19 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Stehlik Vodrážkovou ve věci žalobce: jméno FO Datum narození zainteresované osoby 0/0 advokátem jméno FO Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 žaloba o zaplacení 450 000 Kč

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 450 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 450 000 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 31 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného, , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokáta.

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci částku 450 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil takto: Dne 27. 5. 2021 zaslal žalobce žalovanému na bankovní účet č. , hodnota, vedený na jméno žalovaného u peněžního ústavu , právnická osoba, . platbu ve výši 450 000 Kč jako zálohu na konzultační služby, které měly být žalovaným žalobci poskytnuty. K následnému uzavření smlouvy, potažmo pak k poskytnutí jakýchkoliv konzultačních služeb žalobci ze strany žalovaného však nedošlo. Platba inkasovaná žalovaným od žalobce představuje bezdůvodné obohacení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že předmětná částka 450 000 Kč byla žalobcem uhrazena jako částečné plnění na fakturu č. , hodnota, . Touto fakturou žalovaný vyfakturoval žalobci svou činnost za 29 měsíců částkou 649 600 Kč. Šlo o souhrn měsíčních plnění za 29 měsíců pod 22 400 Kč. Fakturu zaslal žalobci e-mailem dne 19. 5. 2021. K výkonu činnosti žalovaným pro žalobce došlo tak, že žalobce se v roce 2018 obrátil telefonicky na žalovaného s tím, že na něj získal dobrou referenci jako na osobu, která je způsobilá pro něj provádět odborné poradenství při realizaci develeoperských projektů včetně vytipování vhodných stavebních pozemků, průzkumu trhu, komunikační strategie stavebního a developerského trhu. Žalobce se představil jako , název, developer, který má zkušenosti z , obec, se stavbou a prodejem bytových a rodinných domů s tím, že by chtěl prozkoumat možnosti takového podnikání v České republice. Konkrétně žalobce uvažoval o developerských projektech a provádění staveb montovaných domů z nízkoenergetických panelů. Žalobce se s žalovaným na konci roku 2018 domluvil telefonicky a pomocí aplikace WhatsApp na tom, že práce žalovaného pro žalobce bude ohodnocena paušálně pevnou částkou 22 400 Kč (cca 1 000 USD) měsíčně, přičemž v této částce je ohodnoceno poradenství poskytované žalovaným pro žalobce na jakýkoliv dotaz ze shora uvedeného okruhu projektů, který vůči němu žalobce vznese. Na konci roku 2019 požádal žalovaný žalobce o úhradu služeb za rok 2019. Žalobce jej požádal o odklad s tím, že nemá k dispozici volné finanční prostředky a poskytnuté služby uhradí z příjmu ze svého podnikání ve společnosti , právnická osoba, , v níž byl žalobce společníkem, po prodeji stavby rodinného domu v , obec, . V květnu 2021 byl společností , právnická osoba, dům v , obec, prodán. Následně žalobce žalovanému uhradil část odměny fakturované mu fakturou č. , hodnota, , a to konkrétně ve výši 450 000 Kč. O neuhrazené části faktury se mezi žalobcem a žalovaným vedla další jednání, která však dosud ke splacení neuhrazené částky nevedla. Faktura č. , hodnota, nebyla fakturou zálohovou nýbrž fakturou řádnou.

3. Žalobce k procesní obraně žalovaného namítal, že mezi žalobcem a žalovaným neexistoval žádný smluvní vztah. Pokud žalovaný poskytoval nějaké služby, poskytoval je nikoliv žalobci, nýbrž společnosti , právnická osoba, ., s níž měl uzavřenu pracovní smlouvu. Mezi účastníky probíhala jednání a mělo dojít k uzavření smlouvy o poskytování konzultačních služeb. Poskytnutí předmětné platby bylo určitou vstřícností ze strany žalobce. Jednalo se o zálohu. Žalobce by žalovanému platil za předpokladu, že by došlo k uzavření smlouvy a poskytnutí služeb, k tomu však nedošlo. Právní titul k této platbě proto neodpadl, nýbrž vůbec nevznikl. Žalovaný ani nevystavil žádnou jinou fakturu, která by reflektovala zaplacených 450 000 Kč. Žalobce měl od žalovaného informaci, že tuto fakturu vystornoval, tzn. že by neměla být součástí jeho účetnictví. K uzavření smlouvy o konzultační činnosti mezi účastníky nedošlo, neboť mezi nimi vznikl spor, který se týkal výstavby rodinného domu ve , adresa, , který je předmětem dalšího řízení vedeného u Okresního soudu v Berouně, a v němž jsou účastníky společnost , právnická osoba, a žalovaný. Žalobce připustil, že písemně na fakturu vystavenou žalovaným nereagoval.

4. Žalovaný poukazoval na to, že žalovaný přichází až po značné době od vystavení faktury. Z faktury rozhodně nevyplývá, že by mělo jít o zálohovou fakturu. Žalovaný vykonával činnosti pro žalobce jakožto pro fyzickou osobu; šlo o činnosti, které nebyly činnostmi prokuristy společnosti , právnická osoba, ani činnostmi dle jeho pracovní smlouvy uzavřené s touto společností. Žalovaný vystavil fakturu za svou činnost až za delší období, neboť žalobce mu tvrdil, že zatím nejsou peníze. Pro žalobce jakož i pro společnost , právnická osoba, vykonával žalovaný funkci administrátora, obchodního manažera a částečně i stavbyvedoucího a prokuristy.

5. Mezi účastníky řízení je nesporné (a současně bylo v řízení výpisem z internetového bankovnictví žalobce prokázáno), že z bankovního účtu vedeného u , právnická osoba, . vedeného na jméno „, jméno FO, “, č. ú. , č. účtu, byla dne 27. 5. 2021 poukázán částka 450 000 Kč na účet č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, . na jméno , Jméno zainteresované osoby 1/0, . Jako detail platby se uvádí text: „Payment for consulting services“.

6. Na základě faktury č. , hodnota, vystavené žalovaným má soud za prokázané, že touto fakturou fakturoval žalovaný žalobci dne 19. 5. 2021 částku 649 600 Kč. Splatnost této faktury je uvedená datem 29. 5. 2021, přičemž jako předmět fakturace se uvádí: „29 měsíc“, „příprava, poradenství marketingový plánů a komunikačních strategií za období 12.2018-4.2021“. Jako cena za MJ je uvedena částka 22 400 Kč; celkem částka 649 600 Kč.

7. Spisem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 19 C 8/2023 bylo prokázáno, že v tomto řízení se žalobkyně, společnost , právnická osoba, domáhá žalobou podanou dne 13. 1. 2023 směřovanou proti žalovanému , jméno FO, přisouzení částky celkem 8 054 450,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se na úkor žalobkyně obohatil v souvislosti s výkonem funkce prokuristy žalobkyně, pro kterou od roku 2021 zajišťoval realizaci výstavby domu čp. , číslo popisné, na pozemku parc. č. st. , číslo, v obci a katastrálním území , adresa, , kterou financovala žalobkyně. V tomto řízení dosud nebylo rozhodnuto. Žalobce v projednávané věci , jméno FO, je jedním ze dvou společníků společnosti , právnická osoba, s 50% obchodním podílem a současně jedním ze dvou jednatelů (z nichž každý jedná za společnost samostatně). Žalovaný , jméno FO, vykonával v této společnosti funkci prokuristy, a to v období od 1. 6. 2019 do 6. 11. 2022. Předmětem podnikání této firmy je provádění staveb, jejich změn a odstraňování a dále pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Žalovaný podniká na základě živnostenského oprávnění v oboru Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti a webové portály a Reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce jakožto společník firmy , právnická osoba, s 50% obchodním podílem podniká v České republice v oblasti stavebnictví. Žalovaný působil v této firmě jako prokurista a zaměstnanec a současně v České republice podniká na základě živnostenského oprávnění. Žalovaný vystavil žalobci dne 19. 5. 2021 fakturu na částku 649 600 Kč představující platbu za 29 měsíců po 22 400 Kč za činnost spočívající v přípravě, poradenství marketinkových plání a komunikačních strategií za období od prosince 2018 do dubna 2021. Splatnost této faktury byla dne 29. 5. 2021. Žalobce ze svého bankovního účtu v České republice poukázal dne 27. 5. 2021 žalovanému na číslo jeho bankovního účtu uvedené na faktuře částku 450 000 Kč s uvedením detailu platby „Payment for consulting services“, tzn. platba za konzultační služby. Mezi účastníky nebyla uzavřena písemná smlouva o poskytování služeb resp. jiného plnění. Žalovaný uvádí, že se s žalobcem ústně dohodli v roce 2018 na poskytování konzultačních a dalších služeb žalovaným pro žalobce, a to za částku 1 000 USD měsíčně. Když následně žalovaný žádal platbu za svou činnost vykonanou pro žalobce, žalobce chtěl, aby žalovaný posečkal do doby, než bude mít žalobce k dispozici volné finanční prostředky z prodeje dostavěného domu. Následně vystavenou fakturu zaplatil pouze zčásti. Žalobce argumentuje, že mezi účastníky neexistuje žádný, tzn. ani ústně uzavřený, smluvní vztah. Finanční plnění ve výši 450 000 Kč poskytl žalovanému, neboť žalovaný potřeboval finanční prostředky. Tyto poskytl jako zálohu; později však nedošlo ke vzniku žádného smluvního vztahu mezi účastníky, pro poskytnuté plnění zde proto nebyl žádný právní důvod.

9. S ohledem na skutečnost, že žalobce je cizím státním příslušníkem s bydlištěm mimo území České republiky, zkoumal soud nejprve otázku mezinárodní soudní příslušnosti a rozhodného práva. Vycházel přitom z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění). Podle jeho článku 4 bod 1 uzavřel, že soudy České republiky jsou příslušné k projednání a rozhodnutí této věci, a to s ohledem na bydliště žalovaného, které se v České republice nachází.

10. Pokud jde o rozhodné právo, vycházel soud z toho, že předmětem řízení v projednávané věci je vydání bezdůvodného obohacení. Rozhodné právo proto určil dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). Vycházel konkrétně obecného pravidla zakotveného v jeho článku 4 bod 1, podle kterého je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Ve smyslu tohoto ustanovení, s ohledem na skutečnost, že škoda žalobci měla vzniknout tím, že z jeho účtu vedeného u peněžního ústavu v České republice byly finanční prostředky představující žalobou uplatněný nárok převedeny na účet žalovaného, uzavřel soud, že uplatněný nárok je třeba posuzovat podle hmotného práva České republiky.

11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním správního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že na něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 4 odst. 1 o. z. se m za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

14. Podle § 5 odst. 1 o. z. kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

15. Princip úpravy bezdůvodného obohacení vychází ze zásady, že se nikdo nemá na úkor jiného bezdůvodně obohacovat. Obohacení může spočívat v rozmnožení majetku obohaceného, a to v podstatě jakoukoli formou, ať již jsou to peníze nebo jiné věci, které obohacený obdržel, nebo výkony či práce, jež byly v jeho zájmu či dle smlouvy s ním uzavřené realizovány. Obohacení může spočívat také v tom, že se hodnota majetku obohaceného nesníží, ač by se tak jinak stalo (srovnej: Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2017, strana 2968 a násl.).

16. V projednávané věci bylo předmětem posouzení, zda pro platbu ve výši 450 000 Kč, kterou žalobce poukázal bezhotovostně na bankovní účet žalovaného dne 27. 5. 2021, zde byl právní důvod či zda se jednalo o plnění bez právního důvodu a jde tedy o bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobci vydat.

17. Provedené důkazy soud hodnotil každý jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (§ 132 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.). Vycházel z toho, že žalovaný vykonával činnost pro firmu žalobce jako prokurista a zaměstnanec. Vedle toho působil jako osoba samostatně výdělečně činná na základě živnostenského oprávnění.

18. Soud současně musel vycházet z toho, že pro závazkové vztahy představující smlouvy o poskytování rozličných služeb a činností, a to i v oblasti stavebnictví, nestanoví právní řád České republiky povinnou písemnou formu, z čehož plyne, že smlouvy o poskytování konzultačních a jiných činností lze platně uzavřít i v ústní formě. Toho si musí být vědomy fyzické osoby, které do takových vztahů vstupují, přičemž u podnikajících fyzických osob, lze tím spíše očekávat, že jednají se znalostí a odbornou péčí, která je s jejich stavem spojena. Běžnou péči a opatrnost lze (a to i s přihlédnutím, že oba účastníci se věnovali podnikání v oboru stavebnictví) očekávat v tom směru, že vzájemné vztahy ošetří písemným kontraktem a neučiní-li tak, alespoň jednotlivá právní jednání vedou v písemné formě či je doplní písemnými úkony. Nečiní-li tak, musí si být vědomi toho, že v případě sporu se mohou ocitnout ve stavu důkazní nouze.

19. Žalobce v projednávané věci při okolnostech, které jsou mezi účastníky nesporné, resp. byly v řízení prokázány, jakož i při obchodních zvyklostech, v jejichž rámci s žalovaným jednali, neprokázal, že by částku 450 000 Kč poskytl žalovanému bez právního důvodu. V řízení bylo prokázáno, že účastníci spolu spolupracovali v rámci firmy , právnická osoba, , ale i mimo tuto společnost, tzn. jako dvě fyzické osoby, přičemž jako oba účastníci shodně uvádějí, nebylo jejich obchodní zvyklostí, že smluvní ujednání jakož i jiná právní jednání činili v písemné formě. Soud proto musel zjištěný skutkový stav hodnotit i s přihlédnutím k jejich obchodním zvyklostem a k tomu, že v právních vztazích v oboru stavebnictví byli oba profesionály (jak již bylo uvedeno výše).

20. Soud uzavřel, že z provedeného dokazování nic nesvědčí pro tvrzení žalobce, že předmětná částka 450 000 Kč byla zálohou na činnost žalovaného pro žalobce, ohledně níž mělo následně mezi účastníky dojít k uzavření smlouvy, k čemuž však již nedošlo. Není totiž zřejmé, proč tato okolnost nebyla uvedena v popisu k provedené platbě příp. paralelně s platbou písemným sdělením. Naopak z popisu k platbě uvedeném na výpisu z bankovního účtu žalobce vyplývá, že šlo o platbu za „consulting services“, z čehož nevyplývá, že by platba měla být poskytována za jiné než již poskytnuté služby.

21. Naopak jednotlivé argumenty žalovaného se jeví jako vzájemně logicky korespondující. Jako věrohodné se jeví provedení platby dne 27. 5. 2021, tzn. osmý den po vystavení faktury žalovaným, resp. 2 dny před uplynutím splatnosti na faktuře vyznačené. Rovněž fakturovaná částka 649 600 Kč odpovídá fakturovanému období 29 měsíců a ceně 22 400 Kč za jeden měsíc jakožto ekvivalentu sumy 1 000 USD, která se rovněž jeví jako adekvátní. Naopak není zřejmé, proč žalobce začal pohledávku za žalovaným uplatňovat až 2 roky poté, co částku ve výši 450 000 Kč žalovanému poskytl. Žalobce netvrdí, že by po jejím poukázání vyzýval žalovaného k jejímu vydání již dříve.

22. Se zřetelem k výše uvedenému uzavřel soud, že žalovanému se nepodařilo neprokázat vznik bezdůvodného obohacení ve výši 450 000 Kč na straně žalovaného, a proto žalobu jako bezdůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalovaný byl v řízení procesně zcela úspěšný a soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení vynaložených k účelnému bránění práva. Tyto náklady řízení tvoří náklady na právní zastoupení za 3 úkonů právní služby (převzetí zastoupení a příprava, vyjádření ve věci samé a zastupování při ústním jednání - § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) po 10 100 Kč a náhrada hotových výdajů odpovídající 3 paušálním náhradám po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). K zaplacení náhrady nákladů řízení v celkové výši 31 200 Kč byla stanovena rovněž obecná pariční lhůta a zákonné místo placení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).