18 C 92/2018

Plný text

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Tihelkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 9.798 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 2.450 Kč od 26. 3. 2016 do zaplacení, a to ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, přičemž první splátku je žalovaná povinna zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku a každou další pak od měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci vždy k 25. dni v měsíci až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 7.348 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3.237,83 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 9.798 Kč od 27. 2. 2016 do 25. 3. 2016 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 7.348 Kč od 26. 3. 2016 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Bruntále dne 21. 12. 2017 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7.466 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.557 Kč a s běžícím zákonným úrokem z prodlení z žalované částky od 27. 2. 2016 a dále částky 2.332 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 680,83 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z žalovaného částky od téhož data s tím, že právní předchůdce žalobkyně – právnická osoba a žalovaná uzavřeli 2 smlouvy, a sice dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě které žalovaná čerpala částku 6.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 5.016 Kč. Půjčka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 186 Kč. Žalovaná však smlouvu porušila, kdy řádně a včas splátky nehradila a poslední splátka z její strany byla uhrazena dne 20. 9. 2011, splatnost poslední splátky dle smlouvy měla být dne 16. 12. 2010. Právnímu předchůdci žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené části ve výši 4.066,45 Kč na jistině a 3.399,55 Kč na souhrnném poplatku. Žalovaná od té doby neuhradila ničeho. Další smlouvu titíž účastníci uzavřeli dne datum, číslo znovu na částku 6.000 Kč, přičemž tentokrát se žalovaná zavázala zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 4.416 Kč, a to v 55 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaná však smlouvu porušila, kdy řádně a včas splátky nehradila a poslední splátka z její strany byla uhrazena dne 15. 5. 2012, splatnost poslední splátky dle smlouvy měla být dne 1. 7. 2010. Právnímu předchůdci žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené části ve výši 1.343,32 Kč na jistině a 988,68 Kč na souhrnném poplatku. Žalovaná od té doby neuhradila ničeho. Následně byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, což bylo žalované dopisem z téhož dne oznámeno. Pohledávky ke dni postoupení již zůstaly v nezměněné výši. Naposledy byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou, na kterou však nereagovala.

2. Okresní soud v Bruntále vydal dne datum rozhodnutí pod číslo jednací elektronický platební rozkaz, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se platební rozkaz nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, byl usnesením téhož soudu ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, zrušen.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že si není vědoma ani dluhu ani společnosti, s níž smlouvy uzavřela.

4. V období od 26. 6. 2018 do 29. 3. 2023 bylo řízení ze zákona přerušeno v důsledku insolvenčního řízení žalované. Usnesením název soudu ze dne datum, č. j. insolvenční spisová značka, pak bylo rozhodnuto o zrušení oddlužení žalované, zastavení insolvenčního řízení, zproštění funkce insolvenčního správce a jeho nákladech.

5. Soud nařídil jednání na den 6. 6. 2023, k němž se dostavila zástupkyně žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně trvala na svých nárocích, upřesnila toliko, že ze strany žalované bylo na starší půjčku uhrazeno 8.084 Kč, na mladší půjčku pak 3.550 Kč. Jednotlivé položky souhrnného poplatku nebyla schopna na místě specifikovat. Žalovaná proti žádnému nároku nevznesla žádné právní námitky a pouze popsala svou finanční situaci, na jejímž základě žádala o umožnění úhrady dlužné částky ve splátkách, s čímž žalobkyně souhlasila.

6. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu PP, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016, včetně dokladu o odeslání, z předžalobní upomínky ze dne 27. 11. 2017, včetně dokladu o odeslání ze dne 28. 11. 2017 a ze zprávy o plnění oddlužení soud zjistil následující skutkový stav věci, který považuje za prokázaný: právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli spolu s půjčkou i souhrnný poplatek ve výši 4.416 Kč, celkem tedy 10.416 Kč, a to v pravidelných 55 týdenních splátkách ve výši 192 Kč, přičemž poslední 55. splátka činila 48 Kč, když první splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy a každá následující vždy do týdne. Dle smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, se zákazník zavázal platit anonymizováno týdenní splátky včas a dle pokynu. Strany se dohodly, že jakékoliv splátky budou započítávány nejprve na souhrnný poplatek a poté na vlastní půjčku. Dále bylo dohodnuto, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má Provident právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle smlouvy činilo RPSN 215,73 %. právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 6.000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit věřiteli spolu s půjčkou i souhrnný poplatek ve výši 5.016 Kč, celkem tedy 11.016 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 186 Kč, přičemž poslední 60. splátka činila 42 Kč, když první splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy a každá následující vždy do týdne. Dle smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, se zákazník zavázal platit anonymizováno týdenní splátky včas a dle pokynu. Strany se dohodly, že jakékoliv splátky budou započítávány nejprve na souhrnný poplatek a poté na vlastní půjčku. Dále bylo dohodnuto, že pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má anonymizováno právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky, včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Dle smlouvy činilo RPSN 224,28 %. právnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení pohledávek z postupitele na postupníka, a sice pohledávek ze smluv o půjčce specifikovaných v příloze číslo této smlouvy. Dle této přílohy zde byly uvedeny i pohledávky za žalovanou, které byly specifikovány číslem smlouvy, datem uzavření, jménem a příjmením a bydlištěm. O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem věřitele ze dne 26. 2. 2016, odeslaným dne 11. 3. 2016, a zároveň byla vyzvána k uhrazení částky 9.798 Kč do 10 dnů od doručení oznámení. Naposledy byla žalovaná vyzvána k zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 27. 11. 2017, která byla následujícího dne odeslána na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. V rámci insolvenčního řízení nebylo na přihlášenou, a poté i popřenou pohledávku žalobkyně, uhrazeno ničeho.

7. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.

9. Podle ustanovení § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

10. Podle ustanovení § 517 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Soud se musel nejprve zabývat otázkou aktivní legitimace žalobkyně. Z předložených listin vyplynulo, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy uzavřené v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, byly řádně identifikovány a postoupení bylo oznámeno žalované. Soud má proto tedy aktivní legitimaci žalobkyně za prokázanou.

12. Na základě předložených listin má soud dále za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který byl účinný v okamžiku uzavření smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované dvě půjčky po 6.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit na první půjčku 10.416 Kč a na druhou půjčku 11.016 Kč, v závislosti na výši souhrnného poplatku.

13. Dále se soud zabýval souhrnným poplatkem, jenž v sobě fakticky zahrnoval 3 položky, a sice úrok, administrativní poplatek a inkasní (hotovostní) poplatek, jak je soudu známo z jeho dřívější činnosti, a jak to ostatně bylo i naznačováno v tomto řízení. Soudu je z jeho úřední činnosti dále známo, a vyplývá to i z výpisu obchodního rejstříku, že společnost právnická osoba či později a.s. je podnikatelkou s předmětem podnikání finančnictví, konkrétně v jeho nebankovní části. Za této situace se předpokládá, že uzavírané smlouvy o půjčce měly pro právního předchůdce žalobkyně generovat určitý zisk. Pokud jde o obecně smlouvu o půjčce, mohou v ní být sjednány úroky tak, jak to i předpokládalo ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky v zásadě představují cenu poskytnutého kapitálu, tedy cenu za užívání půjčených peněžních prostředků. V projednávaném případě však zisk mají generovat i další poplatky, a sice administrativní, jež se jeví jako zcela bez protihodnoty pro spotřebitele, když jeho výše je pravděpodobně vázána na výši půjčky a nikoliv na faktické výdaje spojené s touto činností, o nichž žalobkyně tvrdí, že je pokrývá. V případě poplatku za hotovostní inkaso lze sice souhlasit s tím, že původní věřitel nepochybně měl výdaje spojené s návštěvou žalovaného v místě bydliště, i v tomto případě však není vycházeno z výše těchto výdajů, které by zohledňovaly vzdálenost do místa bydliště, ale znovu jsou pravděpodobně stanoveny procentem z poskytnuté částky. Oba dva tyto poplatky tak nepochybně aspoň ve své části slouží znovu ke generování zisku. Ostatně výše RPSN, která zahrnuje všechny součásti souhrnného poplatku má v tomto směru velmi vypovídající hodnotu. Za této situace právní předchůdkyně žalobkyně z pozice ekonomicky silnějšího subjektu využila svého postavení a vzhledem k tomu, že si byla vědoma nemožnosti aplikace § 56 odst. 1 ve spojení s § 55 odst. 2 občanského zákoníku, tedy právní úpravy přijaté na ochranu spotřebitele, eliminovala i užití korektivu dobrých mravů pokud se jedná o poplatek, jak bylo výše řečeno. Žalobkyně a její předchůdkyně majíce za to, že poplatek nelze přezkoumávat z hlediska přiměřenosti, využila svého postavení a postavení spotřebitele a obešla tak ustanovení občanského zákoníku, aby nemohlo dojít k přezkoumání výše poplatku. Je přitom zřejmé, že jednotlivé poplatky se odvíjí od výše půjčené částky, nikoliv od skutečných nákladů na inkaso či na administraci a je tak jakýmsi úrokem za poskytnuté peněžní prostředky, a to skrytým zcela spotřebiteli. Soud proto právní úkon, tedy obě smlouvy o půjčce, hodnotí jako absolutně neplatné podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona.

14. Pokud jde o oddělitelnost části smlouvy týkající se poplatku od ostatního obsahu, má soud za to, že v souladu s ustanovením § 41 občanského zákoníku, s ohledem na povahu právního úkonu, jeho obsah a okolnosti uzavření nelze oddělit část poplatku od samotné zbývající části smlouvy o půjčce. Soud v tomto směru ohledně oddělitelnosti části právního úkonu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3Cdon 1248/96, sp. zn. 21Cdo 2636/2008 či nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I.ÚS 4036/05, z nichž vyplývá, že neoddělitelnost části právního úkonu musí být chápána ve smyslu obsahové, nikoliv reálné oddělitelnosti a musí respektovat vůli účastníků právního úkonu s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení osoba konající právní úkon sledovala. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou, která byla založena za účelem vytváření zisku s předmětem podnikání finančnictví, uzavírá tato společnost smlouvy o půjčce se spotřebiteli z důvodu získání zisku a je tedy zřejmé, že by bez položky souhrnného poplatku smlouvy o půjčce neuzavřela, a to přesto, že žalobkyně tvrdí, že by smlouva byla sjednána i při nižších výších poplatků. Lze se však domnívat, že bez jejich sjednání nikoliv. Neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce, nikoliv pouze část týkající se souhrnného poplatku.

15. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že obě smlouvy o půjčce jsou absolutně neplatné pro obcházení zákona podle § 39 občanského zákoníku, a to v celém rozsahu, má žalobkyně nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 457 občanského zákoníku, kdy v případě neplatné smlouvy jsou povinni účastníci této smlouvy si vrátit vzájemná plnění. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalované byla nejprve poskytnuta částka 6.000 Kč, na kterou žalovaná zaplatila 8.084 Kč a na druhých zapůjčených 6.000 Kč žalovaná zaplatila 3.550 Kč. Je tak zjevné, že žalovaná musí žalobkyni vrátit částku 2.450 Kč, aby došlo k vyrovnání poskytnutých plnění, když je nutné každou ze smluv posuzovat samostatně. Právo na úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku náleží žalobkyni ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kterou byla žalovaná vyzvána k zaplacení. V daném případě žalobkyně prokázala odeslání oznámení o postoupení pohledávky, v němž byla stanovena desetidenní lhůta k plnění. Soud dále vyšel z domněnky stanovené v ustanovení § 573 občanského zákoníku. Ode dne 26. 3. 2016 je tak žalovaná povinna hradit úrok z prodlení z toliko přiznané částky stanovený nařízením vlády č. 142/1994 Sb., který v okamžiku prodlení činil 7,75 % ročně. Úrok z prodlení je žalovaná povinna platit až do úplného zaplacení jistiny.

16. Vzhledem k uvedenému soud zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky tak, jak je uvedena ve výroku I. rozsudku a v ostatním s ohledem na neplatnost smlouvy musely být nároky žalobkyně zamítnuty, jak vyplývá z výroku II. rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla se svým nárokem ve větší míře neúspěšná a žalované účelně vynaložené náklady nevznikly.

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud umožnil žalované úhradu dlužné částky ve splátkách, a to s ohledem na její finanční možnosti, které popsala. Soud však připomíná, že splátky byly povoleny pod ztrátou jejich výhody, což znamená, že nezaplacením některé ze splátek řádně, tj. v povolené výši a včas, tj. v termínu, se znovu stane splatným celý dluh jednorázově. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).