18 C 72/2023

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 8.425 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8.425 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.125 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, a to ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně, přičemž první splátku je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci vždy k 25. dni v měsíci až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 16. 1. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8.425 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně v souladu s ustanovením § 15 odst. 1 až 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zjistila, že žalovaná jako vlastník motorového vozidla [registrační značka], [VIN kód], když se jedná o vozidlo o objemu válců nad 1850 cm3, avšak do 2500 cm3, neměla v období od 23. 10. 2019 do 24. 2. 2020, tedy po dobu 125 dnů, sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Proto v souladu s ustanovením § 24c odst. 1 výše citovaného zákona vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované za každý den porušení povinnosti částku 65 Kč jako sazbu příspěvku, což při 125 dnech činí částku 8.125 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhradit částku 300 Kč představující náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva. Žalobkyně také požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 8.125 Kč od 28. 7. 2020 do zaplacení, když při určení počátku prodlení vychází z výzvy ze dne [datum], přičemž splatnost příspěvku nastává po uplynutí nejméně 30 dnů od doručení výzvy, v daném případě pak dne 27. 7. 2020. Přes předžalobní upomínku ze dne 30. 9. 2022 žalovaná nezaplatila ničeho.

2. Okresní soud v Bruntále vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl.

3. Proti platebnímu rozkazu podala žalovaná dne 31. 3. 2023 odpor, v němž uvedla, že nebyla a není majitelkou vozu, který byl zapůjčen třetí osobě, která se zavázala platit povinné ručení sama. Zároveň komunikace s majitelem vozidla nebyla možná, a proto žalovaná nesouhlasila s tím, aby po ní bylo cokoliv vymáháno. Následně žalovaná upřesnila, že vozidlo bylo zapůjčeno panu [příjmení], který se zavázal platit povinné ručení, což může doložit jejich komunikací a k pojištění vozidla i údajně došlo, avšak z důvodu neplacení pojistná smlouva zanikla. Žalovaná se pokusila vozidlo dohledat prostřednictvím Policie ČR, ale ta pomoc odmítla, protože žalovaná nebyla vlastníkem vozidla. Až díky svému známému žalovaná zjistila, kde se vozidlo nachází, když právě k němu nechal pan [příjmení] poškozené auto odstavit. Následně se žalované podařilo komplikovaně zkontaktovat majitele vozidla a s ním domluvit ekologickou likvidaci vozidla, když se jeho stav neslučoval s možností provozu na pozemních komunikacích.

4. Soud nařídil jednání na den 20. 6. 2023 a 25. 7. 2023, přičemž obě proběhla za přítomnosti právního zástupce žalobkyně a žalované. U prvního jednání žalovaná dále doplnila, že pan [příjmení] byl její známý a bylo dohodnuto, že po zapůjčení vozidla následně dojde k jeho převodu. K tomu ale nikdy nedošlo. Žalovaná zjistila, že vozidlo bylo krátkodobě (od 3. 7. 2019 do 22. 10. 2019) pojištěno u [právnická osoba], snad na jméno pana [příjmení], viděla i tzv. bílou kartu, ale pojistka zanikla. Pojišťovně pak žalovaná musela zaplatit za pana [příjmení] částku cca 21.000 Kč z titulu dlužného pojistného, na kterou si musela vzít půjčku. Vlastníkem vozidla byl bývalý partner žalované [jméno] [příjmení], který se však po odstěhování stal nekontaktním. Vozidlo však žalovaná pořizovala ze svých peněz v době, kdy se rozváděla, proto bylo vozidlo napsáno na tehdejšího partnera. Pojištění však platila sama žalovaná. O zapůjčení vozidla jeho vlastník nevěděl, zapůjčila jej přímo žalovaná, a to proto, že vozidlo fakticky užívala ona a panu [příjmení] po jejich rozchodu zůstalo jejich společné vozidlo. Žalovaná bydlela asi do října 2020 na adrese [ulice a číslo] v [obec], písemnosti od žalobkyně však fakticky neobdržela, protože v domě byla jedna domovní schránka a dům obývali i nepřizpůsobiví občané.

5. Z výpisu z RSV ze dne [datum], z výzvy k úhradě [číslo] ze dne [datum], včetně sledování zásilky, z upomínky [číslo] ze dne 19. 8. 2020, z druhé upomínky [číslo] ze dne 2. 10. 2020, včetně vrácené obálky a sledování této zásilky, z výzvy ze dne [datum], z předžalobní upomínky ze dne 30. 9. 2022, včetně dokladu o odeslání a sledování této zásilky, z potvrzení o převzetí autovraku, z velkého technického průkazu, z messengerové komunikace, ze zprávy [územní celek] a ze zprávy PČR soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný:

6. Žalovaná byla od 21. 3. 2018 zapsaná jako provozovatel motorového vozidla Citroën C5 Break, [registrační značka], [VIN kód], o objemu motoru v rozmezí od 1850 cm3 až 2500 cm3. Jako vlastník vozidla byl zapsán [jméno] [příjmení] (viz zpráva [stát. instituce] a velký technický průkaz). Dne 22. 10. 2021 byl převzat autovrak – vozidlo Citroën C5 Break, [registrační značka], k ekologické likvidaci (viz potvrzení o převzetí autovraku). Dne 22. 12. 2021 byl zapsán zánik vozidla v registru silničních vozidel (viz velký technický průkaz). Vozidlo bylo v období od 23. 10. 2019 do 24. 2. 2020 provozováno, aniž by žalovaná měla sjednané pojištění odpovědnosti za provoz vozidla, když v období od 3. 7. 2019 do 22. 10. 2019 bylo vozidlo pojištěno u [právnická osoba] Vozidlo tak za dobu vlastnictví žalované zůstalo nepojištěno po dobu 125 dnů. K úhradě dlužné částky ve výši 8.425 Kč byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne [datum], doručenou dne 15. 5. 2020. Tato výzva obsahovala již náklady na uplatnění pohledávky ve výši 300 Kč a stanovovala lhůtu k zaplacení v trvání 60 dnů od doručení dopisu (viz výzva k úhradě příspěvku). Žalovaná byla k úhradě dále vyzývána upomínkou ze dne 19. 8. 2020 a ze dne 2. 10. 2020, doručovanou na adresu tehdejšího trvalého pobytu, která se s poznámkou„ na uvedené adrese neznámý“ vrátila odesílateli (viz první a druhá upomínka včetně vrácené zásilky). Žalovaná kontaktovala v říjnu 2021 [jméno] [příjmení] (pod přezdívkou [anonymizováno]) přes aplikaci messenger a dotazovala se ho, zda a kde měl sjednané pojištění na předmětné vozidlo, přičemž vyslovila obavy, že nebylo pojištěné. [jméno] [příjmení] ji sdělil, že ji ukazoval zelenou kartu. Žalovaná sdělila [jméno] [příjmení], že ji kontaktovala žalobkyně s tím, že auto nebylo pojištěno a zablokovala ji účet a žádá zaplacení částky 21.467 Kč. [jméno] [příjmení] ji k její žádost nepředložil doklad o sjednání a zaplacení pojistky, naopak mezi nimi došlo k výměně názorů a výčitkám naznačujícím trestně právní jednání. Ze strany inkasní agentury byla žalovaná vyzvána k zaplacení upomínkou ze dne 5. 8. 2022 (viz výzva z 5. 8. 2022). Naposledy byla žalovaná vyzvána k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 30. 9. 2022, odeslanou téhož dne na adresu tehdejšího trvalého pobytu žalované, která se znovu vrátila se stejnou poznámkou odesílateli.

7. Řidič [jméno] [příjmení] byl v období od 1. 9. 2021 do 30. 11. 2021 kontrolován Policií ČR v celkem pěti případech, přičemž byl kontrolován ve čtyřech různých vozidlech, ani v jednom případě se nejednalo o projednávané vozidlo. Policie ČR, Obvodní oddělení Rýmařov, současně neevidovalo žádné oznámení žalované ve vztahu k projednávanému vozidlu (viz zpráva PČR).

8. Svědek [jméno] [příjmení], syn žalované, který žil v její domácnosti do prosince 2022, k předmětnému vozidlu sdělil, že bylo pořízeno jako rodinné a po určité době bylo poskytnuto rodinnému známému panu [příjmení], s nímž byl dohodnut odkup. Svědek se nebyl schopen vyjádřit, proč z prodeje nakonec sešlo a neznal ani podmínky tohoto odkupu, dobu výpůjčky, podmínky uzavření pojistné smlouvy. Matně si pamatoval, že matka musela řešit nějakou pokutu z doby, kdy měl vozidlo k dispozici pan [příjmení].

9. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrhy výslechem dalšího ze synů žalované – [jméno] [příjmení], který měl potvrdit vypůjčení vozidla [jméno] [příjmení], což již osvědčil jeho bratr, stejně jako dohodu s [jméno] [příjmení] ohledně placení zákonného ručení, svědka [jméno] [příjmení], který měl potvrdit, že i na něj udělal [jméno] [příjmení] stejný podvod a že k němu nechal z důvodu kontroly policií [jméno] [příjmení] odtáhnout nyní projednávané vozidlo, když tyto skutečnosti nemají vliv na právní posouzení této věci a obdobně bez vlivu na právní hodnocení věci by byla výpověď svědka [jméno] [příjmení].

10. Soud také musel zamítnout důkazní návrh žalované vztahující se k pojistné smlouvě, když žalovaná tuto smlouvu označila jako důkaz až po koncentraci řízení. Žalovaná se o této listině sice již zmínila u prvního jednání, avšak jako důkaz ji neoznačila, nepožádala, aby ji soud vyžádal od pojišťovny.

11. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen "pozemní komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

12. Podle ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

13. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve stavu účinném od 1. 1. 2018, se denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.

14. Podle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč.

15. Podle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu, je provozovatel vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

16. Podle ustanovení § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

17. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, zápis změny provozovatele silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě a) společné žádosti vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, nebo b) žádosti vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla, má-li být novým provozovatelem silničního vozidla jeho vlastník.

18. Podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plně v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že vlastníkem vozidla Citroën C5 Break, byl [jméno] [příjmení], s jehož souhlasem byla jako provozovatelka vozidla zapsána do evidence vozidel právě žalovaná, která vozidlo i fakticky užívala. Tyto dvě osoby jsou proto osobami povinnými ve smyslu ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., a jsou současně solidárně zavázáni k placení zákonného příspěvku do Garančního fondu žalobkyně. Bylo pak na žalobkyni, zda svůj nárok uplatní vůči vlastníkovi, provozovateli či vůči oběma současně a dle toho pak mají tyto osoby vůči sobě případně právo na regres.

21. V projednávaném případě pak volba padla na žalovanou jako zapsaného provozovatele vozidla, tedy z pohledu hmotného práva, žalované z pozice provozovatele svědčí pasivní legitimace. Totéž ustanovení § 4 stanovuje vyvratitelnou domněnku, že se má za to, že osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Vlastnictví [jméno] [příjmení] zpochybňováno nebylo, byť tvrzení žalované evokují, že by tak nemuselo být. Soud však vyšel taktéž z vyvratitelné domněnky o jeho vlastnictví. Žalovaná svou obranu založila na tom, že by neměla být zavázána k úhradě příspěvku, neboť není provozovatelem vozidla, protože uvedené vozidlo zapůjčila svému známému [jméno] [příjmení] a s ním se dohodla, že právě on bude platit zákonnou pojistku, přičemž této své povinnosti nedostál a pojištění z důvodu neplacení zaniklo.

22. Pokud jde o to, kdo je provozovatelem vozidla, lze definici najít například ve výše citovaných zákonných ustanoveních, které však zjednodušeně odkazují na to, že provozovatelem je ten, kdo jako je jako provozovatel zapsán v registru silničních vozidel. Z daných definic lze dále dovodit, že provozovatelem je vlastník nebo jiná osoba, která vozidlo užívá se souhlasem vlastníka. K zápisu změny údaje o provozovateli je totiž vždy nutná žádost jak vlastníka, tak nového provozovatele, příp. vlastníka a dosavadního provozovatele, má-li do budoucna být zapsán jen vlastník. V projednávaném případě to pak znamená, že žalovaná tím, že poskytla vozidlo dočasně do užívání třetí osobě, z této třetí osoby nemohla udělat provozovatele ve smyslu veřejnoprávních předpisů. Mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] nepochybně vznikl soukromoprávní vztah, který měl směřovat k převodu vlastnického práva, (k němuž ale žalovaná nebyla oprávněna), a období do převodu byla řešeno zápůjčkou, příp. výprosou. Zavázal-li se [jméno] [příjmení] žalované, že vozidlo pojistí, neplacením pojistného, porušil závazek pouze vůči ní. Dle zákona č. 168/1999 Sb. je to totiž jen vlastník tuzemského vozidla, koho stíhá povinnost automobil pojistit. Že fakticky pojistníkem může být kdokoliv, je věc jiná. Na základě uvedeného tak soud neshledal námitku žalované důvodnou.

23. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 1 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Dle těchto ustanovení má vlastník provozující tuzemské vozidlo povinnost mít takovéto vozidlo ze zákona pojištěné, jinými slovy mít sjednané tzv. povinné ručení. Pokud tuto svou povinnost vlastník nesplní a provozuje vozidlo bez pojištění odpovědnosti, je povinen společně a nerozdílně s provozovatelem uhradit České kanceláři pojistitelů příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Výše příspěvku je určena součtem hodnoty vypočtené vynásobením příslušné denní sazby pro daný druh vozidla s počtem dní, kdy vozidlo bylo provozováno v rozporu s tímto zákonem a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva. Výši sazeb pro jednotlivé typy motorových vozidel stanovuje vyhláška č. 205/1999 Sb., dle které výše příspěvku pro danou kubaturu vozidla činila v roce 2019 právě 65 Kč denně, výše nákladů spojených s mimosoudním uplatněním byla stanovena stejnou vyhláškou v částce 300 Kč. Matematicky vyjádřeno tak žalovaná dluží příspěvek za celkem 125 dní po 65 Kč, tj. 8.125 Kč a paušální náklady ve výši 300 Kč, celkem tedy 8.425 Kč. Příspěvek je splatný v zákonné lhůtě třiceti dnů, žalobkyně tuto lhůtu svým rozhodnutím prodloužila na 60 dnů ode dne doručení výzvy k jeho úhradě České kanceláři pojistitelů na adresu vlastníka vozidla-provozovatele. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 8.425 Kč, která představuje příspěvek za dobu, kdy byl automobil používán v rozporu se zákonem, včetně paušálních nákladů. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, požadovala žalobkyně v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 občanského zákoníku úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná se ocitla v prodlení marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvě, a tak nejpozději od 28. 7. 2020 je v prodlení. Žalobkyni proto náleží úrok z prodlení stanovený nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který v okamžiku prodlení činil 8,25 %. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal k úhradě dlužné částky tak, jak vyplývá z výroku I. rozsudku.

24. O nákladech účastníků soud rozhodoval podle ustanovení § 150 občanského soudního řádu, ač si je vědom opomenutí v podobě možnosti účastníků vyjádřit se k aplikaci tohoto ustanovení. Důvodem, proč se soud uchýlil zcela výjimečně k použití tohoto ustanovení, nejsou totiž jen majetkové poměry na straně žalované, ale především další okolnosti tohoto případu. Soud přihlédl k tomu, že žalovaná byla dohodnuta s [jméno] [příjmení], že vozidlo pojistí, uvěřila předloženému dokladu o pojištění a když se tuto skutečnost následně pokoušela znovu u něj ověřit, zase jí bylo naznačováno, že k pojištění došlo. Tím, že nebyla účastníkem pojistného vztahu, neměla možnost učinit dotaz přímo na pojišťovně a z pozice provozovatele měla i omezené další možnosti. Viditelná však je snaha problém řešit, když si ji nakonec povedlo vozidlo dovést až k ekologické likvidaci, přestože komunikace s vlastníkem i uživatelem vozidla byla komplikovaná. Z těchto důvodů proto soud rozhodl tak, že zcela mimořádně žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

25. Náklady státu jsou tvořeny pouze svědečným vyplaceným svědku [příjmení] v částce 114 Kč. I v tomto případě a ze stejných důvodů soud rozhodl ve vztahu k státu o aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu a státu vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení výjimečně nepřiznal.

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, přičemž soud umožnil žalované hradit dlužnou částku s ohledem na její špatnou finanční situaci ve splátkách po 2.000 Kč měsíčně, sjednaných po ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku a každá další pak od dalšího v měsíce, vždy do jeho 25. dne, v němž musí být finanční prostředky v povolené výši zaslány na účet žalobkyně pod uvedením variabilního symbolu, odpovídajícímu číslu případu ([číslo]). Nezaplacením řádně a včas se stane celý dluh opět splatným jednorázově.