18 C 70/2025

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 52 233,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 42 562 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 19. 11. 2024 do zaplacení.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni 9 671,42 Kč s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 3 638,70 Kč za období od 15. 6. 2024 do 17. 9. 2024; obchodním úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 49 986,21 Kč od 18. 9. 2024 do 13. 10. 2024; obchodním úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 49 986,21 Kč od 14. 10. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 986,21 Kč od 28. 9. 2024 do 18. 11. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 424,21 Kč od 19. 11. 2024 do zaplaceníse zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 1 693,62 Kč.

IV. Žalobkyně je povinna do 15 dnů od právní moci rozsudku uhradit doplatek soudního poplatku ve výši 522 Kč na účet Okresního soudu v Berouně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 233,42 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalobkyně uvedla, že dne 6. 10. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, . Na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 073 Kč. Žalovaný řádně hradil splátky od 10. 11. 2023 do 15. 6. 2024 od 15. 7. 2024 žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně z toho důvodu přistoupila dne 18. 9. 2024 k zesplatnění úvěru. Dluh žalovaného podle žalobkyně ke dni zesplatnění činil 52 233,42 Kč a sestává se z jistiny ve výši 49 986,21 Kč, úroků ve výši 3 638,70 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, pojistného ve výši 261 Kč a poplatku za sjednání úvěru ve výši 986,21 Kč. Žalobkyně dále požaduje také obchodní úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 49 986,21 Kč od 18. 9. 2024 (ode dne následujícího po zesplatnění) do 13. 10. 2024 a ve výši 12,75 % od 14. 10. 20214 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 986,21 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr a z výpisů z účtu žalovaného. Žalobkyně také provedla kontrolu v registrech bankovních i nebankovních informací a dalších rejstřících.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s rozhodnutím na základě listin souhlasila již v podaném žalobním návrhu. Žalovaný na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval. Soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Smlouvou o úvěru č. , hodnota, dne 6. 10. 2023 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč s roční úrokovou sazbou 19,99 %. Celý úvěr se žalovaný zavázal hradit v 120měsíčních splátkách po 1 073 Kč.Soudu byl předložen elektronický dokument obsahující písemnou úvěrovou smlouvu ve formátu PDF. Z vlastností dokumentu vyplývá, že dokument byl vytvořen dne 6. 10. 2023 v 8:57:

52. K dokumentu není připojen žádný elektronický podpis. Vlastní text smlouvy obsahuje v místě podpisu žalobkyně otisk vlastnoručního podpisu ředitele Péče o klienty žalobkyně. V místě podpisu žalovaného je uvedeno datum 6. 10. 2023 s poznámkou „Váš podpis smlouvy: SMS kód , hodnota, “ a uvedení jména a příjmení žalovaného.Z dodatku č. 1 ze dne 2. 12. 2023 a dodatku č. 2 ze dne 19. 3. 2024 smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovanému byla posunuta splatnost splátek z 10. na 15. den v měsíci a bylo ujednáno splátkové volno týkající se splátek připadajících na 10. 12. 2023 a 10. 1. 2024. Dodatky jsou podepsány stejným způsobem jako smlouva o úvěru.

6. Z listiny – Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, bylo soudem zjištěno, že listina byla vystavena jako interní dokument žalobkyně dne 21. 9. 2024, tj. až poté, kdy byla s žalovaným uzavřena tvrzená úvěrová smlouva a předmět úměru mu byl uhrazen (viz. odstavec 5 a 11 tohoto rozsudku). Z listiny vyplývá, že žalovaný měl žalobkyni před sjednáním úvěrové smlouvy sdělit, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s příjmem 30 000 Kč, žije v nájmu s partnerkou / partnerem, kdy jeho celkové výdaje včetně splátek úvěrů činí 20 000 Kč. Ostatní členové domácnosti byli bez příjmu. Žalobkyně pak vycházela z příjmu žalovaného, který ověřila z bankovního výpisu s tím, že ověřený příjem činil 30 000 Kč. Dále prověřila úvěrovou angažovanost žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Doklad o výsledku prověřování (např. otisk výstupu z databází) není součástí předloženého potvrzení. Na základě údajů z citovaných registrů žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný není osobou, s identifikovaným rizikem exekuce, když zároveň zjistila žalovaný měl jeden nesplacený úvěr ve výši 121 850 Kč a rovněž mu byla již zamítnuta jedna žádost o úvěr ve výši 100 000 Kč. Na základě shora uvedených údajů dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný má disponibilní zůstatek ve výši 10 000 Kč, tedy dostačený na úhradu splátky úvěru ve výši 986 Kč.

7. Z lustrace evidence klientských informací „cnbc“ ohledně žalované bylo soudem zjištěno, že žalobkyně ověřovala úvěrovou angažovanost žalovaného, a že z výstupu předmětného registru zjistila, že žalovaný má 1 aktivní úvěr s dlužnou částkou a výší splátek odpovídajícími údajům přeneseným do potvrzení popsaného v odstavci 6. tohoto rozsudku.

8. Z transakční historie běžného účtu žalovaného vedeného u , Jméno žalobkyně, . za období od 1. 7. 2023 do 6. 10. 2023 soud zjistil, že žalovaný měl v tomto období příjem ze zaměstnání od 24 160 Kč do 31 000 Kč, kdy část mzdy byla žalovanému vždy poskytnuta jako záloha, zbytek v řádném výplatním termínu. Z výpisu z účtu jsou patrné opakované vysoké platby od žalobkyně, například dne 19. 8. 2023 částka 100 000 Kč, dne 18. 9. 2023 částka ve výši 30 000 Kč, dne 20. 9. 2023 částka ve výši 20 000 Kč, dne 21. 9. 2023 částka ve výši 20 000 Kč a dne 25. 9. 2023 částka ve výši 119 362 Kč, kdy tato částka byla zjevně použita na splátku jiné půjčky u žalobkyně se zůstatkem ve výši 98 106 Kč. Rovněž dne 20. 9. 2023 odeslal žalovaný ve prospěch žalobkyně částku ve výši 24 000 Kč. Z výpisu jsou patrné rovněž další platby v řádech jednotek tisíc ve prospěch žalobkyně, například 19. 8. 2023 a 6. 9. 2023 částka ve výši 3 000 Kč, 13. 9. 2023 2 991 Kč a 261 Kč u některých plateb je uvedena poznámka „půjčka1“. Odchozí platby jinak nejsou ve své většině identifikovány. Z výpisu z účtu nejsou patrné výdaje žalovaného na bydlení, přičemž žalovaný sám uváděl, že bydlí v nájmu.

9. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný ve fázi sjednávání úvěru poskytl žalobkyni kopii svého osobního dokladu.

10. Žalobkyně předložila otisk pohybů na klientském účtu žalovaného u žalobkyně, vedeném v interním programu žalobkyně. Z tohoto otisku kroků soud zjistil, že žalobkyně eviduje, že dne 6. 10. 2023 v 08:57:48 uživateli „, e-mail, “ odeslala na telefon č. , tel. číslo, zprávu ve znění „Kód , hodnota, pro podpis smlouvy o úvěru na částku 50,000 Kč. Platí do 9:

2. Tento kód nikomu nesdělujte. , právnická osoba, .“. Dále eviduje pod číslem úvěrové smlouvy , hodnota, , email „, e-mail, “, telefonní číslo , tel. číslo, “ a datum podpisu „2023-10-06 08:57:51“. Když zároveň žalobkyně uvedla, že úvěrová smlouva byla žalovaným podepsána tak, že podpisový kód „, hodnota, “, který obdržel SMS zprávou, použil ve svém klientském účtu k potvrzení přijetí smluvních ujednání.

11. Z mimořádného výpisu z běžného účtu žalovaného u žalobkyně ze dne 11. 10. 2024 ve spojení potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 21. 9. 2024 soud zjistil, že žalovanému byla dne 6. 10. 2023 připsána na jeho účet částka 50 000 Kč od žalobkyně s poznámkou , jméno FO, .

12. Z platební bilance k úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil 6 splátek v celkové výši 7 438 Kč a počínaje splátkou splatnou 15. 7. 2024 přestal úvěr splácet.

13. Z výzvy k zaplacení půjčky číslo , hodnota, ze dne 18. 9. 2024 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr žalovaného k uvedenému dni a vyzvala ho, aby dluh zaplatil nejpozději do 27. 9. 2024.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě žádosti poskytla žalovanému finanční prostředky formou úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky převodem na bankovní účet. Žalovaný postupně zaplatila žalobkyni částku ve výši 7 438 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou zbývajících splátek, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala ho k úhradě dopisem ze dne 18. 9. 2024.Soud má dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy činila kroky k prověření úvěruschopnosti žalovaného.

15. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Podle § 561 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisujeli se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst.

1. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

21. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

22. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

23. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky:a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou;b) umožňuje identifikaci podepisující osoby;c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; ad) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

26. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“27. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

29. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

31. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

34. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 42 562 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v předložené úvěrové smlouvě ze dne 6. 10. 2023 č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky, neboť nemá za prokázané, že by žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru právě takového znění, jež byla předložena soudu a i pokud by uzavřel smlouvu v předloženém znění, má uvedenou smlouvu pro rozpor se zákonem za neplatnou.

35. Soud má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným jednali, že žalovaný poskytl žalobkyni některé své doklady (občanský průkaz), a že byl žalovanému zřízen klientský účet na webovém rozhraní žalobkyně. Soud z provedených důkazů nemá za prokázané, že by byl žalovanému na jeho telefon ve formě SMS zprávy zaslán jedinečný kód, který následně vložil na webovém rozhraní žalobkyně (ve svém klientském účtu) jako elektronický podpis smlouvy k odsouhlasení smluvní dokumentace. Odeslání logů a čas jejich odeslání resp. přijetí soudu předloženo nebylo, tím méně doloženo, že záznamy o jednotlivých právních jednáních jsou evidována v elektronickém systému žalobkyně systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Samotný otisk interní databáze o dvou samostatných jednáních bez kontextu dalších evidovaných jednání není dokladem o učiněných právních jednáních.

36. K platnosti písemné smlouvy (jejíž existenci žalobkyně tvrdí, a kterou předložila soudu) ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je třeba, aby k ní účastníci připojili své popisy. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit rovněž zaručený elektronický podpis (= v české terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

37. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě – tj. soudu předložený PDF dokument – neobsahuje žádný elektronický podpis (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě, umožňujícím zjistit jakákoliv následnou změnu dat), a to ani žalobkyně.

38. Nelze ani přehlédnout, že soudu předložený dokument, obsahující otisk vlastnoručního podpisu ředitele péče o klienty žalobkyně a informaci o podpisu smlouvy žalovaným ve formě zadání SMS kódu, vznikl až po vypršení platnosti žalobkyní zaslaného kódu, jímž měl žalovaný odsouhlasit úvěrovou smlouvu, tj. později, než měl být text písemné smlouvy odsouhlasen vložením kódu žalovaným v jeho klientském účtu. Tedy objektivně nemůže jít o totožný dokument, jenž měl být dle tvrzení žalobkyně žalovanému předložen k odsouhlasení.

39. V důsledku shora uvedeného žalobkyně neprokázala, že soudu předložená smlouva je shodná se smlouvou, která měla být vložena do klientské zóny žalovaného a měla jím být odsouhlasena tvrzenou SMS zprávou. Naopak bylo prokázáno, že soudu předložená úvěrová smlouvy nebyla podepsána právě žalovaným. Soud tak nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, kterou měli účastníci uzavřít, tedy obsah smluvních podmínek, za nichž si žalovaný prostředky od žalobkyně zapůjčil.

40. Provedenými důkazy nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně měla přímo od žalovaného k dispozici údaj o jeho příjmech 30 000 Kč měsíčně a výdajích 20 000 Kč měsíčně, avšak není zřejmé, co je v této částce zahrnuto, když z předloženého výpisu z účtu nelze výdaje žalovaného ověřit. Je však zřejmé, že z výpisu z účtu žalovaného nevyplývají jeho výdaje na bydlení, které zpravidla tvoří největší položku výdajů. Rovněž není zřejmé, zda jsou v uvedené částce zohledněny splátky dalšího úvěru, který žalovaný čerpal. Z informací, které žalobkyně měla nebylo možné dle soudu učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Nelze pak ani odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně informace poskytnuté od žalovaného nikterak neověřovala, neuvedla, jak pracovala s výpisem z účtu žalovaného, jaké závěry z něj vyvodila o výdajích žalovaného. Žalobkyně rovněž nikterak nevysvětlila opakované příchozí platby v řádu desítek tisíc korun, které byly žalovanému zaslány na jeho účet. I pokud by výše příjmu a výdajů žalovaného odpovídala skutečnosti, žalobkyně přehlédla sdělení žalovaného, že ze svého příjmu vyživuje svoji partnerku/partnera, který je bez příjmu, tedy že volné prostředky musí pokrýt životní náklady nejen žalovaného, ale i další osoby.

41. Za této situace soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru (pokud by její uzavření měl za prokázané) je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná z důvodu porušení donucujících ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyní při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

42. Za situace, kdy nebyla prokázána existence písemné úvěrové smlouvy, ani její obsah a i pokud by prokázána byla, je úvěrová smlouva pro rozpor se zákonem neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., tedy úhrady částky 50 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne žalobkyni uhradil 7 438 Kč, je nárok žalobkyně oprávněný v rozsahu částky 42 562 Kč.

43. Bezdůvodné obohacení je dle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. splatné na výzvu věřitele. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení částky (neboť doložila pouze oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 18. 9. 2024, nikoliv však, že by tato výzva byla doručena či alespoň prokazatelně odeslána právě žalovanému). Za této situace soud vyšel z toho, že výzva k úhradě dlužné částky byla žalovanému doručena až doručením žaloby soudem dne 8. 11. 2024 (předžalobní výzva nebyla žalovanému odeslána, resp. byla součástí oznámení o zesplatnění úvěru). V žalobě byl vyjádřen požadavek na úhradu dlužné částky do 9 dnů, tj. lhůta k plnění žalovanému uplynula 18. 11. 2024 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou zbývajícího bezdůvodného obohacení a od tohoto dne soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

44. Protože nebylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě uzavřené Smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (obchodních úroků, smluvních pokut a poplatků) žalobu zamítl (výrok II.).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 693,62 Kč, přičemž tato částka představuje 62,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,48 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 090 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

46. Výrokem IV. soud rozhodl o doplatku soudního poplatku, neboť ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, čímž žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek do výše určené podle položky 1 sazebníku soudních poplatků (položka 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za podání žaloby činí 2 612 Kč, žalobkyně za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve výši 2 090 Kč. Rozdíl jenž je žalobkyně povinna doplatit činí 522 Kč.