19 C 34/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o zaplacení částky 44 185 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 44 185 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 061 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce, , Jméno advokátky A, , advokátky.

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým byl žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 44 185 Kč s příslušenstvím spočívajícím v úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně za období od 1. 11. 2022 do zaplacení, a to z titulu úhrady podílu žalované na dluhu ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru, který byl poskytnut účastníkům za trvání jejich manželství, přičemž po rozvodu manželství jej splácel výlučně žalobce (žalobní petit ve znění změny připuštěné usnesením vyhlášeným při ústním jednání konaném dne 14. 1. 2025 spočívající v rozšíření příslušenství žaloby). Žalobu odůvodnil takto: Účastníci jsou bývalí manželé. Jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Berouně č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 25. 6. 2019. Za trvání manželství, konkrétně dne 15. 10. 2014, uzavřeli účastníci smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, se společností , právnická osoba, (dále také jen „, název, “). Dne 24. 6. 2022 podala žalovaná žalobu na vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále také jen „SJM“). Řízení o této žalobě se vede u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná (v procesním postavení žalobkyně) v řízení o vypořádání SJM účastníků dluh účastníků vůči věřiteli , právnická osoba, . předmětem řízení neučinila. Předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů předmětný dluh z úvěru nemůže učinit ani žalobce, neboť se o žalobě na vypořádání zaniklého SJM dozvěděl až po uplynutí tříleté lhůty běžící od právní moci rozvodu manželství účastníků. Dluh vůči věřiteli , název, od rozvodu manželství účastníků splácel ze svých výlučných prostředků pouze žalobce. Konkrétně zaplatil ve dnech 14. 4., 11. 5., 10. 6., 15. 7. a 12. 8. 2020 pět splátek po 17 700 Kč, z nichž bylo na splátku hypotečního úvěru účastníků započteno vždy 17 674 Kč. Celkem tak v období duben 2020 až srpen 2020 zaplatil na společný dluh účastníků částku 88 370 Kč. Z titulu regresního nároku se žalobce vůči žalované domáhá přisouzení jedné poloviny této částky, tj. 44 185 Kč.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Argumentovala, že finanční prostředky poskytnuté úvěrující bankou , název, nebyly z převažující části použity na zhodnocení společného jmění manželů. Podle uzavřené úvěrové smlouvy tomu tak ani být nemuselo, neboť účelem poskytnutého úvěru nebyla výstavba rodinného domu č. p. , číslo popisné, v obci , adresa, a k. ú. , adresa, , nýbrž mohla být použita na cokoliv, neboť jistina hypotečního úvěru byla poskytnuta jako zpětné financování vlastních prostředků investovaných účastníky řízení do rodinného čemu č. p. , číslo popisné, . Žalovaná neměla přístup k bankovním účtu, na který byl bankou poskytnut předmětný hypoteční úvěr a nemohla s těmi prostředky tedy ani disponovat. Z tohoto důvodu nemá ponětí o tom, jakým způsobem bylo naloženo s prostředky z poskytnutého úvěru. Žalobce by měl proto prokázat, že prostředky z poskytnutého úvěru využil ke zhodnocení SJM účastníků či na úhradu potřeb rodiny a poukazovala na to, že ona (žalovaná) negativní skutečnost prokazovat nemůže. Žaloba, kterou se žalobce domáhá regresní úhrady dluhu ze smlouvy o hypotečním úvěru, představuje zneužití práva a je v rozporu s principem pocitovosti, neboť to byl pouze žalobce, kdo měl po celou dobu jako jediný přístup k finančním prostředkům z hypotečního úvěru, tyto prostředky užil pro vlastní potřebu, aby se následně domáhal po žalované uhrazení „její“ poloviny dlužné částky. Žalovaná dále namítala, že je v projednávané věci třeba zkoumat podmínky pro disparitu podílů účastníků na jejich zaniklém SJM, neboť za situace, kdy žalovaná neměla přístup k finančním prostředkům z poskytnutého úvěru, bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby ji tížila povinnost hradit jednu polovinu tohoto dluhu. Navíc teprve v průběhu řízení o vypořádání zaniklého SJM účastníků se žalovaná dozvěděla výši zůstatku na bankovním účtu žalobce ke dni zániku manželství účastníků, který k tomuto datu činil částku ca 200 000 Kč. Je tak zřejmé, že úvěr poskytnutý bankou , název, byl splácen ze společných prostředků, a nikoliv z výlučných prostředků žalobce.

3. Žalobce k argumentaci žalované namítal, že prostor pro aplikaci disparity podílů zde není, neboť předmětný dluh z úvěru nebyl zahrnut do vypořádání SJM účastníků a nastala ohledně něj zákonná nevyvratitelná domněnka vypořádání, podle níž každému z účastníků náleží jedna polovina takovéhoto dluhu. Od této domněnky se nelze odchýlit. Nastala tedy zákonná fikce vypořádání, která stanoví rovné podíly účastníků bez ohledu na jakékoliv jiné skutečnosti. Dále poukazoval na rozpor v argumentaci žalované, která v o vypořádání SJM účastníků uplatňuje nárok na jednu polovinu zůstatku na běžném účtu žalobce (který ke dni zániku manželství účastníků činil ca 200 000 Kč); současně však argumentuje, že není možné uložit jí povinnost uhradit jednu polovinu žalobcem zaplacených splátek na poskytnutý úvěr, neboť je žalobce dle žalované měl hradit ze společných a nikoliv ze svých výlučných prostředků.

4. Mezi účastníky řízení je nesporné, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 25. 6. 2019. Dále je mezi nimi nesporné, že jejich zaniklé společné jmění dosud nebylo vypořádáno. O jeho vypořádání se vede řízení u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž bylo zahájeno žalobou, kterou podala žalovaná dne 24. 6. 2022. Řízení o vypořádání SJM účastníků nebylo dosud skončeno.

5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že za trvání manželství, konkrétně dne 15. 10. 2014 uzavřeli účastníci smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, s věřitelem , právnická osoba, . Předmětem smlouvy byl „hypoteční úvěr v celkové výši 1 545 000 CZK poskytnutý na financování úhrady jednorázově placeného úvěrového pojištění Cardif v částce 45 000 CZK, na financování zpětného proplacení vlastních finančních prostředků investovaných klientem do nemovitosti: pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je budova č. p. , číslo popisné, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního řadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, a pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, “. Uzavření této smlouvy stvrdili svými podpisy oba účastníci, kteří jsou ve smlouvě označeni jako „Klienti“ (smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, ).

6. Dále bylo v řízení zprávou společnosti , právnická osoba, . ze dne 27. 2. 2025 prokázáno, že hypoteční úvěru č. , hodnota, byl splácen z účtu č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalobce. Banka vedla splátkový účet k úvěru v období od roku 2014 do roku 2022, kdy byl úvěr uzavřen. Přehledem plateb na splátkovém účtu a výpisy z bankovního účtu vedeného na jméno žalobce, č. , č. účtu, bylo prokázáno, že žalobce v období měsíců duben 2020 až srpen 2020 hradil splátky úvěru, konkrétně zaplatil dne 14. 4. 2020 částku 17 700 Kč, z níž bylo dne 27. 4. 2020 započteno na splátku hypotečního úvěru a úroků účastníků 17 674 Kč, dne 11. 5. 2020 zaplatil částku 17 700 Kč, z níž bylo dne 25. 5. 2020 na splátku hypotečního úvěru a úroků účastníků započteno 17 674 Kč, dne 10. 6. 2020 zaplatil žalobce 17 700 Kč, z nichž bylo dne 25. 6. 2020 na splátku hypotečního úvěru a úroků účastníků započteno 17 674 Kč, dne 15. 7. 2020 zaplatil žalobce 17 700 Kč, z nichž bylo dne 27. 7. 2020 na splátku hypotečního úvěru a úroků účastníků započteno 17 674 Kč a dne 12. 8. 2020 zaplatil žalobce 17 700 Kč, z nichž bylo dne 25. 8. 2020 na splátku hypotečního úvěru a úroků účastníků započteno 17 674 Kč.

7. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobce již uplatnil regresní nárok vůči žalované ze stejné smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru uzavřené účastníky s , název, dne 15. 10. 2014. Konkrétně se v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , spisová značka, domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 43 420 Kč představující jednu polovinu splátek úvěru uhrazených žalobcem v období listopad 2019 – březen 2020 a dále úroku z prodlení. Okresní soud v Berouně této žalobě vyhověl rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. , spisová značka, , který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze jako soudem odvolacím ze dne 11. 12. 2024, č. j. , spisová značka, . Právní moc rozsudků nastala dne 21. 1. 2025. Soud v tomto řízení konstatoval, že smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. , hodnota, uzavřeli oba účastníci jako (spolu)dlužníci se společností , právnická osoba, . jako věřitelem, dne 15. 10. 2014, tj. za trvání jejich manželství. Po rozvodu manželství účastníků, jehož právní moc nastala dne 25. 6. 2019, nebyla práva a povinnosti plynoucí z této smlouvy v období do 25. 6. 2022 vypořádána ani dohodou účastníků ani nebyla předmětem podané žaloby na vypořádání jejich SJM, proto ve vztahu mezi účastníky nastala tzv. fikce vypořádání SJM dle § 741 písm. c) občanského zákoníku, z čehož plyne, že dluh z této smlouvy náleží společně oběma účastníkům, přičemž jejich podíly jsou stejné. Žalobce, který splátky úvěru hradil, tak činil nad rámec svého podílu, a má proto nárok na tzv. následný regres ve smyslu § 1876 odst. 2 o. z.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci jsou bývalí manželé. Jejich manželství bylo rozvedeno; právní moc rozvodu nastala dne 25. 6. 2019. Za trvání manželství uzavřeli účastníci dne 15. 10. 2014 smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši 1 545 000 Kč s věřitelem , právnická osoba, . Tuto úvěrovou smlouvu uzavřeli oba účastníci řízení, oba jsou v ní označeni jako klienti uzavírající smlouvu s bankou a oba ji stvrdili svými podpisy. Poskytnutý úvěr byl splácen až do roku 2022, přičemž se tak dělo z bankovního účtu vedeného na jméno žalobce. Dne 24. 6. 2022 bylo zahájeno řízení o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. V žalobě řízení, kterou podala žalovaná, nesplacený zůstatek úvěru poskytnutého bankou , název, k vypořádání navržen nebyl. Toto řízení o vypořádání SJM účastníků nebylo dosud skončeno. Rovněž nedošlo mezi účastníky k uzavření dohody o vypořádání SJM. Žalobce se domáhá přisouzení částky ve výšiz titulu tzv. následného regresu z úhradu splátek úvěru v období duben až srpen 2020. Jeho nárok z téhož právního důvodu, avšak za období listopad 2019 až březen 2020 mu již byl přisouzen pravomocným rozhodnutím soudu.

9. Podle § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.) nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

10. Podle § 1876 odst. 2 o. z., vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Nemůže-li některý ze spoludlužníků splnit, rozvrhne se jeho podíl poměrným dílem na všechny ostatní.

11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 135 odst. 2 o. s. ř. otázky, o nichž přísluší rozhrnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

14. Předmětem řízení v projednávané věci je regresní nárok žalobce vůči žalované za plnění spočívající v úhradě splátek hypotečního úvěru hrazených žalobcem za oba účastníky řízení peněžnímu ústavu , právnická osoba, . v období duben až srpen 2020. Soud uzavřel, že dluh z předmětného hypotečního úvěru poskytnutého na základě úvěrové smlouvy ze dne 15. 10. 2014 je (resp. byl, neboť v mezidobí došlo k jeho splacení) součástí společného jmění účastníků řízení, neboť předmětnou úvěrovou smlouvu uzavřeli oba účastníci jako spoludlužníci, a to v situaci, kdy jejich společné jmění nebylo zúženo či jinak modifikováno. Skutečnost, že to byl žalovaný, kdo následně prováděl dispozice s prostředky poskytnutými jako úvěr bankou , název, , resp. že žalovaná tak nemohla činit, neboť prostředky z poskytnutého úvěru byly poukázány na bankovní účet žalobce a nikoliv její, je pro tento závěr irelevantní. Zásadní je, že žalovaná o dluhu z hypotečního úvěru, kterým je SJM účastníků zatíženo, žalovaná věděla, neboť smlouvu uzavřeli oba účastníci společně jako spoludlužníci.

15. Nesplacený zůstatek úvěru poskytnutého bankou , název, po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků nebyl (jakožto součást zaniklého SJM účastníků) vypořádán dohodou účastníků ani nebyl učiněn předmětem řízení o vypořádání SJM, neboť jej žalovaná (v procesním postavení žalobkyně) v podané žalobě na vypořádání SJM účastníků předmětem řízení neučinila, a neučinil tak ani žalobce, neboť sám žalobu na vypořádání SJM nepodal a v duchu zásady iudicium duplex tak učinit nemohl, neboť žalobkyně podala žalobu na vypořádání SJM předposlední den hmotněprávní lhůty, z čehož plyne že žalobce prakticky neměl možnost se o zahájeném řízení o vypořádání SJM dozvědět před uplynutím tříleté prekluzivní lhůty, v níž je možné vypořádat SJM dohodou či se domáhat jeho vypořádání rozhodnutím soudu a rovněž navrhovat jednotlivé položky k vypořádání.

16. V důsledku této skutečnosti nastala nevyvratitelná domněnka vypořádání zakotvená v ustanovení § 741 o. z. Účinky nevyvratitelné domněnky nejsou závislé na vůli nebo dovolání se některého z manželů, tzn. nastupují ex lege. Protože zákonná úprava připouští kombinaci způsobů vypořádání SJM, nastupuje domněnka vypořádání u těch součástí SJM, které nejsou předmětem žaloby. Objektivní povaha důsledků domněnky vypořádání má mimo jiné za následek, že nelze uplatňovat disparitu podílů (srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2017, str. 781 a násl.). Zanikají rovněž nároky na vypořádání tzv. vnosů (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2903/2005, sp. zn. 22 Cdo 3395/2012). Z uvedeného učinil soud závěr, že není prostor pro aplikaci disparity podílů na vypořádání zaniklého SJM tam, kde nastaly účinky vypořádání v důsledku nevyvratitelné domněnky vypořádání.

17. S ohledem na závěry popsané v předchozím odstavci platí v projednávané věci, že zůstatek dluhu z hypotečního úvěru poskytnutého účastníkům na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne 15. 10. 2014 se společností , název, ve výši ke dni zániku manželství náleží oběma účastníkům, přičemž jejich podíly jsou stejné.

18. Argumentuje-li nyní žalovaná v rámci své procesní obrany, že je na místě aplikovat disparitu podílů, neprokázal-li žalobce, že prostředky z úvěru využil ke zhodnocení SJM resp. na potřeby rodiny, k čemuž by měl být soudem vyzván, je třeba k tomu uvést, že ani případně prokázaná skutečnost, že žalobce prostředky z úvěru využil pro svou vlastní potřebu a nikoliv pro zhodnocení SJM či pro potřeby, rodiny není způsobilá prolomit zákonnou fikci vypořádání a otevřít prostor pro aplikaci disparity, jak již bylo výše uvedeno. Proto nebyl důvod vyzývat žalobce, aby prokázal účel vynaložení prostředků z úvěru.

19. Rovněž neobstojí argument žalované, že žalobce hradil splátky hypotečního úvěru ze společných prostředků účastníků nacházejících se na bankovním účtu vedeném na jméno žalobce, který ke dni právní moci rozvodu manželství účastníků činil ca 200 000 Kč. Jednak úhrada splátek, jejichž regresu se žalobce domáhá, byla postupně prováděna v pěti měsících v době, kdy od zániku manželství účastníků uplynulo tři čtvrtě roku až ca rok a čtvrt, za kteroužto dobu mohlo dojít k různým pohybům na účtu, z nějž bylo spláceno a nelze tak učinit jednoznačný závěr o tom, že žalobce splácel dluh ze společných prostředků účastníků. Zejména je však třeba přisvědčit žalobci, že žalovaná zůstatek nacházející se ke dni zániku manželství na tomto bankovním účtu učinila předmětem vypořádání v řízení o vypořádání SJM, z čehož plyne vnitřní rozpor v její argumentaci uplatněné v řízeních, která účastníci vedou, kdy na straně jedné žalovaná navrhuje, aby zůstatek na bankovním účtu byl rozdělen mezi účastníky rovným dílem, na straně druhé odmítá možnost regresu splátek uhrazených na dluh s tím, že tyto byly hrazeny ze společných prostředků.

20. Se zřetelem k výše uvedenému uzavřel soud, že žalobce i v případě splátek hypotečního úvěru hrazených v období duben až srpen 2020 plnil nad rámec svého podílu, a má proto nárok na tzv. následný regres ve smyslu § 1876 odst. 2 o. z. Výše tohoto regresu představuje v návaznosti na ustanovení § 741 písm. c) o. ř. jednu polovinu, tj. celkem částku 44 185 Kč.

21. Pro úplnost je třeba uvést, že judikatura, na kterou žalovaná odkazovala v průběhu řízení, není přiléhavá pro projednávanou věc, neboť se týká dluhů, které převzal jeden manžel bez souhlasu druhého, k čemuž zde nedošlo (31 Cdo 2008/2020) resp. řeší otázku následného regresu v případě, že společný dluh je přikázán jen jednomu z manželů při vypořádání rozhodnutím soudu, což také neodpovídá projednávané věci (22 Cdo 753/2020-II.).

22. Soud proto shledal žalobu ohledně její jistiny důvodnou a v tomto rozsahu jí vyhověl.

23. Pokud jde o žalované příslušenství, žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky e-mailem své právní zástupkyně ze dne 16. 10. 2022, v němž ji vyzval úhradě do 31. 10. 2022, na který právní zástupkyně žalované reagovala. Od 1. 11. 2022 je tak žalovaná v prodlení s plněním svého dluhu. Ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 přiznal soud žalobci úrok z prodlení z jistiny v zákonné výši 15 % ročně odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné délce v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť nebyly shledány důvody pro její prodloužení.

25. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení procesně zcela úspěšný, náleží mu proto náhrada nákladů účelně vynaložených k uplatňování jeho práva. Soud posuzoval, zda veškeré náklady vynaložené v projednávané věci jsou náklady účelně vynaloženými – za situace, kdy žalobce regres z pěti uhrazených splátek uplatnil v řízení vedeném pod sp. , spisová značka, , z dalších pěti v této věci a ještě z dalších v dalším samostatném řízení. Uzavřel, že v tomto řízení (tj. ve druhém v pořadí) lze přijmout argumentaci žalobce, že tuto část svého nároku vůči žalované uplatnil až v návaznosti na to, jak o témže nároku bylo rozhodnuto soudem v prvním řízení, přičemž musel vzít v potaz i možnost promlčení nároku. S tím koresponduje i to, že řízení v projednávané věci bylo přerušeno podle § 110 o. s. ř. Náklady řízení žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 210 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty soud shledal jako účelně vynaložené, pokud jde o 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a zastoupení u dvou ústních jednání - § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) po 2 900 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 advokátního tarifu) a náhradu hotových výdajů v rozsahu 4 režijních paušálů, z toho 2x po 300 Kč a 2x po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Oproti vyúčtování žalobce nepřiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení za úkon právní služby spočívající v podání ze dne 16. 1. 2025 obsahující shrnutí dosavadního stavu řízení, které žalobce soudu zaslal. S ohledem na skutečnost, že právní zástupkyně žalobce doložila, že je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal jí soud náhradu za tuto daň z přiznané odměny a náhrad v sazbě 21 %, tj. ve výši 2 751 Kč.

26. K náhradě nákladů řízení byla stanovena rovněž obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.) a zároveň zákonné místo placení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).