18 C 70/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 14 072,18 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 14 072,18 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 072,18 Kč od 6. 11. 2022, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7.11.2022 domáhala zaplacení částky ve výši 14 072,18 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 21.5.2019 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě níž poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácen řádně a včas, proto žalobkyně úvěr zesplatnila a jeho úhrady se domáhala v řízení před Okresním soudem v Berouně Okresní soudu v Berouně vydal pod sp.zn. 112 C 6/2020-76 dne 16.7.2020 rozsudek pro zmeškání, jímž uznal žalovaného povinným uhradit dlužný úvěr včetně smluvních pokut ve výši 998 Kč a 9 929,82 Kč, tj smluvních pokut jejich splatnost nastala před 11.2.2020. Žalobkyně v žalobě podané u zdejšího soudu pak navrhuje, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit smluvní pokutu, na níž jí vznik nárok od 12.2.2020 do 20.10.2022 při respektování omezení maximální výše smluvní pokuty jako násobku 0,5 poskytnuté částky ve smyslu ustanovení § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobně žalovaného vyzvala k dobrovolnému uhrazení smluvní pokuty, avšak žalovaný na výzvu nereagoval, proto se žalobkyně domáhala úhrady i úroku z prodlení od doručení výzvy k její úhradě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil níže uvedený skutkový stav.

4. Rozsudkem pro zmeškání vydaným Okresním soudem v Berouně čj. 112 C 6/2020-76 dne 16.7.2020, který nabyl právní moci dne 12.9.2020, byl žalovaný zavázán k úhradě částky 60 853 Kč s obchodními úroky a úrokem z prodlení a dále částky 9929,82 Kč. Právní důvod pohledávky měl být dluh žalovaného vzniklý neuhrazením poskytnutého úvěru na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 21.5.2019, tj. shodné smlouvy, od níž odvozuje žalobkyně nárok řešené v tomto řízení. Na základě citovaného rozhodnutí byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni i smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 9 929,82 Kč.

5. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že uvedený návrh podepsal žalovaný dne 21.5.2019 (biometrickým podpisem) a požádal jím o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Poskytnutou částku se zavázal žalovaný vrátit žalobkyni s obchodním úrokem ve výši 108,79 % ročně, tj. celkem vrátit částku 160 272 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 339 Kč. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 21.5.2019 (a to biometrickým podpisem).

6. Z listiny Hodnocení klienta, má soud za prokázané, že žalovaný podepsal vyplněný formulář žalobkyně, v němž jsou uvedeny příjmy a výdaje žalovaného. Konkrétně je uveden příjem žalovaného ze zaměstnání v celkové výši 16 000 Kč měsíčně, a dále výdaje na živobytí žalovaného ve výši 3 410 Kč (s poznámkou životné minimum), náklady na bydlení – forma u rodičů 1 000 Kč, tedy celkové výdaje 4 410 Kč, když mu při uvedených příjmech a výdajích mělo zbývat 10 590 Kč měsíčně při započítané rezervě na výdaje 1 000 Kč. Z formuláře vyplývá, že žalovaný nemá žít s dalšími členy domácnosti, nemá žádné spoření, jiné úvěry, výdaje na dopravu, výdaje na záliby apod. Rodinný stav je uveden svobodný. Z formuláře rovněž nevyplývá, jaké konkrétní doklady byly před poskytnutím úvěru žalovaným poskytnuty, či po něm požadovány.

7. Z pracovní smlouvy žalovaného ve spojení s doklady o výplatě mzdy za leden a únor 2019 má soud za prokázané, že žalobkyně měla k dispozic před uzavřením úvěrové smlouvy doklad o výši příjmu žalovaného, který se pohyboval mezi 16 a 17 tisíci korunami, a že tento pracoval v [obec].

8. Ze záhlaví výpisu z bankovního účtu žalovaného má soud za osvědčené, že žalobkyně si s žalovaným odsouhlasila jeho bankovní účet, avšak si již nevyžádala výpis z tohoto účtu k ověření výše výdajů z účtu hrazených.

9. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 21.5.2019 soud zjistil, že žalovaná učinila dotaz na uvedenou evidenci s výsledkem, že u žalovaného nebyla evidována dlužná částka po splatnosti.

10. Z informace z nebankovního registru klientských informaci (NRKI) ze dne 21.5.2019 soud zjistil, že skóre hodnocení žalované bylo stanoveno v pásmu„ nejlepší segment klientů“.

11. Z karty klienta – platební bilance má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalovanému, včetně záznamů o provedených platbách žalovaným, přičemž žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ani jedinou splátku.

12. Oznámením ze dne 22.5.2019 oznámila žalobkyně žalovanému, že schválila poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč za podmínek návrhu smlouvy popsané v odstavci 5 rozsudku.

13. Z částečného výpisu z běžného účtu žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně poukázala žalovanému na jeho bankovní účet částku 50 000 Kč pod variabilním symbolem shodným s číslem úvěrové smlouvy.

14. Z oznámení ze dne 27.8.2019 vyplývá, že žalobkyně vyhotovila oznámení o zesplatnění úvěru pro žalovaného a vyzvala ho k úhradě částky ve výši 60 853 Kč, avšak již z výzvy ani jiného důkazu předloženého žalobkyní nevyplývá, že by bylo oznámení odesláno či doručeno žalovanému.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 20.10.2022 ve spojení s podacím archem z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila u žalovaného nárok na úhradu zbývající smluvní pokuty, jejíž úhrady se domáhá v tomto řízení.

16. Z jiných než ze shora uvedených důkazů soud nevycházel.

17. Na základě provedeného dokazování má soud za zjištěný skutkový stav, dle něhož žalovaný učinil dne 21.5.2019 vůči žalobkyni návrh na uzavření úvěrové smlouvy [číslo] že tento návrh byl žalobkyní akceptován. Dále má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala následujícího dne na účet žalovaného částku 50 000 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaný na uvedený úvěr ničeho neuhradil.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

21. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

24. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

26. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

28. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

29. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by měla za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě [číslo] uzavřené mezi účastníky, neboť má uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

30. Provedenými důkazy nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Je pravdou, že žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla šetření týkající se úvěrové angažovanosti a platební historie žalovaného, a že z těchto lustrací vyšel žalovaný jako klient bez rizik.

31. Z provedených důkazů rovněž vyplývá, že žalobkyně prověřila pouze a výlučně příjmovou stránku domácnosti žalovaného. Pokud jde o výdaje, spokojila se pouze s tvrzeními uvedenými v Hodnocení klienta, které však sami o sobě vyvolávají pochybnost o své správnosti. Pokud jde o příjmy žalovaného, soud má za prokázané, že žalobkyně měla doložen příjem žalovaného pouze co do částky 16 000 Kč. Výši výdajů jeho domácnosti si žalobkyně žádným způsoben neověřovala, a to přesto, že např. výdaje na bydlení žalovaného uvedené v hodnocení činily pouze 1 000 Kč měsíčně, což je částka, i pokud by bydlel u rodičů nepravděpodobná (i pokud by přispívala pouze na spotřebu energií, odvoz odpadu, náklady na vodu a otop, činí s vysokou pravděpodobností za jednu osobu částku vyšší než 1 000 Kč měsíčně). Mezi výdaji není rovněž uveden náklad na dopravu do zaměstnání, ač faktické bydliště žalované je v jiné obci než sídlo zaměstnavatele, přičemž náklady na dopravu budou nezbytnými náklady na získání prokazované příjmu. Z uvedeného je zjevné, že i při základní opatrnosti muselo být žalobkyni zřejmé, že uváděné výdaje na bydlení a další výdaje nutné na zajištění příjmu velmi pravděpodobně neodpovídají skutečnosti, a že je tak povinna ověřit pravdivost takového údaje. Obdobně platí i ohledně částky na výživu samotného žalovaného. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně jakkoliv výdaje žalovaného podrobila kritickému posouzení. Životní minimum není částka, s níž by bylo možné dlouhodobě vystačit, i pokud by stačila na jídlo, nelze předpokládat, že by žalovaný v následujících 4 letech nepotřeboval ve svých 30 letech žádné výdaje na ošacení, léky, na kulturu, sport, zábavu. Jaké prostředky vynakládá na telefon či internet rovněž nebylo zjišťováno (existence telefonu žalovaného a její přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalovaného uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu). Lze tak uzavřít, že částka 5 410 Kč měsíčně určená na veškerou spotřebu žalovaného, včetně nákladů na bydlení a dopravu do práce je nereálná, a že při prokázaném příjmu 16 000 Kč a splátce úvěru 3 339 Kč měsíčně, je dána objektivní obava, že žalovaný nebude schopen úvěr řádně splácet, a že tedy žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy a výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Soud v této souvislosti poukazuje i na to, že je mu z jeho úřední činnosti známo, že většina žalobkyní soudu předkládaných listin - Hodnocení klienta – obsahuje shodné náklady na živobytí i bydlení, přestože jde o zcela odlišné zájemce o úvěr, což samo o sobě vzbuzuje pochybnost o tom, kdo a na základě jakých informací přehled vyplňuje.

32. Za této situace soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná, tedy jsou neplatné i ujednání smlouvy týkající se zajištění nároku ze smlouvy, tj, i nároku žalobkyně na úhradu smluvní pokuty. Z uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

33. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, když plně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Soud proto náhradu nákladů žádnému z účastníků nepřiznal.