19 C 222/2020

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudcem Mgr Pavlem Dočkalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 11 942,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 982,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 3. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 9 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 3. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení žalované částky, když se žalovaným uzavřela dne [datum] dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše ve výši 12 942,57 Kč. Dluh vznikl ze smlouvy o půjčce společností [právnická osoba], ze dne [datum], na základě které si žalovaný půjčil částku 15 000 Kč, kterou byl povinen uhradit se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč formou 52 týdenních splátek. Právnímu předchůdci žalobkyně žalovaný zaplatil částku 12 017,43 Kč. Pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] [právnická osoba] S.a.r.l. a touto společností pak smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Po uzavření dohody o uznání dluhu žalovaný uhradil jednu splátku ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil.

3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo]. Žalovaný si půjčil částku 15 000 Kč, kterou byl povinen uhradit se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč formou 52 týdenních splátek.. Svůj dluh vůči žalobkyni z této smlouvy ve výši 12 942,57 Kč uznal písemným prohlášením ze dne [datum] (dohoda o uznání dluhu, smlouva o půjčce). Dopisem ze dne [datum] žalobkyně pohledávku zesplatnila a vyzvala k úhradě do 25. 3. 2020 (zesplatnění pohledávky, poštovní podací arch). Žalobkyně doplnila, že do doby uznání dluhu uhradil na dluh 12 017,43 Kč a po uznání dluhu částku 1 000 Kč (tvrzení žalobkyně).

5. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům.

6. Podle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. Podle ust. § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

8. Podle ust. § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

9. Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. Žalovaný písemně uznal dluh ze smlouvy o půjčce v souladu s ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. Vzhledem k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, zabýval se soud navíc posouzením právního titulu vzniku závazku žalovaného i přes účinky vyvratitelné domněnky o existenci závazku žalovaného dle § 2053.

11. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o půjčce podle § 657 - § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalovaný si půjčil částku 15 000 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen zaplatit věřiteli vedle jistiny půjčky též souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč, aniž by byla stanovena výše úroku z půjčené částky.

12. Soud se zabýval otázkou platnosti spotřebitelské smlouvy o půjčce z hlediska výše odměny podnikatele. Soud zejména odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484 2004, ve kterém soud dospěl k tomu, že dohodnutá výše úroku ve výši 60 % ročně podstatně (téměř čtyřnásobně) převyšuje horní hranici obvyklé úrokové míry, a je ujednáním v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud vycházel z toho, že pro závěr, zda dohodnuté úroky jsou nepřiměřené, a tedy odporující dobrým mravům, nemohou být významná hlediska spočívající v tom, že dlužník při uzavírání smlouvy jednal v tíživé situaci. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Smlouva o půjčce byla smlouva formulářová obsahující pouze údaj o souhrnném poplatku zahrnujícím v sobě náklady půjčky i cenu za půjčení peněz (úrok). Z tohoto důvodu není možno zkoumat platnost smlouvy z pohledu souladu výše sjednaného úroku s dobrými mravy podle hledisek obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004. Jediným možným, a podle názoru soudu také objektivním, kritériem je porovnání výše RPSN s výší obvyklou. Průměrná výše RPSN u korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR v roce 2004 podle statistiky ČNB činila 16,08 % (§ 121 občanského soudního řádu), naproti tomu výše RPSN dle smlouvy o půjčce činila 199,4 %. Od průměrné výše RPSN u korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR se odvíjí obvyklá výše RPSN. Lze připustit, že výše RPSN je závislá na více okolnostech, mezi nimi také na délce doby splácení, kdy vyšší RPSN bude objektivně dána u úvěru (zápůjčky) s kratší dobou splácení vzhledem k vlivu jednorázových poplatků. I přesto, že roční sazbu procentních nákladů na spotřebitelský úvěr zcela určitě nelze zaměňovat se smluveným úrokem z půjčené hodnoty peněz, když soud není schopen ze získaných skutkových závěrů odvodit oprávněnou výši přiměřených výdajů spojených např. se správou a čerpáním půjčky, výši úroku, nelze považovat, ve světle judikatury zabývající se (ne) mravnosti výše úroku spotřebitelského úvěru i ochrany spotřebitele obecně, výši RPSN více než desetinásobně převyšující průměrnou výši RPSN u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami za jednání v souladu s dobrými mravy. V posuzovaném případě je celková odměna věřitele z půjčené částky prezentovaná formou souhrnného poplatku v rozporu s dobrými mravy, soud tak hodnotí smlouvu o půjčce jako právní úkon absolutně neplatný dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb.. Podle ust. § 451 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., jsou si účastníci smlouvy povinni vydat navzájem bezdůvodné obohacení získané plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaný žalobkyni (právnímu předchůdci žalobkyně) uhradil částku 13 017,43 Kč oproti převzaté částce 15 000 Kč, žalobkyni proto přísluší právo na zaplacení částky 1 982,57 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 26. 3. 2020 do zaplacení.

13. Žalobu o zaplacení částky 9 960 Kč s úrokem z prodlení soud zamítl.

14. Podle ust. § 151 odst. 1 občanského soudního nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, když úspěšný žalovaný náklady řízení nepožadoval.