19 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Slovenská republika zaplacení 14 669,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 669,91 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 622,07 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 437,37 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 384,28 Kč, úroku ve výši 20,50 % ročně z částky 8 437,37 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 7 292 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , tituly před jménem, Karla Goláně, advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 14 669,91 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 622,07 Kč, kapitalizovaný úrokem ve výši 5 384,28 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 8 437,37 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení výši 8,05 % a konečně s úrokem 20,50 % ročně z částky 8 437,37 Kč od 25. 6. 2019 o zaplacení. Žalobu odůvodnila takto: Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela s žalovaným dne 18. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Dle smlouvy se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 10 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč zahrnujícím součet kapitalizovaných úroků ze zapůjčených peněžních prostředků ve výši 1 317 Kč úročených sazbou ve výši 20,50 % ročně sjednanou ve smlouvě, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 055 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 989 Kč, a to v 60 pravidelných týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 6. 2016. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, konkrétně tak, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrech a jiných poměrů, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalovaného, které byly následně zaznamenány do karty zákazníka a jejichž správnost žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný svůj dluh nehradil řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 4. 2015. Ke dni 17. 9. 2015 činila dlužná jistina částku 2 493,68 Kč, poplatek pak částku 14 567,32 Kč. Po tomto datu žalovaný na předmětnou pohledávku ještě částečně hradil, a to celkem částkou 2 391,09 Kč. Součástí smlouvy bylo zároveň ujednání, na základě, kterého byla mezi účastníky dohodnuta roční úroková sazba ve výši 20,50 % a v případě prodlení s placením splátky celkové dlužné částky zákonný úrok z prodlení. Dne 24. 6. 2019 byla pohledávka původního věřitele za žalovaným s účinností k témuž dni smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný dne 24. 6. 2019 informován a vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný na dluh do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 3 691,09 Kč. Ke dni postoupení činila výše pohledávky 14 669,91 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak požaduje úhradu dlužné částky zápůjčky ve výši 14 669,91 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 437,37 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 232,54 Kč, úroků a úroků z prodlení v částce 5 384,28 Kč a 2 622,07 Kč kapitalizovaných z neuhrazené části zápůjčky do dne postoupení pohledávky, tj. 24. 6. 2019, a dále rovněž tak i úrok a úrok z prodlení z neuhrazené části zápůjčky ode dne 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že dne 28. 2. 2017 oficiálně vyhlásil osobní bankrot. Byl oddlužen podle zákona o osobním bankrotu, a to včetně pohledávky uplatněné žalobkyní. Dne 3. 11. 2017 podal návrh vyhlášení konkursu Okresnímu soudu v , obec, . Tento soud usnesením, které nabylo právní moci a vykonatelnosti dne 28. 11. 2017 rozhodl, že se vyhlašuje konkurs na majetek dlužníka (žalovaného), že se věřitelé dlužníka (žalovaného) vyzývají, aby přihlásili své pohledávky, které nejsou pohledávkami za podstatou, ve lhůtě 45 dnů od vyhlášení konkursu, že se dlužník oddlužuje tak, že se dlužník zbavuje veškerých dluhů, které mohou být uspokojeny pouze v tomto konkursu, a to v rozsahu, ve kterém nebudou uspokojeny v konkursu, a dluhů, které jsou vyloučeny z uspokojení. Dnem právní moci a vykonatelnosti tohoto usnesení byl žalovaný zbaven svých dluhů. Pohledávka, kterou žalobkyně v tomto řízení uplatňuje, vznikla ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 4. 2 2015, což znamená, že i na tento dluh se vztahuje oddlužení. Uvádí-li správce konkursní podstaty , tituly před jménem, , jméno FO, ve sdělení ze dne 28. 11. 2023, že věřitel , právnická osoba, mu nebyl znám, a že nefiguroval ani v sestaveném seznamu pohledávek, má žalovaný za to, že tento věřitel se stejně jako každý jiný věřitel (ať již se sídlem ve Slovenské republice nebo v jiném členském státě EU) mohl dozvědět o vyhlášení konkursu na osobu žalovaného z Obchodního věstníku, který je veřejně přístupný. Pokud by chtěl být žalobce v tomto řízení o zaplacení úspěšný, měl nejprve podat žalobu na zrušení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka. Žalovaný je kromě toho přesvědčen, že věřitele pověřeného vymáhat jeho dluh vůči žalobkyni zahrnul do seznamu potřebného pro vyhlášení osobního bankrotu. Je přesvědčen, že společnost , právnická osoba, byla zodpovědná za vymáhání jeho dluhu. Žádné jiné dluhy v České republice neměl. Je přesvědčen, že učinil veškeré právní kroky ve vztahu k žalobkyni, jejichž splnění zákonné předpisy ukládají. Žalovaný dále namítl promlčení uplatněné pohledávky; důvody, proč má být pohledávka promlčená blíže nespecifikoval.

3. K námitce promlčení uplatněné žalovaným argumentovala žalobkyně tak, že žalovaný na uplatněnou pohledávku plnil i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy, tedy po splatnosti poslední sjednané splátky, konkrétně po 11. 6. 2016. Na pohledávku žalovaný hradil i po ukončení sjednaného splátkového kalendáře v období od 7. 2. 2017 do 8. 8. 2017. Žalovaný tak každou platbou uhrazenou po 11. 6. 2016 uznal svůj dluh a desetiletá promlčecí lhůta se tak od každé provedené platby prodlužovala vždy o 10 let. K promlčení pohledávek proto nedošlo, neboť promlčecí doba uplyne nejdříve 8. 8. 2027. Dále žalobkyně k procesní obraně žalovaného namítala, že nebyla účastníkem insolvenčního řízení na Slovensku a je toho názoru, že se na ni výsledek insolvenčního řízení nevztahuje, pohledávka žalobkyně za žalovaným nadále trvá a je způsobilá být předmětem tohoto nalézacího řízení v České republice. Poukazovala na to, že dlužník nijak neprokázal, že by na Slovensku cokoliv uhradil, a že byl osvobozen od placení dluhů. Žalovaný o oddlužení žádal v době, kdy již dluh vůči právnímu předchůdci žalobkyně měl a nesplácel jej. Pokud by žalovaný v rámci konkursního či insolvenčního řízení vedeného na Slovensku právního předchůdce žalobkyně jako svého věřitele označil, insolvenční soud i insolvenční správce by s právním předchůdcem žalobkyně resp. s žalobkyní jednali. Insolvenční správce však věřitele s tímto označením neeviduje. Proto je žalobcova mohla pohledávka po právu a není promlčená.

4. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem (občanem Slovenské republiky) s bydlištěm mimo území České republiky (ve Slovenské republice), zkoumal soud nejprve otázku mezinárodní soudní příslušnosti a rozhodného práva. Vycházel přitom z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis). Soud uzavřel, že mezinárodní soudní příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodnutí této věci je dána, a to ve smyslu článku 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis, neboť předmětem plnění je splacení poskytnuté zápůjčky, jejíž jednotlivé splátky měly být hrazeny na bankovní účet právního předchůdce žalobkyně. Pokud jde o rozhodné právo, právní vztah účastníků se řídí hmotným právem České republiky, neboť jeho aplikaci si účastníci ve smlouvě uzavřené dne 17. 4. 2015 ujednali.

5. K ústnímu jednání nařízenému u Okresního soudu v Berouně se žalovaný nedostavil, omluvil svou nepřítomnost a navrhl, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

6. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

7. Ze smlouvy o zápůjčce a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 18. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na jejímž základě žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé výše uvedené zápůjčky v hotovosti. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč (sestávající z úroku v částce 1 317 Kč, odměny za administrativní činnost v částce 2 055 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek v částce 4 989 Kč) celkem částku 18 361 Kč, se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 307 Kč, poslední splátku ve výši 248 Kč. Dále byla mezi účastníky sjednána výpůjční úroková sazba stanovená jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a uplatňovaná jako roční úroková sazba ve výši 20,50 %. Pro případ prodlení s úhradou dlužné částky byla žalobkyně oprávněna požadovat vedle smluvního úroku také úrok z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. Pro případ nesplnění povinnosti žalovaným uhradit příslušnou splátku včas, mohla žalobkyně požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky.

8. Zákaznickou kartou ze dne 18. 4. 2015, pracovní smlouvou žalovaného, byly žalobkyni doloženy osobní údaje žalovaného včetně občanského průkazu, kterým byla ověřena jeho totožnost. V zákaznické kartě byly zaznamenány rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, přičemž karta byla žalovaným podepsána.

9. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný zápůjčku č. , číslo, čerpal dne 18. 4. 2015 ve výši 1 000 Kč, dne 23. 4. 2015 uhradil částku 1 300 Kč, dne 19. 5. 2016 částku 198,41 Kč, dne 7. 2. 2017 částku 318,03 Kč, dne 7. 3. 2017 částku 318,06 Kč, dne 9. 5. 2017 částku 632,50 Kč, dne 4. 7. 2017 částku 617,67 Kč a dne 8. 8. 2017 částku 306,42 Kč, na jistině dluží 8 437,37 Kč, poplatku 6 232,54 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, seznamu postoupených pohledávek, a z oznámení o postoupení pohledávky včetně kopie podacího lístku, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , jakožto postupitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Oznámením ze dne 24. 6. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky.

11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 21. 2. 2020 ve spojení s kopií podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 28. 2. 2020 a zároveň ho upozornila na soudní vymáhání pohledávky v případě, že žalovaný na výzvu nezareaguje.

12. Ohledně insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného ve Slovenské republice bylo na základě usnesení o vyhlášení konkursu na majetek dlužníka (žalovaného) prokázáno, že dne 3. 11. 2017 podal žalovaný jakožto dlužník u Okresního soudu v , obec, prostřednictvím Centra právní pomoci návrh na vyhlášení konkursu na svůj majetek. K návrhu doložil svůj životopis spolu s popisem své aktuální životní situace, seznam spřízněných osob, seznam aktuálního majetku a seznam majetku větší hodnoty, který vlastnil v posledních třech letech, seznam věřitelů, vyhlášení o platební neschopnosti a doklad nikoliv starší 30 dní prokazující, že se vůči němu vede exekuční řízení anebo podobné vykonávací řízení. Zároveň byla uhrazena záloha na úhradu paušální odměny a náhrady nezbytných nákladů spojených s výkonem správcovské činnosti správce ve výši 500 EUR. V životopisu dlužníka datovaného 14. 9. 2017, který žalovaný k návrhu na k návrhu na vyhlášení konkurzu připojil, že dlužník (žalovaný) v období let 2004 - 2017 vystřídal celkem 14 zaměstnavatelů, u nichž pracoval nejčastěji jako operátor výbor výroby (v jednom případě jako pomocný stavební dělník a ve dvou případech jako truhlář). Uvedl v něm dále, že je vyučen jako truhlář, přičemž vzdělání v tomto oboru ukončil v roce 1999. Dále uvedl, že jeho zdravotní stav je dobrý, a že má manželku a jedno nezletilé dítě. Ke své životní situaci uvedl, že v minulosti si s bývalou manželkou vzali za větší půjčky na zařízení domácnosti a další nezbytné věci, neboť se jim narodily děti. Se svou současnou manželkou žijí v pronájmu, který platí ve výši 300 EUR měsíčně. Vzali si půjčky, aby se zařídili a spláceli půjčky z minulosti. Manželka pracuje v trvalém pracovním poměru a vedle toho pobírají dávku hmotné nouzi. Dlužník (žalovaný) je aktuálně nezaměstnaný, a tak je příjem rodiny dohromady 550 EUR. Po zaplacení nájmu a nezbytných výdajů rodině měsíčně zůstává částka 150 EUR, pročež nejsou schopni splácet své dluhy. V seznamu věřitelů dlužníka ze dne 26. 10. 2017 se uvádí vedl celkem 14 subjektů. Není mezi nimi uveden právní předchůdce žalobkyně a rovněž ani žádný subjekt se sídlem v České republice. Všichni v seznamu uvedení věřitelé jsou subjekty se sídlem či bydlištěm ve Slovenské republice. Okresní soud v , obec, usnesením ze dne 16. 11. 2017, č. j. , číslo jednací, vyhlásil konkurs na majetek dlužníka (výrok I.), ustanovil konkursním správce , tituly před jménem, , jméno FO, (výrok II.), vyzval věřitele dlužníka, aby přihlásili své pohledávky, které nejsou pohledávkami za podstatou, ve lhůtě 45 dnů od vyhlášení konkursu (výrok III.), rozhodl o oddlužení dlužníka tak, že dlužník se zbavuje všech dluhů, které mohou být uspokojené pouze v tomto konkursu, v rozsahu, ve kterém nebudou v konkursu uspokojeny, a dluhů, které jsou z uspokojení vyloučeny (výrok IV.), zahájil hlavní insolvenční řízení podle článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EÚ) 2015/848 z 20. května 2015 o insolvenčním řízení (výrok V.), uložil správci povinnost bez zbytečného odkladu individuálně informovat o vyhlášení konkursu na majetek dlužníka (žalovaného) jeho známé věřitele, kteří mají svůj obvyklý pobyt, bydliště a nebo registrované sídlo v jiném členském státě Evropské unie než ve Slovenské republice (výrok VI.), uložil správci do 60 dnů od vyhlášení konkursu a následně vždy ve lhůtě 15 dnů od uplynutí dalších šesti kalendářních měsíců předložit soudu podrobnou zprávu o průběhu konkursu, zejména o zjišťování majetku a provedených úkonech směřujících ke zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty dlužníka (výrok VII.) a uložil správci povinnost oznámit soudu bez zbytečného odkladu, že oznámil v Obchodním věstníku, že konkurs končí (výrok VIII.). Z první podrobné zprávy konkursního správce ze dne 29. 1. 2018 o průběhu konkurzu na majetek žalovaného vyplývá, že za účelem zjištění a zabezpečení majetku úpadce byly k součinnosti vyzváni žalovaný a úřady resp. subjekty mající informace o majetkové situaci žalovaného (místně příslušný okresní soud, daňový úřad, sociální pojišťovna, katastr nemovitostí, exekutoři). Dne 30. 11. 2017 bylo v Obchodním věstníku SR zveřejněno oznámení OV SR č. , číslo, , kterým byli věřitelé informováni, kde a kde je možno nahlížet do spisu, jakož i oznámení o čísle bankovního účtu pro účely popírání pohledávek věřitelů OV SR č. , číslo, . Ke dny vydání zprávy byly správci doručeny přihlášky pohledávek od 3 věřitelů, z nichž ani jedním není právní předchůdce žalobkyně příp. žalobkyně. Oznámením ze dne 9. 5. 2018 sdělil konkurzní správce sůl Okresnímu soudu v , obec, zrušení konkurzu na majetek žalovaného z důvodu, že konkursní podstata nepokryje náklady konkursu.

13. Ze sdělení správce konkursní podstaty ze dne 28. 11. 2023 zaslané soudu pro účely řízení v projednávané věci vyplynulo, že věřitel, společnost , právnická osoba, , mu nebyl znám. Není uveden v seznamu věřitelů jako součást návrhu na vyhlášení konkursu. Tento věřitel není v sestaveném seznamu pohledávek ani v dostupných odpovědích na výzvy správce k poskytnutí součinnosti. Správcem nebyl tento věřitel nebyl informován o vyhlášení konkurzu, neboť o něm správce neměl povědomost. Podle informací správce si tento věřitel nepřihlásil svou pohledávku do konkurzu na majetek úpadce (žalovaného).

14. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 18. 4. 2015 smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Před uzavřením smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného tím způsobem, že od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalovaného, a zaznamenala je do karty zákazníka. Poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 361 Kč (celkem tedy částku 18 361 Kč) se žalovaný zavázal věřiteli uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 307 Kč, poslední splátku ve výši 248 Kč spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to ve výši 20,50 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly smluvní podmínky. Podle článku 20 smluvních podmínek, první a druhá věta platilo, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, přičemž její účinnost trvá ode dne podpisu smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky (jak je specifikováno na straně 1 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného s některou ze splátek, se prodlužuje účinnost smlouvy do doby uhrazení celkové dlužné částky. Podle článku 12 smluvních podmínek platilo, že pokud žalovaný nesplní včas povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má právní předchůdce žalobkyně právo na zaplacení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 23. 4. 2015, původní věřitel tak měl v souladu s článkem 12 smluvních podmínek možnost požadovat uhrazení zbylé nesplacené částky, která činila ke dni 17. 9. 2015 částku 14 567,32 Kč. Smlouvou ze dne 24. 6. 2019 byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaný byl o této skutečnosti právní předchůdkyní žalobkyně písemně vyrozuměn dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu samostatně zaslanou předžalobní upomínkou. Žalovaný však na výzvu nikterak nereagoval. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 3 691,09 Kč. Žalobkyně tak činila nárok na zaplacení částky 14 669,91 Kč sestávající z jistiny ve výši 8 437,37 Kč a poplatku ve výši 6 232,54 Kč, k níž žalobkyně požaduje úrok a úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 5 384,28 Kč a 2 622,07 Kč (dle bodu 18 smluvních podmínek) z dlužné části zápůjčky do dne postoupení pohledávky a dále pak ode dne následujícího po dni postoupení až do zaplacení. Dne 3. 11. 2017 žalovaný podal ve Slovenské republice návrh na vyhlášení konkursu. V seznamu pohledávek, který je jeho přílohou, neoznačil jako svého věřitele společnost , právnická osoba, a neuvedl dluh u této společnosti. Konkursní správce neměl povědomost o tomto věřiteli. Konkurs byl zrušen 3. 5. 2018 oznámením konkursního správce z důvodu, že konkursní podstata nepokryje nálady konkursu.

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2392 odst. 1 věta prvá o. z.).

17. Podle § 1879 a § 1880 odst. 1 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle článku 20 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení podle článku 3 odst. 1 má bez dalších formalit v kterémkoliv jiném členském státě stejné účinky jako podle práva státu, který řízení zahájil, pokud toto nařízení nestanoví jinak a dokud ve výše uvedeném členském státě není zahájeno řízení podle čl. 3 odst. 2.

20. Podle článku 54 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady o insolvenčním řízení jakmile je v některém členském státě zahájeno insolvenční řízení, příslušný soud tohoto státu nebo insolvenční správce jmenovaný tímto soudem neprodleně vyrozumí známé zahraniční věřitele.

21. Podle § 5 zákona Slovenské republiky č. 7/2005 Z. z., o konkurze a reštrukturalizácii a doplnení niektorých zákonov, ak sa úpadok dlžníka rieši spôsobom ustanoveným týmto zákonom, súd, správca a veriteľský výbor postupujú pri riešení úpadku dlžníka tak, aby dosiahli pre veriteľov čo najvyššiu mieru uspokojenia ich pohľadávok; dlžník je pritom povinný poskytovať bez zbytočného odkladu všetku súčinnosť, ktorú možno od neho spravodlivo požadovať.

22. V rámci posuzování důvodnosti žaloby je třeba předně konstatovat, že insolvenční řízení vedené ve Slovenské republice není překážkou pro probíhající nalézací řízení, neboť bylo ukončeno oznámením o jeho zrušení ze dne 3. 5. 2018, zatímco řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 27. 11. 2020.

23. Těžiště procesní obrany žalovaného v projednávané věci spočívá v argumentaci, že v insolvenčním řízení vedeném ve Slovenské republice došlo k jeho oddlužení, které se vztahuje i na předmětnou pohledávku, což zakládá důvodnost podané žaloby. Soud přezkoumal tuto argumentaci žalovaného a uzavřel, že jí nelze přisvědčit. Soudy České republiky jsou ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení vázány rozhodnutími vydanými jiným členským státem v insolvenčním (konkursním řízení). Insolvenční soud jiného členského státu přitom při respektování citovaného evropského nařízení postupuje v insolvenčním (konkursním) řízení podle vlastního národního práva. Tím je v projednávané věci zákon Slovenské republiky č. 7/2005 Z. z., o konkurze a reštrukturalizácii a doplnení niektorých zákonov. Pro posuzovanou věc je přitom zásadní, zda žalovaný splnil své povinnosti, které mu tato zákonná úprava ukládá. Ustanovení § 5 citovaného zákona dlužníku ukládá poskytovat bez zbytečného odkladu veškerou součinnost, kterou je možno od něj spravedlivě požadovat. Soud přitom vycházel z toho, že smyslem insolvenčního práva je (mimo jiné) v situaci předlužení dlužníka docílit co nejvyššího možného uspokojení jeho věřitelů. Naplnění tohoto cíle není možné bez součinnosti dlužníka, který ze všech zúčastněných má nejpodrobnější informace o věřitelích a jejich pohledávkách, resp. rozsahu svých dluhů, které založily důvod pro vedení insolvenčního (konkursního) řízení. Soud proto uzavřel, že rozsah součinnosti, kterou je dlužník povinen poskytovat ve smyslu citované úpravy, v sobě zahrnuje označení dluhů po splatnosti a věřitelů, vůči nimž dlužník tyto dluhy má. Žalovaný však v seznamu svých věřitelů, který jako obligatorní přílohu k návrhu na prohlášení konkursu připojil, neoznačil svého věřitele , právnická osoba, ani pohledávku vzniklou z nesplacené zápůjčky poskytnuté tímto věřitelem. Neučinil tak přesto, že poslední splátky na zápůjčku, kterou čerpal, splatil krátce před podáním návrhu na konkurs, konkrétně ve dnech 9. 5. 2017, 4. 7. 2015 a 8. 8. 2017 (celkem bylo v roce 2017 zaplaceno 5 splátek), a zároveň přesto, že , právnická osoba, byl jeho jediným věřitelem v České republice (a nemohl jej tedy zaměnit s jiným). Skutečnost, že vyhlášený konkurs byl řádně ve smyslu práva Slovenské republiky oznámen ve veřejném věstníku a že tedy neoznámení věřitelé, tzn. např. Provident Financial s. r. o. měli možnost přihlásit své pohledávky do konkursního řízení, nemůže nic změnit na tom, že žalovaný nepostupoval s pečlivostí, kterou mu zákon ukládá, neboť nelze spravedlivě požadovat po věřiteli, aby (opakovaně) zjišťoval z veřejných věstníků (navíc v jiných zemích) zda nebyl vyhlášen konkurs či insolvenční řízení na jeho dlužníka. Žalovaný přitom netvrdí nic ani o tom, že by právního předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , o zahájeném konkursním řízení informoval sám – byť (jak již výše uvedeno) pouhého ca čtvrt roku před zahájením konkursního řízení poskytoval tomuto věřiteli částečná plnění na svůj dluh a musel si být vědom, že tento dluh ještě není splacen zcela. Soud vycházel z toho, že ve vztahu k zahraničním věřitelům je povinnost dlužníka označit je v návrhu na konkurz klíčová, neboť bez této součinnosti dlužníka nemůže ani národní insolvenční soud splnit povinnost, kterou mu ukládá nařízení článku 54 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady o insolvenčním, vyrozumět zahraniční věřitele. Tvrdí-li žalovaný, že v seznamu věřitelů ze dne 26. 10. 2017 označená společnost , právnická osoba, se sídlem , adresa, , obec, , byla odpovědná za řešení jeho dluhu ve vztahu ke společnosti , právnická osoba, , nevyplývá, z toho (a žalovaný nijak nedokládá), že se to mělo týkat právě předmětné pohledávky. Žalovaný jakožto dlužník byl přitom povinen označit své věřitele a nikoliv subjekty pověřené vymáháním (i kdyby společnost , právnická osoba, se sídlem ve Slovenské republice byla skutečně pověřena vymáháním pohledávky vůči žalovanému). Z popsaných důvodů uzavřel soud, že žalovaný porušil svou povinnost poskytnou veškerou součinnost v konkursním řízení. V důsledku porušení zákonné povinnosti vůči tomuto věřiteli nemohlo dojít k oddlužení i ve vztahu k pohledávce tohoto věřitele.

24. Soud se dále zabýval námitkou promlčení, kterou žalobce uplatnil. Uzavřel, že ani ve vztahu k ní, nelze učinit závěr o nedůvodnosti podané žaloby. Žalovaný ve svém podání ze dne 22. 1. 2024 uvedl, že promlčení namítá z procesní opatrnosti. Žádné konkrétní argumenty, proč by pohledávka měla být promlčena, neuvedl a soud jej k jejich doplnění nemohl vyzvat postupem podle § 118a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) z důvodu nepřítomnosti žalovaného při ústním jednání. S ohledem na poslední platby na poskytnutou zápůjčku tak, jak byly prokázány Tabulkou umoření předloženu žalobkyní, přisvědčil soud argumentaci žalobce, že splátky na zápůjčku poskytnuté po uplynutí doby, na kterou bylo splácení sjednáno, představují uznání dluhu s důsledky spočívajícím v desetileté promlčení lhůtě. K promlčení dluhu žalovaného proto nedošlo.

25. Se zřetelem k výše uvedenému uzavřel soud, že žaloba je co do základu důvodná a dále se zabýval konkrétní výší žalovaného nároku.

26. Ohledně jeho výše dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku v dohodnuté době ve splátkách spolu s poplatkem souvisejícím s poskytnutím zápůjčky ve výši 8 361 Kč představující úroky, odměnu za administrativní činnost a poplatku za hotovostní režim splátek. Žalovaný však svoji povinnost vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, neboť se dostal do prodlení se zaplacením částky jistiny ve výši 8 437,37 Kč a poplatku ve výši 6 232,54 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Protože je tak žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby, a žalovaný dlužnou částku ani přes upomínku žalobkyně nezaplatil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná včetně zákonných úroků z prodlení, které soud přiznal z dlužné části zápůjčky podle § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve spojení s ustanovením § 1970 občanského zákoníku za dobu od 25. 9. 2015, (tj. ode dne následujícího po marném uplynutí sedmidenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky zápůjčky) do 24. 6. 2019 v kapitalizované výši, a dále od 25. 6. 2019 do zaplacení. Z uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

27. Pokud se žalobkyně domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 5 384,28 Kč a dále úroku ve výši 20,50 % ročně počítaného z dlužné jistiny od dne 25. 6. 2019 do zaplacení, neshledal soud tento žalobkyní uplatněný nárok za oprávněný, neboť smluvní úrok ve výši 20,50 % ročně nebyl takto účastníky sjednán. Žalobkyně odkazovala na ujednání smluvních podmínek, z tohoto ustanovení dle názoru soudu nárok žalobkyně na smluvní úrok ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky nevyplývá. Naopak ze smlouvy je zřejmé, že smluvní úrok byl sjednán pevnou částkou ve výši 1 317 Kč, a to jakožto součást poplatku ve výši 8 361 Kč, přičemž takto byl úrok vypočten za použití úrokové sazby 20,50 % ročně. Dle článku 20 smluvních podmínek byla smlouva uzavřena na dobu určitou do splatnosti poslední ze sjednaných splátek, a v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek měla být účinnost smlouvy prodloužena do doby zaplacení celkové dlužné částky. V daném případě tak nepochybně došlo k prodloužení doby trvání smlouvy o zápůjčce s ohledem na prodlení žalovaného, který poskytnutou zápůjčku ve sjednaných splátkách řádně a včas nesplatil. Nicméně v případě tohoto prodloužení smlouvy o zápůjčce výslovně žalobkyni právo na zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny zápůjčky ve výši 20,50 % ročně a dále od 25. 6. 2019 do zaplacení nevzniklo. Jiný výklad není možný, neboť ve smlouvě samotné je úrok jednoznačně vyjádřen pevnou částkou. Dovozování dalšího úroku z úroku již ve smlouvě stanoveného pevnou částkou, smluvním ujednáním neodpovídá, resp. nelze oprávněně očekávat, že by běžný spotřebitel při vynaložení nezbytné míry opatrnosti tímto způsobem smlouvě porozuměl. Měla-li by být smluvními podmínkami založena další obdobná povinnost k placení úroku nad rámec textu smlouvy samotného, pak (odhlédneme-li od otázky, v jakých případech je takový postup ve spotřebitelském právu vůbec možný) musí být tato nová povinnost vyjádřena zcela jednoznačně a srozumitelně, což v projednávané věci nepochybně splněno není. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení dalšího smluvního úroku ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny zápůjčky výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

28. Výrok III. rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci převážný úspěch (soud zamítl pouze část požadovaného příslušenství pohledávky, nikoliv žalovaný nárok či jeho část). Žalobkyni proto přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 7 292 Kč. Tyto náklady tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč a náklady právního zastoupení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 900 Kč, a to vzhledem ke splnění stanovených podmínek dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen vyhlášky), tzn. žaloba podaná na ustáleném vzoru opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, za tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 vyhlášky - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky) za tři úkony právní služby po 100 Kč, z odměny za dva úkony právní služby po 1 700 Kč (§ 11 odst. 1, písm. g) vyhlášky – vyjádření ze dne 21. 4. 2021, účast při jednání soudu dne 13. 2. 2024), tj. celkem 3 400 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky), tj. celkem 600 Kč; vše (vyjma soudního poplatku) zvýšené o náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o. s. ř., představovanou částkou 1 092 Kč, neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za tři úkony právní služby spočívající ve vyjádření ze dne 18. 12. 2020 (k procesnímu kroku soudu) a 4. 7. 2022 (kdy žalobkyně nebyla soudem vyzvána k vyjádření k podání žalovaného), neboť tyto úkony nepovažoval soud za účelně vynaložené, a ve vyjádření ve věci samé ze dne 4. 3. 2021 (doplnění žaloby), a to s ohledem na skutečnost, že soud shledal, že tvrzení obsažená v žalobě je třeba doplnit, aby bylo možné věc rozhodnout při jednom jednání. Odměna advokáta za uvedené tři úkony právní služby tak nemůže jít k tíži žalovaného. Třídenní lhůta k plnění ve výroku III. byla rovněž stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.