18 C 64/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 12 000 Kč od 30. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 480,08 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky ve výši 12 000 Kč od 7.5.2021 do 29.3.2022 zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 692,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se původně domáhala po žalované zaplacení částky 13 704 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 8. 9. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 14.9.2020 (dále jen„ smlouva“), kterou žalovaná uzavřela se společností právnická osoba, IČO, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 12 000 Kč spolu s příslušenstvím, jenž se žalovaná zavázala vrátit do 8.11.2020 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou. Žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho. Celková částka činila 13 704 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 704 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 704 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 12 000 Kč od 9.11.2020 do 31.3.2021) a náklady na upomínání ve výši 256 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 5. 2021 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po předžalobní upomínce ze dne 20.7.2021.

2. Ještě před jednáním vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 1 854 Kč přestavující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 704 Kč) soud proto řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř usnesením č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí v této části zastavil.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., resp. do datové schránky, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 8. 9. 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 14.9.2020 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, jenž se žalovaná zavázala vrátit do 8. 11. 2020.

6. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovaná provedla tzv. verifikační platbu ze svého účtu č. bankovní účet ve výši 0,01 Kč.

7. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně na účet žalované převedla částku 10 000 dne 8.9.2020, částku 2 000 Kč dne 14.9.2020, celkem 12 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 5. 5. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni svou pohledávku za žalovanou.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12.5.2021 soud zjistil, že žalované bylo předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 20.7.2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 13 854 Kč s příslušenstvím.

11. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 8. 9 2020 ve znění jejího doplnění ze dne 14.9.2020 byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyní žalobkyně před poskytnutí úvěru žalobkyně neuvedla žádné relevantní skutečnosti a uvedla, že v rámci schvalovacího procesu nahlížela do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), nepředložila však k těmto tvrzením žádné důkazy. Proto soud na základě usnesení č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěryschopnosti žalované a nabídla k tomu důkazy, v opačném případě jí hrozní nepříznivé rozhodnutí ve věci. Žalobkyně k tomu uvedla, že nedisponuje důkazy o zkoumání úvěryschopnosti žalované splácet úvěr. Následně vzala žalobu částečně zpět dle odstavce 2. tohoto odůvodnění. Na základě shora uvedené smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, jenž se žalovaná zavázala vrátit do 8. 11. 2020 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou ze svého účtu č. bankovní účet ve výši 0,01 Kč. Žalovaná na úhradu dluhu nezaplatila ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 5. 5. 2021 postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 12.5.2021. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po předžalobní upomínce ze dne 20.7.2021.

12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.9.2021 (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání smlouvy, dle názoru soudu, nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, když nepředložila soudu žádné důkazy, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

21. K tomuto svému závěru o neplatnosti smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

22. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka nebo spisová značka), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. spisová značka), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. spisová značka číslo a nález spisová značka číslo - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně totiž nebylo prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované z pohledu jejích měsíčních příjmů a výdajů zkoumala.

23. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalované jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila sama nebo předchůdkyně žalobkyně. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 30. 3. 2022, když žaloba byla žalované doručena náhradním způsobem do vlastních rukou dne 28. 3. 2022. Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 30. 3. 2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 5. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena dle § 1879 o.z. na žalobkyni, z čehož vyplývá aktivní legitimace žalobkyně.

25. V návaznosti na výše uvedené tak soud žalobě vyhověl v rozsahu výroku I. tohoto rozsudku a pro právní posouzení listinami doloženého skutkového stavu žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 692,15 Kč, přičemž tato částka představuje 75,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,57 % a úspěchu žalované v rozsahu 12,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 704 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.