18 C 83/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , obec proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 58 211,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 32 595,73 Kč, a to v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem leden 2025.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 25 615,43 Kč spolu s kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 5 780,25 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 58 211,16 Kč od 3.3.2023 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 379,06 Kč a nadále běžícím ve výši 15 % ročně z částky 58 211,16 Kč od 3.3.2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 18 C 83/2024 domáhala zaplacení pohledávky ve výši 58 211,16 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že uzavřela se žalovanou dne 28.7.2019 Smlouvu o kontokorentním úvěru na základě, které byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku běžného účtu až do limitu ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat poskytnutý úvěr splatit nejpozději do 21.9.2019. Úvěr žalobkyně poskytla žalované poté, co prověřila její schopnost poskytnuté prostředky splácet, a to na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalované. Žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalované s jejími měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky. Dále žalobkyně při schvalování úvěru v rámci interního systému žalobkyně zohlednila všechny interní i externí závazky žalované a prověřila veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence dlužníků SOLUS, nebankovní registr klientských informací CBCB, z nichž nebyly zjištěny žádné negativní informace pro něž by měla být žádost o poskytnutí úvěru zamítnuta.Debetní zůstatku běžného účtu byl úročen sazbou 18,9% ročně, s tím, že se splatný úrok započítával do výše kontokorentu (jistiny). Žalovaná však povolený debet přečerpala, čímž jí vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byla povinna vyrovnat s tím, že ode dne vzniku debetního zůstatku až do doby jeho vyrovnání byla žalovaná povinna hradit vedle dohodnutého úroku i úrok z prodlení v zákonné výši.Ani přes upomínky žalobkyně však debetní zůstatek ze strany žalované vyrovnán nebyl, přičemž v důsledku tohoto právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku dne 3.3.2023 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, přičemž k tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 58 211,16 Kč a řádné nesplacené úroky a úroky z prodlení 3 158,06 Kč. Vedle uvedených částek žalobkyně rovněž požadovala uhradit úrok z prodlení ve výši 15% ročně od 3.3.2023 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 15% ročně, a to v obou případech z jistiny pohledávky, tj. z částky 58 211,16 Kč.Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala dne 25.10.2023 k úhradě dlužné částky, přesto žalovaná neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Následně u jednání soudu uvedla, že je pravdou, že měla kontokorent od žalobkyně ke svému běžnému účtu. Kontokorent sjednala v bankomatu žalobkyně, tak že si vybrala možnost sjednat kontokorent, vybrala jeho výši a částka jí byla na účet připsána. Žádnou smlouvu nepodepisovala, neschvalovala, neznala podmínky, za nichž úvěr dostala, tím méně sankční podmínky. Nikam nevyplňovala své příjmy a výdaje. Uvedla, že je pravdou, že v době kdy požádala o úvěr měla dva příjmy, a to ze starobního důchodu a ze zaměstnání. Pracovala na České správě sociálního zabezpečení pod služebním zákonem, a proto musela v zaměstnání skončit při dovršení 70 let, tj. ke konci roku 2021. Poté, co musela skončit v práci začali její problémy, nebyla schopna hradit své závazky, byl jí zablokován účet.Uvedla, že ví, že žalobkyni něco dluží, neví kolik, protože jí žalobkyně znepřístupnila účet a tím i výpisy. V současné době má několik exekucí, které se jí strhávají z důchodu a z příjmu z brigády. Rovněž žalobkyni splácí částku 2 500 Kč měsíčně, a to na další úvěr, k jehož úhradě byla uznána povinnou rozhodnutím zdejšího soudu.Její důchod činí v současné době 19 250 Kč, zbylá část je hrazena přímo exekutorům. Dále pracuje na dohodu o provedení práce, kde může odpracovat maximálně 300 hodin za rok. Pracuje nepravidelně, průměrně si může vydělat okolo 3 000 Kč měsíčně. Zároveň i tyto prostředky jsou postiženy exekucí. Ze svého příjmu hradí náklady na bydlení nájemné a elektřinu okolo 13 000 Kč měsíčně a splátku žalobkyni ve výši 2 500 Kč. Je však přesvědčena, že poté co ke konci roku doplatí dvě menší exekuce, které rovněž splácí, může tuto částku, tj. 1 000 Kč začít hradit žalobkyni na současný závazek.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Ze smlouvy o zřízení sporožirového účtu ze dne 26.9.1991 ve spojení se Smlouvou o sporožirovém účtu ze dne 2.6.1995, rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 3.2.2015, ze dne 13.9.2019, ze dne 19.8.2022 a dodatku z téhož dne má soud za osvědčené, že žalovaná byla klientem žalobkyně nejméně od roku 1991, a že měla u žalobkyně veden běžný účet (dříve sporožirový), platební kartu k tomuto účtu a elektronické bankovnictví Servis 24.

5. Z dokumentu nazvaného „Smlouva o kontokorentním úvěru“ ze dne 28.7.2019, bylo zjištěno, že tento dokument obsahuje identifikační údaje žalobkyně a žalované, podle něhož si smluvní strany mezi sebou měly sjednat ve prospěch žalované kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč k jejímu běžnému účtu vedenému u žalobkyně. Úvěr byla žalovaná oprávněna čerpat opakovaně a zavázala se ho splatit vždy do jednoho roku od prvního čerpání, tj. byl-li úvěr splacen v průběhu roční lhůty pro jeho úhradu, běžela od každého nového čerpání úvěru nová roční lhůta jeho úhradě. Soudu byl popsaný dokument předložen v podobě PDF, přičemž z vlastností dokumentu vyplývá, že byl vytvořen dne 29.7.2019, tedy později, než měla být smlouva účastníky uzavřena. Tuto skutečnost však žalobkyně nevysvětlila ani k výzvě soudu.

6. Žalobkyně předložila soudu přehled výstupu ze systému klientských informací CBCB z něhož vyplývá, že žalovaná měla v době před poskytnutím kontokorentního úvěru závazky vůči žalobkyni z několika úvěrových produktů s blíže nespecifikovanými parametry. Z tvrzení žalobkyně pak mělo jít o spotřebitelský úvěr ve výši 12 748 Kč (výše úvěru ani jeho splatnost nebyla soudu doložena ani tvrzena), úvěr z kreditní karty ve výši 45 000 Kč s měsíční splátkou 2 250 Kč, kontokorentní úvěr ve výši 25 000 Kč se splátkou 2 083 Kč, kontokorentní úvěr od jiného poskytovatele s úvěrovým limitem 7 000 Kč a splátkou ve výši 583 Kč a další spotřebitelský úvěr v nezjištěné výši se splátkou 840 Kč. Celkem tak žalovaná dle zjištění žalobkyně hradila na splátkách částku 18 504 Kč. Po poskytnutí úvěru činilo její splátkové zatížení dle tvrzení žalobkyně 22 654 Kč.

7. Z výpisu transakcí pro jednání/navýšení kontokorentního úvěru přes bankomat ve spojení s prohlášením žalované má soud za prokázané, že se žalovaná dne 28.7.2019 přihlásila za pomoci své bankovní karty ke svému sporožirovému účtu, učinila dotaz na zůstatek a z nabídky bankomatu si vybrala službu nový kontokorent. Ve 12:32:53 učinila návrh na poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč a v 12:33:05 ho potvrdila zadáním PIN. Ve 12:33:10 bylo bankou potvrzeno uzavření smlouvy a v témž okamžiku došlo k odhlášení klienta od bankomatu. Tj. mezi žádostí o úvěr, jejím potvrzením ze strany klienta a přijetím bankou uplynulo pouze 5 sekund. Z výpisu transakcí pak nevyplývá, že by byly žalované poskytnuty jakékoliv předsmluvní informace či alespoň samotný text smlouvy, či že by před schválením úvěru byla dotazována na údaje týkající se jejích příjmů a výdajů.

8. Z výpisů z běžného účtu žalované za rok 2019 má soud za prokázané, že na tento běžný účet dostávala žalovaná důchod v výši 14 957 Kč a mzdu hrazenou Českou správou sociálního zabezpečení ve výši okolo 21 000 Kč. Z výpisů má dále soud za prokázané, že žalovaná splácena žalobkyni dříve přijatý úvěr se splátkou 12 748 Kč měsíčně, přičemž s úhradou této částky byla pravidelně po splatnosti. Na běžném účtu byl pravidelně záporný zůstatek. Z pohybů na účtu není možné ověřit žádné pravidelné platby žalované, zejména pak není možné ověřit výši nákladů na bydlení (na účtu není vedena žádná platba s určením nájem, elektřina, SIPO a pod). V měsíci září 2019 vyčerpala žalovaná celou částku poskytnutého kontokorentu ve výši 50 000 Kč.

9. Z výpisů z běžného účtu za rok 2022 má soud za prokázané že v měsíci lednu 2022 obdržela žalovaná mzdu ve výši 7 832 Kč a starobní důchod ve výši 18 526 Kč (včetně dorovnání valorizace důchodu) a počínaje měsícem únor je jejím příjmem již pouze starobní důchod ve výši 17 901 Kč. Zároveň je z výpisů patrné, že žalovaná v této době začala čerpat úvěry od nebankovních poskytovatelů úvěrů. Počínaje měsícem srpen 2022 jsou na běžném účtu vedeny pouze operace spojené s příchozím důchodem, když týž den je částka odepsána s poznámkou chráněná odchozí platba. Další položky na běžném účtu jsou již pouze záporné za vedení účtu, pojištění a debetní úrok za poskytnutý kontokorent. Z výpisu za měsíc září 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně umožnila v důsledku exekučního příkazu přečerpání účtu žalované včetně poskytnutého kontokorentu o 4 386,41 Kč, přičemž jde zároveň o částku, k níž uvedla, že jde o část úvěru po splatnosti. Ač žalobkyně odeslala z účtu žalované vyšší částku, než jaký byl zůstatek na účtu (včetně sjednaného kontokorentu) i nadále k tíži účtu účtovala platby nezadané žalovanou, zejména poplatky, pojištění, vedení účtu a úroky z vyčerpaného kontokorentu (platby zadané žalovanou naopak v souladu s nedostatkem finančních prostředků na účtu realizovány nejsou).

10. Z výpisů z běžného účtu žalované má soud dále za prokázané, že žalovaná na základě čerpání úvěru uhradila žalobkyni na úrocích spojených s poskytnutím kontokorentu za poměrnou část roku 2019 (za měsíc srpen až prosinec) částku 2 068 Kč, za rok 2020 částku 5 653,42 Kč, za tok 2021 částku 7 629,13 Kč, za rok 2022 částku 9 451,13 Kč, a za rok 2023 částku 813,75 Kč, tedy celkem žalovaná uhradila na úrocích 25 615,43 Kč. Zůstatek na běžném účtu žalované ke dni 31.1.2023 činil - 58 211,16 Kč a až do doby ukončení platnosti smlouvy o běžném účtu se již neměnil.

11. Dne 28.12.2022 vyhotovila žalobkyně pro žalovanou výzvu – Připomenutí informace o dluhu na účtu blokovaném exekucí, v níž žalované oznamuje, že její účet je nadále blokován exekucí a záporný zůstatek na účtu ke dni 28.12.2022 činí 56 286 Kč, a že pokud exekuce nebude vyřešena do 28.2.2023 bude celý záporný zůstatek včetně kontokorentu zesplatněn a předán k vymáhání. (viz. listina ze dne 28.12.2022) Doručení či alespoň odeslání této výzvy žalované nebylo v řízení doloženo.

12. Předžalobní výzvou ze dne 3.3.2023 informovala žalobkyně žalovanou že ke dni 2.3.2023 byl její záporný zůstatek na běžném účtu zesplatněn, že celková dlužná částka činí 61 369,22 Kč a že je úročena zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně. (viz. listina ze dne 2.3.2023) Doručení či alespoň odeslání této výzvy žalované nebylo v řízení doloženo. Následně byla žalobkyní dne 25.10.2023 odeslána předžalobní výzva ze dne 24.10.2023 v níž byla po žalované požadována úhrada částky 71 964,68 Kč. (viz. listina ze dne 24.10.2023 a podací arch ze dne 25.10.2023)

13. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané, že žalobkyně umožnila žalované přečerpat její běžný účet až do záporného zůstatku, který činil ke dni uzavření běžného účtu žalované 58 211,16 Kč.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.

22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

23. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. Podle § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru musí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, poskytnout informace výslovně uvedené v těchto ustanovováních. Informace se poskytují v souladu s ustanovením § 95 písemně na formulářích uvedených v příloze k zákonu o spotřebitelském úvěru.

25. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně v rozsahu uvedeném pod bodem I. výroku rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měly svůj právní základ v platné smlouvě o kontokorentním úvěru ze dne 28.7.2019 uzavřené mezi účastnicemi.

29. Předně, žalobkyně neprokázala obsah úvěrové smlouvy, od níž odvozuje svůj nárok. Soud má za prokázané, že žalovaná prostřednictvím bankomatu požádala o kontokorent ve výši 50 000 Kč a žalobkyně jí prostřednictvím bankomatu sdělila, že jí byl schválen. Nebylo však prokázáno, za jakých podmínek byl úvěr sjednán. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalované byly řádně poskytnuty předsmluvní informace ve smyslu ustanovení § 94 a 95 zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně v řízení tvrdila, že smlouva, od níž odvozuje svůj nárok, je smlouva předložená soudu v elektronické formě ve formátu PDF. Uvedené tvrzení bylo vyvráceno již samotnou skutečností, že soud předložený elektronický dokument vznikl o den později, než byla smlouva prostřednictvím bankomatu uzavřena.

31. Na základě provedeného dokazování má tak soud za prokázané pouze to, že mezi účastnicemi došlo k dohodě, na základě, níž byla žalovaná oprávněna čerpat finanční prostředky na svém běžném účtu do záporného zůstatku, maximálně však do částky 50 000 Kč. Obsah jiných ujednání v řízení prokázán nebyl.

32. I pokud by byl prokázán další obsah úvěrové smlouvy, je sjednaná úvěrová smlouva neplatná, neboť žalobkyně porušila zákonnou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, a to s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.

33. Z provedených důkazů soud uzavřel, že tvrzení žalobkyně, že porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalované s jejími měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky, a že při schvalování úvěru v rámci interního systému žalobkyně zohlednila všechny interní i externí závazky žalované a prověřila veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, evidence dlužníků SOLUS, nebankovní registr klientských informací CBCB, nebylo v řízení prokázáno. Je pravdou, že žalobkyně měla v návaznosti na skutečnost, že žalovaná je její letitou klientkou přehled o jejích příjmech. O struktuře jejích výdajů však nevěděla z výpisů ničeho. Z výpisů nebylo možné zjistit ani náklady na bydlení, kteří jsou zpravidla nevyšším mandatorním nákladem člověka. Soud zastává názor, že samotná skutečnost, že dosavadní platební morálka žalované byla dobrá (což soud ani nerozporuje) postačuje k tomu, aby úvěrující upustil od dalších zjišťování a kritického hodnocení situace úvěrovaného.

34. V době žádosti o kontokorentní úvěr měla žalovaná 68 let. Měla příjem z důchodu ve výši 14 957 Kč a příjem ze zaměstnání 21 000 Kč. Zároveň v téže době měla závazky z dříve přijatých úvěrových produktů ve výši 18 504 Kč. Nové úvěrové zatížení pak mělo být 22 654 Kč. Z celkového úvěrového zatížení je zjevné, že v případě, že by u žalované došlo k ukončení pracovního poměru, což se s ohledem na její věk jeví jako vysoce pravděpodobné, nebude schopna hradit ani do té doby přijaté závazky a na její životní náklady jí již nezbude žádný disponibilní příjem. Tedy již samotná výše úvěrového zatížení bez znalosti výše skutečných mandatorních výdajů žalované (nejméně nákladů na bydlení a nákladů na její zdravotní stav, tj. léky, popř. léčebné pomůcky) není možné řádně úvěruschopnost žalované posoudit. Ty však žalobkyně nezjišťovala, z údajů, které měla k dispozici ze své činnosti pro žalovanou nevyplývaly, a nemohla tak objektivně kriticky zhodnotit finanční zdraví a stabilitu žalované.Neobstojí ani námitka žalobkyně, že při poskytování úvěru nemohla přihlédnout k věku žalované, neboť by jí tím diskriminovala z důvodu věku. Věk žadatele je objektivní veličinou a při běžném chodu věcí lze odchod do důchodu předpokládat. Pokud úvěrové zatížení žalované bylo vyšší než její příjem ze starobního důchodu, bylo povinností žalobkyně ověřit, z jakých zdrojů bude žalovaná schopna poskytovaný úvěr splácet, napři tím, že má jiný majek, úspory apod., který by k jeho úhradě mohla žalovaná využít. Naopak za situace, kdy žalobkyně neznala obsah pracovní smlouvy žalované, nevěděla, zda jde o smlouvu na dobu určitou či neurčitou, nevěděla, zda jde o pracovní pozici podléhající služebnímu zákonu a tím i zákonnému odchodu do důchodu ve věku 70 let. To vše s důrazem na skutečnost, že kontokorentní úvěr je úvěr ze své podstaty poskytovaným na neurčito s možností jeho opakovaného čerpání. Nelze rovněž přehlédnout, že nelze řádně hodnotil úvěruschopnost osoby, nejsou-li hodnověrně zjištěny i její sociální poměry, tj. rozsah její domácnosti a počet vyživovaných osob (neboť není výjimkou, že i na osobě v důchodovém věku jsou stále závislé další osoby svojí výživou). Žalobkyně tak porušila nejen ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout úvěr pouze tehdy pokud nejsou dány pochybnosti o tom, že spotřebitel bude úvěr schopen řádně a včas splácet, ale i ustanovení § 76 při poskytování úvěrů zohledňovat zájmy spotřebitelek (tj. chránit ho i před ním samým).

35. Prokázáno rovněž nebylo a žalobkyně k tomu ani žádný důkaz nenavrhla, že by prověřovala výši úvěrové angažovanosti a platební morálku žalované ve všech jí vyjmenovaných externích zdrojích. S ohledem na skutečnost, že mezi odesláním žádosti o kontokorent žalovanou v bankomatu žalobkyně a jeho potvrzením uběhlo 5 vteřin, nelze očekávat, že mohlo dojít k získání všech potřebných informací a jejich vyhodnocení.

36. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že Smlouvy o úvěru ze dne 28.7.2019 je ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.

37. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C-679/18 ze dne 5. 3. 2020. Dle tohoto rozhodnutí musí být „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.

38. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do 31. 7. 2010.

39. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná má žalobkyně právo pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelkám úvěru. Soud má za prokázané, že konečný záporný zůstatek na běžném účtu žalovaná činil 58 211,16 Kč, a že se skládá z vyčerpaného úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč a nepovoleného přečerpání účtu ve výši 8 211,16 Kč, když však tento debet nevznikl na základě pokynů žalované k platbě, ale výlučně tím, že žalobkyně umožnila přečerpání odesláním finančních prostředků exekutorovi ve výši vyšší, než činil zůstatek na účtu včetně sjednaného úvěrového limitu a následným zatížením účtu poplatky účtovanými. K přečerpání účtu by pak rovněž nedošlo, pokud by žalobkyně k tíži účtu žalované neúčtovala úroky, na něž jí nevznikl v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy nárok. Soud tak má celý zůstatek za jistinu úvěru poskytnutého žalované na základě neplatné úvěrové smlouvy, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni.Zároveň však žalobkyně v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy a tím i neplatnosti ujednání o výši úroku z poskytnutého úvěru, neoprávněně inkasovala od žalované platby debetního úroku, jehož výše za dobu trvání smlouvy od 28.7.2019 do 31.1.2023 činila 25 615,43 Kč, čímž vzniklo bezdůvodné obohacení na straně žalobkyně. Uvedenou částku je tak třeba započíst na povinnost žalované k úhradě částky, jež je povinna vrátit.Za popsané situace činí dluh žalované 32 595,73 Kč (58 211,16 – 25 615,43).

40. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá že jsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (či posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl), je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud proto dále posuzovat možnosti žalované dlužnou částku splácet. Vyšel přitom z evidence zdejšího soudu, z níž zjistil, že na majetek žalované je počínaje rokem 2022 vedeno 9 samostatných exekučních řízení. Sama žalovaná uvedla, že má k dispozici důchod ve výši nepostižené exekucí 19 200 Kč, a že z této částky hradí náklady spojené s bydlením okolo 14 000 Kč, splátku dalšího dluhu žalobkyni ve výši 2 – 2500 Kč měsíčně a dále na základě dohod s exekutory další splátky ve výši okolo 1 000 Kč, přičemž ke konci roku by měla nějakou z nich již uhradit a mohla by uvolněnou částku využít na splátky nyní projednávaného dluhu.Na základě uvedených údajů má soud za to, že je v možnostech žalované splácet zbývající jistinu úvěru ve výši 32 595,73 Kč ve splátkách po 500 Kč počínaje měsícem leden 2025, když zároveň zohlednil věk žalované, 73 let, a skutečnost, že nemá s vysokou dávkou pravděpodobnosti postaveno najisto, že žalovaná bude schopna konat brigádu a tím zvýšit svůj příjem, přičemž i z takto zvýšený příjem podléhá exekucím. S ohledem na uvedené není žalovaná v prodlení s vracením nesplacené části jistiny (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 3315/2023).

41. Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Pro úplnost soud uvádí, že soud může na návrh některého z účastníků změnit dobu určenou ke splacení závazku žalované změnit, pokud se změnili její možnosti dluh splácet (§ 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru).

42. Z důvodu neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.)

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádné z účastnic nárok na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu účastnic byl téměř shodný (žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 32 595,73 Kč a žalovaná byla úspěšná v rozsahu 31 395,68 Kč /součet zamítnuté části jistiny a kapitalizovaného obchodního úroku/).