na dlužném poplatku 8 157,66 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 8 847,75 Kč a nadále běžícím v zákonné výši ročně z částky 20 286,69 Kč od 27. 2. 2016 až do zaplacení. Druhou Smlouvu o půjčce [číslo] uzavřel žalovaný dne 16. 9. 2009. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 15 884 Kč, který měl být složen z úroku z poskytnuté částky ve výši 3 382,21 Kč a administrativního poplatku ve výši 12 501,79 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 589 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 11. 2010. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 6. 10. 2009, a právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na dlužné jistině 18 346,41 Kč a na dlužném poplatku 14 106,90 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani následně již ničeho neuhradil, se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu nesplacené půjčky ze dne 16. 9. 2009 úhrady částky 18 346,41 Kč na jistině, na dlužném poplatku 14 106,90 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 15 680,28 Kč a nadále běžícím v zákonné výši ročně z částky 32 453,31 Kč od 27. 2. 2016 až do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 3. 4. 2009 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 21 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 15 456 Kč, obsah souhrnného poplatku nebyl ve smlouvě ujednán. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 36 456 Kč v 55 týdenních splátkách po 672 Kč. Výše úroku z půjčky nebyla ve smlouvě sjednána a RPSN uvedená ve smlouvě činila 215,73%. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 3. 4. 2009, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření a z žalobních tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni do dne postoupení půjčky na žalobkyni 16 170 Kč, přičemž problémy se splácením půjčky měl již od třinácté splátky, tj. od 28 týdne roku 2019, kdy na půjčku hradil dále nepravidelně, a ke dni poskytnutí 2. půjčky neuhradil splátku splatnou v 28, 30, 31 a 33 týdnu roku 2009 a následně od 40 týdne neuhradil až do roku 2010 ničeho.

5. Žalovaný následně po pěti měšcích uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 16. 9. 2009 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 19 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se současně zavázal zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s půjčkou ve výši 15 884 Kč, jehož obsah ve smlouvě nebyl sjednán. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 34 884 Kč v 60 týdenních splátkách po 589 Kč. Výše úroku z půjčky nebyla ve smlouvě sjednána a RPSN uvedená ve smlouvě činila 224,28 %. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (Smlouva o půjčce ze dne 16. 9. 2009, včetně smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Z tabulky umoření a z žalobních tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaný měl první splátku uhradit v 39 týdnu roku 2009, a že do dne postoupení půjčky na žalobkyni 2 430 Kč, přičemž uhradil v roce 2009 pouze dvě první splátky a následně ještě dvě splátky v roce 2010.

6. Z výpisu z databáze časových řad vedených Českou národní bankou ARAD má soud za prokázané, že u spotřebitelských půjček uzavíraných na období 1 až 5 let průměrná úroková sazba v dubnu 2009 činila 14,82% ročně a v měsíci září činila u spotřebitelských půjček uzavíraných na období 1 až 5 let průměrná úroková sazba 15,47 % ročně.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016, včetně seznamu postoupených pohledávek, má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 26. 2. 2016, když jeho odeslání má soud za prokázané z poštovního podací archu ze dne 11. 3. 2016.

8. Z výzvy k plnění ze dne 7. 10. 2020 a z podacího lístku ze dne 7. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný byl před podání žaloby vyzván ke splnění své povinnosti.

9. Soud věc posoudil vzhledem k tomu, že obě smlouvy o půjčce byly uzavřeny v roce 2009, jako půjčku uzavřenou podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

10. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

11. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

12. Ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

13. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávek došlo dne 26. 2. 2016, je třeba na daný vztah nutno aplikovat zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

14. Soud nejprve ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád zastavil řízení v rozsahu, v němž vzala žalobkyně svým podáním ze dne 7. 5. 2021 zpět (výrok I.).

15. Po zhodnocení obsahu listin provedených k důkazu dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku II. a IV. tohoto rozsudku.

16. Pokud jde o obě shora uvedené smlouvy o půjčce, dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku z těchto půjček, neboť ujednání právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného o výši poplatku z úvěru v každé jednotlivé smlouvě o půjčce je pro rozpor s dobrými mravy neplatné.

17. V prvním projednávaném případě měl žalovaný a původní věřitel sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaný měl v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 21 000 Kč) a dále poplatek 15 456 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovení RPSN pro daný případ ve výši 215,73 %. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovením § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován a nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 čj. 21 Cdo 1484/2004 (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C 3171) dle něhož„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Za účelem ověření úrokové míry půjček poskytovaných obyvatelům s dobou splatnosti 1 rok až 5 let soud ze systému České národní banky - ARAD – Systém časových řad zjistil, že průměrná úroková sazba u korunových půjček a úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu domácností v ČR v dubnu 2009 činila 14,82 % ročně. Sjednaný úrok ve výši 215,73 % ročně pak je více než 15 krát vyšší než úrok obvykle poskytovaný bankami, tedy ujednání o výši úroku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné.

18. V druhém projednávaném případě měl žalovaný a původní věřitel sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaný měl v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 19 000 Kč) a dále poplatek 15 884 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovení RPSN pro daný případ ve výši 224,28 %. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovením § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován a nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 čj. 21 Cdo 1484/2004 (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C 3171) dle něhož„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ Za účelem ověření úrokové míry půjček poskytovaných obyvatelům s dobou splatnosti 1 rok až 5 let soud ze systému České národní banky - ARAD – Systém časových řad zjistil, že průměrná úroková sazba u korunových půjček a úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu domácností v ČR v září 2009 činila 15,47 % ročně. Sjednaný úrok ve výši 224,28 % ročně pak je více než 14 krát vyšší než úrok obvykle poskytovaný bankami, tedy ujednání o výši úroku je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatné.

19. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalobkyně, že souhrnný poplatek, tak jak byl v každé jednotlivé smlouvě o půjčce ujednán, je třeba rozdělit na úrok z půjčky a administrativní poplatek. Takovéto rozdělení však ze smlouvy ani smluvních podmínek nevyplývá. Obsah ujednaného souhrnného poplatku sjednán nebyl (na rozdíl od smluv, které uzavírala právní předchůdkyně žalobkyně se svými klienty pozdněji), a je tedy třeba k němu přistupovat jako k ceně peněz, tedy úroku. Pokud pak má žalobkyně za to, že v případě, že soud shledá smlouvu o půjčce pro rozpory s dobrými mravy za neplatnou, měl by jí přiznat obchodní úrok ve výši průměrného úroku v místě a času, nelze její argumentaci přisvědčit.

20. Soud pak má za to, že ujednání o výši úroku lze oddělit od zbytku smlouvy o půjčce, a proto neplatnost ujednání o úroku z půjčky nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy ve smyslu ustanovení § 41 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že v daném případě byla sjednána smlouva o půjčce dle ustanovení občanského zákoníku a nikoliv smlouva o úvěru podle ustanovení obchodního zákoníku, kdy pojmovým znakem půjčky není sjednání úroku, není ani na místě, aby soud moderoval sjednaný úrok na úrok obvyklý, tak jak předpokládalo ustanovení § 497 ve spojení s § 502 odst. 1 obchodního zákoníku ve vztahu k úvěru.

21. Za situace, kdy jsou ujednání o výši poplatku z úvěru neplatná, vznikla žalovanému povinnost na základě uzavřené smlouvy o půjčce vrátit půjčky, tj. částky 21 000 Kč a 19 000 Kč, do sjednaného data. Pokud žalovaný z tabulky umoření na první předmětnou půjčku uhradil částku 16 170 Kč (žalovaný vyšší úhradu netvrdil), je i nadále dlužen 4 830 Kč (21 000 – 16 170) kterou je povinen uhradit žalobkyni. A dále pokud žalovaný dle tabulky umoření na druhou předmětnou půjčku uhradil částku 2 430 Kč (žalovaný vyšší úhradu netvrdil), je i nadále dlužen 16 570 Kč (19 000 – 2 430) kterou je povinen uhradit žalobkyni, neboť tato zároveň prokázala, co se týče obou smluv o půjčce, že na ní pohledávky za žalovaným přešly na základě smlouvy o postoupení pohledávky, spolu s úrokem z prodlení počínaje dnem splatnosti půjčky. Soud pak přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ode dne dohodnuté splatnosti každý z půjček ve výši stanovené v souladu nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., v případě prvé půjčky a v případě druhé půjčky ve znění nařízení vlády č. 33 /2010 Sb. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách (výrok II. a výrok IV.).

22. Protože nebylo prokázáno, že by byl platně sjednán souhrnný poplatek z půjčky, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu souhrnných poplatků a na to navazujících úroků z prodlení) žalobu zamítl (výrok III. a V.).

23. Výrokem VI. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tj. podle úspěchu ve věci. Žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.