19 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem anonymizována dvě slova PSČ obec a číslo výživné na neprovdanou matku

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně v období od 1. 8. 2020 do 8. 2. 2022 částkou 1 500 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v měsíci předem.

II. V části, kde se žalobkyně domáhala přisouzení výživného ve výši dalších 1 500 Kč měsíčně v období od 1. 8. 2020 do 8. 2. 2022 a ve výši 3 000 Kč měsíčně v období od 9. 2. 2020 do 31. 7. 2020 se žaloba zamítá.

III. Dlužné výživné za období od 1. 8. 2020 do 31. 7. 2021 v celkové výši 18 000 Kč je žalovaný povinen splatit žalobkyni v pravidelných měsíčních po sobě jdoucích splátkách po 800 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Berouně soudní poplatek ve výši 1 425 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo přispívat na její potřeby částkou 3 000 Kč měsíčně, a to po dobu dvou let počínaje dnem 9. 2. 2020. Žalobu odůvodnila takto: Z partnerského vztahu účastníků se dne [datum] narodila dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Vztah však účastníků skončil ještě před narozením dcery; účastníci nikdy nežili společně ani nevedli společnou domácnost. V souvislosti s nástupem na mateřskou a posléze rodičovskou dovolenou došlo k zásadnímu poklesu příjmu žalobkyně. Žalobkyně před nástupem na mateřskou dovolenou dosahovala čistého příjmu v průměru 25 000 Kč čistého měsíčně. Po nástupu na mateřskou dovolenou došlo ke snížení jejího příjmu a od srpna 2020 je jejím jediným příjmem pouze rodičovský příspěvek. Žalovaný po celou rozhodnou dobu dosahuje průměrného čistého příjmu více než 30 000 Kč měsíčně. Kromě nezletilé [jméno] (na jejíž potřeby bylo vyměřeno výživné 4 000 Kč měsíčně) nemá žádnou další vyživovací povinnost. K poklesu jeho příjmu v souvislosti se změnou zaměstnání došlo pouze v zanedbatelné míře a na přechodnou dobu.

2. Žalovaný neuznal žalobou uplatněný nárok, a to ani z části. Navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Argumentoval, že vyhovění návrhu, byť i z části, by nastolilo stav odporující dobrým mravům. Není v jeho finančních možnostech na výživu žalobkyně jakkoliv přispívat.

3. Mezi účastníky řízení je nesporné, že nikdy nežili ve společné domácnosti. Z jejich vztahu se dne [datum] narodila nezletilá [jméno] [celé jméno žalobkyně].

4. V řízení bylo prokázáno, že poměry nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně] byly upraveny rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 20. 11. 2020, č. j. 25 Nc 2138/2020 – 47. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, na jejímž základě se nezletilá [jméno] svěřuje do péče matky a otec se zavázal přispívat na výživu nezletilé částkou 4 000 Kč měsíčně počínaje dnem 9. 2. 2020. Současně se zavázal splatit dlužné výživné za období od 9. 2. 2020 do 30. 11. 2020 v celkové výši 26 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci 21. 12. 2020. Při rozhodování o schválení této dohody vycházel opatrovnický soud ze zjištěného skutkového stavu, kdy oba rodiče měli vyživovací povinnost pouze k nezletilé [jméno]. Otec pracoval jako strážník Městské policie v [obec] s průměrným čistým měsíčním příjmem cca 31 000 Kč; a dále od 1. 9. 2020 u Městské policie hlavního města Prahy, kde byl ve fázi výcviku a čekal na vyřízení zbrojního průkazu, v důsledku čehož činil po dobu výcviku do vyřízení zbrojního průkazu jeho průměrný čistý měsíční příjem 16 500 Kč. Zároveň v souvislosti s nástupem do nového zaměstnání měl být otci vyplacen náborový příspěvek, z něhož mělo být 52 000 Kč vyplaceno po skončení zkušební doby. Matka byla na rodičovské dovolené a pobírala rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně.

5. Žalobkyně jako účastnice řízení vypověděla, že s nezletilou dcerou bydlí v rodinném domě v [obec], jehož je spoluvlastnicí se spoluvlastnickým podílem 1/8. V domě bydlí společně se svou matkou, která vlastní 5/8 předmětného domu, zbývající 2/8 vlastní sestry žalobkyně. Matka žalobkyně obývá bytovou jednotku v přízemí domu; žalobkyně s dcerou bytovou jednotku v prvním poschodí. Své matce předává žalobkyně na náklady na provoz domu měsíčně částku 3 550 Kč. Dceři je necelý jeden a půl roku. Výživné 4 000 Kč měsíčně jakož i splátku na nedoplatek na výživném ve výši 1 000 Kč měsíčně hradí žalovaný řádně. S nezletilou dcerou však není v žádném kontaktu. Jediným příjmem žalobkyně je v současné době rodičovský příspěvek. Nedosahuje žádného přivýdělku ani nevlastní majetek větší hodnoty. Úspory, které měla na stavebním spoření v roce 2019, vynaložila na rekonstrukci bytové jednotky, kde s dcerou bydlí. Na vybavení domácnosti a pořízení výbavičky pro dceru si od své matky půjčila 100 000 Kč. Tuto zápůjčku splácí po 2 000 Kč měsíčně. Dceři zařídila spoření, kam měsíčně posílá částku 1 000 Kč. V souvislosti s péčí o dceru má zvýšené výdaje, neboť dcera trpí atopickou dermatitidou. Musí proto kupovat speciální krémy, což představuje měsíčně výdaj cca 800 Kč Nezletilé [jméno] dal žalovaný u příležitosti narozenin částku 500 Kč. Úhradu příspěvku na pořízení autosedačky však odmítl.

6. Žalovaný jako účastník řízení vypověděl, že bydlí v rodinném domě v [anonymizováno], jehož je výlučným vlastníkem. Dům pořizoval na hypotéku. První hypotéku si vzal v roce 2017 na pořízení pozemku a následně druhou na vybudování stavby. Na počátku letošního roku došlo k refinancování hypotéky. Protože ze strany rodičů žalovaného došlo k převzetí ručení za hypotéku, podařilo se dosáhnout snížení měsíční splátky hypotéky na částku 14 000 Kč. Dluh na hypotéce zbývá doplatit ve výši asi 4 500 000 Kč Náklady na provoz domu představuje záloha na elektřinu 2 000 Kč měsíčně, záloha na plyn 4 000 Kč měsíčně a záloha na vodné 1 000 Kč měsíčně; dále žalovaný platí cca 500 Kč měsíčně za vyvezení jímky, neboť v obci zatím není dokončena kanalizace. V domě žalovaný bydlí s přítelkyní [jméno] [příjmení]. Přítelkyně žalovaného je bezdětná a pracuje jako vychovatelka s příjmem 27 000 Kč – 28 000 Kč měsíčně. Do místa výkonu svého zaměstnání, které je v [obec] [část obce], dojíždí žalovaný autem, konkrétně [příjmení] [jméno] rok výroby 2009, jejímž je vlastníkem. Náklady na dojíždění činí cca 2 600 Kč měsíčně. Přítelkyně žalovaného na bydlení v domě přispívá částkou 4 000 – 6 000 Kč měsíčně, jinak ze svého příjmu hradí nákup potravin, oblečení apod. pro sebe i žalovaného. V době, kdy byl žalovaný u svého nového zaměstnavatele v zácviku, přispívala přítelkyně na provoz domu částkou cca 17 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále vypověděl, že má dluh u své sestry, od které si půjčil 50 000 Kč. Tuto půjčku si vzal na vrácení půjčky poskytnuté žalobkyní ve výši 30 000 Kč v době na začátku jejich vztahu. Dalších 20 000 Kč musel žalovaný zaplatit svému zaměstnavateli v [obec], v souvislosti s ukončením svého pracovního poměru u něj, a to za výcvik a ošacení. Své sestře splácí poskytnutou půjčku částkou 2 000 Kč měsíčně.

7. Ohledně příjmové situace žalobkyně bylo v řízení zprávami zaměstnavatele a Okresní správy sociálního zabezpečení prokázáno, že žalobkyně před mateřskou dovolenou jako specialista prodeje u zaměstnavatele [právnická osoba] dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu 24 727 Kč. V souvislosti s rizikovým těhotenstvím byla od 1. 11. 2019 v pracovní neschopnosti a následně od 17. 1. 2020 nastoupila na mateřskou dovolenou. V době, kdy byla v pracovní neschopnosti, jí byly vypláceny dávky nemocenského pojištění v průměrné měsíční výši 21 202 Kč. Od počátku mateřské dovolené, která trvala do konce července 2020, jí pak byla vyplácena peněžitá pomoc v mateřství, v průměrné výši 23 077 Kč měsíčně. Od 1. 8. 2020 je žalobkyni vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně. Tento bude pobírat do doby tří let věku nezletilé dcery. Od ledna 2021 jí byl navíc přiznán přídavek na dítě ve výši 800 Kč měsíčně.

8. Ohledně příjmové situace žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný až do 31. 7. 2020 pracoval jako strážník městské policie u zaměstnavatele [územní celek], kde dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu 31 625 Kč. Od 1. 8. 2020 změnil zaměstnavatele a nastoupil do pracovního poměru jako strážník městské policii [územní celek]. U svého nového zaměstnavatele byl po dobu několika prvních měsíců v zácviku. Nemohl dosahovat plného příjmu, neboť bylo třeba, aby složil zkoušky pro vydání zbrojního průkazu. K tomu s ohledem na protipandemická opatření došlo až 17. 12. 2020. V období zácviku byl jeho příjem nižší. Zároveň mu však byl vyplacen náborový příspěvek, a to konkrétně tak, že z celkové jeho výše 100 000 Kč mu v listopadu 2020 bylo vyplaceno 52 000 Kč (což představovalo čistý příjem 8 480 Kč) a zbývající část náborového příspěvku ve výši 48 000 Kč mu je od prosince 2020 vyplácena po 1 000 Kč měsíčně, což se bude dít po dobu dalších 4 let (zpráva zaměstnavatele č. l. 45 spisu). Čistý příjem žalovaného tak činil v září 2020 částku 16 781 Kč, v říjnu 2020 částku 16 782 Kč, v listopadu 2020 (kdy byla vyplacena zmíněná část náborového příspěvku) částku 52 596 Kč a v prosinci 2020 částku 21 824 Kč. Od roku 2021 činí čistý příjem žalovaného 31 000 Kč – 32 000 Kč měsíčně. Mzda žalovaného v sobě zahrnuje kromě již zmíněné části náborového příspěvku ve výši 1 000 Kč měsíčně i částku 6 000 Kč měsíčně představující příspěvek na dopravu a bydlení. Žalovaný k výši své mzdy vypověděl, že její konkrétní výše je dále odvislá od počtu odpracovaných nočních směn.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Ze vztahu účastníků se dne [datum] narodila nezletilá [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Účastníci nikdy nežili ve společné domácnosti. Oba účastníci mají vyživovací povinnost pouze k nezletilé [jméno]. V souvislosti s rizikovým těhotenstvím byla žalobkyně od 1. 11. 2019 v pracovní neschopnosti. Předtím dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu 24 727 Kč. V době pracovní neschopnosti, která trvala až do nástupu na mateřskou dovolenou (17. 1. 2020), pobírala dávky nemocenského pojištění v průměrné výši 21 202 Kč. Po dobu mateřské dovolené (17. 1. 2020 – 31. 7. 2020) jí byla vyplácena peněžitá pomoc v mateřství v průměrné výši 23 077 Kč měsíčně. Od 1. 8. 2020 je žalobkyně na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně; od 1. 1. 2021 k tomu navíc přídavek na dítě ve výši 800 Kč měsíčně. Výživné na nezletilou [jméno] činí 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný v období do 31. 7. 2020 dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu 31 625 Kč. V období od 1. 9. 2020 do 31. 12. 2020 činila suma jeho čistých příjmů včetně vyplacené části náborového příspěvku u nového zaměstnavatele částku 107 983 Kč, což představuje průměrnou čistou mzdu v tomto období 26 996 Kč. Od 1. 1. 2021 činí čistý příjem žalovaného v průměru 31 000 Kč až 32 000 Kč měsíčně. Žalovaný kromě běžných výdajů na bydlení hradí splátky hypotéky na pořízení domu, jejichž aktuální výše činí 14 000 Kč.

10. Podle § 920 odst. 1 věta první občanského zákoníku není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

11. Citované ustanovení § 920 občanského zákoníku upravuje výživné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané matce. Podle tohoto ustanovení má matka vůči otci svého dítěte – určeného dle druhé či třetí domněnky otcovství – za kterého není provdána, právo na výživu pro sebe a právo na úhradu svých nákladů spojených s těhotenstvím a porodem.

12. Zákonná úprava vychází z toho, že je na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity dané existencí společného dítěte přiměřeně podílel na výživě matky, respektive její snížené příjmy kompenzoval. Při stanovení výše výživného je pak nutno vycházet především z obecných kritérií, tedy z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrů, přičemž zákon klade důraz na potencionalitu, tedy nikoliv pouze na fakticitu možností povinného. Zároveň je třeba zohlednit požadavek přiměřenosti výživy neprovdané matky. Výživné musí být stanoveno tak, aby z něj mohly být uspokojovány odůvodněné potřeby matky v přiměřeném rozsahu. Matka dítěte tedy nemá právo na stejnou životní úroveň tak, jako kdyby byla za otce svého dítěte provdána (§ 697 občanského zákoníku). Právo na výživné matky dítěte je limitováno dobou dvou let od narození dítěte (a současně není dáno za období před narozením dítěte, byť matka již nastoupila na mateřskou dovolenou).

13. V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné otcovství žalovaného k nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně] jakož i skutečnost, že účastníci řízení neuzavřeli manželství. Žalobou uplatněný nárok je proto co do svého základu důvodný, neboť je zcela evidentní, že v souladu s těhotenstvím a porodem došlo u žalobkyně k poklesu jejích příjmů.

14. Pokud jde o počátek období, za které žalobkyni náleží výživné, uzavřel soud, že v prvním období po narození nezletilé [jméno] nedošlo k významnému snížení příjmů žalobkyně, neboť do doby pracovní neschopnosti předcházející nástupu na mateřskou dovolenou dosahovala čistého příjmu cca 24 700 Kč měsíčně, zatímco po narození dcera až do 31. 7. 2021 jí byla vyplácena peněžitá pomoc v mateřství v průměrné výši cca 23 000 Kč. Nedošlo tedy k zásadnímu poklesu příjmu žalobkyně, který by bylo namístě kompenzovat výživným pro neprovdanou matku. Soud uzavřel, že teprve po skončení mateřské dovolené, respektive její konverzi na dovolenou rodičovskou došlo k významnému snížení příjmu žalobkyně, kdy jí začal být vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně. Z těchto důvodů rozhodl soud o přiznání výživného žalobkyně až za období od 1. 8. 2020, přičemž období, za které jí tento nárok náleží je omezeno dovršením věku dvou let nezletilé [jméno] ([datum]).

15. Pokud jde o konkrétní výši výživného, vycházel soud z toho, že výživné pro neprovdanou matku není instrumentem výživného postaveným na roveň výživnému pro manželku (jak již výše uvedeno), kdy výchozím kritériem je shodná životní úroveň manželů, a hodnotil dále v této souvislosti poměry obou účastníků.

16. Na straně žalovaného vycházel z toho, že nelze přihlédnout k jeho výdajům na splátky hypotéky, neboť rozhodl-li se žalovaný zajistit si kvalitnější bydlení, které bude financovat formou hypotéky, nemůže jít výše splátek hypotéky k tíži oprávněné osoby, což je v tomto případě žalobkyně. V období do 31. 8. 2020 tak bylo třeba vycházet z příjmu žalovaného pohybujícím se v horizontu 28 000 Kč – 30 000 Kč měsíčně. Od 1. 9. do 31. 12. 2020 byl příjem žalovaného nižší (řádově cca 16 000 Kč čistého měsíčně), avšak při vyplacené části náborového příspěvku činil průměrný čistý příjem žalovaného v tomto období necelých 27 000 Kč. Od 1. 1. 2021 pak činil 31 000 Kč – 32 000 Kč. Soud při posuzování příjmu žalovaného jakožto osoby povinné k placení příspěvku na výživu uzavřel, že kolísání příjmu v daném případě nezakládá důvod diverzifikovat výživné v jednotlivých měsících, po které povinnost žalovaného přispívat žalobkyni na její potřeby trvala.

17. Na straně žalobkyně soud při rozhodování o výši výživného zohlednil, že snížení jejího příjmu v období do 31. 7. 2020, kdy jí náležela peněžitá pomoc v mateřství, bylo zanedbatelné. K propadu v příjmu došlo až od 1. 8. 2020, přičemž současně je zřejmé, že postupně s přibývajícím věkem nezletilé dcery má žalobkyně možnost alespoň malého přivýdělku (např. prací na částečný úvazek v řádu hodin či prací z domova, on-line apod.).

18. Současně soud při rozhodování o výživném přihlédl k výši výživného na nezletilou dceru účastníků ve výši 4 000 Kč měsíčně.

19. Po tomto zhodnocení soud uzavřel, že jako adekvátní, poměrům účastníků a zákonným kritériím odpovídající se za dané situace jeví částka výživného ve výši 1 500 Kč měsíčně.

20. Z výše popsaných důvodů zamítl soud žalobu v části, kde se žalobkyně domáhala výživného v období od 9. 2. 2020 do 31. 7. 2020, neboť pokles příjmů žalobkyně v tomto období se jeví bezvýznamným. Dále pak zamítl žalobu v období od 1. 8. 2020 do 8. 2. 2022 v části převyšující přiznané výživné, tzn. v rozdílu mezi výživným 1 500 Kč a žalovanou částkou 3 000 Kč měsíčně.

21. Pokud jde o nedoplatek na výživném, soud jej vyčíslil za období od 1. 8. 2020 do 31. 7. 2021 (tj. 12 měsíců), což představuje částku 18 000 Kč O úhradě tohoto nedoplatku rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 161 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. tak, že jej uložil žalovanému zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 800 Kč, neboť uzavřel, že takovýto způsob splacení nepředstavuje nepřiměřený zásah do oprávněných zájmů žalobkyně, jakožto osoby oprávněné, a na straně druhé žalovanému lépe umožní dostát své povinnosti.

22. O poplatkové povinnosti rozhodl soud výrokem IV. tohoto rozsudku. Soud přitom vycházel z toho, že výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně bylo žalobkyni přiznáno za období celkem 19 měsíců, což představuje celkovou částku 28 500 Kč Soudní poplatek vyměřený z této částky ve výši 1 425 Kč (položka 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků) uložil soud žalovanému zaplatit v obvyklé pariční lhůtě (§ 161 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.)

23. O nákladech řízení (výrok V. rozsudku) rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť oba v tomto řízení zaznamenali částečný procesní úspěch.