18 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.387,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.387,03 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení a na nákladech řízení částku 0 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátky sídlem adresa, a to ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně, přičemž první splátku je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci vždy k 25. dni v měsíci až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 2.612,97 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4.000 Kč od 16. 8. 2018 do 10. 9. 2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 612,97 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 3.387,03 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 30. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4.000 Kč od 16. 8. 2018 do zaplacení s tím, že účastníci uzavřeli dne datum prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalované poskytnuta částka 4.000 Kč a ta se zavázala ji vrátit bez poplatků za poskytnutí úvěru nejpozději do 15. 8. 2018. Než ale byl úvěr žalované poskytnut, žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované výpisem z účtu, případně výplatními lístky za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů EUCB nebo CRIF, přičemž z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalované ke splácení úvěru. Žalovaná však úvěr nezaplatila, ač jí byl dne datum vyplacen převodem na její běžný účet. Kromě nároku na vrácení jistiny vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a dále v souladu s článkem IX.1 smlouvy vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 4.000 Kč za období od 16. 8. 2018 do 28. 12. 2019 ve výši 2.000 Kč v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. Přes předžalobní upomínku žalovaná nezaplatila ničeho.

2. Okresní soud v Bruntále vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné právní ani skutkové námitky.

4. Soud nařídil jednání na den 28. 4. 2022, z něhož se žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně omluvila, žalovaná se k jednání dostavila a jednáno tak bylo pouze v nepřítomnosti žalobkyně postupem podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalovaná k věci uvedla, že si vzala půjčku, na kterou nic nezaplatila, protože šla do insolvence. Nyní byla insolvence zrušena z důvodu nezaměstnanosti. Na tento závazek v rámci insolvence plnila, ale nebyla schopna uvést kolik. Žalovaná požádal o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách po 2.000 Kč – 3.000 Kč měsíčně.

5. Z návrhu na povolení oddlužení, ze zprávy o plnění oddlužení, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, z kopií osobních dokladů, z výpisu z běžného účtu žalované, z dokladu o proplacení, z předžalobní upomínky ze dne 7. 9. 2021 soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne datum prostředky komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Úvěrovaná se obrátila na úvěrovaného prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kde projevila zájem o uzavření této smlouvy a kde výslovně prohlásila, že před uzavřením smlouvy důkladně uvážila svou finanční situaci a své možnosti být touto smlouvou vázána a sdělovat ve vztahu k úvěruschopnosti úplné a pravdivé informace. Žalované byl poskytnut jednorázový, bezúčelový, spotřebitelský úvěr ve výši 4.000 Kč s dobou trvání úvěru 28 dnů, s roční úrokovou sazbou 401,94 % a s RPSN ve výši 3471 %, kdy žalovaná měla uhradit jednorázově 5.233,35 Kč Smlouvou bylo sjednáno v článku IX., že v případě prodlení úvěrovaného s jakoukoliv částí dluhu je povinen úvěrovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž bude v prodlení, a to za každý den prodlení, dále úrok z prodlení v zákonné výši a dále paušální poplatky na úhradu nákladů, které zde byly konkrétně specifikovány. Částka 4.000 Kč byla žalované zaslána na její běžný účet dne datum. Předžalobní upomínkou ze dne 7. 9. 2021 zaslanou poštou i elektronicky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky s upozorněním na soudní řešení věci. Než ale byla smlouva uzavřena, žalovaná předložila žalobkyni svůj výpis z účtu za období od 8. 7. 2017 do 10. 7. 2017, z něhož vyplynulo, že příjem žalované byl tvořen příspěvkem na bydlení, přídavkem na děti a rodičovským příspěvkem ve výši 9.623 Kč. Žalovaná podala u název soudu dne datum návrh na povolení oddlužení, v němž uvedla, že má závazky vůči nezajištěným věřitelům ve výši 340.399 Kč Tyto závazky zde vypsala, přičemž byl zde uvedený i závazek vůči žalobkyni. Celkem je zde uvedeno 16 závazků, výlučně vůči nebankovním společnostem. Zároveň zde dlužník - žalovaná uvedla, že se nachází v obtížné finanční situaci, kdy ze svých příjmů není schopna platit své závazky a jiné řešení než insolvence a oddlužení není možné. Z přehledu plnění oddlužení pak vyplynulo, že se žalobkyně svou pohledávkou vůči žalované připojila k insolvenčnímu řízení, přičemž její pohledávka ve výši 5.437,75 Kč byla evidována pod číslo z této částky bylo za celou dobu insolvence, než došlo k jejímu zrušení, zaplaceno 612,97 Kč, což odpovídalo uspokojení ve výměře 11,2725 %.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 4.000 Kč a žalovaná se jej zavázala vrátit ve lhůtě 28 dnů spolu s úroky ve výši 1.233,35 Kč Smlouva je však současně smlouvou spotřebitelskou podléhající zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který ukládá úvěrujícímu zkoumat schopnost úvěrovaného úvěr řádně splácet, a to jak k ochraně své, tak k ochraně úvěrovaného. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalovaná sice proklamovala svou schopnost úvěr splácet, a žalobkyně proklamovala, že úvěruschopnost žalované zkoumala, avšak z důkazů předložených žalobkyní nevyplynulo, že by jakkoliv schopnost žalované úvěr splácet ověřila. Žalobkyně předložila jediný důkaz o prověřování, a to výpis z účtu žalované. Žalobkyni však zřejmě nevadilo, že žalovaná předložila rok starý výpis z účtu za období tří dnů, který má nulovou vypovídací hodnotu. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že ověřovala příjmy, výdaje žalované, že tuto lustrovala dostupnými evidencemi. Tyto tvrzení žalobkyně však neprokázala a svou neúčastí u jednání se zbavila možnosti být v tomto směru poučena. Naopak z insolvenčního rejstříku žalované vyplynulo, v době poskytnutí úvěru měla žalovaná několik nesplacených závazků, které by musely být zjistitelné z dostupných databází dlužníků. Jak jinak si vysvětlit, že žalovaná do měsíce po poskytnutí úvěru od žalobkyně, podala insolvenční návrh, v němž označila 16 věřitelů, vůči nimž měla splatné pohledávky. To, že se žalobkyně nezabývala výdajovou stránkou, je již pak z tohoto pohledu sekundární. Za tohoto skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že předložená smlouva o úvěru je absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a žalobkyni tak náleží toliko jistina úvěru, tak, jak to předpovídá výše citované ustanovení. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že žalované byla poskytnuta částka 4.000 Kč, na kterou sama po dobu existence smlouvy nezaplatila ničeho, avšak v rámci insolvenčního řízení byla uhrazena částka 612,97 Kč, a proto částka, kterou by měla žalovaná vrátit žalobkyni, činí 3.387,03 Kč. Spolu s jistinou úvěru je žalovaná povinna zaplatit také úrok z prodlení z této částky ode dne splatnosti, resp. od lhůty vyplývající z předžalobní upomínky ze dne 7. 9. 2021. V tomto rozsahu tak soud žalobě vyhověl, jak vyplývá z výroku I. tohoto rozsudku.

12. Soud však nemohl vyhovět nárokům žalobkyně, které mají původ v neplatné smlouvě, tedy co do smluvní pokuty a pak také v rozsahu, kterým žádala úrok z prodlení z dlužné částky od původního data splatnosti dle smlouvy a také částku, která byla uhrazena v rámci insolvenčního řízení a také co do úroku, který přesahuje zákonný úrok z prodlení ke dni prodlení. V tomto rozsahu tak žaloba musela být zamítnuta.

13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když na základě následného výpočtu bylo zjištěno, že s ohledem na výši kapitalizovaných úroků ke dni rozhodnutí soudu činí úspěch žalobkyně 48,66 % a neúspěch 51,33 %, proto jí žádná náhrada nákladů nenáleží stejně jako žalované, které účelně vynaložené náklady nevznikly a která žádné náklady nepožadovala, proto se ve výroku rozsudku objevila částka 0 Kč.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalované bylo s ohledem na nepříznivou finanční situaci umožněno splácet dlužnou částku ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně, které označila jako částku, kterou je schopna bez problémů měsíčně hradit a tak by dluh mohl být uhrazen již ve dvou měsíčních splátkách, které jsou přesto sjednány pod sankcí ztráty výhody splátek, pokud některá splátek nebude splácena řádně a včas dle režimu tak, jak jej uvádí rozsudek ve svém výroku I. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).