19 C 41/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem tituly před jménem . jméno FO sídlem adresa žaloba o určení, že nemovité věci náleží do společného jmění manželů

I. Určuje se, že pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 477 m2 - zahrada a pozemek st. parc. č. , hodnota, o výměře 93 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rozestavěný dům, vše v katastrálním území , adresa, , náleží do společného jmění žalobkyně a žalovaného.

II. Žaloba na určení, že pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 572 m2 - zahrada v katastrálním území , adresa, náleží do společného jmění žalobkyně a žalovaného, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že nemovitosti specifikované ve výrocích I. a tohoto rozsudku náleží do společného jmění účastníků. Žalobu odůvodnila takto. Účastníci jsou manželé. Manželství účastníků dosud trvá. Za trvání manželství účastníků došlo k uzavření dvou kupních smluv, na jejichž základě byly nemovitostmi nemovitosti označené ve výrokové části tohoto rozsudku zapsány jako výlučné vlastnictví žalovaného. V prvém případě se jedná o kupní smlouvu uzavřenou 5. 9. 2012. Druhá kupní smlouva byla uzavřena 13. 12. 2016. V první smlouvě bylo dokonce uvedeno, že kupující je ženatý a že kupovaná nemovitost bude součástí společného jmění, přesto však jsou v katastru nemovitostí zapsány jako vlastnictví žalovaného. Žalobkyně přesvědčena, že nemovitosti nás nabyté na základě obou smluv jsou součástí masy společného jmění manželů, neboť byly nabyty za trvání manželství a za prostředky tvořící společné jmění manželů. Žalovaný rozhodně neprokázal, že kupní cena byla financována z jeho výlučných prostředků. Pokud měl tuto skutečnost prokázat notářským zápisem, tzn. že předmětné finanční prostředky dostal darem od své matky, je ale třeba vycházet z toho, že tento notářský zápis je neurčitý a účelový.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že v případě obou uzavřených kupních smluv nabyl předmětné nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, neboť se tak stalo, za jehož výlučné prostředky, které získal darem od své matky. Skutečnost, že on kupní smlouva z roku 2012 a zmiňuje nabytí vlastnictví do společného jmění, není dle žalovaného důvodem pro takovýto zápis vlastnictví, neboť smlouvu i návrh na vklad do katastru nemovitostí podepisoval on a žalobkyně tyto dokumenty dokonce připravovala. Doplnil, že účelem notářského zápisu z roku 2021 bylo skutečně prokázat původ peněz. Jde o veřejnou listinu a v řízení zároveň bylo prokázáno, že volné prostředky v takovéto výši ani ve společném jmění účastníků nebyly.

3. V řízení bylo nesporné, že účastníci řízení jsou manželé. Manželství uzavřeli 11. 12. 1982 a toto manželství stále trvá.

4. Z kupní smlouvy uzavřené dne 5. 9. 2012 bylo zjištěno, že jejím předmětem byl pozemek – st. parc. č. , hodnota, a dále pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, (nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku). Ve smlouvě uzavřené s prodávajícím , jméno FO, je jako kupující uveden žalovaný, který předmětné nemovitosti kkupuje za dohodnutou kupní cenu 700 000 Kč. V článku III. této smlouvy označené „Nabytí vlastnictví“ se uvádí, že „Kupující prohlašuje, že si předmětnou nemovitost prohlédl, seznámil se s jejím stavem a jako takovou ji přebírá. Kupující je ženatý a tato nemovitost bude součástí SJM“. Podpisy na této smlouvu kupní smlouvě jsou úředně post ověřeny.

5. Z kupní smlouvy uzavřené dne 9. 12. 2016 bylo zjištěno, že jejím předmětem je pozemek parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Na základě uvedené kupní smlouvy prodal předmětný pozemek prodávající , jméno FO, žalovanému za kupní cenu 300 000 Kč. Podpisy na kupní smlouvě jsou úředně ověřeny6. Dále bylo řízení prokázáno ne že na základě kupních smluv označených v předchozích dvou odstavcích bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo pro žalovaného, a to jako jeho výlučné vlastnictví, konkrétně na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

7. Dále bylo v řízení zjištěno, že dne 11. 6. 2021 byl v notářské kanceláři notářky , tituly před jménem, , jméno FO, pořízen notářský zápis sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem bylo osvědčení prohlášení paní , jméno FO, , narozené , datum, , (matky žalovaného), o právně významné skutečnosti. V notářském zápisu se uvádí, že její syn (žalovaný) hodlal zakoupit nemovitý majetek v katastrálním území , adresa, , a to pozemek parc. č. st. , hodnota, , jehož součástí je stavba - tehdy rozestavěný rodinný dům, a dále pozemek parc. č. , hodnota, . Kupní cena za výše uvedené nemovité věci byla dohodnuta částkou 700 000 Kč. Protože účastnice , jméno FO, chtěla, aby uvedené nemovitosti syn zakoupil pro svou dceru, její vnučku , jméno FO, , rozenou , jméno FO, , provdanou , jméno FO, , celou finanční částku 700 000 Kč na úhradu dohodnuté kupní ceny synovi k tomuto účelu darovala. Syn v roce 2016 hodlal ještě zakoupit další nemovitý majetek v katastrálním území , adresa, , a to pozemek parc. č. , hodnota, . Kupní cena za výše uvedenou věc nemovitou byla dohodnuta částkou 300 000 Kč. Protože se jednalo o sousední pozemek k nemovitostem, které syn zakoupil pro svou dceru – vnučku pořizovatelky notářského zápisu, i tuto celou finanční částku 300 000 Kč na úhradu dohodnuté kupní ceny synovi k tomuto účelu darovala. Její syn shora citované nemovitosti zakoupil, a protože dům byl rozestavěný, žalovaná darovala synovi další finanční částku v roce 2020, a to o částku 400 000 Kč, na dostavbu domu.

8. V průběhu řízení žalobkyně a doplnila svá tvrzení k pořízení jednotlivých nemovitostí. Uvedla, že o uzavření první kupní smlouvy věděla od samého počátku, neboť tuto smlouvu sama sepisovala. Sepisovala i návrh na vklad vlastnictví do katastru nemovitostí k tzn. návrh, na jehož základě měl být jako výlučný vlastník zapsán pouze žalovaný. Nepovažovala to za žádný problém, protože vycházela z toho, že je-li ve smlouvě uvedeno, že nemovitosti nabývá žalovaný do společného jmění manželů, tyto nemovitosti skutečně součástí společného jmění manželů jsou. Nepovažovala proto za problém, že jako jediný kupující je ve smlouvě uvedený žalovaný.

9. Žalovaný k pořízení nemovitostí na základě smlouvy z roku 2012 uvedl, že nemovitosti se rozhodl koupit na základě opakované nabídka pana , jméno FO, , a to pro svoji dceru. Byl dohodnut se svými rodiči, že mu pomohou s úhradou kupní ceny. Žalobkyně s ním již od roku 2009 nežila ve společné domácnosti a do společného domu pouze docházela. Žalovaný celou částku 700 000 Kč na úhradu kupní ceny dostal od svých rodičů. Původně chtěl zavkladování vlastnického práva přímo na dceru. Dcera však chtěla, aby se stal podílovým spoluvlastníkem i její partner, s čímž žalovaný nesouhlasil. Nakonec se smlouva sepsala tak, že se nemovitost napsala na žalovaného. Žalovaný si přitom vůbec nevšiml toho, že se v čl. III. smlouvy uvádí, že nemovitost bude součástí společného jmění.

10. K okolnostem uzavření smlouvy z roku 2016 žalobkyně doplnila, že v roce 2016 s žalovaným již několik let nežili. Nedařilo se jim dohodnout se na majetkovém vypořádání. Smlouvu z roku 2016 již nepřipravovala. Žalovaný jí pouze řekl sdělil, že přikupuje zahradu. Za jakou částku v době uzavření smluv této smlouvy již spolu neřešili, ani jakém režimu se předmětný pozemek bude nabývat. Žalobkyně si nepamatuje, zda s žalovaným hovořili o tom, z jakých peněz se kupní cena pozemku bude hradit.

11. Žalovaný, doplnil svá tvrzení ke smlouvě z roku 2016 tak, že předmětný pozemek je sousedním k pozemku, který nabyl v roce 2012. V roce 2016 ne na něm objevila vývěska, že je na prodej. Kontaktoval proto majitele pana , jméno FO, , kterého znal. Protože byl pozemek malé výměry, byl za nižší cenu. Na samotném takovémto pozemku by se v té době v , adresa, stavět nedalo. S prodávajícím panem , jméno FO, se dohodli na částce 300 000 Kč a žalovaný se následně obrátil na své rodiče, zda by mu mohli půjčit peníze na tento pozemek. Matka mu nabídla, že mu 300 000 Kč na tento pozemek daruje, neboť je to je to pro jeho dceru, a také z toho důvodu, aby dům, který sestavila na pozemku od pana , jméno FO, měl i dostatečnou zahradu.

12. K důvodům pořízení notářského zápisu ze dne 11. 6. 2021 žalovaný doplnil, že v tomto období zamýšlel pořídit závěť. Chtěl ve svém majetku udělal udělat pořádek. Konkrétně zamýšlel dosáhnout toho, aby v případě, že se s ním něco stane, dostal s firmu syn účastníků, starší dcera rozestavěný dům a mladší dcera dům, v němž žije žalovaný. K prokázání kupní ceny, za které byly předmětné nemovitosti nabyty předložil žalovaný výpisy změn v katastru nemovitostí, z nichž bylo zjištěno, že se proti žalovanému vedla a exekuční řízení, a to jednak exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Berouně č. j. , spisová značka, ze dne 8. 3. 2011, a kromě toho v předchozím období exekuce na základě usnesení o nařízení exekuce č. j. , číslo jednací, ze dne 3. 10. 2002. Dále předložil vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění, z nějž bylo zjištěno, že žalovaný byl s placením pojistného v období od roku 2008 až do roku 2023 prakticky neustále v minusu tzn. prakticky neustále u něj trval dluh na pojistném, přičemž v roce 2012 se tento dluh pohyboval v rozmezí 40 000 - 60 000 Kč; v období roku 2016 byl dluh nižší, a to v rozmezí ca 7 000 Kč - 25 000.

13. Soud dále uzavřel, že jednotlivé prováděné důkazy byly předloženy účastníky řízení ve lhůtě pro koncentraci, a pokud byly předloženy později, jednalo se o důkazy, kterými měly být znevěrohodněny již důkazy provedené.

14. Z tohoto důvodu byly provedeny a všechny důkazy navržené účastníky řízení. Na základě provedeného dokazování uzavřel učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci řízení jsou manželé; jejich manželství stále trvá. I když spolu již ca od roku 2009 nežijí, k zániku jejich manželství nedošlo. Jejich společné jmění nebylo zúženo resp. jinak modifikováno. V roce 2012 a 2016 byly uzavřeny 2 kupní smlouvy o koupi nemovitostí. V případě první smlouvy by se jednalo o 2 pozemky, z nichž 1 byl pozemkem stavebním a, na němž se nacházela rozestavěná stavba. V této kupní smlouvě uzavřené dne 5. 9. 2012 byl jako kupující uveden pouze žalovaný, který také následně ve vkladovém řízení byl zapsán jako výlučný vlastník těchto nemovitostí. V čl. III. této smlouvy se však uvádí, že předmětná nemovitost bude součástí společného jmění kupujícího. V případě kupní smlouvy z roku 2016 byl rovněž jako kupující uveden pouze žalovaný. Tato smlouva, kterou již (na rozdíl od smlouvy první) nesepisovala žalobkyně, již žádnou poznámku k charakteru vlastnictví neobsahuje. Rovněž dle této smlouvy byl jako vlastník zapsán pouze žalovaný. V roce 2021 byl pořízen notářský zápis, v němž matka žalovaného, paní , jméno FO, potvrzuje, že peníze na kupní ceny nemovitostí dle obou kupních smluv svému synovi darovala. Žalovaný měl v době uzavření smluv dluh na pojistném na veřejné zdravotní pojištění a na jeho majetek byla vedena exekuce. Žalobkyně uvedla, že v případě kupní smlouvy uzavřené v roce 2016 se nezajímala o to, z jakých finančních prostředků je kupní cena hrazena.

15. Podle § 80 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) určení, zda tu právní poměr nebo právo je nebo není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

16. Podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

17. Podle § 709 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho co nabyl darem, děděním neb odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl.

18. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen o. z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. Posuzovaná žaloba je žalobou na určení. Soud proto zkoumal, zda je na žalovaném určení dán naléhavý právní zájem. Uzavřel, že za situace, kdy manželství účastníků trvá, naléhavý zájem na určení, zda předmětné nemovitosti jsou součástí společného jmění účastníků či nikoliv dán je, neboť samotný zápis do katastru nemovitostí nemá konstitutivní povahu. Pro dosažení právní jistoty ohledně vlastnictví nemá žalobkyně jinou možnost než žalovat na určení, neboť otázku, kdo je vlastníkem (zda pouze žalovaný či oba účastníci) jako otázku prejudiciální s ohledem na absenci jakéhokoli jiného řízení řešit nelze.

20. Při posuzování nabytí vlastnictví dle jednotlivých kupních smluv musel soud vycházet vždy z právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy, tzn. ze zákona č. 40/1964 Sb. v případě smlouvy uzavřené dne 5. 9. 2012 a ze zákona č. 89/2012 Sb. v případě smlouvy uzavřené 13. 12. 2016.

21. V případě první kupní smlouvy, která byla uzavřena v roce 2012, vycházel soud z ustanovení z odst. 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Pro posouzení, do jakého režimu vlastnictví byly nemovitosti převáděné touto smlouvou nabývány, je zásadní, že pozemky s rozestavěnou stavbou nabyl kupní smlouvou jeden z manželů za trvání manželství, a že je nabyl s úmyslem vlastnit je jako součást společného jmění. Projev vůle ohledně způsobu nabytí je prioritní a vychází z něj jak starší judikatura tak i novější judikatura. Nejvyšší soud již v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1658/98 (R 49/2001) uzavřel, že jestliže kupní cena pořizované věci byla zcela zaplacena z výlučných prostředků jednoho za manželů, avšak kupujícími byli oba manželé a oba při uzavření kupní smlouvy projevili vůli nabýt kupovanou věc do bezpodílového spoluvlastnictví, pak se tato věc stala předmětem jejich bezpodílovým spoluvlastnictvím. Obdobně (a contrario) Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2779/2008 konstatoval, že pouhá shodná vůle nabýt věc do výlučného majetku nemůže věc ze společného jmění vyloučit.

22. Pro rozhdnutí v projednávané věci to znamená, že za situace, kdy předmětný nemovitý majetek nabyl jeden z manželů za trvání manželství, přičemž v kupní smlouvě bylo výslovně uvedeno, že jej nabývá do společného jmění, skutečně jej do společného jmění nabyl a okolnost, z jakého zdroje pocházely prostředky na kupní cenu není relevantní. Vůle žalobkyně k nabytí nemovitostí do společného jmění účastníků vyplývá, z toho, že předmětnou kupní smlouvu sama koncipovala resp. sepsala.

23. Pokud jde o kupní smlouvu uzavřenou dne 13. 12. 2016, zde již režim vlastnictví ve smlouvě uveden není. Jako kupující je uveden pouze žalovaný, přičemž soud uzavřel, že se mu podařilo prokázat, že finanční prostředky použité na kupní cenu, získal darem od své matky a že tedy předmětný pozemek byl pořízen za jeho výlučné finanční prostředky. Soud uzavřel, že okolnost, že došlo k darování finančních prostředků ze strany matky žalovaného žalovanému, byla v řízení dostatečně prokázána. Vyplývá dostatečně určitě z notářského zápisu z roku 2021. S jeho obsahem koresponduje, že žalovaný měl dluhy na veřejném zdravotním pojištění a dokonce proti němu byla vedena exekuce. Jeví se proto jako věrohodné, že vlastní prostředky na zaplacení kupní ceny 300 000 Kč neměl. Současně žalobkyně, která tou dobou již řadu let s žalovaným společně nežila, k původu finančních prostředků použitých na kupní cenu nic neuvedla, resp. naopak se vyjádřila v tom smyslu, že se o zdroj peněz na zaplacení kupní ceny za přikupovaný pozemek nezajímala. Zároveň z provedených důkazů vyplynulo, že matka žalovaného jako OSVČ v důchodu mohla ze své předchozí činnosti disponovat finančními prostředky, které následně darovala žalovanému.

24. Za tohoto stavu uzavřel soud, že v případě této kupní smlouvy jde o nabytí majetku popsané v ustanovení § 709 odst. 1 písm. b) o. z., které představuje výjimku z nabývaní majetku do společného jmění, a tedy že došlo k jeho nabytí do výlučného vlastnictví žalovaného.

25. Se zřetelem k výše uvedenému soud výrokem I. vyhověl žalobě pokud jde o určení vlastnictví nemovitých věcí dle smlouvy uzavřené dne 5. 9. 2012 a výrokem II. zamítl žalobu pokud jde o nabytí vlastnictví k pozemku dle smlouvy uzavřené dne 13. 12. 2016.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Každý z účastníků zaznamenal procesní úspěch ohledně části předmětu řízení, konkrétně ohledně pozemků převáděných na základě jedné z celkem dvou kupních smluv. Proto soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z nich.