18 C 65/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro zaplacení 521 883,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit do 3 dnů od právní moci rozsudku žalobkyni 4 095,23 Kč spolu s obchodním úrokem kapitalizovaným ve výši 33,19 Kč a nadále běžícím ve výši 18,9 % ročně od 14.6.2023 do 12.9.2023; obchodním úrokem ve výši 15 % ročně od 13.9.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 24.6.2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna uhradit do 2 měsíců od právní moci rozsudku žalobkyni 483 028 Kč.

III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni 9 805,29 Kč spolu s obchodním úrokem kapitalizovaným ve výši 14 121,55 Kč a nadále běžícím ve výši 8,9 % ročně z částky 492 833,29 Kč od 14.6.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 492 833,29 Kč od 24.6.2023 do zaplacení,se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna uhradit do 2 měsíců od právní moci rozsudku žalobkyni 24 637 Kč.

V. Žaloba, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni 317,80 Kč spolu s obchodním úrokem kapitalizovaným ve výši 1 110,26 Kč a nadále běžícím ve výši 17,9 % ročně z částky 24 954,80 Kč od 14.6.2023 do 16.7.2023; obchodním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 24 954,80 Kč od 17.7.2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 954,80 Kč od 24.6.2023 do zaplacení,se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 521 883,32 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených úvěrů. Žalobkyně uvedla, že dne 3.9.2013 uzavřela s žalovanou Rámcovou smlouvu na základě, níž pro žalovanou vedla běžný účet č. ú. , č. účtu, . Následně poskytla žalobkyně žalované několik úvěrových produktů, když předmětem žaloby jsou tři z nich.a) Dne 26.2.2020 uzavřela žalobkyně s žalovanou dodatek č. 5 k rámcové smlouvě jímž žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentního úvěru k běžnému účtu ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované, včetně jejích příjmů a výdajů, úvěrové a platební historie a následně poskytnutí schválila a umožnila jí opakované čerpání úvěru na běžném účtu žalované.Vzhledem k tomu, že žalovaná přestala plnit povinnosti z předmětné úvěrové smlouvy, zesplatnila žalobkyně poskytnutý úvěr přípisem ze dne 14.6.2023 a vyzvala žalovanou k úhradě nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 095,23 Kč, nesplaceného obchodního úroku z úvěru naběhlého do doby zesplatnění úvěru ve výši 33,19 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit sjednaný obchodní úrok ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny běžící ode dne zesplatnění, tj. od 14.6.2023 do 12.9.2024 a dále běžící ve výši 15% ročně od 13.9.2023 do zaplacení. Rovněž požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ze neuhrazené jistiny ve výši 15 % ročně běžícího ode dne uplynutí lhůty, kterou dala žalobkyně žalované k úhradě zesplatněného úvěru, tj. od 24.6.2023 do zaplacení.b) Dne 27.11.2022 uzavřela žalobkyně s žalovanou dodatek č. 13 k rámcové smlouvě jímž žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 497 029 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované, včetně jejích příjmů a výdajů, úvěrové a platební historie a uzavřela s ní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Dne 27.11.2022 jí vyplatila celý úvěr, tj. částku 497 029 Kč, na její běžný účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s dohodnutým obchodním úrokem ve výši 8,9 % v měsíčních splátkách po 6 256 Kč počínaje dnem 14.12.2022, poslední splátku měla uhradit dne 14.11.2032.Dodatkem č. 17 k Rámcové smlouvě ze dne 11.1.2023 byly mezi účastnicemi sjednány splátkové prázdniny – odklad splátek ze dne 14.1.2023 a 14.2.2023.Dne 1.3.2023 uzavřely účastnice Dodatek č. 22 k Rámcové smlouvě na základě nějž byla výše splátky upravena na 6 245 Kč měsíčně, a to s účinností od splátky splatné dne 14.3.2023.Žalovaná na předmětný úvěr uhradila splátky splatné od 14.12.2022 do 14.3.2023, avšak počínaje splátkou splatnou ke dni 14.4.2023 však již na úvěr ničeho neuhradila. Žalovaná tak porušila závažným způsobem úvěrovou smlouvu a žalobkyně využila svého práva a celý úvěr přípisem ze dne 14.6.2023 zesplatnila. Žalobkyně se v řízení domáhala na základě citované úvěrové smlouvy po žalované úhrady nesplacené jistiny ve výši 492 833,29 Kč, nesplaceného obchodního úroku z úvěru naběhlého do doby zesplatnění úvěru ve výši 14 121,55 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit sjednaný obchodní úrok ve výši 8,9% ročně z dlužné jistiny běžící ode dne zesplatnění, tj. od 14.6.2023 do zaplacení. Rovněž požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ze neuhrazené jistiny ve výši 15% ročně běžícího ode dne uplynutí lhůty, kterou dala žalobkyně žalované k úhradě zesplatněného úvěru, tj. od 24.6.2023 do zaplacení.c) Dne 20.2.2023 uzavřela žalobkyně s žalovanou dodatek č. 19 k rámcové smlouvě jímž žalovaná požádala o poskytnutí úvěru ve výši 25 209 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalované, včetně jejích příjmů a výdajů, úvěrové a platební historie a uzavřela s ní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Dne 27.2.2023 jí vyplatila celý úvěr, tj. částku 25 209 Kč, na její běžný účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu s dohodnutým obchodním úrokem ve výši 17,9 % v měsíčních splátkách po 452 Kč počínaje dnem 15.3.2023, poslední splátku měla uhradit dne 15.3.2033.Žalovaná na předmětný úvěr uhradila pouze splátku splatnou 15.3.2023, avšak počínaje splátkou splatnou ke dni 14.4.2023 však již na úvěr ničeho neuhradila. Žalovaná tak porušila závažným způsobem úvěrovou smlouvu a žalobkyně využila svého práva a celý úvěr přípisem ze dne 14.6.2023 zesplatnila. Žalobkyně se v řízení domáhala na základě citované úvěrové smlouvy po žalované úhrady nesplacené jistiny ve výši 24 954,80 Kč, nesplaceného obchodního úroku z úvěru naběhlého do doby zesplatnění úvěru ve výši 1 110,26 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit sjednaný obchodní úrok ve výši 17,9% ročně z dlužné jistiny běžící ode dne zesplatnění, tj. od 14.6.2023 do 12.9.2024 a dále běžící ve výši 15% ročně od 13.9.2023 do zaplacení. Rovněž požadovala uhradit zákonný úrok z prodlení ze neuhrazené jistiny ve výši 15% ročně běžícího ode dne uplynutí lhůty, kterou dala žalobkyně žalované k úhradě zesplatněného úvěru, tj. od 24.6.2023 do zaplacení.Žalovaná však po zesplatnění úvěrů již ničeho na své závazky neuhradila, a to ani na základě upozornění na možnost věc řešit prostřednictvím soudu obsaženého v oznámení o zesplatnění úvěrů.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žaloba a předvolání k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 3.5.2023 náhradním způsobem (10. dnem po té, co byla zásilka dodána do její datové schránky fyzické nepodnikající osoby). Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované.

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.

5. Dne 3.9.2013 uzavřeli účastníci na pobočce žalobkyně Rámcovou smlouvu č. , hodnota, na základě níž se žalobkyně zavázala pro žalovanou vést běžný účet č. , č. účtu, a poskytovat další služby specifikované v rámcové smlouvě, včetně internetového a mobilního bankovnictví (viz. rámcová smlouva č. , hodnota, ).

6. Z kopie občanského průkazu žalované vystaveného v roce 2013 má soud za osvědčené, že žalobkyně před uzavřením rámcové smlouvy ověřila identitu žalované a pořídila si kopii jejího občanského průkazu.

7. Žalobkyně předložila soudu listinu datovanou dne 26.2.2020, označenou jako Dodatek č. 5 k Rámcové smlouvě č. , hodnota, , jíž je žalované oznamováno, že na základě její žádosti jí byla přidána bankovní služba – možnost přečerpání běžného účtu (kontokorent) do výše 5 000 Kč. V uvedené listině jsou uvedeny podmínky čerpání kontokorentního úvěru, včetně výše obchodního úroku 18,9% ročně.Listina byla soudu předložena jako elektronický dokument PDF. Z vlastností dokumentu soud zjistil, že dokument byl vytvořen dne 26.2.2020 v 8:10.56 a byl následně upraven téhož dne v 8:12:

41. K dokumentu je připojen jeden elektronický podpis, a to jako podpis žalované, avšak z vlastností elektronického podpisu vyplývá, že jde o podpis vydaný žalobkyní, tedy nikoliv podpis spojený s identitou žalované.Vizuální podoba smlouvy obsahuje v místě určeném pro podpis žalované určení, že k podpisu došlo dne 26.2.2020 v 7:12:41 v mobilním bankovnictví žalované a poznámkou „podepsáno v mobilní aplikaci zadáním vstupního hesla“. V místě určeném pro podpis žalobkyně je připojen otisk vlastnoručního podpisu zaměstnance žalované.

8. Soudu byl dále předložen Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vztahující se ke sjednanému kontokorentnímu úvěru, a to opět ve formátu PDF. Tento formulář neobsahuje žádný podpis. Z vlastností dokumentu vyplývá, že dokument byl vytvořen dne 26.2.2020 v 8:10.

39. Zda byl předložen žalované, nelze z obsahu dokumentu ani jeho vlastností zjistit.

9. Z platební bilance vztahující se ke kontokorentnímu úvěru vyplývá, že žalovaná naposledy vyčerpala poskytnutý úvěr dne 1.4.2023, a že výše neuhrazené jistiny činí 4 095,23 Kč a výše kapitalizovaného obchodního úroku ke dni zesplatnění činí 33,19 Kč.

10. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného žalobkyní za období od 1.11.2019 do 31.1.2020 má soud za prokázané, že žalobkyni byla známa výše příjmu žalované, , právnická osoba, . a výše jejího příjmu ze zaměstnání – od 21 630 Kč až 30 812 Kč měsíčně. Dále bylo na její účet zasíláno výživné ve výši 3 00 Kč měsíčně.Pokud jde o výdaje, činilo nájemné 5 140 Kč, zálohy na plyn a elektřinu 3 200 Kč, školkovné pro dvě děti 740 Kč. Zároveň žalovaná splácela žalobkyni půjčku s měsíční splátkou 2 623 Kč měsíčně, že v měsíci prosinec 2019 přijala půjčku od společnosti , právnická osoba, ve výši 26 000 Kč.

11. Z úvěrové zprávy vytvořené dne 26.2.2020 v 7:10 hod má soud za osvědčené, že scóre žalované bylo stanovena jako riziková třída G, neboť je u ní vysoká částka překročení limitu za posledních 12 měsíců a dále došlo během posledních 6 měsíců k růstu sumy zbývající částky. Z přehledu pak vyplývá, že u žalované byl evidován jeden splátkový úvěr a jeden úvěr z kreditní karty, a že jí ve dvou případech bylo odmítnuto poskytnutí splátkového úvěru a v jednom případě nesplátkového úvěru. Z podrobností úvěrové zprávy se podává, že splátkový úvěr je úvěr splácený částkou 2 623 Kč měsíčně (a jde tak o úvěr, jehož splácení vyplývá i z běžného účtu žalované). Dále, že žalovaná k měsíci lednu 2020 vyčerpala celý úvěrový rámec ve výši 45 000 Kč ke kartě, přičemž úvěrový rámec byl žalované navýšen v prosinci 2019. V úvěrové historii se nepromítl úvěr poskytnutý společností , právnická osoba, , jehož přijetí vyplynulo z výpisu z účtu popsaného v odstavci 10 tohoto rozsudku.

12. Žalobkyně dále předložila soudu listinu datovanou dne 27.11.2022, označenou jako Dodatek č. 13 k Rámcové smlouvě č. , hodnota, , jíž je žalované oznamováno, že na základě její žádosti jí byla přidána bankovní služba – úvěr číslo , hodnota, ve výši 497 029 Kč. V uvedené listině jsou uvedeny podmínky čerpání kontokorentního úvěru, včetně výše obchodního úroku 8,9% ročně, výše měsíční splátky 6 256 Kč, a doba splatnosti 120 měsíčních splátek. Zároveň bylo žalované oznamována, že úvěr bude prvořadě použit na úhradu dřívější půjčky ve výši 424 561 Kč, a to na úhradu aktuálního zůstatku ve výši 427 029 Kč. Zbývající částka úvěru ve výši 70 000 Kč nebyla účelově vázána.Listina byla soudu předložena jako elektronický dokument PDF. Z vlastností dokumentu soud zjistil, že dokument byl vytvořen dne 27.11.2022 v 18:49.22 a byl následně upraven téhož dne v 18:49:

28. Vizuální podoba smlouvy obsahuje v místě určeném pro podpis žalované určení, že k podpisu došlo dne 27.11.2022 v 17:49:28 v mobilním bankovnictví žalované, zároveň je uveden i identifikátor podpisu. V místě určeném pro podpis žalobkyně je připojen otisk vlastnoručního podpisu zaměstnance žalované. K dokumentu je připojen jeden elektronický podpis, a to elektronická pečeť žalobkyně, připojená k dokumentu 27.11.2022 v 18:49:28 jejíž vizuální podoba zobrazuje identifikátor podpisu žalované.Z logovacích souborů a IP adres zachycených v interním informačním systému žalobkyně vyplývá, že dne 27.11.2022 se měla žalovaná přihlásit do mobilní aplikace žalobkyně prostřednictvím svého mobilního zařízení, a to konkrétně 27. 11. 2022 v 17:48:43 hod., tedy před odesláním žádosti a dodatek č. 13, jímž byla uzavřena smlouva o úvěru, měla podepsat 27. 11. 2022 v 17:49:28 hod., přičemž tento časový údaj odpovídá časovému údaji obsaženému ve vizualizaci časového razítka žalobkyně na uvedené úvěrové smlouvě. Dokument, který však byl soudu předložen jako smlouva, která měla být žalovanou odsouhlasena, vznikl až o hodinu později, tedy objektivně nemohl být tím dokumentem, který se žalované zobrazil v jejím mobilním bankovnictví a tím, který žalovaná v mobilním bankovnictví odsouhlasila či podepsala.

13. Soudu byl dále předložen Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vztahující se ke sjednanému kontokorentnímu úvěru, a to opět ve formátu PDF. Tento formulář neobsahuje žádný podpis. Z vlastností dokumentu vyplývá, že dokument byl vytvořen dne 27.11.2022 v 18:49.

20. Zda byl předložen žalované, nelze z obsahu dokumentu ani jeho vlastností zjistit.

14. Z výpisu z běžného účtu žalované ze dne 27.11.2022 má soud za prokázané, že na její účet byla připsána celá částka půjčky ve výši 497 029 Kč (s poznámkou Půjčka 4) a téhož dne byla z účtu odeslána částka 423 432,71 Kč (s poznámkou půjčka 3).

15. Dodatkem č. 17 k Rámcové smlouvě ze dne 11.1.2023 uzavřeném v internetovém bankovnictví byly mezi účastnicemi sjednány splátkové prázdniny – odklad splátek ze dne 14.1.2023 a 14.2.2023.

16. Dne 1.3.2023 uzavřely účastnice v internetovém bankovnictví Dodatek č. 22 k Rámcové smlouvě na základě nějž byla výše splátky upravena na 6 245 Kč měsíčně, a to s účinností od splátky splatné dne 14.3.2023.

17. Z platební bilance vztahující se k úvěru č. , hodnota, vyplývá, že žalovaná uhradila žalobkyni do podání žaloby celkem 14 001 Kč.

18. Z prohlášení žalobkyně má soud za osvědčené, že žalobkyně poskytla žalované dne 27.11.2022 úvěr č. , hodnota, ve výši 497 029 Kč, jímž byl uhrazen úvěr poskytnutý dne 5.10.2022 ve výši 424 561 Kč, jímž byl uhrazen úvěr poskytnutý dne 22.9.2022 ve výši 350 374 Kč, jímž byl uhrazen úvěr ze dne 21.8.2022 ve výši 150 000 Kč. Tedy, že během 3 měsíců poskytla žalobkyně žalované 4 úvěry, kdy došlo k navýšení úvěru ze 150 000 Kč na 497 029 Kč.

19. Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného žalobkyní za období od 1.7.2022 do 5.10.2022 má soud za prokázané, že žalobkyni byla známa výše příjmu žalované, , právnická osoba, . a výše jejího příjmu ze zaměstnání – od 24 901 Kč až 27 133 Kč měsíčně. Dále bylo na její účet zasíláno výživné ve výši 3 00 Kč měsíčně. Výši příjmu pak měla žalobkyně doloženu i potvrzením o výši příjmu vystaveným zaměstnavatelem žalované dne 26.9.2022, dle něhož průměrný měsíční příjem za období červen až srpen 2022 činil 26 605 Kč, které bylo vystaveno pro úvěr poskytovaný 5.10.2022.Pokud jde o výdaje, činilo nájemné 14 097 Kč, zálohy na plyn a elektřinu 1 500 Kč, náklady na družinu 2 000 Kč (za dvě osoby). Zároveň žalovaná splácela žalobkyni půjčku s měsíční splátkou 2 623 Kč měsíčně, půjčku společnosti , právnická osoba, ve výši 2 300 Kč, společnosti , právnická osoba, ve výši 1 500 Kč.Z uvedeného je zjevné, že žalobkyni po úhradě mandatorních nákladů (nákladů spojených s bydlením a splátek dříve přijatých úvěrů splácených z běžného účtu žalované) zbývala k výživě tří osob (žalobkyně a dvě děti), tj. na veškerou stravu, drogerii, ošacení, náklady na cestu do zaměstnání, koníčky, náklady spojené se vzděláváním, kroužky, léky částka okolo 6 000 Kč (určená k hrazení i všech dalších nákladů na školu, družinu, obědy ve škole, příspěvky do fondu rodičů). Z této částky rovněž měla být hrazena splátka přebíraného úvěru ve výši 6 256 Kč.

20. Z úvěrové zprávy vytvořené dne 24.11.2022 v 19:37 hod, má soud za osvědčené, že scóre žalované bylo stanovena jako riziková třída C, neboť se v posledních 24 měsících projevilo u žalované delikventní chování (prodlení se splácením) a rovněž v posledních 6 měsících došlo k k vysokému překročení limitů. Z přehledu pak vyplývá, že u žalované byl evidován jeden splátkový úvěr, dva nesplátkové úvěry a jeden úvěr z kreditní karty. Z podrobností úvěrové zprávy se podává, že splátkový úvěr je úvěr splácený částkou 5 254 Kč měsíčně (přičemž z podrobností tohoto úvěru se podává, že jde o úvěr poskytnutý žalobkyní dne 5.10.2022). Dále, že žalovaná má úvěrovou kartu s limitem 70 000 Kč, která ke dni žádosti o vypracování úvěrové zprávy nebyla čerpána (resp. byla splacena) a dále dva kontokorentní úvěry s celkovým limitem 6 000 Kč. V přehledu se neprojevili úvěry poskytnuté společností , právnická osoba, a , právnická osoba, , jejichž splácení vyplývá z běžného účtu žalované (viz. odstavec 19 tohoto rozsudku).

21. Žalobkyně rovněž předložila soudu listinu datovanou dne 20.2.2023, označenou jako Dodatek č. 19 k Rámcové smlouvě č. , hodnota, , jíž je žalované oznamováno, že na základě její žádosti jí byla přidána bankovní služba – úvěr číslo , hodnota, ve výši 25 209 Kč. V uvedené listině jsou uvedeny podmínky čerpání kontokorentního úvěru, včetně výše obchodního úroku 17,9% ročně, výše měsíční splátky 452 Kč, a doba splatnosti 120 měsíčních splátek. Zároveň bylo žalované oznamována, že úvěr bude prvořadě použit na úhradu dřívější půjčky ve výši 10 000 Kč, a to na úhradu aktuálního zůstatku ve výši 10 209 Kč. Zbývající částka úvěru ve výši 15 000 Kč nebyla účelově vázána.Listina byla soudu předložena jako elektronický dokument PDF. Z vlastností dokumentu soud zjistil, že dokument byl vytvořen dne 20.2.2023 v 13:45:20 a byl následně upraven téhož dne v 13:45:

34. Vizuální podoba smlouvy obsahuje v místě určeném pro podpis žalované určení, že k podpisu došlo dne 20.2.2023 v 12:45:34 v mobilním bankovnictví žalované, zároveň je uveden i identifikátor podpisu. V místě určeném pro podpis žalobkyně je připojen otisk vlastnoručního podpisu zaměstnance žalované. K dokumentu je připojen jeden elektronický podpis, a to elektronická pečeť žalobkyně, připojená k dokumentu 20.2.2023 v 13:45:34 jejíž vizuální podoba zobrazuje identifikátor podpisu žalované.

22. Soudu byl dále předložen Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vztahující se ke sjednanému kontokorentnímu úvěru, a to opět ve formátu PDF. Tento formulář neobsahuje žádný podpis. Z vlastností dokumentu vyplývá, že dokument byl vytvořen dne 20.2.2023 v 13:45:

17. Zda byl předložen žalované, nelze z obsahu dokumentu ani jeho vlastností zjistit.

23. Z prohlášení žalobkyně za osvědčené, že během splátkových prázdnin poskytnutých žalované k úhradě úvěru č. , hodnota, poskytla žalované dne 20.2.2023 dva úvěry, nejprve na částku 10 000 Kč (Půjčka 5) a následně na částku 25 209 Kč (Půjčka 6), kterým byl po týdnu splacen úvěr prvý.

24. Z výpisu z běžného účtu žalované ze dne 20.2.2023 má soud za prokázané, že na její účet byla připsána celá částka půjčky ve výši 25 209 Kč (s poznámkou Půjčka 6) a téhož dne byla z účtu odeslána částka 10 032,41 Kč (s poznámkou Půjčka 5).

25. Z platební bilance vztahující se k úvěru č. , hodnota, vyplývá, že žalovaná uhradila žalobkyni do podání žaloby celkem 572 Kč.Z výpisu z běžného účtu žalované vedeného žalobkyní za období od 1.11.2022 do 31.1.2023 má soud za prokázané, že poslední mzda od spol. , právnická osoba, byla žalované připsána na účet 15. 11. 2022, a to ve výši 19 623 Kč, tj. řádově o 7 000 Kč méně, než činila její průměrná mzda v předchozím období, v měsíci prosinci nebyla žalované připsána vůbec žádná mzda, v lednu 2023 pak obdržela mzdu za prosinec ve výši 10 008 Kč od , právnická osoba, a ošetřovné ve výši 3 500 Kč od ČSSZ. Rovněž z tvrzení žalobkyně vyplývá, že v daném období počítala s příjmem žalované ve výši 20 000 Kč měsíčně. Z výpisu dále nevyplývá, zda je jí i nadále hrazeno výživné ve výši 3 00 Kč měsíčně (ač náklady na výživu 2 potomků lze i nadále z výpisu zjisti).Pokud jde o výdaje, činilo nájemné i nadále 14 097 Kč. Zároveň žalovaná splácela žalobkyni půjčku s měsíční splátkou 6 256 Kč měsíčně.Z uvedeného je zjevné, že žalobkyni po úhradě mandatorních nákladů (nákladů spojených s bydlením a splátek dříve přijatých úvěrů splácených z běžného účtu žalované) nezbývala k výživě tří osob (žalobkyně a dvě děti) žádná částka.

26. Z úvěrové zprávy vytvořené dne 15.2.2023 v 10:34 hod, má soud za osvědčené, že scóre žalované nebylo vůbec hodnoceno. Z přehledu pak vyplývá, že u žalované byl evidován jeden splátkový úvěr a dva nesplátkové úvěry. Z podrobností úvěrové zprávy se podává, že splátkový úvěr je úvěr splácený částkou 6 256 Kč měsíčně (přičemž z podrobností tohoto úvěru se podává, že jde o úvěr poskytnutý žalobkyní dne 27.11.2022). Dále, že žalovaná má dva kontokorentní úvěry s celkovým limitem 6 000 Kč.

27. Z výpisů z interního evidenčního systému žalobkyně má soud za osvědčené, že žalovaná využívala mobilní bankovnictví prostřednictvím mobilních telefonů zaevidovaných žalobkyně, přičemž žalobkyně eviduje, který konkrétní přístroj, v jakém konkrétním zařízení měl uděleno oprávnění pro vstup do mobilního bankovnictví žalované u žalobkyně.

28. Z interního evidenčního systému rovněž vyplývá, že žalobkyně eviduje jednotlivé žádosti o úvěr podané žalovanou, a informace o výši příjmů a výdajů, které měla žalovaná k žádosti sdělit. Pokud pak měla žalovaná uvádět příjem dalšího člena domácnosti počínaje měsícem srpen 2022, z žádné z předložených listin nevyplynulo, že by žalobkyně ověřila zdroj takového příjmu, ani to, jaké výdaje má osoba, jejíž příjem se má započítat (včetně její případné úvěrové angažovanosti). Z informace se rovněž podává, že žalované měl v listopadu 2022 klesnout příjem na 20 000 Kč, a to v návaznosti na změnu zaměstnavatele.

29. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 14.6.2023 má soud za prokázané, že žalobkyně uvedeným přípisem zesplatnila všechny tři úvěry uvedené shora, požadovala po žalované uhradit celkem částku 538 648,32 Kč do 23.6.2023 s tím, že nebude-li částka uhrazena, žalobkyně se se svým nárokem obrátí na soud. Zda byla uvedená výzva doručena žalované, či jí alespoň odeslána žalobkyně v řízení nedoložila.

30. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

31. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

32. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

33. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

34. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

35. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“36. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

38. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

39. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

40. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

41. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

42. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

43. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

44. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu uvedeném ve výrocích I., II. a IV. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v jí tvrzených smlouvách o úvěru, s výjimkou smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru.

45. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje spotřebitele a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

46. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

47. Po provedeném dokazování má soud za to, že v případě prověřování úvěruschopnosti žalované je možné oddělit úvěr poskytnutý žalobkyní na základě smlouvu o kontokorentním úvěru ze dne 26.2.2020, dodatek č. 5 k Rámcové smlouvě. Pokud jde o úvěruschopnost žalované, ta byla žalobkyní před jeho poskytnutím prověřena, porovnáním výše doložených příjmů (ze zaměstnání a výživného) s doloženými výdaji (na bydlení, školku, splátky úvěrů) nevzbuzovalo důvodnou pochybnost, že by částka 15 000 – 17 000 Kč měsíčně nepostačovala ke krytí životních nákladů tří osob (žalovaná a dvě děti). Výsledek úvěrové zprávy se pak projevil i ve výši úvěrového limitu, když ten lze považovat za nízký, určený ke krytí nižších nenadálých výdajů či výkyvů v příjmech a výdajích. Ostatně tento úvěr byl žalovanou splácen nejméně po dobu 2,5 let od jeho poskytnutí (tj. do doby poskytnutí dalších úvěrů). Soud tak dospěl soud k závěru, že ač nebylo prokázáno, v jaké konkrétní podobě byla smlouva (dodatek č. 5) předložena žalované k podpisu (k podpisu smlouvy žalovanou mělo dojít v mobilním bankovnictví hodinu před tím, než byl vytvořen dokument předložený soudu obsahující text smlouvy), bylo žalované poskytnuto právo přečerpat zůstatek na běžném účtu až do výše 5 000 Kč, žalovaná tuto možnost opakovaně využívala a úvěr rovněž splácela. Soud tak má za to, že poskytnutí úvěru ani jeho podmínky nebyly v řízení zpochybněny. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že žalovaná nesplnila svůj závazek plynoucí ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 26.2.2020 a žalobkyni její nárok přiznal v celém požadovaném rozsahu (výroku I.).

48. V případě zbývajících dvou soudem posuzovaných úvěrů je však situace odlišná. Účastnice uzavřely úvěrovou smlouvu č. , IBAN, dne 27.11.2022, dodatek č. 13 k Rámcové smlouvě, na základě níž žalovaná čerpala úvěr ve výši 497 029 Kč. V řízení bylo prokázáno, že jen z údajů vyplývajících z běžného účtu žalované byla dána nejméně důvodná obava z toho, že žalovaná nebude schopna poskytnutý úvěr splácet. Pouhým porovnáním příjmů a výdajů žalované je zjevné, že příjmy žalované nepostačovali ani na úhradu mandatorních výdajů žalované a výživu jí a dvou dětí. Tím méně na měsíční splátku ve výši 6 256 Kč (srovnej odstavec 19 tohoto rozsudku). Pro úplnost soud poznamenává, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti zcela pomíjela údaje o výši výdajů, které mohla zjistit z výpisu z běžného účtu vedeného pro žalovanou, když jen náklady na bydlení vyplývající z výpisu činily 15 597 Kč, a nikoliv 8 000 Kč a ani 13 890 Kč s nimiž operovala žalobkyně při stanovení úvěruschopnosti žalované. Shodně jako při stanovení výdajů na osobu pracovala žalobkyně pouze s jednou vyživovanou osobou, ač z výpisů z běžného účtu vyplývá, že žalovaná měla nejméně dva potomky, za které hradila družinu, resp. obědy ve školní jídelně. Pokud žalobkyně tvrdila, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z dalších příjmů ostatních členů domácnosti, v řízení nedoložila, že uvedený příjem ověřila, že by zjistila, kdo je onou osobou s příjmem a jaké jsou její závazky, které je povinna z příjmu hradit. Argumentace žalobkyně, že k takovým ověřením nemá zákonné zmocnění, neobstojí, neboť je na ní, aby si potřebné informace a doklady vyžádala od úvěrovaného, pokud s příjmy třetí osoby počítá, jako nutným příjmem pro osvědčení úvěruschopnosti úvěrovaného. Tedy ohledně uvedeného příjmu nesplnila ani základní požadavky na povinnost postupovat s odbornou péčí. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalované.

49. Nelze ani přehlédnout, že posuzovaný úvěr byl čtvrtým úvěrem v řadě poskytnutým žalované od 21.8.2022 do 27.11.2022, když předchozí tři úvěry byly splaceny výlučně úhradou z dalšího poskytnutého úvěru a celkové navýšení úvěrových závazků jen u žalobkyně činilo za 3 měsíce 347 029 Kč, tedy je zjevné, že byla namístě zvýšená obezřetnost ze strany žalobkyně.

50. Obdobně nelze přehlédnout, že z listin doložených soudu včetně výstupu z interního informačního systému žalobkyně se opětovně podává, že smlouva, o níž žalobkyně opírá svůj nárok vznikla hodinu poté, kdy měla být ze strany žalované odsouhlasena v mobilním bankovnictví. Soud tak nemá za prokázané kdy a v jaké podobě se žalovaná mohla seznámit s textem smlouvy, a tedy jaký konkrétní obsah smlouvy odsouhlasila.

51. Pokud jde o úvěrovou smlouvu č. , hodnota, ze dne 20.2.2023 dodatek č. 19 k Rámcové smlouvě, na základě níž žalovaná čerpala úvěr ve výši 25 209 Kč, lze zdůraznit, že uvedená úvěrová smlouva byla uzavřena v době splátkových prázdnin poskytnutých žalované k úhradě úvěru č. , hodnota, dne 27.11.2022, tedy v době, kdy z pohledu žalobkyně musel existovat objektivní důvod, pro nějž žalovaná nebyla schopna dříve poskytnutý úvěr splácet a pro nějž jí splatnost úvěru o dva měsíce posunula. Úvěr byl žalované poskytnut za situace, kdy došlo ke snížení jejího příjmu dle údajů samotné žalobkyně o více než 1/5 (z 26 605 Kč na 20 000 Kč). Přesto, že již při poskytnutí úvěru v listopadu 2022 byla dána důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet (soud k tomuto závěru odkazuje na uvedené v odstavci 48 rozsudku), její příjem objektivně nikoliv nepodstatným způsobem klesl, poskytla bez dalšího zjišťování žalované další úvěr ve výši nejprve 10 000 Kč a následně týž dne ve výši 25 000 Kč (byť jeho část byla užita k úhradě 10 000 Kč úvěru), čímž navýšila úvěrovou angažovanost žalované jen u žalobkyně o více než její měsíční mzdu. Soud tak uzavírá shodně jako u předešlého úvěru, že byla dána více než důvodná obava, že žalovaná nebude schopna poskytnutý úvěr splácet, tj. že žalobkyně řádně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nezkoumala úvěruschopnost žalované. Uvedené se ostatně projevilo i tím, že žalovaná neuhradila řádně ani jedinou splátku tohoto úvěru.

52. Pro úplnost soud uvádí, že i k této smlouvě se vztahují výhrady popsané v odstavci 50 tohoto rozsudku.

53. Za této situace dospěl soud k závěru, že Smlouvy o úvěru ze dne 27.11.2022 a 20.2.2023, jsou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatné. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem.

54. Žalovaná na úvěr č. , hodnota, ze dne 27.11.2022 ve výši 497 029 Kč uhradila dle platební bilance vedené žalobkyní 14 001 Kč, žalovaná úhradu vyšší částky netvrdila, proto soud uzavřel, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku 483 028 Kč.

55. V případě úvěru č. , hodnota, ze dne 20.2.2023 ve výši 25209 Kč uhradila žalovaná dle platební bilance vedené žalobkyní 572 Kč, žalovaná úhradu vyšší částky netvrdila, proto soud uzavřel, že žalovaná je povinna vrátit žalobkyni částku 24 637 Kč.

56. Vzhledem k tomu, že žalovaná se k jednání soudu nedostavila, netvrdila nic o svých možnostech jistinu jednotlivých úvěrů splácet, stanovil soud lhůtu pro její úhradu v délce 2 měsíců od právní moci rozsudku, když vyšel z předpokladu, že žalovaná si musí být vědoma svého závazku vrátit poskytnutý úvěr a je na ní, aby si ve lhůtě poskytnuté jí soudem buď zajistila prostředky na jeho úhradu nebo využila dobrodiní stanoveného v ustanovení § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a domáhala se jiného spravedlivého uspořádání práva a povinností stran. (výrok II. a IV. rozsudku).

57. Výrokem III. a V. soudu zamítl zbývající žalobkyní uplatněné nároky, neboť jí z důvodu neplatnosti úvěrových smluv nevznikl nárok na sjednaný obchodní úrok. Soud rovněž zamítl i nárok žalobkyně na úhradu úroku z prodlení, neboť soud svým rozhodnutím teprve v souladu s ustavením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lhůtu splatnosti jistiny u každého z poskytnutých úvěrů a žalovaná se tak nedostala do prodlení s její úhradou (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3315/2023).

58. Výrokem VI. soud rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádné z účastnic nárok na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení úspěšnější (byl zamítnut zejména nárok na úhradu obchodního úroku, který tvoří podstatnou část žalovaného nároku a žalovaná zároveň v době rozhodnutí soudu nebyla v prodlení s úhradou pohledávky žalobkyně, když splatnost pohledávky byla stanovena teprve tímto soudním rozhodnutím), žádné náklady nevznikly.