19 C 16/2024

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce jméno FO sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného jméno FO sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 50 000 Kč

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 50 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20 207 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného, , Jméno advokáta B, , advokáta.

1. Žalobce se domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 50 000 Kč z titulu odškodnění nemajetkové újmy, která žalobci vznikla. Žalobu odůvodnil takto: Žalobcův syn , jméno FO, , narozený , datum, , dne 10. 11. 2020, v době, kdy byl na návštěvě u žalobce, si chtěl zakoupit zboží v prodejně žalovaného. V tom mu však bylo zabráněno manželkou žalovaného, která zamkla dveře prodejny. Následně se vozidlem dostavil žalovaný a syna žalobce fyzicky napadl tak, že jej po vzájemné strkanici nakonec shodil na zem, kde jej následně zaklekl v oblasti krku, přičemž v této pozici žalovaný čekal až do příjezdu Policie ČR. V návaznosti na toto jednání žalovaného byl syn žalobce hospitalizován. S odstupem času bylo znalcem z oboru psychiatrie zjištěno, že uvedeným incidentem mezi synem žalobce a žalovaným vznikla synovi žalobce újma na psychickém zdraví ve smyslu trvalých, resp. dlouhodobých následků, které jsou předmětem odškodnění samostatně podaným návrhem. V souvislosti s touto událostí se syn žalobce v podstatě štítí žalobce navštěvovat, a to ze strachu před žalovaným. Žalobce je rozvedený, a proto je styk mezi ním a jeho synem upraven. Žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy, která žalobci vznikla důsledku napadení syna žalobce dne 10. 11. 2020, neboť syn žalobce se oproti předchozímu stavu (před útokem ze strany žalovaného) značně zdráhá k návštěvám žalobce, což má nepochybně souvislost právě s událostí ze dne 10. 11. 2020. Jednáním žalovaného bylo žalobci zasaženo do práva na respektování soukromého a rodinného života, a v tomto důsledku žalobce uplatňuje odškodnění nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 2959, popř. § 2971 občanského zákoníku. Žalobce v této souvislosti poukazuje na závěry judikatury týkající se přiznání nemajetkové újmy rodiči při zamezení styku s dítětem, neboť má zato, že tyto závěry by měly být aplikovatelné i na předmětnou věc.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukazoval na to, že toto je již čtvrtá žaloba, kterou proti němu žalobce podal, přičemž v žalobě žalobce avizuje, že další žaloba bude následovat. Ze strany žalovaného jde o šikanózní výkon práv. Žalobce se chce žalovanému a jeho rodině mstít. Rozhodně žalobci nevznikl nárok na odškodnění podle § 2959 či podle § 2971 občanského zákoníku, neboť nebylo prokázáno naplnění ani jedné z těchto dvou skutkových podstat. V řízení bylo prokázáno pouze omezení osobní svobody , jméno FO, po dobu trvající nejvýše 10 minut. Nebyla naplněna podmínka spočívající v intenzitě vzniklé újmy. Není zde dána ani příčinná souvislost, neboť slyšený svědek , jméno FO, označil jako příčinu svých psychických problémů stres ze školy a důsledky vzniklého požáru, který však rovněž nelze přičítat k tíži žalovaného.

3. Mezi účastníky řízení je nesporné, že oba účastníci jsou vlastníky nemovitostí v , obec, .

4. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že mezi účastníky se vede více řízení vyvolaných podáním žaloby ze strany žalobce. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, bylo předmětem řízení odstranění překážek výkonu služebnosti. Žalobcem v tomto řízení byla společnost , právnická osoba, ., jejímž společníkem i jednatelem je žalobce a v procesním postavení žalovaného byl (mimo další) žalovaný v projednávané věci. Řízení bylo skončeno uzavřením smíru před Krajským soudem v Praze jako soudem odvolacím, jehož obsahem bylo celkem 11 bodů. Jednotlivými body smíru byly zřízeny služebnosti cesty a inženýrských sítí a dále bylo ujednáno provedení některých stavebních úprav, přičemž k převzetí několika povinností se v uzavřeném smíru zavázal žalobce.

5. Na základě trestního příkazu č. j. , číslo jednací, , vydaného Okresním soudem v Berouně dne 30. 11. 2022, který nabyl právní moci dne 20. 12. 2022, má soud za prokázané, že jím byl žalovaný pravomocně odsouzen pro přečin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 trestního zákoníku a pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se dopustil tím, že dne 10. 11. 2020 v době od 14:24 do 14:33 hodin v , adresa, , číslo popisné, , přistoupil k poškozenému , jméno FO, , který před prodejnou postával s mobilním telefonem v ruce, a se záměrem zabránit mu ve vstupu do prodejny s ohledem na předchozí negativní zkušenosti chytil poškozeného za mikinu pod krkem a snažil se ho odtáhnout od prodejny, poškozený se vzpouzel, přičemž mezi nimi došlo k přetahování, při kterém žalovaný požádal svou manželku o přivolání policie. Poškozený v důsledku ztráty rovnováhy zavrávoral a spadl na zem. Žalovaný jej popotáhl kus po zemi, držel ho na zemi pod krkem za oblečení a seděl vedle něj v podřepu. Poté, co se poškozený začal více vzpouzet, se ho obviněný stále snažil udržet při zemi, poté si k němu klekl na zem a svou pravou nohou jej na pravém boku zajišťoval a držel jej oběma rukama za pravou ruku, následně při dalších pokusech poškozeného vyprostit se, jej držel tak, že poškozený měl svou pravou ruku jako límec u svého krku a takto jej držel až do příjezdu policejní hlídky. Následně poškozený vyhledal lékařské ošetření s následnou hospitalizací ve , název, od 10. 11. 2020 do 12. 11. 2024. Na základě znaleckého posouzení zdravotního stavu poškozeného bylo zjištěno, že násilí proti tělu poškozeného muselo být nanejvýše velmi malé intenzity, jelikož nevedlo ke vzniku žádných jednoznačně verifikovatelných a objektivně hodnotitelných úrazových změn. Za tento čin byl žalovaný odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 30 000 Kč, který tvoří 75 denních sazeb po 400 Kč.

6. Z potvrzení rodinného centra , název, bylo zjištěno, že , jméno FO, za sezení absolvovaná v tomto zařízení v období od července 2022 do září 2023 zaplatil celkem 12 800 Kč. Žalobce ve vztahu k tomuto důkazu připustil, že , jméno FO, začal na psychoterapie do rodinného centra , název, docházet až v července 2022. Uvedl dále, že na psychoterapii začal docházet, neboť nedokázal překonat stav vzniklý napadením ze strany žalovaného. Problémy, které měl, v sobě dusil.

7. Soudní znalec , tituly před jménem, . , jméno FO, ve znaleckém posudku, který na základě zadání právního zástupce žalobce vypracoval pod číslem , hodnota, , uzavřel, že u poškozeného je akcentovaná osobnost a rysy emoční nestability. Před inkriminovaným napadením dne 10. 11. 2024 byl psychický stav posuzovaného stabilizován, jako reakce na napadení dne 10. 11. 2020 se u něj rozvinula posttraumatická stresová porucha, která se prohloupila po zavinění požáru rodinného domu dne , datum, ; jeho porucha se nezhoršuje ani nezlepšuje.

8. Ze spisu Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , bylo zjištěno, že rozsudkem č. j. , číslo jednací, ze dne 5. 11. 2012 byla v souvislosti s rozvodem manželství rodičů schválena rodiči uzavřená dohoda, na základě které byl tehdy nezletilý , jméno FO, , narozený , datum, (spolu se dvěma sestrami narozenými v letech , datum, ) svěřen do péče matky. Nezletilý , jméno FO, byl v době vydání rozsudku žákem 1. třídy ZŠ. V době vydání rozsudku obývali oba rodiče společný družstevní byt v , adresa, , přičemž byli dohodnuti, že otec dětí (žalobce) tento byt opustí do konce března 2013. Styk dětí s otcem nebyl upraven; v odůvodnění rozsudku se zmiňuje, že děti jezdí s otcem na výlety.9. , jméno FO, jako svědek k věci vypověděl, že ví o sporech svého otce s jeho sousedem (žalovaným). Tyto spory se ve vztahu ke svědkovi projevily tak, že v době, kdy svědek pobýval u svého otce, jej nechtěli obsloužit v obchodě souseda (žalovaného). Řešili to i s , právnická osoba, a skončilo to tím, že žalovaný svědka napadl. Svědek má také sám podanou žalobu na odškodnění, tato žaloba byla podána přes jeho otce. V době, kdy se jeho rodiče rozvedli, žili celá rodina v , obec, . Svědek má dvě sestry starší o 2 a o 4 roky. Po rozvodu bydlel otec (žalobce) ještě ca 1 – 3 roky v témže době, takže se vídali často. Pak koupil dům v , obec, , kam se odstěhoval. Děti, zejména svědka a mladší ze sester , jméno FO, , si bral k sobě. Svědek konkrétně vypověděl, že se s tátou stýkali nepravidelně. Někdy si je bral do , obec, a někdy je bral na výlety. K frekvenci těchto styků uvedl, že to bylo sice nepravidelně, ale několikrát do roka se tak dělo. Po předmětném incidentu již k tátovi nechtěl jezdit. Jezdili dále na výlety, ale již méně často. Důvod, proč na výlety jezdili méně, byla skutečnost, že svědek neměl vždy náladu a také měl stres ze školy. K napadení svědka sousedem otce (žalovaným) došlo v době, kdy byl svědek žákem 9. třídy. Bylo to v době protipandemických opatření, kdy se nemuselo chodit do školy. Za této situace byl u svého otce asi měsíc. Bylo možné učit se přes notebook a svědek rovněž pociťoval potřebu změny prostředí. K incidentu došlo v situaci, kdy svědek chtěl vstoupit do prodejny žalovaného a natočit si na mobilní telefon, že jej nechtějí obsloužit. Dělal to kvůli otci, ale i kvůli sobě, protože i jemu se stalo, že jej v prodejně žalovaného odmítli obsloužit. Nápad podat oznámení , právnická osoba, byl otce; nápad zdokumentovat videozáznamem na mobilní telefon, že v obchodě žalovaného odmítají svědka obsloužit byl nápadem svědka. Nebylo podstatné, co si chtěl koupit, protože šlo o ten záznam pro , právnická osoba, . Důvodem, proč žalovaný nechtěl ve svém obchodě svědka obsloužit byly spory, které měl s otcem svědka (žalobcem). Svědek měl předtím s žalovaným neutrální vztah, chodil do obchodu, pozdravil, a byl obsloužen. Následně se pak kvůli sporům s žalobcem začalo stávat, že jej nechtěli obsluhovat. Po incidentu byl svědek dva dny v , obec, , když byl propuštěn, vrátil se k matce do , obec, . Následně již za otcem (žalobcem) do , obec, nejel. Otec jej zval, ale svědek se nechtěl potkat se sousedem. Pokud otec (žalobce) přijížděl za svědkem do , obec, , zastavil vždy před domem. Na návštěvy k matce svědka nechodí, protože ta dlouhodobě nemá zájem se s ním bavit. Po napadení začal svědek docházet na psychoterapie. Do té doby chodil do poraden pouze kvůli dyslexii. Jeho psychický stav se pak dále zhoršil po požáru, k němuž došlo. K požáru došlo tak, že se svědek pálil doma svíčkou. Byl doma sám. Pálil se i v předchozím období. V tomto případě došlo k tomu, že plamen ze svíčky způsobil požár domu, v němž svědek bydlí. Od incidentu s žalovaným má svědek větší nedůvěru k novým lidem, má problém komunikovat, navazovat kontakt a menší motivaci. Také u něj začalo docházet k poškozování. K otci do jeho bydliště nemá zájem jezdit kvůli sousedským vztahům, které tam jsou.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení vedou několik soudních řízení, která byla vyvolána žalobami podanými žalobcem. Prvním z těchto řízení bylo řízení týkající se výkonu služebností, které skončilo v odvolacím řízení uzavřením smíru, který upravil řadu sousedských práv a povinnosti účastníků řízení, kteří jsou současně i účastníky tohoto řízení. Po tomto prvním řízení došlo k incidentu žalovaného a syna žalobce, který skončil odsouzením žalovaného pro přečiny omezování osobní svobody a výtržnictví, kterých se vůči synovi žalobce dopustil. Následně se vedla řízení o nárocích uplatněných žalobcem a také syna žalobce proti žalovanému (kromě této věci jde o dvě žaloby žalobce na náhradu škody za poškozené brýle a další věci a o žalobu syna žalobce na odškodnění jeho újmy). V projednávané věci syn žalobce po rozvodu manželství žalobce a matky svědka byl se svým otcem (žalobcem) v nepravidelném kontaktu, který se uskutečňoval několikrát do roka návštěvami svědka u žalobce v , obec, a společnými výlety. Po napadení svědka sousedem žalobce (žalovaným) došlo k omezení vzájemných setkávání a společných aktivit (výletů), přičemž se tak stalo z důvodu, že svědek nechtěl přijíždět do , obec, , kde jsou špatné sousedské vztahy a stávalo se, že neměl náladu na výlety, a to s ohledem na stres ve škole.

11. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je cizím státním příslušníkem, konkrétně občanem , země, , zkoumal soud nejprve otázku mezinárodní soudní příslušnosti a rozhodného práva. S ohledem na obvyklé bydliště žalovaného v České republice dovodil soud ve smyslu Nařízení Brusel Ibis, že je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodnutí této věci. Ve smyslu článku 4 bod 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimoslovní závazkové vztahy (Řím II) uzavřel soud, že uplatněný nárok se řídí hmotným právem České republiky.

12. Podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné sobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

13. Podle § 2971 o. z. odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.

14. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu uzavřel soud, že podanou žalobu nelze shledat důvodnou. Je třeba přisvědčit tvrzení žalovaného, že nebyla prokázána ani jedna ze dvou žalobcem označených skutkových podstat. Je zjevné, že nedošlo k zvlášť závažnému ublížení na zdraví na straně žalobcova syna, které by bylo možné odškodnit ve smyslu ustanovení § 2959 o. z. Rovněž nejde o újmu způsobenou žalobcovu synu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky ve smyslu ustanovení § 2971 o. z. Navíc je třeba uvést, že v případě obou skutkových podstat, které žalobce svou žalobou uplatnil, a kterými argumentuje, se jedná o primární újmu oběti, která je natolik závažná, že citovaná ustanovení zakládají možnost osobě blízké (např. rodiči) odškodnit jejich újmu spočívající v tom, že se jich úzce dotýká utrpení oběti, a že toto utrpení je natolik intenzivní, že je na místě odškodnit je. V projednávané věci však žalobce jako základ pro své odškodnění staví skutečnost, že od napadení dne 10. 11. 2020 se svědek žalobce odmítá s žalobcem stýkat (žalobce dokonce v žalobě užil výraz, že se žalobcův syn styku se žalobcem „štítí“). Soud uzavřel, že ani při této argumentaci není možné žalobě vyhovět. Provedeným dokazováním nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného spočívajícím v napadení syna žalobce (za něž byl žalovaný pravomocně odsouzen) a absencí kontaktů mezi žalobcem a jeho synem. Jednak nebylo prokázáno, že tyto kontakty po události z 10. 11. 2020 zcela ustaly (jak žalobce tvrdí), neboť žalobcův syn jako svědek vypověděl, že na výlety i poté jezdili, avšak méně často. Zejména však nebylo prokázáno, že by příčinou absence kontaktů bylo napadení žalovaným. Svědek , jméno FO, vypověděl, že na výlety nejezdili, resp. jezdili méně často, protože neměl náladu na ně jezdit. Jako důvod zmiňoval stres ve škole. K setkávání v , obec, pak svědek uvedl, že se mu nechtělo jezdit k otci do , obec, z důvodu špatných sousedských vztahů, které tam panují. Je tak zřejmé, že právě konfliktní vztah žalobce s žalovaným je hlavním důvodem, proč se kontakt žalobce s jeho synem redukoval, přičemž tento vzájemný konfliktní vztah se odvíjí od sousedských neshod, na kterých má žalobce sám zásadní podíl.

15. Se zřetelem k výše popsanému hodnocení uzavřel soud, že žaloba není důvodná, protože nebyly prokázány žalobcem tvrzené důvody pro odškodnění újmy a nebyla shledána ani příčinná souvislosti mezi jednáním žalovaného a tvrzenou újmou žalobce. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 207 Kč. Tyto náklady tvoří odměna za zastoupení advokátem za celkem 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení a příprava, vypracování odporu s odůvodněním proti platebnímu rozkazu, zastoupení při ústním jednání dne 4. 6. 2024 a zastoupení při ústním jednání dne 17. 9. 2024, které délku přesáhlo dvě hodiny) podle § 9 odst. 4, písm. a), d), g), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 500 Kč ve výši 3 507 Kč. Oproti vyúčtování nákladů řízení nebyla přiznána odměna za ústní jednání dne 9. 4. 2024, když v tento den se ústní jednání v této věci nekonalo a za vyjádření žalovaného k replice žalobce, k jejímž zaslání žalovaný nebyl soudem vyzýván. K náhradě nákladů řízení byla stanovena obecná pariční lhůta a zákonné místo placení.