18 C 92/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 : Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 23 155 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 26.5.2023 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 835 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 3 937,40 Kč a nadále běžícího ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 29.4.2023 do 25.5.2023, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 158,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 18. 10. 2023 domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) v elektronické podobě dne 21. 10. 2020 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal vrátit do 20. 11. 2020 spolu s příslušenstvím.Uvedla, že žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách , www stránky, , kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na https://, www stránky, /register), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací společnost , právnická osoba, zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve 20 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby text úvěrové smlouvy a dále Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením SOLUS, veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený při žádosti o půjčku (kontaktní e-mail zadaný žalovaným je propsán i ve smlouvě o úvěru). Z těchto dokumentů žalovaný jakožto spotřebitel získal potřebné informace, a vysvětlení, aby si mohl posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností.Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2023, kdy toto bylo přípisem oznámeno žalovanému. Žalovaný na dlužnou pohledávku neuhradil ničeho ani přes výzvy žalobkyně.Žalobkyně požadovala po žalovaném uhradit jistinu poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč, sjednaný obchodní úrok za sjednanou dobu úvěru, tj. za období od 21. 10. 2020 do 21. 11. 2020 ve výši 3 680 Kč, zákonný úrok z prodlení za období od 21. 11. 2020 do 11. 4. 2023 kapitalizovaný částkou 3 937,40 Kč a nadále běžící ve výši 8,25% ročně z dlužné jistiny, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2020 do 7. 4. 2021 v celkové výši 2 740 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv byl k tomu před podáním žaloby vyzván ze strany žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a o.s.ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se písemně ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě nevyjádřil a dal tak najevo, že nemá k tomuto postupu námitek a s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s výše uvedeným postupem výslovně souhlasila.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, uzavřené dne 21. 10. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vyplývá, že uvedenou smlouvou se měla právní předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč na jehoAnonymizovaný odstavecbankovní účet a žalovaný se měl zavázat tento úvěr vrátit do 20. 11. 2020. Předložená smlouva není podepsána žádným z jejích účastníků.

5. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . má soud za prokázané, že dne 21. 12. 2016 přijala tato částku 0,01 Kč z účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno „, jméno a příjmení, “ u , právnická osoba, .

6. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně vedeného u , právnická osoba, . má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala dne 21. 10. 2020 na účet č. , č. účtu, částku 20 000 Kč s poznámkou „PUJCKA OD , název, .CZ C. , číslo, “, tedy pod číslem shodným s číslem tvrzené smlouvy o úvěru. Ze zprávy , právnická osoba, . má soud za prokázané, že majitelem účtu, na nějž byla poukázána částka 20 000 Kč, je právě žalovaný. Jedná se však o odlišný účet, než ze kterého byla žalobkyni poukázána verifikační platba ve výši 0,01 Kč.

7. Z upomínek ze dne 4. 12. 2020, 21. 12. 2020 a 1. 1. 2021 vyplývá, že žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dluhu právní předchůdkyní žalobkyně. Doručení těchto upomínek ani jejich odeslání nebylo prokázáno žádnou soudu předloženou listinou.

8. Z Dohody o postoupení pohledávek ze dne 26. 4. 2023, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 5. 2023, včetně podacího archu ze dne 10. 5. 2023, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z úvěru za žalovaným na žalobkyni a tato skutečnost mu byla řádně oznámena. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení oznámení o postoupení pohledávky.

9. Z upomínky ze dne 5. 6. 2023, z upozornění na předání pohledávky k vymáhání advokátní kanceláři ze dne 11. 7. 2023 vyplývá, že žalobkyně žalovaného rovněž opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky a žalovaný byl upozorněn na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 8. 2023, včetně podacího archu ze dne 16. 8. 2023, bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

10. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávek ze dne 17. 10. 2023 vyplývá, že žalobkyně eviduje ve fázi mimosoudního vymáhání postoupené pohledávky za žalovaným tyto úkony: odeslání obyčejného dopisu dne 11. 7. 2023 a cestu pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu dlužníka dne 16. 5. 2023.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, kdy tyto mu byly vyplaceny na jeho bankovní účet.

12. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Anonymizovaný odstavec14. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

15. Podle § 562 o.z. je písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Podle § 1968 věta prvá OZ, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 OZ, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 20 000 Kč. Žalobkyně v řízení předložila písemnou Smlouvu o úvěru č., číslo, ze dne 21.10.2020, avšak tato smlouva nebyla účastníky podepsána. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že smlouva měla být uzavřena v elektronické podobě, bez elektronických podpisů. Pokud má být dodržena písemná forma smlouvy o spotřebitelském úvěru, tak jak požaduje ustanovení § 104 o.z., je třeba, aby ve smyslu ustanovení § 562 o.z. byla právní jednání učiněna elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Kontraktační proces, tak jak jej žalobkyně popsala uvedený požadavek nesplňuje. Žádost o půjčku měla být dokončena verifikační platbou, která sloužila také k ověření totožnosti žalovaného. Verifikační platbou měl žalovaný rovněž odsouhlasit text úvěrové smlouvy a všeobecné obchodní podmínky, souhlasy se zpracováním osobních údajů. To vše za situace, kdy uvedené dokumenty měly být žalovanému odeslány na jeho email, který však úvěrující sdělil až v žádosti o úvěr, jejíž odeslání stvrdil odesláním verifikační platby, tj. v době odeslání verifikační platby nemohl mít žalovaný dokumenty, které odsouhlasoval k dispozici. Jak by v době, kdy ještě nebylaAnonymizovaný odstavecze strany žalovaného dokončena žádost o úvěr, mohl být vyhotoven konkrétní text smlouvy o úvěru, není soudu zjevné.

20. V projednávaném případě, navíc byla verifikační platba z účtu vedeného na jméno „, jméno a příjmení, “ (odlišného od účtu na nějž byla následně poskytnuta částka 20 000 Kč) odeslána již 21. 12. 2016, tedy téměř o čtyři roky dříve, než měl žalovaný požádat o úvěr. Ze strany žalovaného tak nemohlo dojít k odsouhlasení shora uvedených dokumentů, včetně textu úvěrové smlouvy.

21. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 20.3.2024 č.j. 18 C 92/2024-10 vyzvána, aby doplnila svá tvrzení týkající se kontraktačního procesu a uzavření smlouvy, přičemž setrvala na svých tvrzeních, že úvěrová smlouva ze dne 21.10.2020 byla uzavřena v písemné formě v elektronické podobě, a to odsouhlasením jejích textu odesláním verifikační platby žalovaným, k čemuž došlo již 21.12.2016. Již ze samotných tvrzení žalobkyně je zjevné, že žalovaný tímto způsobem smlouvu uzavřít nemohl, tedy žalobkyně neprokázala, že by mezi její právní předchůdkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva v elektronické podobě a ani jaký byl její obsah.

22. Za situace, kdy nebyla prokázána existence a obsah tvrzené úvěrové smlouvy, je plnění, které žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, které na jeho straně vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalovaný obdržel při uzavření smlouvy částku 20 000 Kč, tedy na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč, které je povinen vydat. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na jeho úhradu, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo, a žalovaný to ani netvrdil, že by žalovaný žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoliv uhradil.

23. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele. První výzva k úhradě dlužné částky, která byla žalovanému prokazatelně odeslána (u předchozích výzev nebylo prokázáno jejich doručení žalovanému ani jejich odeslání) bylo až oznámení i postoupení pohledávky ze dne 5.6.2023, odeslané dne 10.5.2023, jímž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Za situace, kdy v řízení nebylo prokázáno, kdy žalovaný výzvu obdržel vycházel soud z ustanovení § 573 o.z., dle něhož se má za to, že zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. V souladu s citovaným ustanovením nastala fikce doručení výzvy žalovanému dne 15.5.2023, 10 denní lhůta k plnění uplynula dne 25.5.2023 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s úhradou bezdůvodného obohacení a od tohoto dne soud rovněž přiznal žalobkyni požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši požadované žalobkyní, když jí požadovaná sazba úroku neodporuje úroku stanovenému v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

24. Výrokem II. Soud nepřiznal žalobkyni nárok na úhradu smluvní pokuty a nákladů na upomínání, neboť při neprokázání existence smlouvy o úvěru a jejího obsahu nebylo prokázáno, ani sjednání sankcí a jiných nároků věřitele pro případ prodlení s úhradou úvěru. Dále žalobkyni nepřiznal jí požadovaný úrok z prodlení za období od 21.11.2020 do 25.5.2023, tj. za dobu, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou bezdůvodného bohacení. Soud pak žalobkyni rovněž nepřiznal náhradu nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 265 Kč, která se měla skládat z částky 48 Kč za odeslání dopisu a 217 Kč za osobní návštěvu žalovaného pověřeným pracovníkem žalobkyně. Pokud pak jde o cestu terénního pracovníka, tato měla být uskutečněna dne 16. 5. 2023, tj. v denAnonymizovaný odstavecnásledující po dni v němž se do dispozice žalovaného teprve dostala výzva k úhradě dlužné částky (tj. oznámení o postoupení pohledávky) a navíc ještě předtím, než byl žalovaný dopisem ze dne 5. 6. 2023 upozorněn na možnost vzniku nákladů na mimosoudní vymáhání. Uvedenou návštěvu, i pokud by byla vykonána nelze považovat za účelně vynaložené náklady. Žalobkyně pak ani neprokázala (neoznačila a nedoložila důkaz), že by žalovaného skutečně její terénní pracovník navštívil. Dopis ze dne 11. 7. 2023 byl sepsán právním zástupcem žalované a svým obsahem se jedná o předžalobní upomínku, za kterou žalobkyně požaduje přiznat náhradu nákladů řízení včetně paušální náhrady hotových výdajů.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 158,80 Kč, přičemž tato částka představuje 49,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně a úspěchu žalovaného). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 928 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 155 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Třídenní lhůta k plnění ve výroku III. pak byla stanovena rovněž v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za podání žalobce ze dne 4. 4. 2024, když uvedeným podáním žalobce doplňoval svá skutková tvrzení, která měla být uvedena již v žalobním návrhu a soud tak má uvedený úkon za neúčelný a za podání žalobce ze dne 24. 4. 2024, neboť se nejedná o vyjádření ve věci samé.