19 C 310/2024

Plný text

Okresní soud v Bruntále - pobočka v Krnově rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Dočkalem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený Anonymizováno Anonymizováno Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně pro ochranu osobnosti

I. Žalovaný je povinen odstranit kameru zn. JOOAN A2R-U umístěnou na garáži užívané žalovaným přiléhající k domu č. p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, , kameru zn. JOOAN A2R-U umístěnou na přístřešku před vstupem žalovaného do domu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , do tří od právní moci rozsudku.

II. Řízení ve věci žaloby o zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 15 000 Kč se zastavuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náklady řízení ve výši 11 251 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal proti žalovanému upuštění od zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce tím, že žalovaný bude povinen odstranit kamery uvedené ve výroku výše umístěné na garáži užívané žalovaným a na přístřešku před vstupem žalovaného do jeho bytové jednotky v domě č. p. , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, . Uvedl, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí v katastrálním území , adresa, na listu vlastnictví , Anonymizováno, . Žalovaný nainstaloval bez předchozího souhlasu žalobce kamery na společné nemovitosti, které snímají společné prostory užívané žalobcem a jeho rodinnými příslušníky. Kamery pořizují obrazový i zvukový záznam. Tímto způsobem dochází k narušení soukromí žalobce a jeho rodiny. Komplikuje také příbuzenské vztahy žalobce, jelikož jeho širší rodina se necítí při příchodu do nemovitosti komfortně. Tím utrpěly rodinné vazby, a to zejména ve vztahu nezletilého syna žalobce a jeho prarodičů. Žalovaný nemá k používání kamer vážný důvod. V nemovitostech nikdy nedošlo ke krádeži nebo k ničení majetku žalovaného. Nemovitosti se nenachází v místě zvýšeného výskytu podezřelých osob. Pokud žalovaný má zvýšenou obavu o svůj majetek, lze situaci řešit jiným způsobem, například dohodou spoluvlastníků o výstavbě lepší vstupní brány. Je možné také nastavit kamery tak, aby snímaly pouze vchod do bytu žalovaného. Vedle nároku na odstranění kamer žalobce uplatnil nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění za zásah do jeho osobnostních práv ve výši , částka, , který vzal při jednání zpět.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Podle něho jsou kamery umístěny na viditelném místě a snímají pouze společnou bránu a prostranství před vchodem do bytové jednotky žalovaného. Nezasahují a nesnímají soukromí bytové jednotky žalobce. Kamerový systém je nainstalován na ochranu společného majetku z důvodu, aby se předešlo případným nechtěným pohybům cizích osob po pozemku a možnému vandalismu či ničení majetku, neboť pojišťovna i , právnická osoba, požadují při řešení takových událostí důkaz o zabezpečení. Pozemek není v blízkosti barů či diskoték, ale v současné době probíhá výstavba , Anonymizováno, obchvatu , adresa, a pohyb cizích osob v obci se zvýšil. Také je zde evidována neobjasněná , podezřelý výraz, spoluobčana, která bude v příštím roce promlčena pro nedostatek důkazního materiálu. A vrah je stále na svobodě. Pozemek okolo domu je oplocený i s informační cedulí na brance o volném pohybu psa, ale žalobce a jeho příbuzní nechávají stále otevřeno. A tím vybízí k volnému vstupu na pozemek. Navíc při několikahodinovém nezajištění brány dochází k úmyslnému poškozování nosných pantů. V době renovace oplocení žalobce svým podpisem ve smlouvě vyjádřil, že s opravou stávajícího systému brány a branky souhlasí. Žádnou změnu od té doby nenavrhl. Žalovaný si není vědom, že by umístěním kamer komplikoval rodinné vztahy žalobce, a to zejména ve vztahu nezletilého syna a prarodičů, jelikož prarodiče i známí na návštěvy docházejí.

3. Z důkazů provedených při jednání dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Účastníci jsou podílovými spoluvlastníky se stejnými podíly nemovitostí v katastrálním území , adresa, , a to st. p. č. , hodnota, s domem č. p. , Anonymizováno, , st. p. č. o, p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, (informace z katastru nemovitostí). Ze snímku katastrální mapy, katastrální mapy a ortofotomapy má soud za prokázáno, že společnou nemovitost účastníci užívají tak, že žalovaný má vstup do bytové jednotky na pravé straně domu při pohledu od vstupní brány, garáž užívaná žalovaným je umístěna v levé krajní části budovy č. p. , Anonymizováno, kolmo ve směru ke vstupní bráně. Žalobce užívá jako garáž část domu č. p. , Anonymizováno, po levé straně domu při pohledu od vstupní brány. Vstup do bytové jednotky žalovaného je z druhé strany domu č. p. , Anonymizováno, při pohledu od vstupní brány. Žalovaný umístil dvě kamery zn. JOOAN A2R-U na venkovní stěnu garáže užívané žalovaným a dále na přístřešek před vstupem do bytové jednotky žalovaného. Jedná se o zařízení s funkcí nahrávání na SD kartu a uložení na cloudovém úložišti s otočnou funkcí umožňující otáčení a naklánění pro širší zorné pole, zařízení umožňuje sdílení přístupu k zařízení s rodinou či přáteli. Zorné pole kamer je nastaveno tak, aby snímalo přístupovou cestu k domu a vstupní bránu na st. p. č. , hodnota, , dále pozemky p. č. , hodnota, a , Anonymizováno, katastrální mapa, ortofotomapa, fotodokumentace, popis kamer). Žalovaný na svou obranu předložil dopis žalobci ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , vyrozumění Policie ČR ÚO , adresa, , č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , záznam Policie ČR, ÚO , adresa, , č. j, Anonymizováno, ze dne , datum, o ústní jednání, protokol , právnická osoba, , adresa, č. j. , Anonymizováno, , sdělení notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ve věci č. j. , spisová značka, , dopis , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , dohodu o výstavbě společného plotu ze dne , datum, , výzvu Policie ČR, OO , adresa, , č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , příkaz , právnická osoba, , adresa, , č. j. , Anonymizováno, pej ze dne , datum, . K těmto důkazním návrhům uvedl, že mají prokazovat, že kamery byly nainstalovány z důvodu předcházení protiprávnímu jednání a na ochranu majetku. Měly prokazovat, že žalobce žaluje na odstranění kamer, ale on nebo jeho rodinní příslušníci také žalované natáčí a nemají čistý štít. Dále měly prokázat, že dochází k poškozování společného majetku tím, že se brány nezavírají a že instalace kamer není žádná odplata vůči žalobci. Že kamery byly instalovány proto, aby zabránily poškození majetku a protiprávního jednání na nemovitostech ve vlastnictví účastníků byl navržen i důkaz záznamem kamer. Navržené listinné důkazy nejsou relevantní k prokázání tvrzení žalovaného, podle kterého byla instalace kamer provedena z důvodu předcházení protiprávnímu jednání a ochrany majetku. Pokud se jedná o důvod instalace kamer, aby se zabránilo poškozování společného majetku, konkrétně poškození vstupní brány z důvodu jejího nezavírání, tento důvod není způsobilý založit legitimní důvod spočívající v ochraně jiného základního práva na straně žalovaného, který by ospravedlňoval zásah do práva na ochranu osobnosti žalobce. Z výše uvedených důvodů soud návrhy žalovaného na provedení výše citovaných důkazů zamítl.

5. Po právním posouzení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k následujícím závěrům, Anonymizováno6. Podle ust. § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále občanský zákoník), chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

7. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku, ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

8. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

9. Podle ust. § 86 občanského zákoníku, nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

10. Ochrana soukromí podle občanského zákoníku spočívá v absolutním osobnostním právu člověka na nedotknutelnost vlastního soukromí a tomu odpovídá povinnost ostatních zdržet se neoprávněných zásahů do něj. Právo na soukromí v rámci soukromých prostor se váže jak k rozhodnutí člověka o vpuštění či nevpuštění cizích osob do těchto prostor, tak i k ochraně proti sledování, pozorování či jinému sbírání informací ze strany jiných osob o dění v těchto prostorách. Porušení či ohrožení soukromí představuje zásah do osobnosti člověka pouze tehdy, nejsou-li zde okolnosti, které neoprávněnost zásahu vylučují. K omezení práva na soukromí lze přikročit také za účelem ochrany základních práv jiných osob. Z prokázaného skutkového stavu plyne, že umístěním kamer umožňujících snímání prostor v bezprostředním okolí domu užívaného k bydlení žalobcem a jeho rodinou v nemovitostech ve spoluvlastnictví žalobce, došlo k ohrožení soukromí žalobce a jeho rodiny. Konkrétně jsou snímány pozemky, které jsou spoluvlastníky (účastníky a jejich rodinami) společně užívány, tedy hlavní brána, přístupová cesta a přilehlé pozemky. Žalovaný zásah do soukromí žalobce odůvodnil zejména potřebou ochrany majetku proti protiprávnímu jednání a zajištění důkazního materiálu v případě vzniku škody na majetku nebo zjištění pachatele protiprávního jednání. Jako další neméně podstatný důvod z pohledu žalovaného však byla tvrzena ochrana proti poškozování vstupní brány opotřebením jejich pantů v důsledku nezavírání brány žalobcem a jeho rodinou. V řízení žalovaný netvrdil ani neprokazoval konkrétní skutečnosti o protiprávním jednání v souvislosti s nemovitostmi žalovaného, které by se v minulosti uskutečnilo nebo vážně hrozilo v budoucnu. Pokud jako důvod uvedl již téměř promlčenou neobjasněnou vraždu v obci, jedná se o tvrzení ryze účelové. Nemovitosti jsou zajištěné oplocením. Navíc žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že na bráně visí cedule s upozorněním na volně pobíhajícího psa, kdy lze mít zato, že nemovitosti jsou chráněny i tímto způsobem. Naopak z vyjádření účastníků vyplývá, že společné soužití v nemovitostech v jejich podílovém spoluvlastnictví je problematické. S tím souvisí i účel instalace kamer z pohledu žalovaného, aby bylo potvrzeno nedostatečné zavírání brány rodinou žalobce, což má podle žalovaného vliv na poškození pantů brány. Tato skutečnost nemůže představovat důvod pro zásah do práva na ochranu osobnosti při střetu s právem na ochranu vlastnického práva žalovaného, když spíše svědčí o tom, že instalace kamer slouží jako určitý prostředek proti žalobci v rámci vztahů mezi účastníky. Při střetu základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy věcí soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla neodůvodněně dána přednost před právem. Řešení kolize vzájemně si kolidujícího práva žalovaného na ochranu jeho vlastnictví (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) a práva žalobce na ochranu jeho osobnosti (čl. 10 Listiny základních práv a svobod) vyplývá podle judikatury Ústavního soudu z testu proporcionality (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, nebo nález Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 3859/13, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97). Třístupňový test proporcionality spočívá v posouzení kritérií 1. vhodnosti, tj. odpovědi na otázku, zdali institut omezující určité základní právo umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (ochranu jiného základního práva), 2. potřebnosti, tj. porovnávání legislativního prostředku omezujícího základní právo s jinými opatřeními umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních práv a svobod, 3. porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv. Pokud se jedná o kritérium vhodnosti, je zřejmé, že instalace kamer umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (ochranu vlastnického práva). V případě kritéria potřebnosti má soud za to, že v řízení žalovaný zcela neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno, neboť nebyla tvrzeno a prokázáno ohrožení vlastnického práva žalovaného, navíc nemovitosti jsou zabezpečeny oplocením a zřejmě i volně pobíhajícím psem, přičemž je v rámci komunikace mezi spoluvlastníky a dalšími osobami, které nemovitosti užívají, třeba stanovit pravidla pro uzavírání vstupní brány, která budou dodržována. Přitom pravděpodobně není asi zcela nezbytné bránu uzavírat při každém krátkodobém opuštění nemovitostí během dne, kdy v nemovitostech jsou další bydlící, ale v době, kdy nemovitosti nejsou pod „dozorem“ v pracovní době, noci apod. Toto opatření se jeví jako dostatečné a nezasahující do práva na ochranu soukromí žalobce. S posouzením kritéria potřebnosti souvisí i třetí kritérium porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv. Při poměřování obou dotčených základních práv je třeba dát přednost ochraně práva žalobce na ochranu soukromí, kdy toto právo žalobce a osob jeho rodiny je porušováno soustavně bez zásadního a vážného důvodu, který by podmiňoval nutnost instalace kamer z důvodu potřeby ochrany vlastnického práva žalovaného. Soud proto žalobě v části nároku na odstranění kamer žalovaným vyhověl.

11. Podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, řízení o žalobě o zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 15 000 Kč zastavil.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2, 3 občanského soudního řádu, kdy žalobce byl v základu sporu úspěšný, a to pokud se týče rozhodnutí o porušení práva na ochranu osobnosti. Současně však soud přihlédl k tomu, že žalobce nebyl ve věci plně úspěšný, když uplatnil dva dílčí nároky, a to na zdržení se protiprávního jednání a peněžitého zadostiučinění, ve kterém byl procesně neúspěšný. S ohledem na to, že za zásadní je třeba považovat základ sporu a z dílčích nároků za významnější nárok na odstranění kamer oproti nároku na finanční kompenzaci v symbolické výši, soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částečné výši 80 % celkových nákladů. Náklady spočívají v soudním poplatku , částka, dle položky 4.1. c) Sazebníku poplatků, odměně advokáta ve výši , částka, dle § 7, § 9 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (viz. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), režijním paušálu ve výši 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí věci, účast u jednání), jízdném dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. vozidlem , SPZ, při cestě , adresa, a zpět 312 km při průměrné spotřebě nafty 4,2 l/100 km, vyhláškové ceně , částka, /l, náhradě za opotřebení vozidla , částka, /km, ve výši , částka, , náhradě za ztrátu času dle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, za 10 půlhodin po , částka, při cestě k jednání a zpět.