19 C 50/2020

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci žalobců: a) název žalobkyně , IČO sídlem adresa žalovaného a žalobkyně b) název žalobkyně , IČO sídlem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví k nemovité věci

I. Určuje se, že spoluvlastníky stavby vodního díla představujícího studnu s technologií na čerpání vody, nad níž je vybudována zděná stavba zapsaná v katastru nemovitostí jako jiná stavba bez čp/če, nacházející se na pozemku st. parc. [číslo] v katastrálním území [obec] jsou žalobce a) se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideálních čtyř pětin z celku a žalobce b) se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální jedné pětiny z celku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 52 560 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců, advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobci se domáhali určení, že jsou spoluvlastníky stavby vodního díla představujícího studnu s technologií na čerpání vody, nad níž je vybudována zděná stavba zapsaná v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [rok] pro obec a katastrální území [obec] jako jiná stavba bez čp/če, nacházející se na pozemku st. parc. [číslo] v katastrálním území [obec]. Žalobu odůvodnil takto: Na základě kupní smlouvy ze dne 22. 2. 1994 jsou žalobci spoluvlastníky staveb a objektů areálu živočišné výroby v [obec] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území [obec], přičemž podle čl. I této smlouvy se v jejich spoluvlastnictví nachází i veškeré příslušenství a součásti, kanalizaci a ostatní přípojky a rozvody, komunikace, polní hnojiště, tři zdroje vody (jeden mimo areál) a dvě vodovodní přípojky a další venkovní úpravy. Studnu nacházející se mimo areál JZD vybudoval v roce 1965 právní předchůdce žalobců, JZD [anonymizováno] [obec], který za tímto účelem požádal v roce o povolení stavby čerpací stanice a vodovodu, což mu bylo povoleno. Po celou dobu své existence byl vodou ze studny vybudovaným vodovodem zásobován areál JZD [anonymizováno] resp. areál žalobců, poté co jej na základě kupní smlouvy z roku 1994 nabyli. Smyslem kupní smlouvy z roku 1994 bylo koupit i studnu resp. vodní dílo, které je příslušenstvím věci hlavní. Žalobci se po celou dobu chovali jako vlastníci vodního díla, konkrétně prováděli jeho údržbu a opravy a hradili elektřinu, která byla v souvislosti s odběrem vody spotřebována. Dne 14. 7. 2008 uzavřel žalovaný kupní smlouvu s Pozemkovým fondem ČR, na základě které získal do svého vlastnictví mimo jiné zemědělský pozemek ve zjednodušené evidenci PK [číslo] na němž se nachází předmětná studna zajišťující dodávku vody do areálu žalobců. Žalovaný si musel být vědom toho, že získal vlastnické právo pouze k pozemku (a nikoliv ke studni ve vlastnictví žalobců, která se na tomto pozemku nachází); o tom svědčí i kupní cena, za kterou žalovaný svůj pozemek získal. Navíc žalovaný v následující době jednal s žalobci o užívání vodního díla, tj. o tom, za jakých podmínek bude mít možnost čerpat ze studny vodu, z čehož rovněž vyplývá, že si byl vědom toho, že nabyl vlastnictví pouze k pozemku a nikoliv ke studni. Přes tuto skutečnost žalovaný tvrdíc, že je vlastníkem stavby na předmětném pozemku nejprve požádal odbor výstavby Městského úřadu Beroun o vystavení potvrzení existence stavby na svém pozemku, které bylo vydáno, ač odbor výstavby nebyl k jeho vydání příslušným subjektem (tím by byl odbor životního prostředí) a s tímto sdělením požádal katastrální úřad o zápis stavby do katastru nemovitostí, který byl následně proveden. Stavba vodního díla na pozemku st. parc. [číslo] tak byla v katastru zapsána jako vlastnictví žalovaného, aniž by ji žalovaný koupil či vybudoval. Vlastnictví vodního díla přitom nelze dovozovat ze zápisu v katastru nemovitostí., neboť vodní díla nejsou předmětem takového zápisu.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že v kupní smlouvě ze dne 22. 2. 1994 není ohledně tří vodních zdrojů, které mají být součástí žalobci kupované nemovitosti uvedeno nic bližšího, tedy nelze specifikovat, jaká vodní díla žalobci společně s nemovitostmi převáděnými touto smlouvou nabyli. Kupní smlouva by z tohoto důvodu měla být ohledně převodu vlastnických práv k vodním zdrojům právním jednáním absolutně neplatným. Vodních zdrojů nacházejících se mimo areál bývalého JZD [anonymizováno] přitom bylo několik. Skutečnost, že předmětnou studnu vybudovala JZD [anonymizováno] v roce 1965, neznamená ještě, že bylo jejím vlastníkem i v roce 1994. Žalovaný předmětné vodní dílo nabyl v roce 2008 současně s pozemkem, na kterém se nachází. Vycházel z toho, že jde o příslušenství pozemku, který koupil, přičemž o této skutečnosti byl při uzavírání smlouvy i utvrzen. Z okolnosti, že žalobci předávali klíče od vodního díla žalovanému, vyplývá, že si museli být vědomi toho, že nejsou sami jeho vlastníky. Pokud žalobci argumentují, že platili elektřinu spotřebovanou zařízením na odběr vody ze studny, je třeba vzít v potaz, že čerpacím zařízením žalovaný vodu nečerpal, a to z toho důvodu, že vodu ze studny čerpal vlastním čerpacím zařízením. Žalobci nemohli nabýt vlastnické právo k vodnímu dílu ani na základě vydržení, a to pro absenci dobré víry.

3. Pokus o smírné řešení této věci nebyl úspěšný. Žalovaný podmiňoval uznání vlastnického práva žalobců k předmětnému vodnímu dílu možností odběru určitého množství vody (200 m3 ročně) z předmětné studny, s čímž žalobci s odkazem na nejistotu ohledně stavu podzemních vod v lokalitě nesouhlasili.

4. Mezi účastníky řízení je nesporné, že vodní dílo, tj. studna s technologií na čerpání vody, nad níž je vybudována zděná stavba, se nachází na pozemku ve vlastnictví žalovaného, mimo areál budov a pozemků ve vlastnictví žalobců.

5. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti: -) Rozhodnutím č. j. V [číslo] [spisová značka] o povolení zvláštního užívání vody ze dne 7. 2. 1961 bylo JZD [obec] uděleno povolení k výstavbě čerpací stanice a vodovodu do objektů JZD [obec], přičemž zásobování vodou mělo být uskutečňováno ze tří studní. -) Rozhodnutím Odboru vodního hospodářství a pro věci zemědělství a lesnictví Okresního národního výboru [obec] ze dne 15. 9. 1965, [číslo jednací], o povolení zvláštního užívání vody, bylo JZD [obec] uděleno povolení„ k výstavbě vodovodu v délce 711 m z ocelového potrubí Ø 36 z vodního zdroje, kterým je nově vybudovaná studna na pozemku JZD [obec]“ (bod 1 výroku rozhodnutí) a dále„ k výstavbě k tomu potřebného zařízení“ (bod 2 výroku rozhodnutí). -) V zápisu o projednání vodohospodářského projednání projektu na výstavbu vodovodu ke kravínu pro JZD [anonymizováno] [obec], které se uskutečnilo 13. 9. 1965 v kanceláři MNV [obec] je popsán uskutečňovaný projekt tak, areál živočišné výroby JZD [obec] je až doposud zásobován vodou ze tří studní, z nichž studnu [číslo] bylo nutno vyřadit, protože do ní vnikla močůvka. Z tohoto důvodu byla na louce (parcela [číslo]) vybudována nová studna. Trasa vodovodní přípojky vede od čerpací stanice až k porodně prasnic vesměs po pozemcích JZD [obec]. Délůka vodovodní přípojky je 711 m. Na pozemcích JZD je dále postavena čerpací stanice o rozměrech 3,60 x 3,60 m, kolem které bude dodrženo ochranné pásmo o poloměru 60 m. -) Kupní smlouvou uzavřenou dne 22. 2. 1994 mezi Zemědělským družstvem [anonymizováno] v [obec] v likvidaci jako prodávajícím a žalobci jako kupujícími bylo zjištěno, že došlo k převodu areálu živočišné výroby tvořeného nemovitostmi zapsanými na listu vlastnictví [číslo] pro obec a katastrální území [obec] na žalobce a), b). Součástí převáděného areálu je (kromě nemovitostí specifikovaných ve smlouvě) také příslušenství a součásti nemovitostí, kanalizace a ostatní přípojky a rozvody, komunikace, polní hnojiště, tři zdroje vody (jeden mimo areál) a dvě vodovodní přípojky a další venkovní úpravy, vše podle účetní evidence a znaleckého posudku soudního znalce [příjmení] [příjmení] ze dne 14. 9. 1993. Předmět koupe nabyli žalobci do spoluvlastnictví se spoluvlastnickými podíly o velikosti 4/5 pro žalobkyni a) a 1/5 pro žalobce b). -) Ze znaleckého posudku ze dne 7. 3. 2008 vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že znalec ocenil (mimo jiné) pozemek PK [číslo] o výměře 2842 m2 v katastrálním území [obec]. Centu tohoto zemědělského pozemku stanovil při sazbě 1,09 Kč/m2 částkou 3 100 Kč. -) Kupní smlouvou ze dne 14. 7. 2008 převedl Pozemkový fond České republiky, jako kupující, na žalovaného jakožto na prodávajícího vedle tří dalších pozemků pozemek PK [číslo] za cenu 12 200 Kč. -) Z rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 5. 11. 2008 vyplývá, že se žalobkyni a) vydává povolení k nakládání s vodami na pozemcích p. č. PK [číslo] v katastrálním území [obec]. V rámci řízení byla posuzována námitka žalovaného, který tvrdil, že pozemek p. č. PK [číslo] v katastrálním území [obec] zakoupil ve veřejné dražbě z důvodu, že se na něm nachází zdroj vody, který hodlal využívat pro zemědělské účely. Vodoprávní úřad v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že vlastnické právo ke studni přešlo s kupní smlouvou z roku 1994 na žalobkyni a), a doplnil, že studny se do katastru nemovitostí nezapisují. Námitku žalovaného zamítl. -) Dopisem ze dne 13. 1. 2009 se dřívější právní zástupce žalovaného, JUDr. [jméno] [příjmení], obrátil na žalobkyni a) s návrhem dohody o užívání pozemku p. č. PK [číslo] v souvislosti s odběrem vod ze studny umístěné na tomto pozemku. V dopise uvádí, že na předmětném pozemku je umístěna studna, kterou žalobkyně a) jako její vlastník trvale užívá k odběru podzemních vod, a že je tak zřejmé, že vlastníkem studny jako zdroje vod a pozemku, na kterém je studna umístěna, jsou odlišné osoby. Žalobce za této situace usiluje o dosažení dohody s vlastníkem pozemku, na němž se zdroj vod nachází. V užívání svého pozemku je žalobce omezen, protože by jinak vyloučil možnost odběru vod společností žalobkyně a). Navrhuje proto uzavřít dohodu, jejímž předmětem by byla kompenzace omezení užívání pozemku na straně žalovaného formou odběru vody ze studny v množství dojednaném dohodou. -) Ze sdělení odboru výstavby Městského úřadu Beroun ze dne 7. 4. 2017, č. j. [spisová značka], vyplývá, že žalovaný podal dne 5. 4. 2017 žádost o potvrzení existence stavby: jiná stavba - vodárna. Městský úřad po prošetření vydal sdělení, že jiná stavba - vodárna je umístěna na pozemku na pozemku parc. č. st. [číslo] v katastrálním území [obec] o zastavěné ploše 18 m2. Toto opatření bylo vydáno vlastníkovi stavy za účelem dalšího řízení na Katastrálním úřadě. -) Ohlášením změny údajů o pozemku k zápisu do katastru nemovitostí sp. zn. Z [číslo] 2017 [číslo] doručeném Katastrálnímu úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Beroun, dne 19. 4. 2017 požádal žalovaný o zápis změny údajů o pozemku spočívající v tom, že součástí pozemku parc. č. st. [číslo] v katastrálním území [obec] se stala„ jiná stavba – vodárna“. -) Ve sdělení Státního pozemkového úřadu ze dne 26. 4. 2018 se uvádí, že předmětem kupní smlouvy uzavřené dne 14. 7. 2008 mezi Pozemkovým fondem ČR a žalovaným byly pouze pozemky PK [číslo] v katastrálním území [obec], které byly oceněny znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], který ve svém znaleckém posudku nezmiňuje žádné součásti či příslušenství pozemků. Státní pozemkový úřad neeviduje na předmětných pozemcích žádné stavby studen ani čerpací stanice. -) Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 20. 7. 2018 vyplývá, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo] v katastrálním území [obec] o výměře 18 m2, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná stavba. -) Z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 5. 3. 2020 soud zjistil, že krajský úřad v návaznosti na odvolání žalovaného, které bylo podáno v rámci řízení o umístění a povolení stavby – [obec] pro dojnice a dojírna, potvrdil rozhodnutí prvostupňového orgánu a mimo jiné uvedl, že povrchové a podzemní vody nemohou být předmětem vlastnictví ani součástí pozemku. K odběru těchto vod a nakládání s nimi je třeba zvláštního povolení, které vydává vodoprávní orgán. Zápis v katastru nemovitostí ohledně budovy, která je součástí pozemku st. [číslo] v katastrálním území [obec], není v dané věci relevantní, neboť studny nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí. Povinností vlastníků je strpět na svých pozemcích vodní dílo vybudované před účinností vodního zákona, neboť povolení k nakládání s vodami ze studny umístěné na pozemku žalovaného mají pouze žalobci. -) Ze spisu Odboru životního prostředí Městského úřadu Beroun [číslo jednací] VOD/Li bylo zjištěno, že v řízení, o němž je tento spis veden, v podání ze dne 14. 10. 2008 učinil žalovaný námitku k uvedenému č. j., v níž uvádí, že pozemek PK [číslo] v katastrálním území [obec] kouil ve veřejné dražbě z maetku České republiky právě z thot titulu, že na pozemku se vyskytuje zdroj vody, který by rád využíval pro účely zemědělské výroby. Poukazuje dále na to, že dražba byla veřejná a zúčastnila se jí řada zájemců. -) Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrání pracoviště [obec], ze dne 2. 11. 2021 bylo zjištěno, že v rámci obnovy operátu byla doplněna parcela PK [číslo] jako parcela parc. č. st. [číslo]. Budova bez čp/če byla zapsána jako součást tohoto pozemku v řízení [číslo jednací] na základě ohlášení žalovaného jakožto vlastníka pozemku.

6. Slyšený svědek [jméno] [příjmení], bývalý společník a jednatel žalobkyně a) potvrdil, že žalobkyně a) měla i vodní zdroj mimo svůj areál – studnu, kterou vybudovalo asi v roce 1962 JZD [anonymizováno]. Jde vlastně o tři studny umístěné v domečku spojené vodovodem s areálem živočišné výroby. Protože již v minulosti tyto tři studny v domečku nebyly svou kapacitou dostačující, byly ve vzdálenosti cca 50 m vybudovány ještě dvě studny další. Studna (resp. studny) je spojena vodovodním potrubím s areálem a je hlavním zdrojem vody areálu živočišné výroby, bez nějž by areál nemohl fungovat. V roce 1994, kdy žalobkyně a) areál kupovala, vycházela zcela jednoznačně z toho, že jej kupuje i se studnou nacházející se mimo areál, který je současně jediným externím zdrojem vody.

7. Svědek [jméno] [příjmení], bývalý zaměstnanec JZD [anonymizováno], vypověděl, že JZD bylo původně napojeno na studnu u drůbežárny v [anonymizováno]. Ta však nestačila a musela se do ní dovážet voda. Proto byla v roce 1966 v lokalitě za cihelnou vykopána studna nová. Vzdálenost této studny od areálu živočišné výroby odhadl svědek na 400 – 450 m. Svědek potvrdil, že jako opravář JZD [anonymizováno] pracoval i na opraách čerpadla nautila umístěného v takto vybudovaných studních nacházejících se v domečku v místech za cihelnou a dále že jde o jediný zdroj vody JZD, který se nacházel mimo areál JZD.

8. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že jeho rodiče vlastnili louku, na které byla přibližně v roce 1960 vybudována vodárna, protože studny zásobující vodou kravín v objektu JZD [anonymizováno] svou kapacitou nedostačovaly. Studnu vybudovala pracovní skupina zemědělského družstva a voda z této studny byla vedena do kravína.

9. Svědek [příjmení] [příjmení], který hospodaří na svém statku v [obec], vypověděl, že v době, kdy s prodával pozemek na, kterém se nachází vodárna vzdálená cca 700 m od areálu žalobkyně, měl o tuto vodárnu zájem. Od bývalého ředitele Pozemkového fondu v [obec], pana [příjmení], měl informaci o tom, že pozemek se prodává i se studnou. Pozemek nekoupil, protože jím nabídnutá kupní cena nebyla dost vysoká.

10. Svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], syn žalovaného, vypověděl, že se společně s žalovaným informovali u ředitele Pozemkového úřadu v [obec], pana [příjmení] na pozemek s vodárnou, který se nabízel k prodeji. Pan [příjmení] jim potvrdil, že studna je součástí tohoto pozemku. Od tehdejšího jednatele žalobkyně a), pana [příjmení], pak dostali klíče od vodárny. Vodu ze studny čerpali tak, že si vždy přijeli se svým čerpacím zařízením a vodu si načerpali. Stavbu ani zařízení vodárny nijak neudržovali ani nic nehradili, protože pro svůj odběr vody nic nepotřebovali. Takto čerpali vodu od roku 2008 až cca do roku 2018, kdy žalobkyně a) vyměnila zámek od domku, v němž je vodárna.

11. Svědek [jméno] [příjmení], bývalý ředitel Pozemkového fondu v [obec], popsal, že v rámci přípravy nabídkových řízení, v nichž byly nabízeny pozemky k prodeji, bylo vždy zjišťováno, zda se na pozemku nenachází stavba nebo např. studna. V takovém případě pozemek do nabídkového řízení nemohl jít a většinou se z pozemku oddělovala nezastavěná část. Pokud byl prodáván pozemek se studnu, Pozemkový fond určitě o její existenci nevěděl, neboť jinak by pozemek z nabídky vyřadil. Svědek rozhodně vyloučil, že by informoval žalovaného o tom, že je možné koupit pozemek se studnou.

12. Soud hodnotil všechny v řízení provedené důkazy ve smyslu s ustanovením § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

13. Právní předchůdce žalobců, JZD [anonymizováno] [obec], provozovalo svou činnost v areálu živočišné výroby v [obec]. V 60. letech minulého století pro účely jeho činnosti přestaly pro zásobování vodou svou kapacitou dostačovat studny nacházející se v jeho areálu, proto byla na základě povolení vydaného Okresním národním výborem [obec] v roce 1965 vybudována studna mimo areál, konkrétně ve vzdálenosti 711 m na pozemku PK [číslo] studna (resp. tři studny) opatřené zařízením pro čerpání vody, to vše umístěné ve zděné stavbě vybudované na tomto pozemku. Tato studna byla spojena potrubím s areálem živočišné výroby JZD [anonymizováno] [obec] a byla jejím hlavním zdrojem vody. V roce 1994 v rámci probíhající likvidace JZD [anonymizováno] [obec] kupní smlouvou uzavřenou s likvidátorem nabyli žalobci areál živočišné výroby, tj. nemovitosti s veškerým příslušenstvím a součástmi, kanalizacemi a s ostatními přípojkami a rozvody, třemi zdroji vody, z toho jeden mimo areál, do podílového spolu vlastnictví. Předmětná studna blíže specifikována není. V roce 2008 koupil od Pozemkového fondu ČR pozemek PK [číslo] žalovaný. Od žalobkyně a) získal klíče od vodárny (stavby, v níže se nacházela studna s čerpacím zařízením) a v následujícím období si přijížděl ke studni načerpat vodu vlastním zařízením. Tento stav trval až do cca roku 2017, kdy žalobkyně a) vyměnila zámek na stavbě vodárny. Žalovaný následně ke své žádosti obdržel od Odboru výstavby Městského úřadu Beroun sdělení o existenci stavby vodárny nacházející se na pozemku, jehož je vlastníkem, a následně dosáhl zápisu budovy bez čp/če do katastru nemovitostí jako součásti pozemku parc. č. st. [číslo].

14. Před posuzováním žalobou uplatněného nároku zkoumal soud nejprve, zda je na žalovaném určení dán naléhavý právní zájem, neboť podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“) se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Soud uzavřel, že ačkoliv studna (která je předmětem tohoto řízení) jakožto vodní dílo nepodléhá zápisu do katastru nemovitostí, a tedy rozhodnutí vydané v tomto řízení nebude podkladem zápisu do katastru nemovitostí, naléhavý zájem na žalovaném určení dán je, neboť bez něj je postavení žalobců nejisté.

15. Dále soud vycházel z toho, že otázku vlastnictví vodního díla, které je předmětem tohoto řízení, je třeba zkoumat podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tzn. podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), neboť ke všem rozhodným okolnostem, tj. vybudování studny v roce 1965, nabytí vlastnického práva k areálu živočišné výroby žalobci v roce 1994, jakož i nabytí pozemku PK [číslo] v roce 2008 žalovaným, došlo za jeho účinnosti (srov. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

16. Podle § 119 odst. 2 zákona obč. zák. nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

17. Podle § 120 odst. 2 obč. zák. stavba není součástí pozemku.

18. Podle § 121 odst. 1 obč. zák. příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.

19. Občanský zákoník z roku 1964 v rámci právní úpravy příslušenství rozlišuje mezi hlavní věcí a věcí, která k ní přísluší a která věci hlavní slouží. Zakotvuje, že věc hlavní a příslušenství musí být trvale spojeny společným účelem Příslušenství věci však neztrácí nic na své povaze, není-li dočasně užíváno s hlavní věcí. Příslušenství má povahu samostatné věci, a proto je lze převádět i bez současného převodu hlavní věci. Koncepce příslušenství věci zakotvená v občanském zákoníku z roku 1964 vychází dále z toho, že příslušenství má s věcí hlavní společného vlastníka, který je určil k trvalému užívání s hlavní věcí.

20. Pokud jde o převod vlastnictví k příslušenství vycházel občanská zákoník z roku 1964 ve svém § 121 odst. 1 obč. zák. ze zásady, že příslušenství sdílí právní osud hlavní věci, a to bez zřetele k tomu, zda účastníci smlouvy toto příslušenství hlavní věci přímo identifikovali či ve smlouvě pouze uvedli, že věc je převáděna s veškerým příslušenstvím, popř. se dokonce o příslušenství hlavní věci ve smlouvě vůbec nezmínili. Z toho vyplývá, že ten, kdo nabyl vlastnictví k hlavní věci, nabyl zároveň vlastnictví k jejímu příslušenství, ledaže by to účastníci ve smlouvě vzájemně vyloučili.

21. V případě převodů staveb, které mají hlediska § 119 odst. 2 obč. zák. povahu nemovitostí a současně plní doplňkovou funkci hlavní stavby, ve smyslu občanského zákoníku z roku 1964 platí, že byly-li tyto určeny stejným vlastníkem hlavní věci k tomu, aby s ní byly trvale užívány a byly-li s ní spojeny společným hospodářským účelem, představují tyto věci příslušenství věci hlavní. Takovéto vedlejší stavby proto přecházejí jako příslušenství v případě převodu hlavní stavby na nabyvatele, aniž by je bylo třeba ve smlouvě výslovně uvádět a identifikovat.

22. V novější judikatuře k citovaným ustanovením Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že k platnosti smlouvy o převodu nemovitosti je třeba přesná identifikace příslušenství v právním úkonu – smlouvě v těch případech, kdy je příslušenstvím nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí; je-li příslušenstvím nemovitost, která evidenci v katastru nepodléhá, pak postačí k převodu výslovné písemné vyjádření, že se věc převádí s příslušenstvím.

23. Studna, která je předmětem řízení v projednávané věci, je nemovitostí, kterou v roce 1965 vybudovalo JZD [anonymizováno] [obec]. Vybudovalo ji na základě povolení vydaného Okresním národním výborem svými náklady ve vzdálenosti 711 m od svého areálu na pozemku PK [číslo] vodovodním potrubím ji spojilo se svým areálem živočišné výroby, pro který se stala hlavním vodním zdrojem. Jako taková se stala příslušenstvím věci hlavní (byť se nacházela v uvedené vzdálenosti 711 m od věci hlavní), neboť svým účelem byla s věcí hlavní trvale propojena. Absence superficiální zásady v tehdejší právní úpravě umožňovala existenci stavby studny na pozemku jiného vlastníka.

24. Pokud jde o převod studny na žalobce na základě kupní smlouvy z roku 1994, uzavřel soud, že studna byla jako příslušenství převedena na žalobce společně s věcí hlavní. Argumentuje-li žalovaný tím, že v kupní smlouvě nebyla dostatečně specifikována, dospěl soud k závěru, že v případě studny jakožto převáděného příslušenství, které je (a byla) sice nemovitou věcí, avšak takovou, která není zapisována do katastru nemovitostí, specifikace uvedená v kupní smlouvě z roku 1994 postačuje. Ve smlouvě je tato část příslušenství definována jako„ tři zdroje vody (jeden mimo areál)“. Za situace, kdy předmětná studna byla hlavním zdrojem vody pro areál, která současně byla jako jediná potrubím propojena s areálem živočišné výroby, je zcela evidentní, že ze smlouvy a z poměrů dané lokality dostatečně jasně vyplývá, o jakou studnu se jedná, aniž by mohlo dojít k záměně se studnou jinou. Na základě kupní smlouvy z roku 1994 se proto vlastníky (spoluvlastníky) předmětné smlouvy stali žalobci, a to ve spoluvlastnickém vztahu definovaném v kupní smlouvě.

25. Soud dále uzavřel, že pokud jde o převod pozemku PK [číslo] v roce 2008 z Pozemkového fondu České republiky na žalovaného, v tomto případě k převodu studny nedošlo a dojít ani nemohlo. Studna měla v okamžiku převodu vlastnictví k pozemku PK [číslo] jiného vlastníka než pozemek samotný. Ze smlouvy, kterou žalovaný jakožto kupující uzavíral, se ohledně staveb nacházejících se na jeho pozemku nic neuvádí. Slyšený svědek [jméno] [příjmení] rozhodně vyloučil, že by žalovaného informoval o tom, že pozemek se převádí i se studnou, vysvětlil, proceduru zařazování pozemků do nabídkového řízení, jakož i to, že existence stavby na pozemku by nutně musela znamenat vyřazení pozemku z nabídky. Výpověď tohoto svědka je logická a nelze učinit závěr o její nevěrohodnosti, jak namítá žalovaný. Naopak je zřejmé, že žalovaný si záhy poté, co nabyl vlastnické právo k pozemku PK [číslo] byl vědom toho, že studna do jeho vlastnictví nepřešla. Tento závěr zcela jasně vyplývá z průvodního dopisu k návrhu dohody o užívání pozemku, který 13. 1. 2009 zaslal žalobkyni a) jeho tehdejší právní zástupce JUDr. [příjmení]. V něm výslovně uvádí, že vlastníky studny a pozemku, na kterém je studna umístěna, jsou odlišné osoby.

26. Následný zápis stavby bez čp/če do katastru nemovitostí jako součásti pozemku žalobce, který je v souvislosti s obnovou operátu nyní označován jako pozemek parc. č. st [číslo], má pouze deklaratorní charakter pro posouzení otázky vlastnictví k vodnímu dílu – studni je irelevantní.

27. Se zřetelem k výše uvedenému učinil soud závěr o důvodnosti podané žaloby, a proto jí tímto rozsudkem vyhověl.

28. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v řízení procesně zcela úspěšní a soud jim proto přiznal právo na náhradu nákladů vynaložených k účelnému uplatňování práva. Těmito náklady jsou zaplacení soudní poplatek 5 000 Kč a náklady právního zastoupení advokátem za celkem 8,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ve věci samé k výzvě soudu ze dne 25. 3. 2021, zastupování při pěti ústních jednání v termínech 25. 2. 2021, 11. 5. 2021, 19. 7. 2021, 1. 10. 2021 a 5. 11. 2021, a při jednom jednání, jehož předmětem bylo vyhlášení rozsudku dne 12. 11. 2021 - § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu) po 4 960 Kč (při tarifní hodnotě 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu vypočtené při zohlednění zastupování dvou účastníků řízení dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) a dále náhrada hotových výdajů v rozsahu celkem 18 režijních paušálů (2x 9 úkonů právní služby). K náhradě nákladů řízení v celkové výši 52 560 Kč byla stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.) a zákonné místo placení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).